Seriály jsou nedílnou součástí mého života - ne, že bych neměla dost věcí na práci nebo bych se snad pořád nudila, ale ráda se na seriály ve svém volném čase dívám, a u každého z nich je pro jeho sledování jiný důvod. Někdy je potřeba se odregovat, zasmát se, zahodit starosti běžného dne za hlavu, někdy si naopak ráda lámu hlavu na různými dějovými zápletky, jindy se ráda bojím anebo potřebuju uniknout do fantasy světa či daleké sci-fi budoucnosti.
V tomto článku se rozepíšu o pár novějších seriálech, většina z nich je z Netflix produkce, jednou z výjimek je seriál Game of Thrones, podle toho je také poznat, jak dlouho mám tento článek rozepsaný, ale zkrátka bych si neodpustila nezmínit finále seriálu takovéhoto rozměru zde na blogu, zvlášť, když se GoT řadí k mým nejoblíbenějším seriálům vůbec. A o těch dnes bude řeč, o mých oblíbených seriálech.

Game of Thrones
Velkolepá sága Hra o trůny se tento rok dočkala svého konce, alespoň toho seriálového. Je neuvěřitelné se podívat zpátky na to, kdy HBO vydali první díl v roce 2011, od začátku byl seriál velmi sledovaným a úspěšným, hlavně tedy díky své knižní předloze, ale málokdo by si pomyslel, do jakého rozsahu se to až dostane. A ještě víc, kdo by si byl řekl, že tento příběh bude vládnout obrazovkám až do roku 2019, a že si diváci na nové série počkají klidně i celý rok či ještě déle.
Já sama začala GoT sledovat v době, kdy už vycházela zhruba 3. série a já tak musela příběh dohnat a mezitím jsem si přečetla i první díl knižní série - série, k jejíž četbě bych se někdy ráda vrátila, stonoucí se stébla chytá, aneb pořád doufám v lepší vysvětlení děje a lepšího pozvolnějšího vývoje příběhu bez zbytečně velkých dějových skoků. Nebudu lhát, 7. a 8. série nebyla tou nejsilnější, samotný vývoj děje mi v mnohém nevadí (až na osud Jaimeyho), více mi vadí mezery v ději, kde se skáče od jednoho k druhému bez jakéhokoliv vysvětlení a v samotném příběhu i po odvysílaní poslední epizody zbylo spoustu mezer a nevysvětlených věcí, které nedávají absolutní smysl. Na Game of Thrones se vždycky dívalo hezky, ale co si diváky dokázalo ještě víc získat, je právě ta realističnost a celková promyšlenost, za kterou můžeme vděčit autorovi knih G.R.R. Martinovi. Jakmile seriál předehnal dějově knihy, šlo to s ním mírně z kopce, no "mírně". Oni scénáristé D&D prostě nejsou spisovatelé a domyslet zbytek příběhu se jim moc nepovedlo. Tedy "domyslet", jisté body od autora knih dostali, a tak se jich pravděpodobně drželi, ale spojit tyto body v celistvý příběh už byl pro něm očividný problém. Co mě ale zklamalo ještě více než tyto chyby a nevysvětlené věci v ději, jsou některé naprosto zničené postavy - postavy, které jsme měli možnost celý seriál sledovat, jak se postupně stali tím, kým jsou dnes, jak dospěli z bodu A do bodu B, ale ups, v poslední sérii se některé z těchto postav naprosto zastavili, některé dokonce už pár sérií zpět nevykazovali žádný osobnostní růst charakteru, stali se z nich tupé stereotypní loutky bez jakéhokoliv smyslu, některé postavy svůj celý charakterový růst jen tak zahodili za hlavu a začali myslet stejně, jak mysleli třeba v takové první sérii, před tím než zažili, cokoliv z toho, co se jim později přihodilo. Jmenovitě, největším zklamáním byl pro mě Jaime - postava, která bez jakékoliv logiky začala přemýšlet úplně jinak, dále Tyrion - který se myšlením zastavil už několiv sérií nazpět, Jon - který byl neschopný udělat jakékoliv rozhodnutí, Cersei - která zničehonic přestala doopravdy "vládnout" a jen tak čekala, co se bude dít, Daenerys - která se z minuty na minutu zcvokla, aniž by tam došlo k nějakému pomalému dozrání do tohoto bodu,.. Ono těch postav bude nakonec trochu víc. A Bran, samozřejmě, ale u něj je spíš problémem jeho celá dějová linka, s kterou si scénáristé asi moc nevěděli rady, takže tady jsme jako diváci byli ponecháni bez jakéhokoliv vysvětlení, stejně tak je tomu u bílých chodců. Opět jsem se dostala do naštvané nálady kvůli finálové sérii, ale mě to zkrátka pořád strašně mrzí, jak špatně tento seriál byl ukončen - jelikož měl potenciál se stát jedním z těch seriálů, které mají uspokojující konec, velkolepé finále, a celkově to mohl být jeden z nejlepších novodobých seriálů vůbec, i když on naštěstí ještě stále je, pokud pomineme těch pár posledních sérií.
U následujících seriálů i více popíšu samotný děj, ale u Game of Thrones si říkám, že koho tento seriál zaujal, tak už ho viděl, a kdo ho neviděl, tak tomu je pravděpodobně proto, že ho nezaujal. Ale pokud stále přemýšlíte nad zhlédnutím tohoto seriálu, tak jděte určitě do toho - nebude zklamáni originálním příběhem, osudy mnoha postav a zajímavými zápletky, jenom to samotné finále bude pravděpodobně zklamáním velkým, ale poté je tu naděje na lepší knižní zakončení, na které se stále čeká.



Stranger Things
Dalším velmi známým seriálem je Stranger Things. Můj seriálový zlatý grál si nechám až nakonec, nechci ho hned vyzradit. Stranger Things je seriál, jehož první série vyšla roku 2016 a tento rok vyšla již série třetí. Už byla potvrzena také čtvrtá série, které se dočkáme pravděpodobně příští rok na podzim, takže se alespoň nemusíme bát žádných nevysvětlených konců. Příběh se odehrává v 80. letech 20. století a my jsme seznámeni s hlavními postavami, jimiž jsou kluci okolo věku 12ti let zhruba, Mike, Dustin, Lucas a Will. Přičemž v první sérii Will záhadně zmizí a vypadá to na zmizení způsobené nějakými nadpřirozenými silami. Kluci, jejichž hlavní náplní dne před zmizením bylo hlavně hraní Dračího doupěte, se snaží pátrat po Willovi, přičemž jsou i oni samotní vystavení nebezpečí. Dále je do pátrání zapletena i Willova matka Joyce, o které si mnozí myslí, že se zbláznila, a jeho starší bratr Jonathan.
Stranger Things nemá přímo jednoznačně vyhrazeny hlavní postavy, každou sérii je příběh zaměřený více na někoho jiného, a tak i některé postavy jsou zapleteny do příběhu více a některé méně. Přestože jedněmi z hlavním postav jsou děti, není to nic, co by mě samotnou od tohoto seriálu odradilo - a věřte mi, že já zrovna velkým milovníkem dětí nejsem, ale zde jsou postavy sympatické a docela rozumné, ale zároveň se nepovyšují svým rozumem nad dospělé protagonisty, jak tomu u mnohým jiných seriálů bývá. Příběh je velmi napínavý s prvky thrilleru a také hororu, v pozdějších sériích se vyskytuje i více grafických scén, za což jsem já jedině ráda, jelikož to přidává celému seriálu paradoxně na opravdovosti. Také je zajímavé sledovat vývoj hlavních postav, hlavně tedy dětí, které samozřejmě rostou a z dětí se pomalu stávají teenageři, líbí se mi, že příběh nestagnuje v nějakém časoprostoru, ale vyvíjí se i tímto způsobem dál. A nesmím zapomenout na skvělé vykreslení osmdesátek a skvělé zachycení atmosféry. Pokud máte rádi sci-fi, retro a trochu hororu, tak si myslím, že je dost velká šance, že by se vám seriál mohl zalíbit.



Sex Education
Občas se stane, že na Netflixu narazím na nějaký ten dobrý seriál ze středoškolského prostředí. Zrovna Sex Education si spojuji se seriálem Everything Sucks, jelikož jsem oba seriály zhlédla od sebe v krátkém časovém rozpětí, jinak tento seriál také doporučuji také, i když narozdíl od SE nedostal druhou řadu, což mě dost mrzí, ale ono, jakmile se něco nestane dostatečně populárním a mainstream, Netflix často takový projekt hodí do kamsi a posune se dál k něčemu úspěšnějšímu, všechno je to asi o číslech.
Každopádně, Sex Education je jedním z těch dobrých seriálů. Pro mě je to jen pár let, co jsem pryč ze střední, tak si na tohle období ještě dobře pamatuji, a také z prachobyčejné nostalgie mě seriály z tohoto prostředí baví. Jak už samotným název napovídá, hlavním tématem zde je sex. Hlavní postava Otis je náctiletý kluk, jehož mamka je sexuoložkou, a tak i on sám toho ví hodně o sexu, i když o svém vlastním sexuálním životě, až tak moc nemluví, hlavně tedy ne s mamkou. Ve škole se mu zalíbí holka Maeve, což je spíš takový rebelka, o které se říká, že v tomto ohledu není zrovna moc nedostupná. A ta má úžasný nápad - založit si ve škole jakousi sexuální poradnu, radit náctiletým nezkušeným lidem, jak na sex, a oni za to zhrábnou nějaký ten peníz. Seriál je hodně orientovaný na samotné vztahy mezi postavami, jejich pocity, jak se vypořádat s těmito nově nalezenými pocity, či jak je vůbec nalézt. Myslím si, že je to hodně hezky napsaný seriál o tom, jaké dospívání je, a také je to poučením o tom, že každý počin má i nějaký dopad. Seriál o přátelství, vztazích a také o tom sexu.



Chilling Adventures of Sabrina
Pamatujete si na Sabrinu mladou čarodějnice, nebo-li Sabrina the Teenage Witch? Tak teď máte šanci se poznat s její temnější verzí. Sabrina je původně postavou komiksovou a touto předlohou se nový seriál od Netflixu inspiroval, i když původně měl být seriál odvysílán na stanici The CW. Každopádně, první série byla vydána na podzim 2018 a druhá na jaře tohoto roku, zároveň už byly potvrzeny i série třetí a čtvrtá, takže bude ještě mnoho prostoru na další dějové linky a zvraty, jelikož během prvních dvou sérií jich nebylo zrovna málo.
Sabrina je mladou náctiletou dívkou, která chodí na střední školu s kamarády Roz a Susie a také se svým přítelem Harveym. Odmalička žije Sabrina se svými tetami Hildou a Zeldou, jelikož její rodiče už bohužel nežijí, a její rodiče jí v životě udělili nelehkou roli - po mamince je napůl člověkem a po tatínkovi napůl čarodějkou, což je pro svět čarodějů naprosto unikátní případ, a tak se zde nejde příliš řídit všemi normálními pravidly, které v tomto světě již jinak nastavené jsou. A v mnohém si Sabrina může vybrat, i když ne ve všem - chce se poddat své čarodějnické "temné" straně, nebo chce dál chodit na střední se svými dosavadními kamarády?
Původní seriál z roku 1996 je v mém srdci napořád, fajn komedie s velmi specifickým humorem, který ovšem nezabíhá do velkých detailů toho, jak čarodějnický svět funguje, je to spíš takový odpočinkový seriál, který ale i tak doporučuji. Když byla oznámena nová série se stejným tématem, stejnými postavami, nebyla jsem si jistá, co očekávat - zaprvé, proč by měl stejný seriál existovat dvakrát, a za druhé, prosím, nekažte mi moji dětskou srdcovku. Ale hned po vydání prvního traileru bylo jasné, že tvůrci zmiňovaný příběh uchopily naprosto jinak a vytvořily něco naprosto nového, dosud neviděného. Chilling Adventures of Sabrina je temným příběhem plný hororových prvků a na pohled nepěkných scén. Mimo jiné se seriál dotýká i témat, které mnohdy v populárních seriálech nejsou vidět - sexuální orientace, nejistota vlastní identity, sexuální aktivita a další důležitá témata, která jsou velmi důstojně zmíněna i vyobrazena, ale zároveň se kolem nich nemotá celý příběh, ale jsou důležitým aspektem, jelikož postavy, které jsou právě hlavně dospívajícím lidmi, kteří se hledají, pro ně jsou to věci, kterými si procházejí a to ovlivňuje jejich činy a vztahy.Takže oceňuji, jak takovéto normální věci byly zakomponovány do fantasy horor seriálu, protože i v takovémto seriálu potřebujeme odraz reálného světa.



