Zima je oficiálně za námi a vzduch venku už opravdu voní po jaru. Opět se zpožděním se ozývám s kulturními zážitky, které mě za měsíc únor potkaly. Jedním z důvodů, proč je článek vydán až teď, je moje pomalé dočítání knihy Horns od Joe Hill. Snažím se držet krok a každý měsíc tohoto roku alespoň jednu knížku dočíst, ale jak se zdá, s novou prací a celkovou vytížeností, se to těžko stíhá, přesněji řečeno jsem ještě nezjistila, jak si ostatní lidé dokáží efektivně zorganizovat čas, a já se o to teprve pokouším. Ale snažím se pokračovat ve svém zvyku čtení si v tramvaji, hlavně tedy na cestě do práce, která mi vždy nějakou tu půlhodinku zabere. Což samozřejmě také obnáší u sebe neustále knížku nosit, ale člověk tak má vždy, co dělat, když neplánovaně nastane chvilka čekání na něco či na někoho. A teď už k samotné knížce. A také k filmu, jelikož srovnávání se v tomto případě nevyhnu.

Kniha Horns na mě koukala z regálu v BudgetBooks, a i když se jednalo v té chvíli o náhodu, tento titul jsem měla v hledáčku již dlouhou dobu, konkrétně od vydání stejnojmenného filmu, který jsem zhlédla hned po jeho vydání. A byla jsem dost zklamaná z toho, že film v hlavní roli s Daniellem Radcliffem nešel v české distribuci do kin. A přesto si mě i z malé obrazovky film naprosto získal a já ho od té doby viděla už přinejmenším třikrát. Skvělý thriller s velmi dobrým obsazením, tempem i hudbou. A jelikož se film zařadil mezi mé oblíbené černé komedie, humor mi sednul naprosto perfektně, trochu temnějšího humoru není nikdy na škodu, pídila jsem se i po její předloze. Pár let od filmu uplynulo a já mám za sebou i knižní předlohu, která mě velmi příjemně překvapila. Je poznat, že film si zachoval stejnou atmosféru a náladu, kterou nastolila knížka, i když vzhledem k odlišným formátům, film nezabíhal do některých podrobností a některé věci musel maličko upravit vzhledem k délce stopáže. Ovšem věci, které byly ve filmu pozměněny, dle mého neubíraly na příběhu, a obě verze se mi moc líbily. Trochu jsem se zapomněla s nastíněním samotného příběhu pro ty z vás, kteří o Horns nikdy předtím neslyšeli. Ig se za svůj krátký život potkal se spoustou komplikací, ztratil svoji lásku, přátele i důvěru všech lidí okolo. V malém městě v Americe, kde Ig svůj celý život pobýval, se ho všichni, buď straní, nebo ho pomlouvají či se ho dokonce snaží dostat za mříže a to za neobjasněnou vraždu jeho přítelkyně Merrin. Merrin a Ig spolu chodily už od doby, kdy byly děti a tito dva byly neodlučitelní a všichni je znali právě jako pár. Až poslední noc, noc, kdy byla Merrin zavražděna, vše změnila a Ig vypadá jako hlavní podezřelý. A když se Ig po divoké noci plné pití, jelikož pití a hrozný životní styl se stal jeho přítelem po smrti jeho dívky, probudí s rohy, které mu vyrůstají přímo z lebky, jeho případu tato nová vizáž příliš nepomáhá. Ale možná právě tyto rohy mu podaří objasnit, co se právě oné noci stalo.

Jak z předešlého textu vyplývá, pro mě je momentálně úspěchem i přečtení jedné knížky měsíčně, a tak je na čase se přesunout k filmům, kterých jsem v únoru také mnoho neviděla.

Na oba snímky, které jsem minulý měsíc viděla, jsem narazila na Netflixu, přičemž jeden z nich mi byl doporučen. Ale prvně o filmu 17 Again, v kterém si hlavní roli zahrál Zac Efron. Pamatuji si, když tento film byl filmem novým a říkala jsem, že by to nemusel být špatný snímek - klasická dějová linka na způsob Přes noc třicítkou, takže jsem očekávala oddychovou komedii a přesně té se mi dostalo. Film, u kterého není moc potřeba myslet, člověk se občas zasměje a občas zakroutí hlavou - konkrétně, nad některými rozhodnutí hlavních aktérů a zárověrečného finále filmu, ale zároveň se člověk při sledování takovéto komedie nemůže ani příliš naštvat. Pokud jste film neviděli, o nic přelomového nepřicházíte, ale pokud chcete oddychovku, není to úplně špatný snímek, po kterém šáhnout. Ale mezi mé oblíbené komedie se snímek určitě nezařadil. Ani ty oddychové.

