21:16
Přečteno v roce 2017
21:16Ke konci každého roku nebo na začátku nového roku mám ve zvyku zde na blog vydávat články shrnující uplynulý rok. Přiznám se, že jako vždy ...
Ke konci každého roku nebo na začátku nového roku mám ve zvyku zde na blog vydávat články shrnující uplynulý rok. Přiznám se, že jako vždy nestíhám tyto články sepisovat natož vydávat, ale lepší později než nikdy, jelikož já tahle shrnutí ráda píšu a ráda je na mém blogu mám. Prozradím, že se můžete těšit na ještě minimálně tři další články podobného rázu. V tomto konkrétní případě jsem dokonce uvažovala zda článek o přečtených knížkách v roce 2017 vůbec psát, důvod je takový, že jsem prostě vůbec nečetla. Na to, že tohle byl jednu dobu převážně knižní blog, je to docela smutné. Nakonec jsem se rozhodla i přesto článek sepsat, jelikož, zaprvé, je to i moje osobní ohlédnutí za uplynulým rokem z mého čtenářského pohledu, a zadruhé, myslím si, že je dobré ukázat i ty nepříliš úspěšné roky z tohoto hlediska. Ale zas tak mě to nemrzí, jelikož minulý rok byl úspěšný zase v jiných věcech a co se týče těch kulturních zážitků, viděla jsem mnohem víc filmů a seriálů než kdy předtím a to právě možná na úkor těch knížek. Nechci se vymlouvat, ale měla bych tu dva takové větší důvody, proč jsem četla méně, začátek roku doprovázely moje poslední měsíce na gymplu a maturita, což vysvětluje těch pár knížek, proč jsem si zrovna je rozhodla přečíst, a v druhé polovině roku jsem cestovala a na cestách se věnovala jiným věcem. O jednotlivých knížkách se ještě rozepíšu, prostoru tu mám dost.
Co se týče tohoto roku, ráda bych určitě četla víc. Momentálně mám rozečtenou jednu sbírku povídek, kterou jsem dostala k Vánocům. No, ono tam těch knížek, které jsem dostala a ještě nepřečetla, leží víc a k těm bych se ráda postupně dostala. Dál jsem si objednala jednu z mých vysněných filozofických knížek a teď už by měla být někde na cestě, tahle knížka je mimo jiné v angličtině a to souvisí i s tím, že jsem si čtení v angličtině moc oblíbila a preferuji čtení knížek v originálu, pokud se tedy jedná o anglicky píšící autory.
Přiznávám, že během střední jsem se mnohokrát potýkala s čtenářkou krizí a mnohdy jsem se na samotné čtení nemohla soustředit. Ono je někdy těžké se odprostit od všech myšlenek a nechat se unést příběhem někoho jiného, ale když už se tak stane, je to osvobozující a krásný pocit. Nemyslím si, že by bylo něco špatného na tom přečíst pár knížek do roka, jenom pro mě osobně je číslo 5 strašně malým číslem a jsem zvyklá u sebe na trochu jiné počty. Navíc, s tímto tempem bych určitě nestihla přečíst všechny knížky, které si teprve přečíst chci, smutné je, že nikdo není schopen přečíst všechny své vysněné knížky, a tak si musíme umět pečlivě vybírat.
Ale co by mělo být absolutním minimem každého, aspoň podle mě, tím je přečtení alespoň jedné knížky ročně. Pro někoho se to může zdát směšným, ale pak jsou tu lidé kteří po vychození školy o knížky už nikdy nezavadí.
- Mary Shelley: Frankenstein (v angličtině)
- Zdeněk Jirotka: Saturnin
- George Orwell: 1984
- Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol
- Cormac McCarthy: Sunset Limited
Ano, tento seznam obsahuje všechny mnou přečtené knihy v roce 2017. Ještě jsou tu dvě další knížky, které chci zmínit a tím je Poslední jednorožec od Petera S. Beagle a dále Červený raptor, jejímž autorem je Robert T. Bakker. Obě tyto knihy jsem v minulém roce znovu rozečetla (jelikož minimálně jednou předtím jsem tyto tituly již četla), jedná se o moje oblíbené knížky a chtěla jsem si je připomenout, což jsem tak napůl udělala, jelikož do půlky jsem se v obou případech dostala, ale dál jsem nechala knížky rozečtené. A tento rok mám v plánu je dočíst. Takže pokud se tyhle knížky objeví i ve shrnutí za rok 2018, znamená to, že jsem je dokázala úspěšně dočíst.
Frankenstein je jednou z mých nejoblíbenějších knih a v češtině jsem ji přečetla již mnohokrát, proto jsem se tentokrát rozhodla si přečíst tuto knížku v angličtině. Pro mě je příběh o Frankensteinovi a jeho monstru naprostou klasikou a doporučila bych tuto knížku snad každému, navíc to není knížka nijak extra dlouhá, což můžou někteří vidět jako plus. Jak je známo, originál je většinou tou nejlepší formou díla, ale v tomto případě jsem byla překvapená tím, že preferuji český překlad. Tomáš Korbař je překladatelem, který právě přeložil Frankensteina, ale mimo jiné také Draculu, což jsou dvě z mojich nejoblíbenějších knih a oba české překlady naprosto zbožňuji. V případě Frankensteina mi přijde, že kniha v češtině vyznívá daleko víc poeticky a např. krajina je popsána krásnějšími slovy než právě v angličtině. Což může být ale také způsobeno rozlišnostmi těchto dvou jazyků, kdy čeština mi v mnohém připadá právě víc poetická. A jelikož mám ve zvyku si v knížkách podtrhávat oblíbené pasáže a citáty, tak jsem si také všimla toho, že ve vydání v češtině jsem podtrhovala daleko víc.
