Kniha vychází: 13. dubna 2016
Pův. název: Wonderland
Překlad: Lumír Mikulka
Počet stran: 384
Nakladatelství: Baronet
Žánr: thriller, mystery thriller

Vanessa Castrová se stěhuje se svými dětmi do městečka Seaside, kde získala práci zástupkyně na policejní stanici. V tomhle americkém městě se vše točí kolem zábavního parku Země divů, které, dá se říct, živí celé město, jelikož během sezóny do Seaside proudí davy turistů, kteří se chtějí někde ubytovat, někde najíst a také pobavit. Vanessa určitě nečekala, že hned první případ, kterým se tady bude zabývat, bude vražda a zmizení několika lidí za docela divných okolností. Zvláštní je, že nad těmito zmizeními policie nestrávila mnoho času a všechny případy byly uzavřené jako nevyřešené. Ale teď je tu dokonce vražda a další zmizení - zůstane snad i tento případ nevyřešený?

Můžu se jako první pozastavit nad tou obálkou? Na první pohled tato obálka přitáhla moji pozornost, ale to hlavně naživo, jelikož barvy obálky jsou zkrátka nádherné. A pak je tu ten klaun - nemám ráda takovéto klauny, ale na obálce ho naopak vítám - i když neříkám, že v noci jse radši knížku neotočila přední stranou dolů.

Ale přejděme k příběhu. Poslední dobou jsem si hodně oblíbila thrillery a netuším, proč jsem je nečetla už dříve - moje fáze "čtu jenom fantasy" je dávno za mnou, i když mým oblíbeným žánrem i nadále zůstává. Hned první kapitolou této knížky jsme vhozeni do rušného děje - upřímně, nenastal v knížce moment, kdy by se tam nic nedělo nebo kdy bych se dokonce nudila. Naopak jsem byla během čtení opravdu napnutá a hlavně zvědavá, jak to celé dopadne.

Hlavní postavou je Vanessa, což je žena ve středních letech, je docela vůdčí osobností a teď jsem si uvědomila, že jsem se přímo nepozastavovala nad tím, jestli mi je sympatická nebo ne. S odstupem si myslím, že to ani není důležité, i když moje krevní skupina to asi není. Vanessa má také malého syna, ale ten se v knize nevyskytuje, a potom čtrnáctiletou dceru, která později chodí na brigádu do Země divů. Ze začátku jsem si říkala, jak je tato teenagerka špatně vykreslená, jelikož některé věty mi přišly až směšné a zněly absurdně - konkrétně tím myslím to, co říkala matce a co si podle ní myslela. Ale potom mě tento dojem přešel a s tím, jak knížka plynula, se z její dcery Avy stávala skutečná osoba. Samozřejmě se v knize objevuje daleko více postav, ale asi nevím, co bych k nim úplně řekla - jedná se o normální lidi, podobné těm, které potkáváme i my samotní.

Kniha Wonderland je také velmi propojena s dnešním světem - jsou tam zahrnuty věci jako Netflix, Instagram a další vymoženosti dnešní doby. Opět, ze začátku, mě to trochu bilo do očí, ale to bylo spíše tím, že jsem se s tím doteď v žádné knížce nesetkala, alespoň ne v takovém množství. Ale myslím, že tento fakt dodal celé knížce na realističnosti.

To bylo pár věcí okolo, které jsem měla potřebu říct, když píšu o Wonderlandu, ale teď už k tomu, jak se mi líbil samotný příběh. Moc! Nemůžu říct, že bych od této knížky nic nečekala, ale zároveň jsem neměla úplně vysoká očekávání, a tak jsem byla spokojená. Příběh mě opravdu pohltil a myslím, že i o přestávkách ve škole (a v některých hodinách) se mnou nebyla kloudná řeč, jelikož jakmile jsem se začetla, tak jsem se nechtěla odtrhnout. Z toho vyplývá, že příběh je velmi napínavý. Asi v polovině knížky jsem taky začala přemýšlet nad tím, kdo by za tím vším mohl být a trochu jsem se trefila, i když ono je to všechno daleko složitější než se zdá. Ovšem ten závěr mi přišel trochu nedomyšlený, opravdu jen trochu, ale nepůsobilo to dostatečné správně a realisticky - závěr mi přišel trochu ukvapený, ale musím uznat, že to jsem opravdu nečekala. Nemyslela jsem si, že pachatelem by mohl být ten, kdo jím byl a to jednodušše proto, že k tomu nevedla žádná vodítka - ano, čtenář většinou nemá ani tušit, kdo je pachatelem, ale přesto.. mi to moc nesedělo.