Black Mirror
Tímto seriálem se dostávám už k samotné špici tohoto článku. Black Mirror se od doby vydání svého prvního dílu v roce 2011 stal jakýmsi kultem dnešní doby. Tento seriál se vyznačuje dlouhými více než hodinovými epizodami, které na sebe ovšem přímo nenavazují, ale mnohdy v sobě ukrývají odkazy na ostatní epizody, nebo třeba i jiná známá díla. Doposud vyšlo sérií pět, přičemž každá série obsahuje tři až episod, také vyšel vánoční speciál s názvem White Christmas a interaktivní film Bandersnatch, který jako jediný jsem ještě neviděla. Seriál se odehrává v sci-fi budoucnosti, jejíž součástí jsou mnohé technologické vychytávky, které se ovšem většinou lidstvu dokáží vymknout z rukou - ne vždy ovšem, i když temná zakončení příběhů jsou častou součástí seriálu Black Mirror, šťastných konců zde moc nenajdeme. Příběhy samotné se většinou motají okolo dané nové technologie a toho, jak jí člověk využije nebo zneužije, a jak takové používaní této vychytávky může mít dopad na daného člověka či celou lidskou rasu. Tohle je jeden ze seriálů, při jehož sledování vám hlavou bude běhat spoustu myšlenek, ale nejenom o samotném ději, ale také o vás samotném - čeho všeho byste vy sami byli schopní, pokud byste měli onu příležitost? Mnohým divákům asi budou hlavou běhat hodně děsivé myšlenky. A jelikož každý divák má jiné životní zkušenosti, nachazí se v odlišných pozicích a situacích a každý samozřejmě myslí jinak, epizody každého ovlivní odlišně - proto je často oblíbeným tématem posuzovat, které epizody Black Mirror jsou nejlepší, a které naopak nejhorší. Já mám ráda epizody všechny, každé trochu jinak, některé víc, některé míň, ale všechny jsou dle mého názoru velmi kvalitními a dobře napsanými. Ale zde je pár mých vůbec nejoblíbenějších epizod, které ovšem nejsou v žádném daném pořadí: The National Anthem, White Bear, Shut Up and Dance, Hated in the Nation a USS Callister. Tahle show je jakýmsi odrazem naší společnosti a lidské podstaty jako takové. A pokud vás Black Mirror zaujalo, tak si zkuste náhodnou epizodu zhlédnout a uvidíte, jestli vás daný námět a jeho podání chytne nebo ne, hlavně nezáleží, kterou epizodou začnete, je to jaksi jedno.



Dark
A to nejlepší jsem si nechala nakonec. První německy mluvící seriál pro Netflix, který nese název Dark. První série vyšla na konci roku 2017, mezitím vyšla i série druhá a bylo oznámeno, že Dark bude trilogií, čeká nás tedy ještě poslední třetí série. Dark se odehrává ve fiktivním městě v Německu, v kterém dojde k záhadnému zmizení malého chlapce, přičemž tato událost odhalí některá tajemství, která tohle město a jeho obytelé ukrývají. Celý příběh je postaven na spojitostmi mezi čtyřmi různými rodinami, jejichž děti se znají a kamarádí - zmizelý chlapec byl mladším synem jedné z těchto rodin. A dále vůbec nejdůležitějším prvkem tohoto seriálu je teorie o možnosti cestování časem, a tak se příběh ještě více komplikuje, jelikož díky tomu se setkáváme s třemi různými generaci těchto stejných rodin a zabředáváme čím dál hlouběji do jejich tajemství.
Seriál Dark je unikátní svým komplikovaným příběhem, u jehož sledování se divák opravdu musí soustředit a přemýšlet nad možnou spojitostí mezi různými postavami. Během některých epizod je divák naprosto ztracen v množství jménech a odlišných rocích, kdy se jednotlivé dějové linky odehrávají, ale veškeré prvky do sebe tak krásně zapadají a při takovém momentu, kdy všechno dává smysl, se objeví krásný pocit uspokojení, nehledě na to, že v dalších momentech je nám pravděpodobně ukázána další záhada či komplikace. Proto se mi ovšem líbí, že tvůrci mají jasnou představu, že chtějí seriál ukončit třetí sérií, a tak se pravděpodobně dočkáme i uspokojivého konce, kdy bude naprosto vše vysvětleno - i když už samotná druhá série nám dodala potřebnou smysluplnost do komplikovaného příběhu. Když se mě kdokoliv zeptá, co mají zhlédnout na Netflixu, tak okamžitě říkám Dark, jelikož je to seriál, který si zaslouží veškerou pozornost.  A pro ty z vá, kteří tento seriál už znají, tak tu mám užitečnou oficiální stránku https://dark.netflix.io/, která se pravděpodobně bude hodit i před vydáním třetí série pro osvěžení si rodinného stromu postav a samotného děje.

Zima je oficiálně za námi a vzduch venku už opravdu voní po jaru. Opět se zpožděním se ozývám s kulturními zážitky, které mě za měsíc únor potkaly. Jedním z důvodů, proč je článek vydán až teď, je moje pomalé dočítání knihy Horns od Joe Hill. Snažím se držet krok a každý měsíc tohoto roku alespoň jednu knížku dočíst, ale jak se zdá, s novou prací a celkovou vytížeností, se to těžko stíhá, přesněji řečeno jsem ještě nezjistila, jak si ostatní lidé dokáží efektivně zorganizovat čas, a já se o to teprve pokouším. Ale snažím se pokračovat ve svém zvyku čtení si v tramvaji, hlavně tedy na cestě do práce, která mi vždy nějakou tu půlhodinku zabere. Což samozřejmě také obnáší u sebe neustále knížku nosit, ale člověk tak má vždy, co dělat, když neplánovaně nastane chvilka čekání na něco či na někoho. A teď už k samotné knížce. A také k filmu, jelikož srovnávání se v tomto případě nevyhnu.

Kniha Horns na mě koukala z regálu v BudgetBooks, a i když se jednalo v té chvíli o náhodu, tento titul jsem měla v hledáčku již dlouhou dobu, konkrétně od vydání stejnojmenného filmu, který jsem zhlédla hned po jeho vydání. A byla jsem dost zklamaná z toho, že film v hlavní roli s Daniellem Radcliffem nešel v české distribuci do kin. A přesto si mě i z malé obrazovky film naprosto získal a já ho od té doby viděla už přinejmenším třikrát. Skvělý thriller s velmi dobrým obsazením, tempem i hudbou. A jelikož se film zařadil mezi mé oblíbené černé komedie, humor mi sednul naprosto perfektně, trochu temnějšího humoru není nikdy na škodu, pídila jsem se i po její předloze. Pár let od filmu uplynulo a já mám za sebou i knižní předlohu, která mě velmi příjemně překvapila. Je poznat, že film si zachoval stejnou atmosféru a náladu, kterou nastolila knížka, i když vzhledem k odlišným formátům, film nezabíhal do některých podrobností a některé věci musel maličko upravit vzhledem k délce stopáže. Ovšem věci, které byly ve filmu pozměněny, dle mého neubíraly na příběhu, a obě verze se mi moc líbily. Trochu jsem se zapomněla s nastíněním samotného příběhu pro ty z vás, kteří o Horns nikdy předtím neslyšeli. Ig se za svůj krátký život potkal se spoustou komplikací, ztratil svoji lásku, přátele i důvěru všech lidí okolo. V malém městě v Americe, kde Ig svůj celý život pobýval, se ho všichni, buď straní, nebo ho pomlouvají či se ho dokonce snaží dostat za mříže a to za neobjasněnou vraždu jeho přítelkyně Merrin. Merrin a Ig spolu chodily už od doby, kdy byly děti a tito dva byly neodlučitelní a všichni je znali právě jako pár. Až poslední noc, noc, kdy byla Merrin zavražděna, vše změnila a Ig vypadá jako hlavní podezřelý. A když se Ig po divoké noci plné pití, jelikož pití a hrozný životní styl se stal jeho přítelem po smrti jeho dívky, probudí s rohy, které mu vyrůstají přímo z lebky, jeho případu tato nová vizáž příliš nepomáhá. Ale možná právě tyto rohy mu podaří objasnit, co se právě oné noci stalo.

Jak z předešlého textu vyplývá, pro mě je momentálně úspěchem i přečtení jedné knížky měsíčně, a tak je na čase se přesunout k filmům, kterých jsem v únoru také mnoho neviděla.

Na oba snímky, které jsem minulý měsíc viděla, jsem narazila na Netflixu, přičemž jeden z nich mi byl doporučen. Ale prvně o filmu 17 Again, v kterém si hlavní roli zahrál Zac Efron. Pamatuji si, když tento film byl filmem novým a říkala jsem, že by to nemusel být špatný snímek - klasická dějová linka na způsob Přes noc třicítkou, takže jsem očekávala oddychovou komedii a přesně té se mi dostalo. Film, u kterého není moc potřeba myslet, člověk se občas zasměje a občas zakroutí hlavou - konkrétně, nad některými rozhodnutí hlavních aktérů a zárověrečného finále filmu, ale zároveň se člověk při sledování takovéto komedie nemůže ani příliš naštvat. Pokud jste film neviděli, o nic přelomového nepřicházíte, ale pokud chcete oddychovku, není to úplně špatný snímek, po kterém šáhnout. Ale mezi mé oblíbené komedie se snímek určitě nezařadil. Ani ty oddychové.

Druhým zhlédnutým snímkem je film The World's End, což je film, na který jsem se dívala s partou přátel, přičemž někdo sledování tohoto filmu doporučil, jelikož jej už znal, a já tomuto člověku nemůžu být vděčnější. Snímek Simona Pegga a  Edgara Wrighta si mě naprosto získal a právě díky tomuto filmu mám v plánu se podívat na více z jejich tvorby. U tohoto filmu jsem nesmírně ráda, že jsem vůbec netušila, do čeho jdu - neviděla jsem žádný trailer, nečetla jsem si o filmu vůbec nic a tak jsem skočila rovnou do tý úžasně bláznivý jízdy, kterou parta přátel ve filmu zažívá. Řeknu jediné a to, že se jedná o opravdu absurdní děj a divák nemá šanci pobírat, co že se to vlastně děje, ale to je právě to nejlepší na snímku jako je tento. Ve filmu bylo tolik scén, u kterých jsem si jen říkala wtf, ale zároveň mě to strašně bavilo a já se oné absurdity nemohla nabažit. Navíc Simon Pegg mě v roli Garyho neskutečně bavil. Za tenhle film bych dala ruku do ohně.