Druhým zhlédnutým snímkem je film The World's End, což je film, na který jsem se dívala s partou přátel, přičemž někdo sledování tohoto filmu doporučil, jelikož jej už znal, a já tomuto člověku nemůžu být vděčnější. Snímek Simona Pegga a  Edgara Wrighta si mě naprosto získal a právě díky tomuto filmu mám v plánu se podívat na více z jejich tvorby. U tohoto filmu jsem nesmírně ráda, že jsem vůbec netušila, do čeho jdu - neviděla jsem žádný trailer, nečetla jsem si o filmu vůbec nic a tak jsem skočila rovnou do tý úžasně bláznivý jízdy, kterou parta přátel ve filmu zažívá. Řeknu jediné a to, že se jedná o opravdu absurdní děj a divák nemá šanci pobírat, co že se to vlastně děje, ale to je právě to nejlepší na snímku jako je tento. Ve filmu bylo tolik scén, u kterých jsem si jen říkala wtf, ale zároveň mě to strašně bavilo a já se oné absurdity nemohla nabažit. Navíc Simon Pegg mě v roli Garyho neskutečně bavil. Za tenhle film bych dala ruku do ohně.

A za únor tu mám také jeden seriál a tím je The Umbrella Academy, což je seriál podle komiksu od Gerarda Waye a Gabriela Há. Pokud znáte kapelu My Chemical Romance, tak asi víte, že Gerard Way byl právě frontmanem této kapely a já se po komiksu již několikrát dívala, ale nikdy jsem se k němu nedostala. A tak jsem se rovnou dostala až k jeho seriálovému zpracování. Jelikož seriál měl na starost Netflix, všechny díly vyšly najednou a já tak seriál zhlédnula během jednoho týdne. Děj seriálu začíná momentem, kdy se narodí 43 dětí naprosto náhodným ženám po celém světě, ovšem zvláštním jevem je, že tyto ženy ještě pár minut před porodem vůbec těhotné nebyly. Nevysvětlitelná anomálie ve světě, kde je podobným anomálií více, jelikož každá událost má více alternativ. O sedm z těchto dětí se stará Sir Reginald Hargreeves, který z nich vytvoří tým zvaný právě The Umbrella Academy, jelikož ony to nejsou děti jen tak nějaké, ale takové s opravdu zvláštními schopnostmi. Takže takoví trochu superhrdinové bez opravdové rodiny. U sledování lze jen těžko přehlédnout fakt, že příběh si bral inspiraci z již existujících příběhů i jiných komiksů, ale přesto přináší do hry i mnoho nového a vlastního. Moc se mi líbilo herecké obsazení, především tito herci jmenovitě: Robert Sheenan, Aidan Gallagher a David Castañeda. Ovšem našla se i jedna herečka, která mi moc neseděla a to Ellen Page, i když zároveň to byla i první moje zkušenost, kdy jsem její hraní dokázala překousnout a seriál jsem si i přes její přítomnost užila, mně prostě tahle herečka nesedí. Upřímně se velmi těším na možné pokračování, a opravdu doufám, že Netflix povolí další série tohoto pořadu.


A teď už k poslední kategorii a tou je hudba.

ariana grande - thank u, next
Ariana Grande překvapila novým albem, které vyšlo pouze půl roku po jejím předešlém albu Sweetener. Upřímně řečeno, na Sweetener jsem se velmi těšila, hlavně po singlu No tears left to cry a The light is coming, ale nakonec jsem byla docela zklamaná z celkového alba a nevracela jsem se k němu skoro vůbec. O to více mě překvapilo album Thank u, Next, kterému předcházel stejnojmenný singl a další song s názvem 7 rings, přičemž ani jedna z těchto skladeb mě příliš neoslovila. Ale album samotné? To mi hrálo dokola několik dní a já od něj nedokázala odtrhnout uši. A možná se dokonce stalo i mým oblíbeným albem od této americké zpěvačky, ale to ukáže ještě čas.
Oblíbené skladby: bloodline, fake smile, NASA.