Ale celkově se mi tato knížka líbila, závěr mi to sice trochu kazí, ale i tak se jedná o moc fajn thriller a já jsem si jeho četbu moc užila. Pokud máte rádi napínavé příběhy, tak se nemusíte bát šáhnout po této knize.

Hodnocení: 70%
Na databaziknih: 3/5 (až po vydání, přidám)

O knize Proměna asi většina z vás už slyšela, a tak asi i víte, že ji napsal spisovatel Franz Kafka. Většina učitelů Kafku vynáší do nebes a tvrdí o něm, jak skvělý spisovatel je. No, uvidíte, jak se knížka líbila mě samotné.

Já konkrétně jsem četla vydání od B4U Publishing s ilustracemi Luise Scafati, kterého mám moc ráda. Ukázku jeho ilustrací budete mít na konci článku nebo se můžete podívat na moji recenze na knížku Drákula, kterou i sám převyprávěl a doplnil mnoha ilustracemi (recenze >zde<).

Řehoř se jednoho dne probudí jako šváb. Jak byste reagovali v takový moment - nebyli byste překvapení? Nezajímalo by vás, jak se vám to přihodilo a hlavně proč? Ale Řehořovi se hlavou honí naprosto jiné myšlenky - jak se dostane do práce? Nebude to rodině připadat divné?
Rodina je samozřejmě šokovaná a z hlediska práce a živení rodiny je to hrozná situace, jelikož Řehoř je všechny živil a nosil domů výplatu. A teď ostatní musí starat o něj, přičemž se ho navíc všichni štítí.

Jak jsem psala, tak spoustu lidí Franze Kafku považují za Pana spisovatele. Já nevím. Upřímně mě na tomto díle nepřišlo nic výjimečného. Ano, dobře se četlo, ale od knížky očekávám i jiné přednosti. Příběh je absurdní a nijaký. Asi jsem čekala nějaké myšlenky a kdovíco, ale já sama jsem v příběhu nenašla myšlenky, které by mě osobně zaujaly a přinutily přemýšlet. Ale neříkám, že mě samotný příběh nedonutil k přemýšlení. Četla jsem, že sám Kafka tuhle knížku napsal spíše pro terapeutické účely, kdy se potřeboval vypsat ze své situace. A sám možná ani nechtěl, aby se tyto příběhy zveřejnily.

Ilustrace Luise Scafati mám sice ráda a i zde se mi některé ilustrace velmi líbily, ale pokud si chcete pořídit nějakou knížku s jeho ilustracemi a zároveň dobrým obsahem, tak doporučuji spíše Černého kocoura a další povídky od Poea nebo Drákulu. Vydání této knížky je sice moc pěkné, ale pokud se vám nelíbí Kafka, tak to nebude nic pro vás. Já sama od něj předtím nic nečetla a chtěla jsem, jelikož je to autor, o kterém se učíme ve škole a můžeme si ho vybrat k maturitě, tak jsem byla zvědavá.

Hodnocení: 4/10
Na databazeknih.cz: 2/5

Knihu Dracula od Brama Stokera se řadí mezi úplné klasiky a já sama jsem tuto knihu četla už několikrát. Přesto se vyplatí přečíst si také toto vydání od Luise Scafati a to především kvůli nádherným kresbám, jimiž tento příběh obohatil, ale nejenom kvůli nim se vyplatí si toto vydání přečíst.

Stále se můžou najít lidé, co příběh Draculy neznají, a pro ty ho zde lehce nastíním.
Mladý Jonathan odjíždí k hraběti Draculovi na jeho hrabství kvůli nějaký obchodním záležitostem. Pobyt u hraběte je ale pro Jonathana ohromně podivný a Dracula se mu zdá ještě podivnější. Navíc Jonathan se cítí na zámku jako vězeň.
Mezitím Jonathanova snoubenka Mína dál spokojeně žije normálním životem. Tedy dosud poklidným životem, dokud její nejlepší přítelkyně nezačne záhadně strádat, tak jako mnoho dalších dívek v okolí.