A za únor tu mám také jeden seriál a tím je The Umbrella Academy, což je seriál podle komiksu od Gerarda Waye a Gabriela Há. Pokud znáte kapelu My Chemical Romance, tak asi víte, že Gerard Way byl právě frontmanem této kapely a já se po komiksu již několikrát dívala, ale nikdy jsem se k němu nedostala. A tak jsem se rovnou dostala až k jeho seriálovému zpracování. Jelikož seriál měl na starost Netflix, všechny díly vyšly najednou a já tak seriál zhlédnula během jednoho týdne. Děj seriálu začíná momentem, kdy se narodí 43 dětí naprosto náhodným ženám po celém světě, ovšem zvláštním jevem je, že tyto ženy ještě pár minut před porodem vůbec těhotné nebyly. Nevysvětlitelná anomálie ve světě, kde je podobným anomálií více, jelikož každá událost má více alternativ. O sedm z těchto dětí se stará Sir Reginald Hargreeves, který z nich vytvoří tým zvaný právě The Umbrella Academy, jelikož ony to nejsou děti jen tak nějaké, ale takové s opravdu zvláštními schopnostmi. Takže takoví trochu superhrdinové bez opravdové rodiny. U sledování lze jen těžko přehlédnout fakt, že příběh si bral inspiraci z již existujících příběhů i jiných komiksů, ale přesto přináší do hry i mnoho nového a vlastního. Moc se mi líbilo herecké obsazení, především tito herci jmenovitě: Robert Sheenan, Aidan Gallagher a David Castañeda. Ovšem našla se i jedna herečka, která mi moc neseděla a to Ellen Page, i když zároveň to byla i první moje zkušenost, kdy jsem její hraní dokázala překousnout a seriál jsem si i přes její přítomnost užila, mně prostě tahle herečka nesedí. Upřímně se velmi těším na možné pokračování, a opravdu doufám, že Netflix povolí další série tohoto pořadu.


A teď už k poslední kategorii a tou je hudba.

ariana grande - thank u, next
Ariana Grande překvapila novým albem, které vyšlo pouze půl roku po jejím předešlém albu Sweetener. Upřímně řečeno, na Sweetener jsem se velmi těšila, hlavně po singlu No tears left to cry a The light is coming, ale nakonec jsem byla docela zklamaná z celkového alba a nevracela jsem se k němu skoro vůbec. O to více mě překvapilo album Thank u, Next, kterému předcházel stejnojmenný singl a další song s názvem 7 rings, přičemž ani jedna z těchto skladeb mě příliš neoslovila. Ale album samotné? To mi hrálo dokola několik dní a já od něj nedokázala odtrhnout uši. A možná se dokonce stalo i mým oblíbeným albem od této americké zpěvačky, ale to ukáže ještě čas.
Oblíbené skladby: bloodline, fake smile, NASA.


Kiss me and take off your clothes

Why can't you imagine a world like that?

Lately, I've been on a roller coaster Tryna get a hold of my emotions

I admit that I'm a lil' messed up But I can hide it when I'm all dressed up

tell me how good it feels to be needed

And sorry if I say sorry way too much

I can’t really miss you if I’m with you And when I miss you, it'll change the way I kiss you

It ain't nothing wrong with saying I need me time

You don't wanna leave me, but I'm tryna self-discover Keep me in your orbit and you know you'll drag me under

Love me, love me, baby Are you down? Can you let me know? Love me, thank you, leave me Put it down, then it's time to go Get it like you love me But you don't, boy, it's just for show Take it or leave it, you gotta take it or leave it like uh

Don't want you in my bloodline, yeah Just wanna have a good time, yeah And no need to apologize, no But you gon' have to let this shit go

No, we won't be talking the next day I ain't got nothin' to say (Yeah, nah) I ain't lookin' for my one true love Yeah, that ship sailed away

I know what you looking for, but I'm complete I know what you need, but it won't be me

Another night, another party, sayin' hi to everybody I’m sorry, it's time to leave, I gotta leave now

I can't fake another smile I can't fake like I'm alright And I won't say I’m feeling fine After what I been through, I can’t lie

Fuck a fake smile

If I'm hurt, I ain't gon' lie about it Arms crossed with the attitude, lips pouted If I'm mad, I ain't gon' lie about it Neck roll with the attitude, yuh

Runnin' outta time Wishin' you would come and save me

'Cause I don't wanna roll with it (Yeah, yeah) Tryna get control of it

I got a bad idea (Uh-huh) Yeah, I'ma call you over here to numb the pain

Yeah, I know we shouldn't, baby, but we will (You know we will) Need somebody, gimme something I can feel (Yeah) But, boy, don't trip (Don't trip), you know this isn't real You should know I'm temporary

I love it when we make up (Yeah-eh-eh) Go ’head, ruin my makeup

Thought you were somebody else

Girls with tattoos who like getting in trouble

Been through some bad shit, I should be a sad bitch Who woulda thought it'd turn me to a savage?

Whoever said money can't solve your problems Must not have had enough money to solve 'em

You got me some type of way (Hmm) Ain't used to feelin' this way (Mmm-mmm) I do not know what to say (Yeah, yeah) But I know I shouldn't think about it

Took one fuckin' look at your face (Hmm) Now I wanna know how you taste (Mmm-mmm) Usually don't give it away (Yeah, yeah) But you know I'm out here thinkin' 'bout it


avril lavigne - head above water
Comeback, kterého jsem se nemohla dočkat. Idol, jejíž hudba mě doprovázela celé dospívání. Očekávání, která by nemohla být větší. Hned po vydání singlu Head Above Water, jsem svoje očekávání trochu zmírnila, ale nakonec jsem se ani tak nedokázala ubránit velkému zklamání. Avril Lavigne byla dlouhou dobou mojí oblíbenou zpěvačkou a k jejím deskám se stále ráda vracím, bohužel, tohle nové album se mi vůbec nedostalo pod kůži, a i když jsem mu dala šanci, pořád mě to strašně mrzí. Ironií je, že nejvíce se vracím ke skladbě Dumb Blonde, která mi připomíná éru The Best Damn Thing, i přesto, že je na téhle skladbě i Nicki Minaj, kterou zrovna nemusím. Bohužel se nemůžu ubránit dojmu, že všechny skladby zní strašně podobně a jsou málo zapamatovatelné, žádná skladba nevybočuje z řady. Vzhledem k tomu, čím si Avril prošla, a proč trval tak dlouho její návrat k hudbě, čekala jsem také jiné texty, hlubší, více osobnější, jelikož to sama ona také nastiňovala v rozhovorech předcházejících samotnému vydání albu. A k tomuto albu se naopak nevracím skoro vůbec, spíše se musím nutit k tomu mu dát ještě více šancí.
Oblíbené skladby: Dumb Blonde ft. Nicki Minaj.

playlist:
→ 21 savage - a lot ft. j. cole
→ redzed - sinister
→ vadim - caviar
→ years & years, mnek - valentino
→ yungblud, halsey - 11 minutes ft. travis barker


a nezapomeňte blog sledovat také na její oficiálně fb stránce: https://www.facebook.com/fantasymaniakblogspot/

Každoměsíční kulturní okénko o knihách, filmech, seriálech a hudbě.


fight club - chuck palahniuk
Ke čtení jsem se tento rok opravdu vrátila a první přečtenou knihou v roce 2019 je pro mě titul Fight Club, tedy Klub rváčů, který jsem si přečetla v anglickém originále. Asi je vhodné zmínit, že jsem jako první viděla film a ten jsem měla možnost zhlédnout mnohokrát, hlavně díky tomu, že se tento snímek zařadit mezi mé nejoblíbenější filmy vůbec. A když na mě z poličky v knihkupectví vykoukla také knižní předloha filmu, neodolala jsem a dala jsem jí šanci. Pro ty z vás, kteří příběh vůbec neznáte, malé seznámení.
Příběh muže uvězněného ve stereotypním kolotoči života - práce, kanceláře, letadla, cestování, tam a zpátky, aby mohl začít dělat to samé zas odznova. Obklopen perfektním nábytkem a komfortem si žije na poměry dané společnosti celkem dobře, nebo tak by to ostatní občané asi vnímali. Ale co se skrývá uvnitř člověka? Co když člověk začne vést dvojí život, po nocích se rve s ostatními členy Klubu rváčů a ve dne se vrátí do své kanceláře s monoklem a šrámy na celém těle. Ale pod touto vrstvou děje se skrývá mnohem víc.
Tohle dílo se stalo biblí anarchismu, snahy odpoutat se od společnosti a nebýt kontrolován již nastavenými hodnotami dnešní společnosti. Ať už mluvíme o filmu nebo knize.
Zpětně můžu uznat, že film přesně odráží styl, jakým byla kniha napsána, co se týče příběhu, lze najít nějaké odchylky, ale ne takové, které by mě odradily od jednoho nebo druhého. Po filmu jsem si zamilovala i knížku. Co je samotnou výhodou všech knížek, a zvlášť u této to vnímám, čtenář má čas se pozastavit u jednotlivých vět a má možnost nad nimi zapřemýšlet. Já osobně jsem si v této knize podtrhala nespočet citátů a mnoho z nich se objevuje i ve filmu. A já jich tu pár vypíšu i pro vás. Kdo jste se s filmem ani knihou nesetkali, asi bych následující část napsanou kurzívou přeskočila. Poslední věc, co stojí za povšimnutí při čtení této knihy, je fakt, že mnohé myšlenky se v průběhu knihy opakují, jsou jinak vyřčeny, ale význam zůstává. A mě tohle dílo nepřestává fascinovat.

You do the little job you're trained to do.
You don't understand any of it, and then you just die.

Every evening, I died, and every evening, I was born.

This is your life, and it's ending one minute at a time.

For this moment, nothing matters. Look up into the stars and you're gone.

If I would wake up in a different place, at a different time, could I wake up as a different person?

She isn't dying. Okay in that brainy brain-food philosophy way, we're all dying.

And the things you used to own, now they own you.

If you don't know what you want, you end up with a lot you don't.

May I never be complete.
May I never be content.
May I never be perfect.

Maybe self-improvement isn't the answer.
Maybe self destruction is the answer.

Only after disaster can we be resurrected.

It's only after you've lost everything that you're free to do anything.

"Congratulations, you're a step closer to hitting bottom."

Getting fired is the best thing that could happen to any of us. That way, we'd quit treading water and do something with our lives.

The club is too loud to talk, so after couple of drinks, everyone feels like the center of attention but completely cut off from participating with anyone else.

Nothing is static. Everything is falling apart.

You are not a beautiful and unique snowflake. You are the same decaying organic matter as everyone else, and we are all part of the same compost pile.

The lower you fall, the higher you'll fly.

What will you wish you'd done before you died?

I am helpless.
I am stupid, and all I do is want and need things.

The amazing miracle of death, when one second you're walking and talking, anf the next second, you're an object.

You might as well be dead right now.

That old saying, about how you always kill the thing you love, well, it works both ways.