Saturnin je známým českým dílem, jak knižním, tak filmových a já se prvně seznámila s filmovým zpracováním, které jsem si už v dětství velice oblíbila. Proto jsem se trochu bála šáhnout po knížce, u které jsem si myslela, že by nemusela dostát mým očekáváním. Naštěstí jsem byla mile překvapena a při čtení knížky jsem měla stejný pocit jako při sledování filmu. Tohle je právě jedna z těch knížek, kterou jsem četla kvůli maturitě a jedná se o velmi krátkou knihu, takže maturanti, co nestíhají a furt si chcou přečíst nějakou tu knížku, tak Saturnin je perfektní volbou. Mimo jiné bych ráda napsala i článek právě na téma knížek k maturitě, takže tam doporučím ještě více takových knížek. Přestože kniha i film jsou povedené a skoro identické, filmu dávám přednost a to hlavně kvůli skvělým hereckým výkonům, které jednotlivým postavám ještě dodávají na charakteru.
1984 je knihou od George Orwella a od tohoto autora si ještě stále chci přečíst Farmu zvířat, ke které jsem se ještě nedostala - přestože jsem si tuhle knížku zařadila také na svůj seznam k maturitě. Příběh napsaný v roce 1949 odehrávající se v roce 1984, jedná se o dystopický příběh s politickými prvky. Kniha je velmi čtivá a jedná se o jednu z těch knížek, která i když je vám podsouvána, určitě stojí za přečtení.
Spalovač mrtvol mě mile překvapil, jelikož se jedná o knížku, která se mi velmi líbila a atmosféra tohoto díla je hezky vybudovaná. V tomto případě určitě preferuji knížku, jak jistě víte, tak ta byla právě i zfilmovaná, ale myslím si, že knížka má daleko víc co nabídnout.
Sunset Limited je drama, na které jsem přišla díky divadelnímu představení v Praze, na kterém jsme se školou ve čtvrťáku byli, o mých dojmech z divadla víc zde: https://fantasy-maniak.blogspot.cz/2016/10/se-skolou-do-prahy.html. Ale ve zkratce, hra se mi líbila natolik, že jsem pátrala po její předloze a tu si také přečetla. Většinou se dramatům vyhýbám, ale tohle mě velice zaujalo, především jelikož se jedná o konverzační drama, vše se odehrává v jediné místnosti a v knize vystupují dvě postavy: Black a White (neboli Černý a Bílý v češtině). Mám ráda knížky, které vás donutí se zamyslet nebo vám předají nějaké myšlenky a tím právě Sunset Limited je. Když se tak zpětně zamyslím, spíš bych doporučila si zajít do divadla Ungelt na představení Expres na západ, což je právě zpracováním knihy Sunset Limited. Za 2 hod. času se na vás chrlí tolik myšlenek, že nemáte šanci to všechno pobrat, ale možná právě v tom je to kouzlo, sama přemýšlím nad tím, že na tuto hru ještě zajdu.
Co se týče tohoto roku, ráda bych určitě četla víc. Momentálně mám rozečtenou jednu sbírku povídek, kterou jsem dostala k Vánocům. No, ono tam těch knížek, které jsem dostala a ještě nepřečetla, leží víc a k těm bych se ráda postupně dostala. Dál jsem si objednala jednu z mých vysněných filozofických knížek a teď už by měla být někde na cestě, tahle knížka je mimo jiné v angličtině a to souvisí i s tím, že jsem si čtení v angličtině moc oblíbila a preferuji čtení knížek v originálu, pokud se tedy jedná o anglicky píšící autory.
Přiznávám, že během střední jsem se mnohokrát potýkala s čtenářkou krizí a mnohdy jsem se na samotné čtení nemohla soustředit. Ono je někdy těžké se odprostit od všech myšlenek a nechat se unést příběhem někoho jiného, ale když už se tak stane, je to osvobozující a krásný pocit. Nemyslím si, že by bylo něco špatného na tom přečíst pár knížek do roka, jenom pro mě osobně je číslo 5 strašně malým číslem a jsem zvyklá u sebe na trochu jiné počty. Navíc, s tímto tempem bych určitě nestihla přečíst všechny knížky, které si teprve přečíst chci, smutné je, že nikdo není schopen přečíst všechny své vysněné knížky, a tak si musíme umět pečlivě vybírat.
Ale co by mělo být absolutním minimem každého, aspoň podle mě, tím je přečtení alespoň jedné knížky ročně. Pro někoho se to může zdát směšným, ale pak jsou tu lidé kteří po vychození školy o knížky už nikdy nezavadí.
