Odrbaný název? Ano, možná ho změním, ale nic mě nenapadlo a začátek povídky jsem už zveřejnit chtěla. Napište svůj názor na ni a zda byste stáli o pokračování.

Se mnou je to hodně komplikované. Na pohled vypadám jako víla - jsem krásná, mám dlouhé splývající vlasy a motýlí křídla. Moje jméno je Ferifa, ne zcela běžné jméno, ale kolik víl znáte, abyste to mohli posoudit? Ale nejsem obyčejná víla jako každá jiná, spíš nejsem úplně čistokrevná víla. Moje matka Ila je víla, ale když byla velmi mladá skamarádila se s lidským chlapcem Tomem, do kterého se později zamilovala a tato láska byla opětovaná. A potom jsem přišla na svět já. Neznám svého otce, protože šel bojovat pár let poté, co jsem se narodila, za království, ve kterém žil. A už se nevrátil. Takže jsem napůl víla a napůl člověk. Nevím, co přesně to znamená, neví to ani moje matka, ani nikdo jiný z lesního národa. Dokonce o tom nic neví, ani naše nejvyšší vládkyně Corbelia, která je převelice moudrá a stará. Nikdo jako já se v našem národě nikdy neobjevil. Nevím, jestli v jiném lesním společenství je někdo jako já, protože nevíme, kde další národy nás víl žijí. My žijeme v háji Věčného jara, které leží na území lidského království Sedmero královen, za které položil můj otec život. Nikdy jsem z našeho háje nevyšla, jistěže mě to mnohokrát lákalo a párkrát jsem k tomu neměla daleko jít se podívat blíž k lidským městům, ale také jsem se bála. Žijeme s lidmi v míru, ale podle matky se stále najdou tací, kteří vílám natolik závidí, že nedokážou snést pohled na vílu a její krásu a byli by schopni pro ni zabíjet. Ale samozřejmě jsem pár lidí už viděla a to jenom ty nejodvážnější, kteří se odhodlali vypravit do našeho lesa - prý o něm koluje mezi lidmi mnoho pověr a bájí, ale v našem lese není nic zlého, nelákáme lidi mezi nás, aby navždy zapomněli, ani je nechceme mučit touhou po nás - naopak se lidem musíme vyhýbat. Prostě je to tak dáno a ten, kdo by tohle pravidlo porušil, byl by vyhnán a nikdy by mu nebylo dovoleno se vrátit zpátky do háje, kde celý život vyrůstal a žil svůj příběh. A já žiju ten svůj, dosud poklidný život, dokud jsem nepotkala tu lidskou dívku.

Povídka je zveřejněna na Libresu - ZDE