A moment is the most you could ever expect from perfection.


my neighbor totoro
Tímto se již přesouváme k filmům. Názvy, ať už filmů nebo knížek, vždy píšu v tom jazyce, v kterém jsem to já sama přečetla/viděla, v tomto případě jsem našla online ke zhlédnutí pouze dabovanou anglickou verzi. V originále Tonari no Totoro a v češtině Můj soused Totoro. Anime jsem sama začala vyhledávat nejdéle dva roky nazpět a poslední dobou jsem se na anime opět až tak moc nedívala. Ovšem je spoustu filmů, o nichž jsem mnoho slyšela, avšak k jejich zhlédnutí jsem se ještě nedostala. Jedním z těchto filmů je právě My Neighbor Tororo. Anime "pohádky" často vyvolávají dojem, že jsou určeny pouze pro děti ale opak je pravdou, i dospělý divák si může tyto snímky užít. Od tohoto filmu jsem já osobně však měla bohužel až moc vysoká očekávání, a i když se jednalo o milou podívanou, nebyla jsem tímto snímkem okouzlena tak, jak jsem očekávala.
Příběh sleduje rodinu stěhující se na venkov a jejich dvě malé dcery. Zdánlivě normální realita, normálná každodenní problémy, ale když se člověk rozhlédne kolem sebe, může být překvapen, co všechno se kolem něj může skrývat.


sierra burgess is a loser
Netflix vydává čím dál více nových filmů, hodně z nich je targetováno na náctileté diváky a tento film je také tímto příkladem. Romantická komedie odehrávající se na střední škole, takový film tu ještě nebyl, mám pravdu? Já mám ráda oddechové filmy z prostředí středních škol, dokážu si užít filmy, které v sobě skrývají odkazy na aktuální problémy, ale pokud se ukáže, že samotné postavy nejsou vůbec reálné a vůbec neodráží to, jak se dnešní (nebo i dřívější) mládež chová, potom nevím, co se mi takový film snaží říct. Ve filmu hrají dvě "hvězdy" Netflixu - Shannon Purser a Noah Centineo a já nemůžu úplně říct, že bych byla velkým fanouškem těchto herců, ale jejich výkony mi tolik nevadily, šlo se na to koukat.
Příběh sleduje trojúhelník tří postav - populární roztleskávačky Veroniky, silnější méně populární dívky Sierry a hezkého kluka Jameyho. Jamey se snaží získat číslo na Veroniku, která se mu líbí, ale ta mu místo toho dá číslo Sierry, a kolem tohoto se motá celý děj. Nemyslím si, že je to úplně špatný námět, ale to, jak příběh vyvrcholí a skončí, to mě dost naštvalo, stejně jako mnoho lidí na internetu, což je také důvod, proč jsem se na film chtěla podívat i já, abych si na něj mohla udělat svůj vlastní názor. Sierra tedy začne dostávat zprávy a podle fotek zjistí, že je to kluk, který se jí líbí, během několika výměn zpráv vyjde najevo, že si myslí, že je někým jiným. A co je nejlepší v této situaci udělat? Samozřejmě předstírat, že jsi jiným člověkem, zatáhnout do toho i Veroniku a všechny kamarády a hrát si na catfish. V takovémto případě by si hlavní postava Sierra zasloužila být potrestána, jelikož věci, které v celém průběhu udělala, jsou neodpustitelné, alespoň v očích většiny lidí, ale ne, Jamey ji odpustí a zamiluje se do ní? Veronika je najednou její nejlepší kamarádka a všechno je úžasné. Přinesl tento film nějaké ponaučení nebo výstrahu? Ne, jelikož se ukáže, i když se staneš hrozným člověkem, tak lidé okolo jsou tak slepí, že ti odpustí úplně všechno. A ne, tento film opravdu nestojí za zhlédnutí, proto jsem zde zahrnula tolik spoilerů. Zkrátka jsem to musela ze sebe dostat, takže tohle vnímejte spíše jako takový menší rant.


american honey
Těsně po premiéře tohoto filmu v kinech, tedy někdy ke konci roku 2016, jsem vám zde básnila o tom, jak se snímek American Honey zařadil mezi moje nejoblíbenější snímky vůbec. Myslela jsem si, že až se k tomuto filmu opět dostanu, podívám se na něj s někým po boku, ale nakonec jsem se na něj podívala jeden večer náhodou sama. Tento film sleduje partu lidí žijících v Americe, kteří se živí podomním prodejem časopisů a jezdí takhle od města ke městu. Stále si pamatuju pocity, které ve mě film zanechal po prvním zhlédnutí, bohužel, poprvé jde zhlédnout film jen jednou a já se tak bála, jestli film obstojí i času. Samozřejmě samotný zážitek koukání na film v kině a doma se liší, takže kvalita obrazu a zvuku nedosahovala takových kvalit, ale film mi ubíhal stejně jako tehdy. K soundtracku jsem se vracela i během let, jelikož ho tvoří hodně hip-hopu a populárních písní a k příběhu se bezvadně hodí. Pro někoho může být nezvykem odlišný poměr stran, v kterém je snímek natočen, ale mě se líbí autencita a celkově kompozice jednotlivých scén. Co musím uznat, tentokrát mému pohledu neunikl fakt, že většina herců byli neherci, tedy lidi, kteří v ničem nehráli a já si pamatuju, že naposled jsem chválila to, že bych to ani nepoznala, avšak dnes už mi to přijde celkem očividné a během pár scén to bylo i malinko rušivé. Avšak hlavní herečka Sasha Lane, pro kterou to také byla první role, zvládla svoji postavu skvěle a mezi ní a hercem Shia LaBeoufem bylo opravdu cítit jisté spojení - nehledě na to, že u jedné sexuální scény si stále nejsem jistá, jak moc opravdové všechno bylo, jelikož to působilo opravdu přirozeně a hodně opravdově. Každopádně, stejně jako v mojí poslední "recenzi" na tento film, musím zmínit, že se opravdu jedná o snímek o svobodě, o tom, co to pro jednotlivé lidi znamená, jak moc je to důležité, jak moc je člověk uvězněn v okolnostech osudu a pokračovat bych mohla ještě dále. Tenhle film si mě prostě získal a to mě už asi nikdy nepustí. Budu ho doporučovat dále, tak jak jsem to od jeho vydání dělala.


chilling adventures of sabrina
Očekávaný návrat Sabriny na obrazovky. Sabrina - mladá čarodějnice patřila k mému dětsví, Salem je stále můj soulmate a když začal vycházet i časopis se Sabrinou, nepřála jsem si nic jiného. Po vydání traileru k novému zpracování původních seriálů o Sabrině, jsem si uvědomila, že tvůrci tentokrát celý příběh pojmuli úplně jinak a vzali to za více hororový konec. A já se tomu vůbec nebránila. Sitcom o Sabrině plný černýho humoru už existuje, tak proč teď nedostat něco jiného? A to, čeho se nám nakonec dostalo, včetně vánočního speciálu, se opravdu povedlo.
Sabrina je napůl člověk a napůl čarodějka a tomuto tématu se nový netflix seriál opravdu věnuje, máme možnost sledovat samotnou přeměnu Sabriny, kdy si musí vybrat mezi dvěma světy, mezi kouzly a čáry a mezi přáteli a vším, co doposud znala. Nechybí ani její tety Hilda a Zelda, Salem se také objevuje a také tu máme jeho bratránka, což je pro mě úplně nová postava. Vše je mnohem temnější a je to více o čarodějnictvím samotném a mě tenhle nový náhled moc baví a nemůžu se dočkat dalších sérií. Komiksy vůbec neznám, takže těžko říct, které televizní zpracování má k nim blíže, ale mě se líbí rozdilnost obouch seriálů a oba jsem si moc oblíbila.


misfits
Tento britský seriál z roku 2009 se řadí k mým oblíbeným a já jsem si nedávno dala maraton prvních dvou sérií, což jsou zároveň ty série určitě více povedené, u mě osobně zároveň nejvíc vede série druhá. A co lepšího dělat, když má člověk "kocovinu", než válet se na gauči, zabalený v dece a pustit si nějaký sériál, který zná, takže když náhodou usne, tak to až moc tak nevadí.
Děj sleduje partu lidí, kteří si musí odpykat veřejně prospěšné práce za nějaké přestupky, které provedli a společně zažijí neobvyklou bouři, při které do nich všech udeří blesk - a takhle získají nějaké zvláštní schopnosti. Něco jako superhrdinové, ale ne úplně klaďasové. Pokud máte rádi britskej humor a nic moc vás neurazí, tak běžte do toho, já se u tohoto fakt dokážu zasmát, ale zároveň se načapete u toho, jak si vybíráte, která postava je vaše oblíbená, a která vás začíná štvát.


amo - bring me the horizon
Konečně nastala ta chvíle, kdy se můžu rozepsat o novém albu Bring Me The Horizon, tedy jedné z méch nejoblíbenějších kapel. Amo je vůbec prvním albem, které jsem si v životě předobjednala, opravdu jsem si chtěla být jistá tím, že se tenhle kousek dostane ke mně. Prvně se tedy rozepíšu o balíčku, jak mi cd domů přišlo, jelikož já zůstávám věrná právě cédéčkám. Očekávala jsem, že cd bude v klasickém plastovém obalu nebo třeba tom papírovém - ani jedna varianta mi přímo nevadí. Avšak cd bylo zabalené pouze v plastovém pytlíku - což dodržuje designnový koncept alba a na pohled se mi to líbí, avšak moc praktické to není, pokud mluvíme o dlouhodobém uchování cd. Cd přišlo i s bookletem, kde jsou všechny lyrics k jednotlivým skladbám, za což jsem ráda, i když písmo bych ocenila větší, jelikož jdou slova hůře přečíst. Ale teď už k samotné hudbě.
Bmth jsou známí tím, že během let zásadně změnili žánr, v kterém hudbu tvoří - dříve deathcore, přes metalcore k více alternativnímu rocku až k tomuto poslednímu albu, které je směsí všeho možného, jen ne metalu - najdeme zde více popové a elektronické kousky. Já sama jsem zastáncem toho, že nezáleží na žánru, ale jednotlivých interpretech či skladbách, každý žánr může něco nabídnout. Když vycházely jednotlivé singly z alba, nejvíce mě zaujala MANTRA, ale když jsem si měla možnost poslechnout celé album několikrát, zpětně jsem si oblíbila třeba i singl wonderful life. A mojí vůbec nejoblíbenější skladbou se okamžitě stala skladba Nihilist Blues ve spolupráci s Grimes. Což je další prvek tohoto alba, kapela se tentokrát nebránila ani spolupracím s jinými hudebníky.
Moje oblíbené skladby z alba: nihilist blues ft. grimes, wonderful life ft. dani filth, sugar honey ice & tea, why you gotta kick me when i'm down, fresh bruises, mother tongue.
Hodně písní se zaměřuje na téma lásky a vztahů, konkrétně se tu dost odkazuje na vztahy Olivera Sykesa, frontmana kapely, který texty sám píše. Čím víc mám album naposlouchané, tím víc se mi líbí, i když pokud bych z jejich discografie musela vybrat jedno album, tak u mě stále vede Sempiternal, které mě zároveň tuto kapelu představilo před pár lety.
Ne vždy se může změna a prozkoumávání nových žánrů podařit, ale v tomto případě si myslím, že se to Bmth opravdu povedlo a opět mi dokázali, že hudbu prostě tvořit umí - nehledě na skvělé texty. A nemohla jsem si odpustit vypsat některé moje oblíbené pasáže ze skladeb.