Původně je kniha Dracula napsána z větší části jako deník, ale od tohoto Luis Scafati upustil.
Kniha je rozměru A4 naležato a má celkem okolo 100 stran. Všechny strany jsou z lesklého papíru a zároveň se střídají bílé a sytě rudé stránky, které jsou střídány dvoustránkovými ilustracemi. Na jedné straně je vždy útržek textu a na druhé straně se nachází ilustrace.

Luic Scafati pojal příběh dle mého velmi sexuálně a vášnivě. A to nejenom textem, ale také ilustracemi, které tento dojem dotvářejí. Ale nepůsobí to zase nijak urážlivě nebo nevím jak, mně osobně se toto vydání velmi líbilo.

Příběh samotný, tedy text, je zkrácen na minimum, jelikož kniha se soustředí hlavně na kresby, kterých je zde opravdu hodně a všechny jsou krásně zpracované.
Ilustrace jsou opravdu nádherné a je to opět jedna z knížek, kterou si člověk může pouze listovat a kochat se vizuální stránkou knihy.

Mně se i toto vydání Draculy velmi líbilo. Originál je sice originál - skvělé a mé oblíbené literární dílo, ale líbilo se mi, že Luis Scafati v tomto příběhu dal do popředí něco nového, něco, co při čtení nemusí být tak očividné. O ilustracích jsem se zde již zmiňovala, ale ještě doplním, že celkově jeho ilustrace patří mezi mé nejoblíbenější.

Hodnocení: 9/10
Na dat.knih: 5/5

KNIHA U NÁS VYJDE 9. BŘEZNA 2016

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Baronet.

Vědci z projektu MEMY si vzali do parády pár domácích mazlíčků, které přetvořili v kyborgy, kteří by měli v budoucnu vládnout bitevním polím. Zatím se jedná pouze o prototypy, které budou následně zničeny a rozebrány. Ale tyto prototypy MY3, mezi které patří pes, kočka a králík, v sobě mají zabudovaný silný pud sebezáchovy a rozhodně se nevzdají bez boje - jakmile se dozví svůj osud a naskytne se příležitost, tento "tým" uprchá ze základny. Samozřejmě jsou pronásledování vědci, kteří je musí zastavit za jakoukoliv cenu a jakýmkoliv způsobem - tato "zvířata" jsou pro společnost nebezpečná, navíc tato společnost o tomto projektu a kyborcích nevědí a to je další důvod, proč musí být velmi rychle zastaveni.

MY3 (We3)

Když jsem se zase jednou zastavila v knihovně a čekala na příchod paní knihovnice, šla jsem se podívat mezi komiksy - a jak to tak dopadá, nějaký jsem si půjčila. O komiksu MY3 jsem doteď neslyšela, ale zaujal mě, tak jsem si řekla, proč si ho nezkusit přečíst. Jakmile jsem si komiks trochu prolistovala, věděla jsem, že na tenhle komiks jen tak nezapomenu.
Začnu prvně příběhem. Tentokrát vám tu nebudu psát o komiksu o superhrdinech. Tentokrát jsou hlavními hrdiny zvířata - konkrétně pes, kočka a králík, kteří utečou z výzkumné stanice, kde na nich byly prováděny pokusy, aby se později mohli stát zbraněmi lidstva. Ale tato tři zvířata byla teprve pokusy a bylo rozhodnuto, že po pokusech budou rozebráni a usmrceni.
Tahle zvířata se na první pohled můžou zdát roztomilá a hodná, ale nenechte se mýlit, byli vychováni jako zabijáci, a tak i po útěky těmihle zabijáky stále jsou - tedy v sebeobraně zabíjí.
A pokud čekáte roztomiloučký komiks, tak se nenechte splést. Ty krvavé a zabijácké scény jsou v tomhle komiksu dopodrobna rozkresleny. A když už jsem se dostala k té kresbě. Frank Quitely je opravdu skvělý kreslíř - takhle skvěle ztvárněný komiks jsem ještě nečetla a do jeho kresby jsem se naprosto zamilovala. Okna komiksu jsou od sebe více vzdáleny. Také můžeme narazit na mnoho 3D scén. A mnoho scén je rozkreslena do mnoha malých okének.
Příběh je v podstatě hodně krátký, ale tím, jak je vše rozkresleno, počet stran se natáhl. A tak v tomhle komiksu jde krásně vidět obraz vs. čas.
A na konci knížky můžeme narazit také na pár slov tvůrců, jak komiks vznikal a také jak vznikaly kresby - osobně mám hodně ráda, když má komiks na konci tuhle část, protože tak může lépe poznat samotný komiks a samozřejmě i jeho tvůrce.

