Série: Měsíční kroniky (2.)

Překlad: Jana Zejmanová, Petra Babuláková

Nakladatelství: Egmont

Rok vydání: 2013 (originál: 2013)

Obálka:

Když jsem uviděla obálku druhého dílu Měsíčních kronik, tak jsem se o tuto sérii začala zajímat. Obálka Scarlet se jim totiž opravdu povedla a já se do ní zamilovala..

Anotace:

Když byla Scarlet Benoitová malá, opustili ji oba rodiče a byla poslána na vychování k babičce. Nyní je jí osmnáct a je přesvědčená, že se o sebe dokáže postarat sama. Nepotřebuje a ani nechce si nikoho pustit do života. Výjimkou je její babička Michelle, žena, která Scarlet naučila všechno, co umí: pilotovat raketu, oškubat kachnu, ignorovat názor většiny a udělat si svůj. Celých jedenáct let byla babička pro Scarlet jedinou blízkou bytostí na světě.

Až do dne, kdy babička náhle zmizí a Scarletin život se obrátí vzhůru nohama. O dva týdny později se Scarlet snaží vydělat si na živobytí na jejich malé farmě, když vtom se objeví její ztracený otec, zbitý a blouznící. Scarlet se od něj dozví, že ho mučil jakýsi gang samozvaných strážců pořádku, který dosud stále drží v zajetí Scarletinu babičku. Jeidný, kdo o tomto gangu něco ví, je Vlk, pouliční rváč, který navštěvuje místní hospodu. Ačkoli se Scarlet jen nerada svěřuje cizím lidem, zvláště pokud jde o muže, z něhož čpí potíže na sto honů, ví, že potřebuje Vlkovu pomoc, aby našla únosce své babičky. Scarlet však netuší, jakou roli hrála před lety její babička při záchraně princezny Selene, ani kdo Vlk valstně je a jaké jsou jeho skryté úmysly...

Hodnocení:

Během knihy se ve vyprávění střídaly tři osoby - nová hlavní hrdinka Scarlet, hrdinka Cinder, kterou známe z předchozího dílu a princ Kai, ale ten se tam objevil jen párkrát. Scarlet je vlastně taková novodová červená karkulka a ze začátku mi přišla celkem fajn, ale Cinder jsem měla trošku radši. Ale hlavní dějová linka se odehrává kolem Scarlet a poté se příběhy Scarlet a Cinder prolnou. A musím říct, že prolnutí těch dvou příběhů se autorce velmi povedlo, zatím vše zapadá do sebe.

Jelikož je Scarlet v téhle knize jakási červená karkulka, tak nesmí chybět ani Vlk, v tomto případě pouliční hráč, který by Scarlet mohl pomoct. Celou knihu jsem si říkala, jestli je Vlk tím zlým nebo dobrým a vlastně si tím stále nejsem sama jistá, ale přesto se právě Vlk stal mojí nejoblíbenější postavou v této knize.

Ze začátku bylo pro mě těžké si zvyknout na střídání postav, ale po nějaké té chvilce jsem si zvykla, a pak už mi to ani nepřišlo divné a ono střídání pohledů jsem skoro nevnímala. Střídání postav alespoň autorce umožnilo rozvíjet příběh u více postav najednou, a tak jsme my, jako čtenáři, získali ucelenější pohled na věc.

Scarlet i Cinder mi přijdou jako sympatické hl. hrdinky, ale jen do té doby než se ocitnou spolu v jedné scéně. Nevím proč, ale nesedí mi, když jsou spolu. Ale jelikož spolu byly jen chvilku na konci knihy, tak nemůžu zatím moc soudit a uvidím, jak se budou jejich vztahy vyvíjet dál a jestli neztratí mé sympatie, zatímco budou spolu.

Marissa Meyer mi ale naprosto sedí jako autorka, její styl psaní je velmi čtivý a i když je Scarlet delší kniha, tak nenastává ten moment, že byste se u knihy nudili nebo jste nemohli číst dál. No a konec Scarlet je samozřejmě takový, že vás ihned navnadí na čtení dalšího dílu, tedy Cress.

I když byla Scarlet vážně dobrá knížka, tak plný počet hvězdiček jí dát nemůžu.