Waiting for something you're not sure even still exists Don't be afraid to wonder, don't be afraid to be scared It should never be a prison

Do you wanna start a cult with me?

I need a purpose, I can't keep surfing Through this existential misery

Before the truth will set you free, it'll piss you off Before you find a place to be, you're gonna lose the plot Too late to tell you now, one ear and right out the other one 'Cause all you ever do is chant the same old mantra

I've been climbing up the walls to escape the sinking feeling But I can't hide from the nihilist at my door

I'm a spirit in a tomb Won't somebody raise the roof I'm going white, I'm going black, I'm going blue Do you mind if I'm exhumed?

I'm only lonely for the truth

Paradise is in my soul, and I'm terrified I can't get out I'm lost in a labyrinth, we are lost in a labyrinth Please, don't follow

Light as a feather, stiff as a board Sink to the floor, I sink to the floor I sink to the floor Light as a feather, stiff as a board

Isolation neophyte, too afraid to taste your conscience You march in the dark, little lamb to the slaughter

I've done it again Dug a little deep and it's all caved in Now, I free fall in a black hole I know I'm getting warm 'cause I feel so cold

But I'm looking on the bright side now Tryna figure out somehow

Jesus Christ, you're so damn cold Don't you know you've lost control? Forget about the things you think I know No secrets, you can't keep me In the dark, in the dark

Guess my fairy tale has a few plot holes

I'm not looking for salvation Just a little faith in anyone or anything And it's time I knew you, so

I read a fun fact about the brain and How it starts to deteriorate when We get to 27 or thereabouts It got me thinking about my head And what I can do to help stimulate it Makes me sad, but I’ve forgotten what I’m on about

I feel all numb now, is that a feeling?
I wanna waste, I wanna waste, I wanna waste away

Alone, getting high on a Saturday night I’m on the edge of a knife Nobody cares if I’m dead or alive Oh, what a wonderful life

Oi, Debbie Downer, what’s your problem? Don’t wanna be here, still, call shotgun You got the FOMO coursing through my veins This is not a drill, no, this is the real world

I know I said I was under your spell But this hex is on another level And I know I said you could drag me through Hell But I hoped you wouldn’t fuck the Devil

Some people are a lot like clouds, you know 'Cause life's so much brighter when they go

Because I cut my teeth and bit my tongue Till my mouth was dripping blood But I never dished the dirt, just held my breath While you dragged me through the mud

I can't save you from yourself

But you won't admit, why don't you get a grip? 'Cause you can't keep going on and on and on and on like this And you just can't quit, why don't you deal with it? I think it's time to stop

You need a taste of your own medicine 'Cause I'm sick to death of swallowing Watch me take the wheel like you, not feel like you Act like nothing's real like you So I'm sorry for this, it might sting a bit

And I spent too long in a place I don't belong I couldn't see the thunder for the storm

'Cause it's got my head running 24/7 I don't know if I can figure it out It's all messed up, only one thing I know for sure We're so full of sugar, honey, ice, and tea

But the "situation is in control" So play pretend that it's all good

I gotta go, I gotta stick my head in the sand And block out all the sadness La, la, la, la, la, la, la, la

It's all messed up, only one thing I know for sure We're so fucked And we all march on like we know the way to Heaven Who the hell died and made you the king? We don't know what we want, but we know that we want it Yeah, we want it right now

But tell me, why you gotta kick me when I'm down? You better pray I don't get up this time around

I said, "What the fuck have I done?" They said, "We just want your blood You know we like you better in limbo"

So come on and take a shot, you just can't get enough Don't let the fact that you know nothing stop you talking now 'Cause when all is said and done, my name's still on your tongue

And why you tryna put me in the ground? Don't you know I'm a seed? I won't stop at the roof Go ahead, bury me; this is how I grow, it's how I thrive 

I didn't see it coming But I never really had much faith

I know you know me, you don't have to show me I feel you're lonely, no need to explain

So don't say you love me; fala, "amo" Just let your heart speak up, and I'll know No amount of words could ever find a way to make sense of this So I wanna hear your mother tongue

It's now or never, but there's no pressure

"I can die, but I can't break," you said "You can rule, I won't obey"


lednový playlist:
→ sono - runnin
→ sono - wasted tears (ft. gabbi)
→ sono - ylc x bitty - better (prod. crcl)
→ slowthai, mura masa - doorman
→ gerard way - hazy shade of winter (ft. ray toro)
→ billie eilish - burry a friend
→ yungblud - loner
→ alma - when i die

Netflix opět vydal další spoustu vlastních originálních show i filmů a v dnešním článku se rozepíšu o dvou nových seriálech, které jsem stihla zhlédnout.

The End of the F***ing World
Seriál natočený podle stejnojmenného komiksu, který sleduje osudy dvou teenagerů. Alyssa a James nejsou přáteli, ale každý má své vlastní důvody, proč chce trávit čas s tím druhým. Tenhle příběh neví, čím je, a ani neví, na co si hraje - podobně jako hlavní postavy. Nemám ráda lidi, co ze sebe dělají něco, co nejsou, a to většinou navíc za účelem vypadat co nejvíc cool. Ale, za to mám ráda divný lidi a outsidery, bohužel tyhle postavy si na to většinu času jen dobře hrají. Co musím ocenit je, že seriál byl hezky natočený, byla to hezká podívaná a rychle a dobře se na to dívalo - pouhých 8 dvacetiminutových epizod se dalo v klidu zhlédnout naráz. A líbí se mi britský přízvuk, to je taky takové malé nepodstatné plus. Dále byl dobře vybraný soundtrack. A konec byl skvělý, což jak jsem se zpětně dozvěděla, je identický konec, který můžeme najít v komiksové předloze. Děkuju, ale další série nechci, takhle jsem s oním koncem spokojená. Trošku jsem nepochopila, proč se seriál snažil poukázat na realističnost některých scén, když tam bylo x dalších scén, které stejně podobně smysl nedávali. Konkrétně: jo, holky maj menstruace, super, ale když si odbarvíš vlasy neznamená to, že ty budou mít najednou úplně jinou texturu a hustotu. Tohle mě trošku štvalo, vlastně tam bylo víc věcí , co mě štvalo, jak jde vidět. Hlavně ze začátku, jediné, co jsem dokázala vnímat bylo, jak mě hlavně Alyssa celou dobu štve jako postava, postupně se to stalo lepším, což mě ale vede k dalšímu záporu. Jak si sakra dvě různý osoby můžou ve zhruba stejným časovým rozpětí uvědomit, že jsou vlastně někým úplně jiným, i když předtím měli celých 17 let na to, aby to aspoň trochu zjistili. Ne, tady jde z jednoho kontrastu do druhýho. Asi ani nemám problém se samotným seriálem jako spíš tím vykreslením hlavních postav. 7/10 a dál tenhle seriál nikomu dál doporučovat nebudu



Everything Sucks!
Seriál sleduje partu tří kamarádů, kteří nastupují do prváku na střední. Příběh se hlavně ze začátku zaměřuje na postavu jménem Luke, který se hned zakouká do o rok starší holky, která chodí do stejného kroužku jako on. Ale jak seriál postupuje, máme možnost zblízka poznat čím dál víc postav, přičemž některé z nich si nejsou jistí svou sexuální orientací, někteří neví, jestli chtějí zůstat na střední a dokonce poznáme i některé z dospěláků.
Tenhle seriál mě hodně bavil a rozhodně doufám, že se dočkáme i dalších sérií. Přišlo mi to trochu na způsob Freaks&Geek, což já můžu - prostředí střední školy, v tomto případě 90. léta, nerdi vs. ti cool. Z dobou, kdy se seriál odehrává, souvisí také super soundtrack, který obsahuje písničky, na kterých i normálně ujíždím.
Jedinou výtku mám k určitému tématu, které v jednom dílu zmíní. Po zhlédnutí tohoto dílu totiž lidi ví, že je možné se sjet z muškátového oříšku, což je fakt, prostě informace, ale zapomněli při tom tak trochu poukázat na nepříjemné vedlejší účinky téhle drogy, které můžou být i nebezpečné a ohrožující na životě. Na druhou stranu, tohle není žádný vzdělávací program a divák by měl být natolik chytrý, aby se o drogách, které chce požít, informoval sám a dostatečně.
Dále bych chtěla vyvrátit porovnávání Everything Sucks! s dalším seriálem od Netflixu a to Stranger Things. Oba seriály se odehrávají v minulém století a hlavní postavy navštěvují střední školu. Děj se neodehrává ani ve stejném desetiletí, příběh se orientuje na úplně odlišná témata a každý z nich má svoje vlastní silné stránky. Já mám ráda oba tyto seriály a jejich porovnávání mi přijde zcestné. Srovnávat by se to mohlo právě se seriálem Freaks&Geeks,který se ale také odehrává v odlišném desetiletí, ale který mimochodem také doporučuju.
Takové malé vyjádření k Lukeovi - občas to byl pořádnej asshole, lepší termín použít nejde a lezl mi občas na nervy, až jsem se divila kolik zlosti v sobě může mít, takovej klasickej nasranej malej teenager.
Klub, který Luke navštěvoval, se zabýval točením a nahráváním, což mě samotnou inspirovalo. Právě aspekt zahrnující točení a stříhání filmů se mi moc líbil.
U Everything Sucks! se, jak dojmete, tak zasmějete a já tenhle seriál můžu jen doporučit, rozhodně se zařadil mezi mé oblíbené.
9,5/10



Viděli jste některý z těchto seriálů? A jaký další netflix original seriál byste mi doporučili?

Poslední článek ze série zhlédnuto/přečteno za rok 2017, I KDYŽ v plánu mám ještě takové ohlédnutí za minulým rokem, ale tohle jsou opravdu ta poslední ohlédnutí, poté mě čeká návrat do přítomnosti - té blogové, kdy nemusím dohánět resty, které jsem si sama naplánovala, a pak nestíhala. Minulý rok jsem shrnula můj seriálový i filmový rok v jednom článku, ale kdybych to tak udělala i letos, tak by takový článek byl opravdu nesmyslné délky a nikdo by to nečetl. Navíc, seriály se dost zakotvily do mého života, a tak si zaslouží samostatný článek.

V roce 2017 jsem začala sledovat spoustu pro mě nových seriálů, ale mnoho z nich ještě běží, čeká se na nové řady, nebo já jsem v nich stále pozadu, a tak je pouze jeden jediný seriál, který jsem měla možnost celý zhlédnout, hlavně tedy proto, že byl vysílán v letech 1999 a 2000, a tak už je to nějaký pátek, co byla finálová epizoda odvysílána. Mluvím o seriálu Freaks & Geek, na který jsem narážela na každém rohu internetu - hlavně tedy instagram a tumblr, i když tumblr se přiznám, že už nepoužívám tak moc jako kdysi. Mnohdy mě na seriál či film dokáže nalákat pouhá fotka z určité scény společně s jejím dialogem. Když jsem do tohoto seriálu šla, neměla jsem žádná očekávání, nikdy předtím jsem o tomto seriálu neslyšela a o to příjemněji jsem byla překvapena, když jsem zjistila, o jak skvělý seriál se jedná a navíc se skvělým obsazením. Samotný název prozrazuje, o kom seriál je, v češtině machři a šprti, a odehrává se kde jinde než na střední škole. Už dlouho jsem nenarazila na seriál, u kterého bych se tak upřímně pobavila - i když nejen to, i když Freaks & Geeks vnímám zejména jako komediální seriál, najdou se tu i vážnější chvilky a je tu poznat vidět vývoj jednotlivých postav. Dílů má seriál jen 18, za to dívání se na ně je opravdu kvalitně strávený čas.