Pokud bych hodnotila hvězdičky, asi bych dala i plný počet, opravdu nevím, co bych vytkla. Tenhle komiks si mě naprosto získal.

Původně měla mít série pouze tři díly, tím pádem by tato série byla trilogií, ale jak jistě víte vyšel i čtvrtý díl. Pojďme se vrhnout do recenze třetího a čtvrtého dílu tetralogie Odkaz dračích jezdců.

Eragon se účastní bitvy na Hořících pláních, konečně se mu naskytne příležitost, aby pomstil smrt svého nevlastního otce Gera, i když tato výprava za ra'zaky je velmi nebezpečná a Vardenové musí stále čelit nebezpečí ze strany Království. A proti Eragonovi se objeví mocný nepřítel.
V závěrečném díle na Vardeny a Eragona čeká ten nejmocnější nepřítel - Galbatorix.

Jelikož jsem tyto dva díly četla těsně po sobě, trochu se mně zamotaly do sebe a já nevím, kde končí třetí díl, a kde začíná ten čtvrtý - snad tedy nevadí, že jsem tyto dvě recenze spojila dohromady.

Začnu tím, že napíšu něco o hlavním hrdinovi - Eragonovi. Samozřejmě se i on s příběhem vyvíjí a dospívá, taky si ujasňuje některé věci. Eragona jako hrdinu mám sice ráda, ale pár věcí mě na něm přecejen štvalo - nejvíc asi to, že skládal sliby skoro všem, které potkal a to přitom říkal a věděl, že jezdec by měl být nezávislý - myslím, že těmito sliby si to dost pokazil a já ho za tahle rozhodnutí proklínala.
Dále Safira. Prostě dračice, která je hodně svá - sice dokáže porozumět lidem a celkem se do nich i vcítit, ale když na to prostě nemá náladu, tak se chová jako bezohledné zvíře, ale myslím, že právě proto ji mám hodně ráda.
V celém příběhu se samozřejmě setkáváme s hromadou postav, a proto máme některé šanci poznat více, některé méně, ale myslím, že tolik postav právě tomuto příběhu velmi prospělo.
Samozřejmě zde nechci vyzradit nic z děje, ale musím zde zmínit i můj názor na konec této série - s pár věcmi, co se týče konce, nejsem spokojená, ale jinak si myslím, že takovýto konec není špatný a navíc respektuju rozhodnutí Paoliniho jako autora.

Rozhodně jsem ráda, že jsem si tuto sérii mohla přečíst znovu, ale u Brisingra jsem měla zásek a už mě to moc nebralo, takže jsem se musela překonávat, abych to vůbec dočetla - což mě velmi mrzí. Nemyslím si, že bych se k této sérii někdy vrátila, ale pokud ji někdo ještě nikdy nečetl a chodí třeba ještě na základku, určitě by si tuto sérii měl přečíst. Protože tyhle knížky vám stejně už na furt zůstanou uvězněné v hlavě.

Tentokrát vůbec nevím, kolik mám dát hvězdiček - myslím, že tak kolem sedmi, ale ani tím si nejsem jistá.

Také se omlouvám, že tato recenze byla tak zmatená - je to tím, že jsem tyto knížky četla extrémně dlouho a také je to tím, že teď nemám na blog vůbec náladu. Ale přesto jsem tuto recenzi už musela sepsat.

Během jednoho školního dne nastane nečekaná sněhová vánice, která ve škole uvězní sedm studentů, kteří se nemohou dostat domů. Jak dlouho tam budou muset zůstat?

Jaké to je probouzet se každý den do světa, který nepoznáváš? O tom ví své Christine, která žije se svým manželem Benem, který jí každý den říká, kdo je on a vlastně i kdo je ona sama.


Žánr: román, thriller
Rok vydání: 2011 (v ČR 2011)
Počet stran: 368
Nakladatelství: Knižní klub
Překlad: Šárka Kadlecová
Zfilmovaná verze: Before I Go To Sleep

S. J. Watson je anglický spisovatel, který zatím vydal dvě knihy. Jeho první knihou byl právě thriller Dřív než půjdu spát, který také získal mnoho ocenění - Macavity Award Nominee for Best First Mystery Novel (2012), Anthony Award Nominee for Best First Novel (2012), The Crime Writers' Association New Blood Dagger (2011), CWA Ian Fleming Steel Dagger Nominee (2011), Galaxy National Book Award for Crime & Thriller of the Year (2011) The Reading List Genre Awards for Adrenaline (2012).

