Drama / Komedie

USA, 2010

Zach Galifianakis, Keir Gilchrist, Lauren Graham a Emma Roberts září v povznášející komedii o hledání duševního zdraví na tom nejméně pravděpodobném místě. Někdy to, co má člověk v hlavě, není tak šílené, jak myslí…což rozhodně platí pro Craiga (Gilchrist), vystresovaného teenagera, který raději sám odchází do psychiatrické léčebny, aby si od všeho trochu odpočinul. Místo toho potkává poněkud neobvyklého mentora (Galifianakis), možnou novou lásku (Roberts) a hlavně dostává příležitost k novému začátku. Okouzlující, zábavný a moudrý - takový je příběh o dospívání It's kind of a funny story…

Craig je teenager, který se propadá do depresí, a proto se rozhodne zajít na psychiatrii, i když to, co se mu zdálo jako skvělý nápad, mu chvilkama přijde hrozné - on tam přece nepatří, není blázen. Ale deprese je taky nemoc. Jelikož se oddělení pro mladistvé rekonstruuje, tak jsou dospělí a teenageři spolu na jednom patře. Díky tomu Craig potkává Bobbyho, svého společníka, který ho provází a radí mu. Také se zde objeví postava Noelle, což je holka, do které se Craig i zamiluje.

Tento film jsem chtěla zhlédnout už dlouho, jelikož jsem na něj slyšela samé dobré ohlasy. Jsem ráda, že jsem se na něj doopravdy podívala. Příběh, který film vypravuje je skvělý. Jo, jsou tam deprese, sebepoškozování, ale myslím, že tohle může potkat jakéhokoliv teenagera (nejenom teenagera). Ale jde o to, jakým pohledem na tuto věc film nahlíží, jste součástí toho, co se Craigovi děje v hlavě, co se kolem něj děje, jak se to rozhodl řešit, a jak to vlastně dopadlo. Ale také je to realistické - věta, kterou Craig na konci filmu při odchodu řekne, mluví za vše.

Myslím si, že lidem v podobné situaci, s podobnýma věcma v hlavě, může tento film pomoct. Dokonce jsem pár takových vzkazů či názorů na netu našla, film ti pomůže nahlížet pozitivně na svět. A zároveň mě tento film donutil zamyslet se nad tím, co vlastně mám, a že bych si toho měla doopravdy vážit, jelikož ne všichni mají takové štěstí.

Pokud zadáte název filmu do vyhledávače tumblru či we♥it, tak vám vyjede spoustu hlášek a citátů z filmu a všechny mají něco do sebe. Já jsem si obzblášť oblíbila tento, no, spíš je to taková hláška:

Celý film jsem měla takový pocit.. nevěděla jsem, jak se cítit, jelikož při sledování tohoto filmu jseš chvilku smutný, chvilku se směješ. Prostě takhle to ve skutečnosti je, ani v životě nejsi jen šťastný nebo jen smutný. Film působí reálně a nic není příliš.. umělé. Vše zapadá do kontextu.

Také soundtrack filmu velmi povedl, objevuje se tam spousta různých písní, každá je jiná. Doporučuju si ho poslechnout (např. zde). A jako taková zajímavost, kresby, které můžete ve filmu vidět jsou dílem malíře Briana Druckera.

Poslední, co bych chtěla zmínit, je velmi osobitý styl vypravování, s podobným jsem se asi v žádném filmu nesetkala, ale má něco do sebe. Vlastně příběh vypráví přímo Craig, takže to působí opravdu velmi osobně.

Film se mi líbil, velmi, nemám, co vytknout a to znamená jediné, plný počet hvězdiček.

Mimochodem, tenhle film byl natočen podle knížky. Já ji bohužel ještě nečetla, ale chtěla bych si ji koupit, takže.. zkusím pohledat :)