O seriálech píšu na blogu čím dál častěji a minulý rok jsem vydala článek s názvem 'Moje seriálové závislosti', v kterém se rozepisuju o seriálech, kterým jsem minulý rok doslova propadla. Začnu seriálem Stranger Things, který bych označila za jeden z nejlepších současných seriálů. Pamatuji si, že na pilotní díl jsem se dívala hned po vydání, což bylo někdy v létě 2016, ale k zhlédnutí dalších dílů jsem se musela dost odhodlávat, jelikož jsem se obávala, že se budu moc bát - což ve finále seriál nebyl až tak strašidelný nebo jen nabývám na jakési odolnosti v tomhle ohledu. Ať tak či tak, celou první sérii jsem zhlédla teprve minulý rok, a pak jsem se těšila na tu druhou. Během premiéry druhé série jsem žila v Londýně, kde jsme se na seriál dívali s partou kámošů a lepší zážitek jsem mít nemohla. Podle mého byla první série trochu strašidelnější, za to druhá série působí mnohem temněji. Tohle je seriál, který se zařadil mezi mé vůbec nejoblíbenější a zatím mě nezklamal.
Totéž nemůžu říct o seriálu Riverdale, u kterého momentálně čekám na nové díly. První série mě ohromně bavila, při sledování druhé série jsem si uvědomila, jaký trash se z toho stává - i když mám pocit, že se to snad zase obrací k trochu lepšímu. Riverdale je takový fajn teenagerský seriál, není úplně dětinský, řeší se tam vraždy a vážnější věci, ale občas má člověk pocit, že kouká na fantasy a ne drama. Největší výtku mám k hereckým výkonům, zejména herečka Lili Reinhart, která v seriálu ztvárňuje postavu Betty Cooper, podle mě hraní moc nezvládá. Nevěřím jí vůbec nic a občas se člověk nad některýma scénama může akorát tak smát, jak špatně zahrané to je. Co se mi líbí je samotný vizuál seriálu a také kostýmy a prostředí. Riverdale se tváří jako skvělý seriál, ale ve výsledku ho řadím spíš k těm průměrným - i když mě baví ho sledovat a stále se dívám na nové díly. Mimochodem moje oblíbená postava je Cheryl Blossom, té bych chtěla v seriálu vidět mnohem víc.


Tohle by bylo pro nově objevené a "oblíbené" seriály vše, alespoň v této kategorii. Další novinkou, kterou jsem viděla, je seriál A Series of Unfortunate Events, na který jsem sepsala také samostatnou recenzi >zde<. Celkově se mi tento seriál nelíbil a na další série se určitě dívat nebudu, sama jsem překvapena, že jsem dokázala dokoukat celou první sérii.

Minulý rok se na obrazovky vrátil také seriál Game of Thrones a to v pořadí s již sedmou řadou. Tohle je seriál, který se s naprostou jistotou řadí mezi mé seriálové oblíbence. Nezávidím tvůrcům seriálu ten tlak ze strany diváků i kritiků, který na ně tlačí s blížící se finálovou osmou sérií - tedy... "blíží", pomalu, ale jistě, na novou a zároveň také poslední sérii Game of Thrones si budeme muset více jak jeden rok ještě počkat.
Novou sérii v roce 2017 představil také seriál American Horror Story, který mám dost ráda, ale v tomto případě se to liší série od série, jelikož každá má svůj vlastní příběh. Poslední série nesoucí podtitul Cult se mi moc líbila a Evan Peters předvedl skvělý herecký výkon. Při sledování jsem se těšila na každý nový díl a měla svoje vlastní teorie, jak se děj vyvine, tenhle prostor na teoretizování mě v této sérii moc bavil. Když už byla odvysílaná celá nová série AHS, podívala jsem se při té příležitosti i na série, které jsem ještě neviděla - a tím bylo Asylum a Coven. A obě tyhle série mě bavily a líbily se mi, i když přednost dávám asi Asylum, které je trochu víc temnější a vážnější. A pokud vás zajímá moje vůbec nejoblíbenější sezóna, tak tou je Murder House - myslím si, že tuto první sérii už žádná nastávající nepřekoná.


Konečně jsem dokoukala 1. řadu seriálu Mr. Robot, což je seriál, jehož myšlenky mě baví, ale zároveň mě nedokázal chytnout natolik, abych hltala díl za dílem, a tak se vždy jen jednou za čas k nějakému tomu dílu dostanu. Ale tento rok bych chtěla všechny vydané díly dohnat, jelikož ve výsledku mám tento seriál dost ráda.
Pak je tu seriál Vikings, jehož první sérii jsem zhltla najednou a strašně rychle, ale od té doby jsem se nějak neměla k zhlédnutí žádných dalších sérií. Možná bych se k seriálu Vikings opět měla vrátit, ono je to také tím, že poslední díly, které jsem viděla, mě až tolik nebavily. I když celkově tenhle seriál vypadá moc dobře a zajímá mě jeho další vývoj.
Seriál The Walking Dead je pro mě naprostou novinkou, velmi mě odrazoval hlavně počet sérií, zatím jich vyšlo osm, a to znamená spoustu dílů, kterých člověk musí dohnat. Navíc jsem se opět bála, že se budu moc bát, klasika. Ale jednou večer jsem dostala chuť na nějaký trochu temnější a surovější seriál a vzpomněla jsem si právě na The Walking Dead. První sérii jsem zhltla opět strašně rychle, ale hned potom jsem se vrhla na tu druhou, u které jsem momentálně. Dílů mi zbývá ještě spousta, ale momentálně mě tenhle seriál baví moc.


Teď tu mám speciální kategorii a tou je ANIME. Ano, minulý rok jsem konečně dala šanci anime, o kterém jsem si myslela, že mě moc bavit nebude, ale v tomhle případě jsem se neuvěřitelně spletla. Už mám dokonce i několik svých oblíbenců z tohoto žánru a o některých z nich jsem psala již v samostatném článku >zde<.

Začnu od "nejhoršího" a k tomu nejlepšímu se propracuju. Začnu anime, které se jmenuje Parasyte: The Maxim. Vlastně jsem nevěděla, jestli ho tu mám vůbec zmiňovat, ale pokud tenhle seriál znáte vy, aspoň mi můžete napsat váš názor na něj do komentářů. Mně na pohled tohle anime zaujalo, ale první díl mě natolik nebavil, že se k němu asi nevrátím - měla jsem docela vysoká očekávání, ale přednost dám v sledování asi jiným kouskům.
Dál tu mám anime Berserk z roku 1997, z kterého jsem zhlédla pouhé dva díly, a i když mě tenhle seriál docela bavil, chci se momentálně dívat na něco jiného.
A teď už přichází na řadu anime, na které mám ucelený názor, jelikož jsem ho celé viděla. Ghost Hound mělo dost dobře nakročeno na to se stát mým oblíbeným anime, ale tvůrci se od původní myšlenky a příběhu natolik odtočily, že na žádnou z původních otázek, které byly na začátku děje ustáleny, neodpověděly a příběh okolo kterého se to nakonec točilo se stal mdlým bez hlubších myšlenek. Dost mě mrzí, čím se tohle anime stalo, jelikož nakročeno mělo opravdu moc dobře a vypadalo to na zajímavý příběh.
Prvním anime, které jsem kdy viděla, bylo Death Note, což je asi jedno z vůbec nejznámějších anime. Já ho znala z vyprávění už dřív, a tak jsem mu konečně dala šanci. Líbilo se mi, mám k němu nějaké výhrady, ale furt se jedná o hodně dobré anime, avšak viděla jsem i lepší, které mě oslovily daleko více.


A konečně přichází čas vám představit moje dvě nejoblíbenější anime. Začnu se Shiki, což je upírské anime, které se na první pohled zdá jako zábavné fantasy s pár strašidelnými prvky, ale vůbec jsem netušila, čím se ve finále tohle anime stane. Díl od dílu je temnější a vážnější až přijde ten moment, kdy si uvědomíte, že tohle vůbec není fantasy, ale vypovídá to v mnohém i o současné společnosti, v které žijeme. Mě baví zkrátka příběhy, které mají něco navíc, donutí vás přemýšlet a třeba vás donutí i zpochybňovat vám již známé věci.
Posledním anime, které jsem si naprosto oblíbila, je Tokyo Ghoul. Mimo to, že mám ráda fantasy, tenhle příběh má opět ono něco navíc. Na čem v případě tohoto anime velmi záleží je hlavní postava, já opravdu nemám ráda postavy, které jsou černo-bílé a je předem určené kdo je kdo, a koho byste měli mít rádi a koho byste měli naopak nenávidět. Ken Kaneki, což je hlavní postava Tokyo Ghoul, naopak vnímám jako velmi rozpolcenou postavu, což v mých očích téhle postavě na mnohém přidává. Anime má pouhé dvě série, přičemž manga i nadále vychází, říká se, že anime ještě někdy vyjde, ale momentálně to nevypadá moc nadějně - i když já opravdu doufám, že se toho jednou dočkáme. Takže v plánu mám si postupně pořídit mangu a číst tu.
Tohle sice už nepatří do minulého roku, ale jen tak pro zajímavost, momentálně mám rozkoukané anime Paranoia Agent.


Jako každý rok, i tento rok jsem se začala na některé seriály dívat znovu. Občas se dívám na Sex and the City, které jsem viděla mnohokrát, ale nikdy ne celé díl po dílu, takže tentokrát si zapisuju, u kterého dílu jsem vždy skončila a na seriál se dívám v angličtině. S kamarádkou jsme se taky znovu dívaly na náš oblíbený seriál Skins, nestihli jsme ho celý, ale skončili jsme zhruba v polovině 2. generace. A nakonec, ráno u snídaně jsem se začala dívat na Pokémona (Indigo League), u kterého jsem taky nikdy neviděla všechny díly, takže občas se dívám na něj.


Mám tu i pár seriálů, na které jsem se zkoušela dívat, ale nějak to nevyšlo. Tím je třeba seriál SKAM, viděla jsem jen 1 díl, možná se k němu někdy vrátím, zatím mě to až tak nezaujalo, že bych se na to musela hned podívat. Viděla jsem i dost dílů seriálu Vyšehrad, hlavně proto, že to bylo jednou dobou všude sdílené, a bavilo mě to, ale k posledním dílům jsem se nějak nedostala. Taky jsem se začala konečně dívat na Breaking Bad, což je seriál, který mě moc baví, i když zatím jsem viděla pouhé 3 díly, ale letos se na něj chci dívat určitě víc. Viděla jsem taky díl seriálu Master of None, ale ten mě moc nebavil, takže dívat dál se na něj určitě nebudu. A nakonec Black Mirror, z něhož jsem pár dílů viděla a určitě mám v plánu se na tenhle seriál podívat, jelikož mě moc zaujal a vypadá opravdu dobře.


Jako takový bonus dodám asi to, že jsem se skoro jako na seriál dívala na Dan and Phil Play: The Sims 4. Já se dívám na youtube dost, ale gameplaye mě nikdy moc nevzaly, ale tohle je naprostá výjimka. Zábavné, až natolik, že to vážně vnímám jako seriál a začátkem tohoto roku jsem dokoukala všechna doposud vydaná videa s Dilem, takže teď jen čekám na ta nová.