Christine je už přes čtyřicet let, přesto se každé ráno budí s vědomím, že jí je teprve něco málo přes dvacet a že má celý život před sebou. Ale jaký je to šok, když nepoznává vlastní tělo, když nepozná pokoj, v kterém se probudila a dokonce ani muže, který leží vedle ní. Ten muž je Ben a později jí vše řekne - měla nehodu a trpí amnézií, Ben je její manžel a už několik let jsou spolu. Christine mimo jiné začne navštěvovat také lékaře, který jí doporučí psát si deník, a tak má Christine konečně moc kontrolovat svoji minulost a s ní možná i budoucnost. Ale deník jí mimo jiné prozradí i další věci - nevěř všem okolo, někteří z nich ti možná lžou.

Kniha je rozhodně určená pro starší čtenáře. Je to thriller, který mimo jiné obsahuje i pár mírně erotických scén.

Já sama vlastním vydání s filmovou obálkou, takže paperback, a to se mi velmi líbí - i přesto, že film jsem zatím neviděla.

A teď už k samotné knížce a příběhu.
Knížka je rozdělená do tří částí, kdy první část tvoří dnešek a druhou část tvoří deník, který napsala Christině, v třetí části se opět vracíme k dnešku. Celý příběh je psaný v ich-formě, která mě hodně vyhovovala, jelikož díky tomu jsem se mohla lépe vcítit do Christine, a tak vnímat její beznaděj a celou situaci, v niž se každý den ocitá.
S Christine jako hlavní hrdinkou jsem se tedy ztotožnila a splynula s ní a to i díky tomu, že při čtení příběhu nemáme žádné informace navíc - jen to, co ví Christine a co se později dočítá ve svém deníku. A takže jsem při čtení měla hodně zvláštní pocit - zkrátka jaké to je asi probudit se a zjistit, že si nic nepamatuji, že nemám žádné vzpomínky a navíc, že vše co o sobě vím, si ještě musím psát do deníku.
Při čtení jsem samozřejmě přemýšlela i nad koncem, jak to všechny doopravdy je, a jak to vše dopadne - avšak nemohla jsem na něj přijít a samotný konec mě překvapil, i když vše zapadlo krásně do sebe a vlastně jsem za takový konec byla ráda. I když konec je mírně otevřený a jedna věc mi na něm nesedí, tak i tak jsem s ním spokojená.
Knížce se rozhodně nemůže vytknout napínavost, kterou můžete cítit z každé stránky a atmosféru thrilleru krásně dotváří.

Nevím, co příběhu vytknout, mně se prostě líbil a do knížky jsem při jejím čtení byla naprosto zažraná. Kniha si mě získala hned od první strany a já jsem zjistila, že takovýhle žánr mě opravdu baví (takže pokud třeba víte o podobné nebo další dobré knize, tak mi určitě dejte vědět).

Ti, kdo sledují fb stránku blog - zde, tak asi ví, že občas na ní zveřejňuji minirecenze, jak na filmy, tak na některé knížky a v poslední době hlavně komiksy. A řekla jsem si, že by byla škoda o tyhle minirecenze ochudit čtenáře blogu, takže tady jsou. A určitě mi nezapomeňte napsat do komentářů, jestli máme na něco stejný názor nebo jak se vám líbily tyhle knížky či filmy :)

Eldest
Christopher Paolini

série: Odkaz dračích jezdců (2.)
žánr: fantasy román
rok vydání: 2005 (u nás 2006)
počet stran: 657
nakladatelství: Fragment
překlad: Olga Machútová
obálka: John Jude Palencar

Zajímavosti o knize najdete v samostatném článku O knize Eldest, kde můžete najít i přehled různých obálek.

Christopher Paolini začal série Odkaz dračích jezdců psát, když mu bylo pouhých patnáct let. Ale další díl vydal až později, přesněji když mu bylo dvacet jedna let. Paolini je americký spisovatel a dodneška napsat pouze tuto tetralogii (původně to měla být trilogie) a další doplňkovou knihu, která se zabývá tímto příběhem a světem, kde se příběh odehrává - jak se zatím zdá, tak Paolini chce zůstat u této série.

