Počet stran: 67

Nakladatelství: Artur

Přeložil: Ferdinand Stiebitz

Děj:

(obsahuje spoilery)

Médeia se zamiluje do Iásona a pomůže mu a jeho výpravě získat zlaté rouno, kvůli kterému zradí svoji rodinu i vlast a spolu s Iásonem uteče do Korintu. Mají spolu děti a žijí spokojeným životem. Dokud není Iásonovi nabídnuta, králem Kreontem, ruka dcery krále. Iáson souhlasí - však je to mladá, krásná dívka a on by se snadno dostal k moci. Když se Médeia o manželově nevěře dozví, je zsamozřejmě velmi rozzlobená a nechápe, proč ona, která kvůli němu zradila svou vlast a rodinu, je jím teď sama zrazena. Iáson ji marně přesvědčuje, že to udělal pouze pro dobro jejich dětí, které by byli vychováváni v královském prostředí a nádherně by se jim žilo. Médeia, ale předstírala, že chápe, proč Iáson jí tyhle věci provedl a na usmířenou nevěstě poslala šaty. Tento dar byl ovšem napuštený jedem, který mladou nevěstu skoro okamžitě zabil a Iáson to zanedlouho zjistil. Médeia zašla až tak daleko, že vlastníma rukama zavraždila své dva syny, aby Iáson ještě více trpěl ve svém smutku.

Můj názor na knihu:

Knihu jsem začala číst kvůli škole, kde nám doporučili její přečtení. Vůbec toho nelituju, spíše naopak, kniha mě příjemně překvapila, byla srozumitelná a i přesto, že je to hra, tak se četla velmi dobře a rychle. Médeia byla po ´dle mě šílená a touha po pomstě jí naprosto zaslepila, až byla schopná něčeho takového jako je vražda vlastních dětí. Ale už na začátku knihy se ukázalo, že byla schopná zabít i svého bratra, i když zradila vlast a on ji chtěl zadržet. Ale neříkám, že chápu Iásona, to naprosto ne. Zkrátka musím řecké tragédie brát jako samostatný žánr, kdy není možné soucítit s jakoukoli postavou a nebo se samotného příběhu vžít. Samozřejmě tuto knihu nemohu hodnotit nějakými hvězdičkami, protože je to dílo, o kterém se učí na všech školách a nelze ho jen tak zhodnotit. Ale pokud nevíte, co si přečíst z knih k maturitě, tak tuto knihu rozhodně doporučuji.