Po úspěšném komiksovém velkofilmu Aquaman se rozhodl režisér James Wan vrátit k hororovému žánru, v kterém se dříve proslavil filmy Saw: Hra o přežití, V zajetí démonů či Insidious. James Wan uvedl, že filmem Zhoubné zlo chtěl vytvořit něco zcela nového, co kombinuje prvky více žánrů. Opravdu se jedná o horor, který z jeho filmografie vybočuje a vzdaluje se duchařskému podžánru, s kterým jeho jméno bylo v posledních letech spojováno nejvíce. Velkou inspirací mu byly pro film Zhoubné zlo italské giallo horory, jejichž některé prvky si vypůjčil a vytvořil film, který se jen těžko dá zařadit do jednoho podžánru hororu.

Začátek příběhu připomíná jeho předchozí filmy, ocitáme se ve strašidelně vypadajícím domě, v kterém se kromě našich hl. hrdinů nachází i cosi cizího a nebezpečného. V prvních dvou třetinách filmu můžeme rozpoznat i jeho schopnost budovat strašidelné momenty, které vyvrcholí jump-scarem, ovšem v tomto případě si režisér tuto atmosféru neudržuje, ale naopak ji narušuje vyprávěním, které přeskakuje mezi několika lokacemi. V poslední třetině filmu podobné scény již nelze najít a tón filmu se naprosto mění. V samotném příběhu se nachází dost indicií na to, aby divák mohl přijít na to, kam příběh bude dál směřovat, ale zároveň je zde pořád dost prostoru pro nejistotu a váhání. Samotná zápletka je velmi zajímavou a šokující, avšak způsob, kterým jsou tyto skutečnosti divákovi odhaleny, ochudil toto odhalení o šokující či strašidelný účinek.

Volnost, kterou režisér James Wan dostal při tvorbě tohoto filmu, se projevuje několika způsoby. Příběh se odehrává na mnoha lokacích a je zde velké množství propracovaných exteriérů i interiérů. Svět tohoto filmu si nedává za úkol působit realisticky, naopak podporuje vzhled prostředí, které by se neztratilo ani ve fantasy filmu. Jedná se o velmi stylizovaný a sebe-uvědomělý film, herci zde přehrávají, osvětlení se mění podle potřeb pro vytvoření určité atmosféry, většina digitálních efektů je velmi okatých, akční scény vypadají jakoby patřily do videohry a podobných prvků zde lze najít více. Film samotný tím potvrzuje, že se nejedná o seriózní film, který by se měl brát příliš vážně. Přesto nelze přehlédnout některé nelogičnosti, kterých si lze i v tomto příběhu všimnout. Některá pravidla nastolená v tomto příběhu film nedodržuje a je jen na divákovi samotném, jak moc ochotný je nakročit tomuto filmu naproti. 

Tento film nevyužívá pouze digitálních filmových triků, ale také těch praktických, které mají obzvlášť v hororovém žánru dlouhou tradici. Kamera se v tomto případě neodvrací od krvavých scén, naopak je vyzdvihává, zároveň tyto scény kombinují realisticky vypadající gore efekty s těmi, které na první pohled vypadají falešně, za to se při nich prolijí litry krve. Kamera zde využívá také mnoha různých pohledů a úhlů, využívá prostoru, v kterém se dané scény odehrávají, a také přechody mezi některými scénami jsou zajímavé a nápadité. Také soundtrack film hezky obohacuje a vlastně i napovídá, kterým směrem se příběh bude dále vyvíjet. 

Režisér James Wan si dal za úkol natočit něco originálního a nového, co bychom od něj jako režiséra nečekali a to se mu povedlo. Tímto filmem rozhodně překvapil a to příjemně. Představuje nám tu nové postavy i svět, na kterém je ovšem pořád znát jeho rukopis. Překvapujícím je, že tento film se jako jeden z mála z jeho filmografie nebere úplně vážně a dokonce laškuje s komedií. Zhoubné zlo má rozhodně potenciál se stát kultovním filmem.