I v druhém dílu sledujeme Eragona a jeho dračici Safiru, jak si poradí se svým údělem. V minulém díle jsme Eragona opustili, když se zrovna chystali na svůj výcvik mezi elfy a zde se skoro celá kniha odehrává. Ale tentokrát nesledujeme pouze Eragona, ale některé kapitoly jsou taky věnovány jeho bratrancovi Roranovi, který zůstal v Carvahallu, kde společně s Eragonem vyrůstal a taky sledujeme dějství kolem Vardenů.

Druhý díl se nese v podobném duchu jako Eragon - není příiš krvavý či drsný, ale zároveň se tu setkáváme s těžšími otázky, které je nutné vyřešit, v tomto díle se opět setkáváme s politikou, s kterou se i Eragon musí potýkat, jelikož různé rasy mají na něj různé nároky.
Nevím, jestli jsem to psala u recenze na Eragona, ale tuhle sérii bych určitě doporučila už dětem, které chodí na druhý stupeň a rozhodně těm, kteří mají rádi fantasy.

Celá série je psaná er-formou a pokud čtete klasický hardback, tak ten má dost velké písmo, což může být dobré pro děti, ale já už radši preferuji písmo menší, jelikož takhle je knížka strašná bichle. Zato pokud máte paperback, tak ten má klasickou velikost písma a je menší.
Jinak originální knihy (tohle se týká i našeho českého vydání) zdobí ilustrace Johna Juda Palencara, který pro tuto sérii nakreslil čtyři různé draky. (Mně osobně se velmi líbí drak na obálce třetího dílu.)

Jelikož se v mém případě jedná o re-reading, tak zde musím napsat dva názory a dva pocity z tohoto dílu.

Naprosto přesně si pamatuji můj problém při prvním čtení této knížky - měla jsem naprostý zásek asi v první třetině knížky, když probíhá Eragonův výcvik a z mého okolí jsem nebyla jediná. Přiznám se, že i druhé čtení této knížky bylo trochu nadlouho, ale to bylo kvůli tomu, že jsem na čtení celkově neměla čas - u nás byla Letní filmová škola, a proto jsem se čtení moc nevěnovala.
Každopádně druhá půlka knížky ubíhala až moc rychle a na konci jsem nemohla uvěřit, že je to už opravdu konec.
Rovnou říkám, že na re-reading Eldesta jsem se moc netěšila, a možná i proto mě příjemně překvapil. Rozhodně se mi líbí děj téhle knížky, kdy vlastně hlavně sledujeme Eragonův výcvik a také tu máme závěrečnou bitvu, která je přinejmenším plná překvapení.
Nějak se budu snažit shrnout klady a zápory, ale nevím, jestli se mi to úplně podaří. Mezi klady patří Eragon jako postava, jelikož si zachoval svoji lidskost - stejně jako lidé chybuje a musí provádět těžké volba, má na to i Safiru, která mu samozřejmě v takových otázkách pomáhá, ale mimo jiné sledujeme i Eragonovu mysl a vývoj jeho názorů, jeho osobnosti. Jako velké plus beru také to, že během výcviku máme možnost lépe poznat historii země a také se konečně dovídáme více podrobností o dracích a o jejich smlouvě s elfy a později i lidmi. A jediné plus, které mě teď napadá, je to, že ta první třetina knížky se přecejen trochu táhne, chvilku člověku trvá, než se začte.

Ale celkově se mi Eldest velice líbil a musím ho hodnotit opět hodně kladně.Hodnotím ho stejný počtem hvězdiček jako Eragona.

Eragona napsal ve svých patnácti letech Christopher Paolini. Kniha sleduje příběh patnáctiletého farmářské kluka Eragona, který jednoho dne objeví v horách záhadný modrá kámen. Když se z něj vyklube drak, je jasné, že tímto kamenem bylo ve skutečnosti dračí vejce. A tak se Eragon stává dračím jezdcem, i když skoro vůbec neví, co to obnáší.

více o knize zde

Eragona jsem četl už podruhé, poprvé jsem ho četla ještě na základní škole a pamatuji se, jak jsem se těšila, až vyjdou nové díly - není nic lepšího než mít oblíbenou sérii a čekat na díly, které ještě nevyšly. Re-reading Eragona se v mém případě nesl společně se vzpomínkami na to, jak se mi knížka po prvním čtení velmi líbila. Takže je možné, že jsem trochu zaujatá, co se týče této série, ale to mi vůbec nevadí.