Jinak kdysi jsem na seriály vůbec tolik nekoukala, hlavně kvůli tomu, že jsem neměla internet doma, takže jsem si to vždycky musela někde stáhnout a vědět dopředu, co si vůbec stáhnout chci. Takže jsem se koukala především na seriály v televizi a prvním seriálem, u něhož jsem čekala nové díly byl Pretty Little Liars, což je seriál, který jsem ve výsledku ani nedokoukala, protože to šlo do kytek. Ale teď můžu říct, že seriálů bych se rozhodně nevzdala, jelikož mnohdy se radši podívám na pár dílů určitého seriálu než na jeden celý film. Já vím, divné.

P.S.: omlouvám se za ty fotky zarovnané vlevo, ani nevíte, jak moc mě to štve, ale zkoušela jsem to upravit v šabloně a nešlo to, a nechci měnit design blogu, jelikož s tímto jsem momentálně spokojená, ještě se v tom pokusím povrtat

edit: Úplně jsem zapomněla na seriál Rick and Morty, z něhož viděla docela dost dílů, i když sama od sebe jsem se na to ještě nepodívala. Zcela mě to nenadchlo, ale špatné to taky není.

Určitě mi napište, jaké seriály jste si oblíbily v minulém roce a vy a na které seriály se nejvíc těšíte v tomto roce? :)

Death Note
Student Light Yagami jednoho dne najde Death Note, neboli Zápisník smrti, který původně patří bohům smrti, kterým se říká Shinigami. A tento deník umožňuje jeho držiteli pomocí něj zabíjet lidi - stačí do něj jen zapsat jméno daného člověka. Light má dobré úmysly, dalo by se říct, jeho snem je svět bez zločinu a zla, a tak se rozhodne tohle zlo vymýtit. Samozřejmě nikdo neví, kdo za tím doopravdy stojí, všichni slyšeli pouze o nějakém Kirovi. Po stopě Kiry se zanedlouho vydává proslulý detektiv L. Kdo z nich umí lépe předvídat kroky toho druhého? A kdo se stane vítězem v této hře plné intrik a dedukce?

Seriál má celkem 37 dílů, které byly odvysílány během roku 2006 až 2007. Předlohou mu byla japonská manga, kterou napsal Cugumi Óba a nakreslil Takeši Obata. Později vznikl zmiňovaný anime seriál, dále také hraný film a další dva anime filmy. Já se seznámila pouze ze seriálem, o kterém se chci rozepsat.
Seriál je poměrně dlouhý a ze začátku mě opravdu vtáhl do děje. Jedná se v podstatě o detektivní příběh, kde figurují dvě silné  a sobě vyrovnané postavy, které stojí proti sobě. Diváka baví sledovat myšlenkové pochody těchto dvou postav a dopředu si domýšlet, co dané postavy mají v plánu. Dejme tomu, že první polovina seriálu mě opravdu nadchla a bavilo mě sledovat myšlenky, jak Kiry, tak L a přemýšlet nad tím, co za jejich jednáním stojí. Ale mám pocit, že druhá polovina seriálu se už trochu táhla a mnohé motivy a dějové zápletky se opakovaly. Možná až samotný závěr se mi opět docela líbil a závěrečná epizoda byla vcelku povedená - sama bych nevěděla, jak lépe tento příběh ukončit a myslím, že právě v této epizodě byly vidět postavy v pravém světle.
Ráda se po zhlédnutí seriálu či filmu sama zamyslím nad daným příběhem a jeho myšlenkama a motivy, ale zpětně si potom také ráda přečtu, co si o dané věci myslí i jiní diváci. Nebudu tu nic spoilerovat, ráda bych, aby si v tom příběhu každý snažil najít to svoje, ale když jsem si zpětně přečetla motivy, které se tam objevovaly (a já je prostě přehlédla, z různých důvodů), tak mi některé věci dávaly smysl, některé ne, možná že se v tom někteří snaží najít něco víc co tam není. Nebo to tam já nechci vidět. Každopádně jsem čekala, že v seriálu budou více rozvedeny některé určité motivy a nápady, ale ty byly nakonec úplně odsunuty stranou a v té druhé polovině seriálu se snad nic víc už ani neřešilo a nerozvíjelo a neobjevovalo se tam nic nového.

Ještě se chci zmínit o novém filmu, který chystá Netflix. Druhý trailer, který nedávno vyšel, mě v něčem trochu naštval, něco málo se mi na něm líbí. Mně nevadí, že změnili vzhled hlavních postav, ale v posledním traileru můžeme vidět, že změnili i zásady některých postav - kdo ovlivňuje a neovlivňuje dění. Na druhou stranu, proč by mělo vzniknout něco stejného znovu, film prostě bude další variací již známého příběhu, i když nadšená z toho asi nejsem. Každopádně se mi líbí ztvárnění Ryuka.



Shiki
Příběh se odehrává v japonské horské vesnici Kirishiki, kde začne docházet ke zvláštním a častým úmrtím. Někdy okolo doby, kdy se tato úmrtí začala dít, do hradu nad vesnicí se přistěhovala nová rodina Kirishiki. Ze začátku sledujeme mladou dívku Megumi, která chce žít ve velkém městě a nebaví ji žít na vesnici, také se jí líbí Natsuno Yuuki, který se ale spíše straní lidí, hlavně tedy Megumi. Když se začnou podivné případy odehrávat, doktor Toshio Ozaki se pustí do vlastního vyšetřování a má pocit, že za těmito případy by mohlo stát něco nadpřirozeného. Pouze pár dalším lidem z vesnice také přijde divné, ke kolika zvláštním úmrtím najednou dochází.

Předlohou Shiki byla manga, kterou nakreslil Ryu Fujisaki. Seriál se vysílal v roce 2010 a celkem ho tvoří 22 epizod. Tento mysteriózní příběh není pouze o nadpřirozených bytostech, které vraždí lidi, pod tímto dějem se skrývá daleko více a mnoho scén nás nutí se zamýšlet nad tím, co vlastně odlišuje dobro od zla, a zda vůbec můžeme určit, co je dobro a co je zlo.
Samotný děj je napínavý až mrazivý, a i když se jedná o temný příběh, neoznačila bych ho za horor. Najde se tu pár scén, které mohou být strašidelnější a hodně mrazivé, ale spíše se jedná o thriller. Ale co Shiki opravdu je, tak je dost drastickým a grafickým seriálem. Je jasné, že tu dojde ke spoustu úmrtím a některé z nich jsou zachycené hodně zblízka a dost detailně a surově, takže kdokoliv, kdo nemá rád krvavé a drastické scény, by se měl vyhnout tomuto seriálu (i když přichází opravdu o skvělý příběh).
U tohoto seriálu jsem po dokoukání napsala následující odstavec, jelikož je spoustu otázek, kterých ve mně příběh zanechal a docela dost mě zasáhl:

Čeho všeho je člověk schopný v boji za "dobro"? Kdo určil pravidla, kterými se společnost řídí? Jsou tahle pravidla vůbec správná? Co musí člověk udělat, aby se stal skutečně volným? Jak oprostit svoji mysl? Odejít a nikdy se neohlédnout. Stačí vnuknout dostatečně silnou myšlenku, která bude pohánět masy lidí a lidé za chvilku zapomenou svoje dřívější zásady.

Tady můžu s jistotou říci, že se jedná zatím o nejlepší anime, co jsem viděla. Příběh obsahoval přesně to, co vyhledávám - hlubší myšlenky, které člověka nutí přemýšlet nad vším a v mysli mu vytane při sledování mnoho otázek. Abych byla upřímná, tak já osobně mám ráda temnější příběhy a drastické scény mi zrovna nevadí, možná spíš naopak, ale musí se tyto scény vyloženě hodit k danému příběhu. Asi bych mohla Shiki označit za moje oblíbené anime.



Ghost Hound
Příběh Ghost Hound se odehrává v městečku Suiten, kde před pár lety došlo k unesení několika dětí. Dnes by se tohle městečko mohlo zdát vcelku poklidným, ale tak je to možná jen na první pohled. Taro, Makoto, and Masayuki, jsou tři kluci, kteří spolu chodí na školu a každý z nich si v minulosti prošel určitým traumatem. Taro jako první zažívá několik mimotělních zkušenosti (out of body experience), kdy se může odprostit od scého fyzického těla a pouze jeho mysl se může dostat do tzv. "Neviděného světa" (Unseen World), kde člověk může narazit na různé duchy a jiná stvoření. A tak je Taro schopný cestovat mezi dvěma světy, tím "reálným" a tím neviděným.

Z prvního odstavce sice víte, o kom zhruba seriál je, ale v podstatě nevíte, o čem teda je. A to já vám nedokážu říct, protože jsem to sama nezjistila. Po pár epizodách si myslíte, že víte, co je to nějaké velké tajemství, které se Taro a jeho přátelé snaží odkrýt, ale ve výsledku, když se ohlédnete za celým seriálem, zjistíte, že na nic z toho jste nezískali odpovědi. Původní dějová linka je zajímavá a dost se zaměřuje na astrální cestování, dá se říci, a další stavy mysli, což je téma, co mě zajímá a asi i proto mě tento seriál zaujal, ale konci od toho původního děje tvůrci tolik odbočili, že ani divák neví, o čem to vlastně celé bylo. Zápletky a problémy zůstaly nevyřešené, nedostali jsme odpověď na nic, původní dějová linka byla nahrazená novou, která jakoby vyřešená byla, ale zároveň celý děj působí strašně utnutě. A konec samotný je strašně zvláštní, jelikož všichni se tváří, jak kdyby se nikdy nic nestalo a všichni byli vždycky šťastní a vlastně jsou, což je taky divné.
Ale aby to nevyznělo špatně, seriál se mi líbil, jenom teď zpětně mám takové rozporuplné pocity - čím víc nad ním přemýšlím, tím víc zjišťuju, že nic nevím. Každopádně si myslím, že tohle anime je také dobrým vizuálním zážitkem, zvlášť ze začátku, kdy se nám naskýtá pohled v první osobě. Také se mi líbila písnička, která otvírala seriál, ani jednou jsem intro nepřeskočila, což je co říct. Také se mi moc líbily zvukové efekty, které dodávaly seriálu na atmosféře.

Omlouvám se, že zním tak zmateně, ale aspoň to dobře odráží moje dojmy z tohoto seriálu. Ve výsledku jsem čekala asi něco víc od Ghost Hound, seriál měl nakročeno dobře, ale ke konci se to trochu zvrtlo a všechny původní skvělé nápady byly v podstatě zahozené nebo zapomenuté.



Byousoku 5 Centimeter
Osudy dvou spolužáků a kamarádů, Takaki Toono and Akari Shinohara, byly odtrženy a kdysi blízcí kamarádi se stali vzdáleními, až se znali pouze ve svých vzpomínkách. Tento animovaný snímek získal v roce 2007 také Asia Pacific Screen Award za Nejlepší animovaný film. Snímek má na starost japonský animátor Makoto Shinkai. Sice se jedná o film, ale tvoří ho v podstatě tři epizody, které oddělují jednotlivé životní fáze, kterými si hlavní hrdinové prochází.

Tohle je ten slibovaný film, o kterém chci mluvit. 5 centimetrů za sekundu, nebo jak lidé v komentářích všude možné rádi zmiňují, 5 tapet za vteřinu. Každá sekunda tohoto snímku vypadá úžasně a zde se jedná o čistě vizuální zážitek, příběh mě nijak nenadchnul, přesto to byl opravdu zážitek. Potěšení pro oči. Více k tomuto filmu psát nebudu, snad jen to, že stojí za zhlédnutí.