Kiss me and take off your clothes

Why can't you imagine a world like that?

Lately, I've been on a roller coaster Tryna get a hold of my emotions

I admit that I'm a lil' messed up But I can hide it when I'm all dressed up

tell me how good it feels to be needed

And sorry if I say sorry way too much

I can’t really miss you if I’m with you And when I miss you, it'll change the way I kiss you

It ain't nothing wrong with saying I need me time

You don't wanna leave me, but I'm tryna self-discover Keep me in your orbit and you know you'll drag me under

Love me, love me, baby Are you down? Can you let me know? Love me, thank you, leave me Put it down, then it's time to go Get it like you love me But you don't, boy, it's just for show Take it or leave it, you gotta take it or leave it like uh

Don't want you in my bloodline, yeah Just wanna have a good time, yeah And no need to apologize, no But you gon' have to let this shit go

No, we won't be talking the next day I ain't got nothin' to say (Yeah, nah) I ain't lookin' for my one true love Yeah, that ship sailed away

I know what you looking for, but I'm complete I know what you need, but it won't be me

Another night, another party, sayin' hi to everybody I’m sorry, it's time to leave, I gotta leave now

I can't fake another smile I can't fake like I'm alright And I won't say I’m feeling fine After what I been through, I can’t lie

Fuck a fake smile

If I'm hurt, I ain't gon' lie about it Arms crossed with the attitude, lips pouted If I'm mad, I ain't gon' lie about it Neck roll with the attitude, yuh

Runnin' outta time Wishin' you would come and save me

'Cause I don't wanna roll with it (Yeah, yeah) Tryna get control of it

I got a bad idea (Uh-huh) Yeah, I'ma call you over here to numb the pain

Yeah, I know we shouldn't, baby, but we will (You know we will) Need somebody, gimme something I can feel (Yeah) But, boy, don't trip (Don't trip), you know this isn't real You should know I'm temporary

I love it when we make up (Yeah-eh-eh) Go ’head, ruin my makeup

Thought you were somebody else

Girls with tattoos who like getting in trouble

Been through some bad shit, I should be a sad bitch Who woulda thought it'd turn me to a savage?

Whoever said money can't solve your problems Must not have had enough money to solve 'em

You got me some type of way (Hmm) Ain't used to feelin' this way (Mmm-mmm) I do not know what to say (Yeah, yeah) But I know I shouldn't think about it

Took one fuckin' look at your face (Hmm) Now I wanna know how you taste (Mmm-mmm) Usually don't give it away (Yeah, yeah) But you know I'm out here thinkin' 'bout it


avril lavigne - head above water
Comeback, kterého jsem se nemohla dočkat. Idol, jejíž hudba mě doprovázela celé dospívání. Očekávání, která by nemohla být větší. Hned po vydání singlu Head Above Water, jsem svoje očekávání trochu zmírnila, ale nakonec jsem se ani tak nedokázala ubránit velkému zklamání. Avril Lavigne byla dlouhou dobou mojí oblíbenou zpěvačkou a k jejím deskám se stále ráda vracím, bohužel, tohle nové album se mi vůbec nedostalo pod kůži, a i když jsem mu dala šanci, pořád mě to strašně mrzí. Ironií je, že nejvíce se vracím ke skladbě Dumb Blonde, která mi připomíná éru The Best Damn Thing, i přesto, že je na téhle skladbě i Nicki Minaj, kterou zrovna nemusím. Bohužel se nemůžu ubránit dojmu, že všechny skladby zní strašně podobně a jsou málo zapamatovatelné, žádná skladba nevybočuje z řady. Vzhledem k tomu, čím si Avril prošla, a proč trval tak dlouho její návrat k hudbě, čekala jsem také jiné texty, hlubší, více osobnější, jelikož to sama ona také nastiňovala v rozhovorech předcházejících samotnému vydání albu. A k tomuto albu se naopak nevracím skoro vůbec, spíše se musím nutit k tomu mu dát ještě více šancí.
Oblíbené skladby: Dumb Blonde ft. Nicki Minaj.

playlist:
→ 21 savage - a lot ft. j. cole
→ redzed - sinister
→ vadim - caviar
→ years & years, mnek - valentino
→ yungblud, halsey - 11 minutes ft. travis barker


a nezapomeňte blog sledovat také na její oficiálně fb stránce: https://www.facebook.com/fantasymaniakblogspot/