Knížka začíná prologem a u něho jsem si říkala, že styl psaní je.. spíše takový dětský, ale schválně jsem si přečetla prolog v angličtině a ten zněl mnohem líp. Každopádně jsem si na styl psaní zase rychle zvykla a čtení knihy, pak utíkalo neuvěřitelně rychle. A Eragona se určitě chystám číst i v angličtině (v poličce mi už nějakou dobu leží), takže o tom bude článek později také.

Eragon jako postava je podle mě akorát na svůj věk - nechová se pořád nejskvěleji jakoby pobral všechnu moudrost světa. A jeho drak Safira? Ta je velmi svá, částečně tajemná, nevíte, co od ní čekat. A jako drak je moudrá, i když se vylíhla poměrně nedávno, draci jsou prostě záhadní a nejde jim tak úplně porozumět.

Kniha mimo jiné obsahuje také mapku světa, kde se příběh odehrává, což já velmi oceňuji, jelikož u fantasy sérii je to skoro nezbytnost. A na konci knížky je minislovníček, jelikož v knize se objevuje mnoho jazyků, kterým my lidé nerozumíme.

Nedokážu si představit, že bych tuto sérii neznala a zároveň bych byla ráda, kdyby se na ni nezapomnělo. V celé sérii Odkaz dračích jezdců se obejvuje mnoho postav, mnoho jazyků a ještě více zvratů, které můžeme jen těžko čekat.

I když jsem Eragona četla po letech, tak příběh mě opět naprosto vtáhl a já vnímala Eragonovu těžkou volbu, těžké postavení - jak by se měl zachovat, co by měl udělat, já sama bych nevěděla.

Znovuzrození dinosaurů pomocí DNA kvůli zábavnímu parku? Ne vždy jdou věci podle plánu, zvlášť když jde o samostatně myslící bytosti, včetně dinosaurů.

JURSKÝ PARK
JURASSIC PARK

Gen, Sisy, David a Epap společně se zbylými dívkami z Misie ujíždějí vlakem neznámo kam. Bojují o holý život a snaží se zachránit jeden druhého a současně svoji jedinou naději: lék. Vědí, že šance na uzdravení jejich blízkých a na lepší svět pro všechny existuje. Stačí jen dostat se k cíli a nevběhnout do pasti.

Orig. název: The Trap
Série: Hon (3.)
Rok vydání: 2015 (orig.: 2013)
Počet stran: 304
Nakladatelství: Fragment

Tentokrát vám tu nebudu popisovat děj já, ale použila jsem anotaci - opravdu nevím, jak jinak bych to napsala, aniž bych prozradila děj.
Jen aby bylo jasno, já tuhle sérii hodnotím spíš průměrně, hezké, odpočinkové čtení (no, dobře, "hezké"), ale nezamilovala jsem se do této série.
KAŽDOPÁDNĚ, mě poslední díl docela nadchnul, opravdu. Děj i zvraty, které se v knížce odehrávaly, byly opravdu nečekané, braly vám dech, byli jste tak sžití s hlavním hrdinou, že jste vše prožívali společně s ním.
Z celé série hodnotím tento díl nejlíp, přečetla jsem ho opravdu hodně rychle, byl hodně záživný a rozhodně jsem se u něj nenudila. Závěrečný díl mě zkrátka velmi příjemně překvapil.
Ale pořád je tu pár věcí, co mi u této série vadí - zkrátka ty nepřesnosti, které tam Fukuda stále má, občas si v knize dost protiřečí a to mě narušuje celý dojem z knihy.
Pokud máte náladu si přečíst jenom něco na oddychovku, ale zároveň akčního a velmi čtivého, tak sáhněte po této sérii. Nesebere vám moc času, ale zároveň zažijete nevšední dobrodružství společně s hrdinami této série.
A taky něco o závěru knihy, nebojte, spoilerům se vždy vyhýbám, jenom - závěr je nedořčený, ale u téhle knihy tento konec sedl a jsem ráda, že to dopadlo, tak jak to dopadlo :) (I když pár hodně nečekaných věcí, tak na mě taky vybaflo.)