Koncert začal předkapelou, čímž byl zpěvák BØRNS, ale o jeho vystoupení ještě za chvíi. Prvně se musím zmínit o své cestě na samotný koncert. Vlak z UH mi jel v 7 ráno, takže v Praze jsem byla už asi od půl 11, což bylo fajn. Vstup měl být umožněn od 6, tak jsem si řekla, že když tam tak od 4 budu čekat, tak to bude taky fajn. Ve 4 jsem se vydala z Václaváku do Sadů. Byla jsem si skoro jistá, kudy mám jít, jenže ta cesta se mi pak zdála už trochu delší - no, skončila jsem na Žižkově. A než se konečně bylo koho zeptat kudy kam, tak už bylo dost po 5. a já s Sadech byla asi ve třičtvrtě na 6, takže můj plán se stáním těsně u pódia bohužel nevyšel. Což mě samozřejmě hodně mrzelo. 

Mně se samotný areál líbil - bylo to venku, byl tam bar, bylo to pod stromama.. ano, ten jeden strom uprostřed davu může štvát, pokud si stoupnete blbě, ale jinak se mi tam to prostředí líbilo. Hlavně po koncertě se tam dalo sednout a tak. Ale teď už tedy k předkapele.

Zpěváka BØRNS jsem si už předtím vyhledala na youtube a tam mě moc nezaujal. Naživo to nebylo o moc lepší - zkrátka mě jeho hudba nijak nevzala. Ale když se na to podívám objektivně, tak podal skvělý výkon - pěvecky to bylo super a taky byl uvolněný a jeho vystoupení působilo fajn. Bohužel, mě se do vkusu netrefil, a tak jsem si jeho vystoupení moc neužila. Až snad ta poslední písnička, a největší hitovka, mě zaujala, jmenuje se Electric Love a ta opravdu rozpohybovala celý dav - i když během téhle písničky se zrovna rozhodly nějaké holky prodírat davem, aby se dostali co nejblíž k pódiu. Ugh.

Jinak oba koncerty začaly načas, a tak něco málo po půl 9 se na pódiu objevili i The NBHD. Hodně se mi líbil setlist, i když jsem nějaký podobný čekala. Navíc jsem na jejich koncertě byla poprvé, takže žádnou z písniček jsem předtím live neslyšela. Taky jsem se dočkala mých dvou vytoužených písní - a to Wires a Let It Go. Koncert se mi líbil, je to jedna z mých nejoblíbenějších kapel a opravdu moc jsem se těšila na to, až je živě uvidím a hlavně uslyším. No, ale přesto koncert ve mně nenechal takovýten wow moment ani jsem po něm nebyla v žádné euforii - což bych tak trochu očekávala. Samotní The NBHD hráli asi tak hoďku, takže koncert byl dost krátký. Pak se pískalo a tleskalo pro přídavek, a to snad víc jak 10 min., ale přídavku jsme se nedočkali - potom jsem si tedy četla na události na fb, že prý to je jejich styl - nedávat přídavek, takže to nemůžu brát jako něco špatného. I když po koncertě, když jsem nevěděla, že tohle je "jejich styl", tak mě to taky mrzelo. Nějak extra se v tom nevyznám, ale přišlo mi, že to ozvučení nestálo za moc - samotný hudební zážitek to dost ochudilo - občas zapískal mikrofon a hlavně Jessemu bylo rozumět jen někdy. 

Po jejich koncertě jsem měla ten nejdivnější pocit - asi to bylo zklamání v kombinaci s čímsi dalším. Možná s lítostí, protože mi je to hrozně líto, že právě z jejich koncertu mám takovéto pocity. 

To samozřejmě nic nemění na tom, že jejich hudbu mám ráda, a ráda bych na jejich koncert šla ještě někdy - došla bych včas, stála bych blízko pódia, ozvučení by bylo na jedničku a třeba by zvolili i delší setlist. 

Bohužel, pocitu zklamání se nedokážu ubránit.

setlist: