Vydavatel: Miramax Books
Počet stran: 444
Rok vydání: 2007
Ocenění: Abraham Lincoln Award Nominee (2009), Goldener Lufti (2008)

Příběh o depresi, dospívání a životě, pojatý originálně, místy i vtipně.
Že příběh o depresi nemůže být vtipný? Blbost! To ostatně dokazuje i Ned Vizzini v bestselleru It's Kind of a Funny Story, který se dočkal i filmového zpracování (mimochodem nedopadlo vůbec špatně, naopak, víc o něm zde).

Craig je patnáctiletý středoškolák, jehož život se točí kolem toho dostat se na správnou školu a udržet se tam a občas chillovat se svým kámošem Aaronem a jeho holkou. Ale mezi těmito body se Craig , tak trochu, utápí ve svých myšlenkách, které ho nakonec přinutili přestat jíst, a nebo sníst něco málo a i to ze sebe skoro ihned dostat ven.
Jedné noci se Craig rozhodne, že to skončí. Přesto, na dalších stránkách jeho život pokračuje a to v prostředí psychiatrické léčebny.
Taková psychina je dost zajímavé místo a to brzy pozná i Craig, který se tam mimochodem skamarádí s mnoha novými lidmi, kteří jsou na tom v mnohém podobně jako on.

Nebojte, po dočtení této knihy nebudete v depresi, na to nebudete mít ani pomyšlení, spíš naopak - na mě tato kniha měla přesně opačné účinky, rozhodně si vážím toho, co mám, kde jsem a jaké mám možnosti. Stejný pocit jsem měla i z filmu.
Je pravda, že u téhle knihy jsem se mnohokrát pousmála a úsměv na rtech mi vydržel ještě několik dalších stránek. Upřímně se mi humor Neda Vizzini zamlouvá, ale dokážu si představit, že se najde někdo, komu tento typ humoru úplně nesedne.
No, jelikož je kniha v angličtině, tak bych se asi měla zmínit i o tom. Tak tedy, několik prvních kapitol jsem si nad, pro mě neznámýma, slovíčkama psala český překlad, ale to mě zanedlouho přestalo bavit a upřímně, takhle bych se moc daleko v té knížce nedostala. Hodně slovíček se tam opakuje, takže třeba si některá z nich zapamatujete a budete si je pamatovat i po dočtení a odložení této knihy  (u mně to bylo například stehno, sestřička, cvokař a další..). Asi v každé kapitole se objevilo slovíčko, kterému jsem nerozuměla, ty zásadní jsem si přeložila, ale prostě čtení v aj - nemá cenu si překládat úplně každý slovíčko, navíc mnohá z nich si domyslíte. Ale celkově se mi angličtina v téhle knížce četla skvěle a čtení utíkalo (a taky jsem pochytila pár hovorových výrazů - např. Jeez!).

Co napsat na závěr? Pokud se vám líbil film, bude se vám líbit i knížka, ale musíte to brát spíš jako dva různé, ale podobné, příběhy. Ve filmu a v knížce je zaměřeno více na jiné vedlejší postavy a v každém můžete najít originální hlášky, které se v tom druhém díle nevyskytují.
A jestli máte náladu si přečíst knihu ze života, ze života středoškoláka, nemáte rádi tuctové příběhy a rádi se u knížky pobavíte, pak tohle je knížka pro vás.