recenzní výtisk

Rok vydání: 2013 (originál: 2005)

Číslo vydání: 2

Pův. název: The Declaration

Překlad: Milena Hordinová

Počet stran: 256

Obálka:

Obálku hodnotím velmi kladně, protože se k ději a ke knize celkově velmi hodí. I provedení nápisu je zajímavé a dodává knize trochu atmosféry. Líbí se mi. Třeba oproti obálce 1. vydání Přebyteční (zde) se mi líbí, že obálka Deklarace působí mnohem víc dospěleji.

Anotace:

Velká Británie, rok 2140.

Život na Zemi se změnil od základů. Lidská civilizace už není ohrožena smrtelnými nemocemi, na které věda objevila léky. Nesmrtelnost však přináší i možná rizika - největším z nich je přelidnění. Proto byla přijata deklarace - každý obyvatel může mít jen jedno dítě... Kdo zákony poruší, bude potrestán. Patnáctiletá Anna se narodila rodičům, kteří měli dvě děti. Nyní je označována za ,, přebytečnou". Jaký život ji čeká? Dokáže se vyrovnat se svým osudem vyděděnce?

Děj:

Anna je přebytečná a musí tedy žít ve speciálním zařízení, kde ji připravují na její úděl. Anna se pravděpodobně stane hospodyní u někoho z Vyvolených, je dobře připravená, je dobře zpracovaná. Vše jde krásně a Anna se přesně drží řádu, kterým se mají všichni přebyteční řídit. Dokud nepřijde Petr - přebytečný, který byl venku moc dlouho a tvrdí samé věci, za které by mohl dostat výprask. Poslušná přebytečná Anna s ním proto nechce mít nic společného, ale i tak se kontaktu s ním nevyhne a nakonec se začne sama na některé věci vyptávat. Přecejen je z venku a možná některé věci, které tvrdí, mohou být pravdivé.

Hodnocení:

Tohle byla snad první sci-fi kniha, kterou jsem, kdy četla. Tehdy to byli ještě Přebyteční, ale v podstatě jde o stejnou knihu, i když s novým vydáním jsem si knížku v paměti oživila. Zezadu na knize je napsáno od 15ti let a to mě překvapilo, protože jsem si toho nikdy nevšimla a knihu jsem poprvé četla asi už ve 12ti letech, takže si myslím, že hranici by mohli klidně posunout níž. Myslím, že mladší čtenáře by tato knížka mohla zaujmout více, protože styl psaní autora je hodně jednoduchý a přímočarý - zkrátka žádné zbytečnosti, ale zároveň ani žádné popisy okolí nebo nanejvýš hodně stručné. Příběh je to, co na knize zaujme nejvíce, ten nápad, ta myšlenka, ale klidně mohla být více rozvedena a autor z toho mohl vytěžit více. Ale zase nebudu jenom házet špínu na knihu, protože je to jedna z mých nejmilejších z dětství a já bych ráda, aby si ji oblíbilo více lidí. Nejlepší na knize je, že autor má život v budoucnosti poměrně promyšlený, a tak je snadné se do příběhu začíst a nechat se jím unášet. Knihu bych ale opravdu doporučila spíš dětem na druhém stupni, to je ta nejlepší doba pro zamilování se do této knihy, a tak to bylo i se mnou, takže nemůžu hodnotit jinak než kladně.

ZA POSKYTNUTÍ RECENZNÍHO VÝTISKU DĚKUJI NAKLADATESTVÍ FRAGMENT