Jsem si jistá tím, že ne všichni, kdo čtete můj blog, se díváte na anime, takže mi schválně napište, jestli se vy osobně díváte na anime nebo ne, nebo jestli vás něco zaujalo natolik, že byste se na to chtěli podívat :)

Jak jsem na začátku psala, tak je spoustu seriálů, na které se chci podívat. Samozřejmě nejenom anime seriály, ale tento článek je právě o nich, a tak zde chci ještě vložit i ten můj zmiňovaný seznam anime, na které se chci teprve podívat. Momentálně mám rozkoukáno Tokyo Ghoul a některé z následujících seriálů chci vidět víc než jiné, ale všechny mě něčím zaujaly:

- Psycho-Pass
- Mahou Shoujo Madoka Magica
- Serial Experiments: Lain
- Texhnolyze
- Another / Anazâ
- Corpse Party
- Cowboy Bebop
- Death Parade
- Shinigami no Ballad
- Monster
- Ergo Proxy
- Requiem from the Darkness
- Parasyte: The Maxim

Jestli jste některé ze zmiňovaných anime viděli, určitě mi napište do komentářů, jestli podle vás stojí za zhlédnutí či ne.

Během posledních pár let jsem se stala doslova závislou na seriálech - ale tuhle moji závislost si ráda hýčkám a rozhodně se jí neplánuji zbavovat. Pokaždé mám rozkoukáno hned několik seriálů naráz a to většinou různých žánrů - podle nálady si potom můžu pustit, na co mám zrovna chuť a to je jedna z věcí, kterou na seriálech miluju, protože třeba u knížek a filmů si tohle nedokážu moc dobře představit (mám totiž radši, když mám rozečtenou jenom jednu knížku). Dneska se tu rozepíšu o pěti seriálech, které jsem, buď už dokoukala, nebo je mám rozkoukané, popřípadě čekám na nové díly. A představím vám tu, jak starší seriály, tak i úplné novinky, o kterých jste třeba ještě neslyšeli (ale měli byste!).

Stranger Things (trailer)
Tahle seriálová novinka se po jejím vydání během minulého léta stala světovým a internetovým hitem (i když, jak se zdá, tak Českou republiku tahle vlna minula). Já jsem pilotní díl zhlédla hned po jeho vydání, ale k samotnému seriálu jsem se dostala až letos a první sérii jsem dokoukala během jarních prázdnin. Ale nesmíte nabýt dojmu, že by se mi první díl snad nějak nelíbil - naopak, nadchnul mě, akorát ve mně vyvolat pocit, že se bude jednat o dost strašidelný seriál a to znamená, že jsem se musela odhodlávat k dalším dílům. Ale můžu vás vyvést z omylu, Stranger Things sice má tajemnou a mysteriózní atmosféru a menší strašidelné prvky, ale k hororu to má opravdu dost daleko. Jestli jste se zvládli dívat sami na kteroukoliv z řad American Horror Story, zvládnete i tohle. Děj seriálu je zasazen do 80. let minulého století a atmosféra té doby na vás dýchne téměř okamžitě. Hlavními hrdiny jsou děti, ale rozhodně se není čeho bát - tito dětští herci jsou skvělí, rozhodně nejsou otravní nebo nesympatičtí a některé z nich jsem si dokonce oblíbila (a to je co říct, protože děti nemám zrovna v oblibě). Zároveň se děj netočí pouze kolem těchto dětí, ale můžeme sledovat i některé z rodičů a starších sourozenců. O čem tedy samotný příběh je? Vše začíná zmizením jednoho z kamarádů a zároveň dojde k několika podivným událostem, které nasvědčují tomu, že se nejedná jenom o útěk z domova nebo něco podobného. Takže začíná pátrací akce, přičemž kamarádi zmizelého Willa a jeho matka se vydávají pátrat na vlastní pěst.
Abych pravdu přiznala, tak pro mě osobně se tento seriál nestal mým nejoblíbenějším, ale jedná se o opravdu kvalitně natočený seriál s velmi zajímavým příběhem. A už se velmi těším na druhou sérii. Mně se obzvlášť líbí ta doba, do které je seriál zasazen, má to svoje kouzlo. A co se týče příběhu, tak se mi líbí tajemnost celé zápletky a prvky nadpřirozena, které ovšem nepůsobí až příliš uměle, naopak do seriálu skvěle sedí. Nemohla bych tento seriál s čistým svědomím označit jako moji srdcovku, ale jinak jsem si ho oblíbila dost.

Freaks & Geeks (trailer)
Tento seriál je trochu starším kouskem, konkrétně z roku 1999, a narazila jsem na něj samozřejmě díky tumblr a instagramu. Hned na začátek vás musím varovat, že seriál má pouze jednu sérii o 18ti dílech, jelikož v době, kdy vyšel, si asi nevedl tak dobře, jak by tvůrci chtěli. Ale i přestože byl seriál takhle utnut, stojí za zhlédnutí. Děj se odehrává v Americe na jedné střední, kde sledujeme životy dvou partiček lidí - freaks, což jsou takoví starší odpadlíci, rodiče by ti pravděpodobně řekli, aby ses s nima nekamarádil, protože tě zkazí, a geeks, což jsou mladší studenti, kteří jsou tak trochu nerdi a šprti. Jelikož i já jsem ještě na střední, i když v posledním ročníku, v něčem z toho jsem se dokázala najít a kupodivu jsou tam vyřčeny i věci, které si já sama o střední myslím. Tak napůl je to komediální seriál, protože některé scény a hlášky jsou vtipné, ale když si uvědomím, jak pravdivé to ve skutečnosti je, smích mě většinou přejde. Tenhle seriál mám tedy taky už celý zhlédnutý, a když jsem ho měla rozkoukaný, byla jsem na něm absolutně závislá, dívala jsem se jen na něj, a proto jsem ho (bohužel) i strašně rychle zhlédla. Tohle je rozhodně něco, co se zařadilo mezi mé absolutní oblíbence. Mimochodem tam hraje taky dost dnešních velkých hvězd, takže třeba to vás naláká - např. James Franco, Seth Rogen nebo Jason Segel.

Riverdale (trailer)
Dalším seriálem odehrávajícím se na střední škole je i Riverdale, ale tohle je seriál úplně jiného rázu. Jedná se o novinku od Netflixu a je to po hodně dlouhé době seriál, u kterého musím čekat na nové díly, což je pro mě opravdu nezvyk. Zatím běží první série, ale už je potvrzeno natáčení i té druhé. Hlavními hrdiny jsou tedy opět středoškoláci, tentokrát pouze ti starší, asi v mém věku, a nezdá se, že by se v městečku Riverdale dělo cokoliv divného - dokud tedy jeden z těchto středoškoláků nezmizí. Zmizelého Jasona později najdou mrtvého v řece a to vyvolá mnoho otázek, které zůstávají nezodpovězeny. Moje první myšlenka při sledování pilotu byla - ach, ty barvy, protože u Riverdale to bylo něco, čeho jsem si opravdu všimla, a vlastně celá atmosféra seriálu mnohdy doprovázena ještě skvělou hudbou, na vás opravdu zapůsobí. Určitě je to jeden ze seriálů, na kterém jsem teď závislá, i když zatím to mám podobně jako se Stranger Things, seriál se mi sice hodně líbí a hodně jsem si ho oblíbila, ale nedokážu říct, jestli se zařadil mezi mé nejoblíbenější seriály vůbec. Navíc zde hraje i Cole Sprouse, kterého zde vidím jako herce poprvé, ale jeho postavu jsem si naprosto zamilovala a moc se mi líbí, jak ji ztvárnil. Určitě se jedná o mysteriózní seriál, který se ale zároveň zaměřuje i na vztahy mezi jednotlivými postavami a vlastně i na vztahy v celém městečku, protože tam se téměř každý zná s každým.


Vikings (trailer)
Na Vikingy jsem se chtěla podívat už nějakou tu dobu a jelikož Game of Thrones patří mezi mé oblíbené seriály, tenhle seriál mi byl dost často doporučován. Tohle píšu po zhlédnutí první série, takže bych ocenila, kdybyste nepsali žádné spoilery do komentářů. Jak asi ze samotného názvu vyplývá, seriál sleduje osudy vikingů, konkrétně hlavně jednoho z nich a to Ragnara Lothbroka. Samotný děj je inspirován některými skutečnými událostmi, i když je to hodně seskupené dohromady a určitě se to nedá brát jako historicky korektní seriál, ale např. kostýmy a účesy se prý dají považovat za docela pravdivě vypadající. A co jsem zaslechla, tak i přízvuk, kterým postavy v seriálu mluví, je také správný - tohle řekl jeden z jazykovědců, kterého tento fakt velmi potěšil, takže se tomu dá, podle mě, věřit, a i když nevím, jak by to mělo znít, vím že to zní dobře. A i přestože postavy mluví s přízvukem a já se na to i tak dívám bez titulků a rozumím tomu, tak vás mohu ujistit, že pokud se už teď díváte na jiné seriály nebo filmy bez titulků, ani tady se nemáte čeho obávat. Jinak samotný seriál je spíše dobrodružného rázu, sem tam se tam objeví nějaká ta bitva, určitě to je taky trochu drsnější seriál oproti těm "běžným" seriálům. Zrovna jsem dokoukala první sérii teda a baví mě to, rozhodně si mě seriál získal, ale ještě uvidím, jestli to bude jeden z těch top.

Death Note (trailer)
Dneska tu mám jako poslední trochu nevšední seriál, tedy alespoň pro mě, jelikož se jedná o anime. Ani nevím, proč jsem se nepodívala na nějaké anime dříve, něco z mang jsem četla, i když toho opravdu moc nebylo, ale anime jsem nedala ani šanci. I když zrovna Death Note byl vždycky na mém listu toho, co chci vidět, protože to, co jsem o něm slyšela mě nadchlo. Samotný příběh se točí kolem kluka, který najde Death Note, což je deník, který dokáže zabíjet lidi - stačí do něj napsat jméno a daný člověk zemře. A s takouvouhle mocí může daný člověk dokázat mnohé, záleží jen na tom, pro co se rozhodne. Já jsem zhruba v polovině tohoto anime a příběh mě rozhodně nezklamal, čekala jsem celkem dost a to jsem dostala, vlastně ještě víc, popravdě ani nevím, co všechno ještě čekat. Měla jsem samozřejmě obavy ze samotného zpracování, kreslené pohádky a animáky mám ráda, ale anime je přecejen něco jiného, sice jsem se dívala na Pokémony a ty mám dokonce hodně ráda, ale na tohle jsem se dívala trochu jinak - a ani nevím proč. Ano, sice upřednostňuju hrané seriály, ale momentálně jsem na Death Note nejvíc závislá ze všech zmiňovaných seriálů, které mám právě teď rozkoukané. A vlastně i dneska večer mám v plánu se opět dívat na tenhle seriál.

Tohle by bylo všech pět seriálů, o kterých jsem se chtěla dneska rozepsat a možná za nějakou dobu opět nějaké seriály nastřádám a opět se o nich rozepíšu. Můj list seriálů, které chci vidět je opravdu dlouhý, takže o seriály asi nebude nouze, ale přece jenom, pokud byste mi mohli nějaký seriál doporučit, budu jen ráda.