Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání: 2013 (originál: 2012)

Pův. název: The Fault in Our Stars

Překlad: Veronika Volhejnová

Počet stran: 240

Obálka:

Já jsem četla knihu v původní pevné vazbě, né že by na tom záleželo, která je na ukázku v záhlaví. Obálka je hezky a vkusně vyvedená, ale já moc nejsem na takovouto nebeskou modrou, a když k tomu přidám ještě ten žlutý proužek nahoře - ten to zabil. Jinak filmová obálka knihy se mi v tomto případě (snad poprvé) líbí více než ta původní (vidět ji můžete zde). Takže za mě nakonec 3* za tuto modrou obálku.

Děj:

Hazel je mladá dívka, která se léčí z rakoviny, a když odešla ze školy, nenašla si mnoho jiných zájmů. Její hlavní opečovatelka, její maminka, je u ní ve dne v noci a ve všem jí pomáhá. Hazel má rakovinu plic a špatně se jí dýchá, proto s sebou musí stále nosit kyslíkovou bombu, která jí s dýcháním pomáhá. Možná jediná činnost, které se Hazel pravidelně zúčastňuje, je sezení s dalšími lidmi, kteří mají rakovinu. Jednou se tam ukáže kluk, který ji zaujme. Je vyléčený z rakoviny a na sezení je jenom kvůli podpoře kamaráda. Tento kluk, jmenuje se Gus, se s Hazel skamarádí, a tak se Hazelin nudný stereotyp mění...

Hodnocení:

Sama od sebe bych si takovýto typ knížky nepřečetla, ale podlehla jsem momentální popularitě této knihy a dala jí šanci. Příběh je samozřejmě dojemný, romantický a pro někoho možná taky plný slz. Obrnila jsem se před hrou na city, kterou tam samozřejmě autor nezapomněl zapojit a začetla jsem se. Knížka byla sice hezky a čtivě napsaná,ale to, jak očividně se autor snažil o strášně romantický příběh mě štvalo. Nebo Gus, kluk, kterého byste nenašli - ty jeho metafory a chytrý kecy (s prominutím), co pořád měl, mě začaly zanedlouho iritovat a nechápu, jak se do něj některé čtenářky mohly zamilovat. Hazel byla po celou dobu příjemná a milá hlavní hrdinka, takže se aspoň někdo takový v knize našel, i když ani Hazel nebyla to pravé pro mé čtenářské já, byla to taková hlavní hrdinka, která se sveze a vlastně nic neudělá sama nebo podle sebe - bez ohledu na nemoc. Docela jsem se těšila, že si u knihy pobrečím a to mi můžete věřit, že u knížek brečím celkem často,ale docela mě zarazilo, že při čtení zrovná téhle knížky mi neukápla ani jedna slza. Podle mě, ty smutné části knihy byly dost odbyté a vyzněly normálně, skoro až naprázdno.

Celá kniha mě pěkně zklamala a s jistotou můžu říct, že už si ji nikdy nepřečtu. Šanci dám možná ještě filmu, který u někoho skončil lépe,ale pak se s tímhle příběhem mileráda rozloučím. Pro mě jedno velké zklamání.

Ode mě dostává tato kniha pouhé 4 hvězdičky..