Death Note
Student Light Yagami jednoho dne najde Death Note, neboli Zápisník smrti, který původně patří bohům smrti, kterým se říká Shinigami. A tento deník umožňuje jeho držiteli pomocí něj zabíjet lidi - stačí do něj jen zapsat jméno daného člověka. Light má dobré úmysly, dalo by se říct, jeho snem je svět bez zločinu a zla, a tak se rozhodne tohle zlo vymýtit. Samozřejmě nikdo neví, kdo za tím doopravdy stojí, všichni slyšeli pouze o nějakém Kirovi. Po stopě Kiry se zanedlouho vydává proslulý detektiv L. Kdo z nich umí lépe předvídat kroky toho druhého? A kdo se stane vítězem v této hře plné intrik a dedukce?

Seriál má celkem 37 dílů, které byly odvysílány během roku 2006 až 2007. Předlohou mu byla japonská manga, kterou napsal Cugumi Óba a nakreslil Takeši Obata. Později vznikl zmiňovaný anime seriál, dále také hraný film a další dva anime filmy. Já se seznámila pouze ze seriálem, o kterém se chci rozepsat.
Seriál je poměrně dlouhý a ze začátku mě opravdu vtáhl do děje. Jedná se v podstatě o detektivní příběh, kde figurují dvě silné  a sobě vyrovnané postavy, které stojí proti sobě. Diváka baví sledovat myšlenkové pochody těchto dvou postav a dopředu si domýšlet, co dané postavy mají v plánu. Dejme tomu, že první polovina seriálu mě opravdu nadchla a bavilo mě sledovat myšlenky, jak Kiry, tak L a přemýšlet nad tím, co za jejich jednáním stojí. Ale mám pocit, že druhá polovina seriálu se už trochu táhla a mnohé motivy a dějové zápletky se opakovaly. Možná až samotný závěr se mi opět docela líbil a závěrečná epizoda byla vcelku povedená - sama bych nevěděla, jak lépe tento příběh ukončit a myslím, že právě v této epizodě byly vidět postavy v pravém světle.
Ráda se po zhlédnutí seriálu či filmu sama zamyslím nad daným příběhem a jeho myšlenkama a motivy, ale zpětně si potom také ráda přečtu, co si o dané věci myslí i jiní diváci. Nebudu tu nic spoilerovat, ráda bych, aby si v tom příběhu každý snažil najít to svoje, ale když jsem si zpětně přečetla motivy, které se tam objevovaly (a já je prostě přehlédla, z různých důvodů), tak mi některé věci dávaly smysl, některé ne, možná že se v tom někteří snaží najít něco víc co tam není. Nebo to tam já nechci vidět. Každopádně jsem čekala, že v seriálu budou více rozvedeny některé určité motivy a nápady, ale ty byly nakonec úplně odsunuty stranou a v té druhé polovině seriálu se snad nic víc už ani neřešilo a nerozvíjelo a neobjevovalo se tam nic nového.

Ještě se chci zmínit o novém filmu, který chystá Netflix. Druhý trailer, který nedávno vyšel, mě v něčem trochu naštval, něco málo se mi na něm líbí. Mně nevadí, že změnili vzhled hlavních postav, ale v posledním traileru můžeme vidět, že změnili i zásady některých postav - kdo ovlivňuje a neovlivňuje dění. Na druhou stranu, proč by mělo vzniknout něco stejného znovu, film prostě bude další variací již známého příběhu, i když nadšená z toho asi nejsem. Každopádně se mi líbí ztvárnění Ryuka.



Shiki
Příběh se odehrává v japonské horské vesnici Kirishiki, kde začne docházet ke zvláštním a častým úmrtím. Někdy okolo doby, kdy se tato úmrtí začala dít, do hradu nad vesnicí se přistěhovala nová rodina Kirishiki. Ze začátku sledujeme mladou dívku Megumi, která chce žít ve velkém městě a nebaví ji žít na vesnici, také se jí líbí Natsuno Yuuki, který se ale spíše straní lidí, hlavně tedy Megumi. Když se začnou podivné případy odehrávat, doktor Toshio Ozaki se pustí do vlastního vyšetřování a má pocit, že za těmito případy by mohlo stát něco nadpřirozeného. Pouze pár dalším lidem z vesnice také přijde divné, ke kolika zvláštním úmrtím najednou dochází.

Předlohou Shiki byla manga, kterou nakreslil Ryu Fujisaki. Seriál se vysílal v roce 2010 a celkem ho tvoří 22 epizod. Tento mysteriózní příběh není pouze o nadpřirozených bytostech, které vraždí lidi, pod tímto dějem se skrývá daleko více a mnoho scén nás nutí se zamýšlet nad tím, co vlastně odlišuje dobro od zla, a zda vůbec můžeme určit, co je dobro a co je zlo.
Samotný děj je napínavý až mrazivý, a i když se jedná o temný příběh, neoznačila bych ho za horor. Najde se tu pár scén, které mohou být strašidelnější a hodně mrazivé, ale spíše se jedná o thriller. Ale co Shiki opravdu je, tak je dost drastickým a grafickým seriálem. Je jasné, že tu dojde ke spoustu úmrtím a některé z nich jsou zachycené hodně zblízka a dost detailně a surově, takže kdokoliv, kdo nemá rád krvavé a drastické scény, by se měl vyhnout tomuto seriálu (i když přichází opravdu o skvělý příběh).
U tohoto seriálu jsem po dokoukání napsala následující odstavec, jelikož je spoustu otázek, kterých ve mně příběh zanechal a docela dost mě zasáhl:

Čeho všeho je člověk schopný v boji za "dobro"? Kdo určil pravidla, kterými se společnost řídí? Jsou tahle pravidla vůbec správná? Co musí člověk udělat, aby se stal skutečně volným? Jak oprostit svoji mysl? Odejít a nikdy se neohlédnout. Stačí vnuknout dostatečně silnou myšlenku, která bude pohánět masy lidí a lidé za chvilku zapomenou svoje dřívější zásady.

Tady můžu s jistotou říci, že se jedná zatím o nejlepší anime, co jsem viděla. Příběh obsahoval přesně to, co vyhledávám - hlubší myšlenky, které člověka nutí přemýšlet nad vším a v mysli mu vytane při sledování mnoho otázek. Abych byla upřímná, tak já osobně mám ráda temnější příběhy a drastické scény mi zrovna nevadí, možná spíš naopak, ale musí se tyto scény vyloženě hodit k danému příběhu. Asi bych mohla Shiki označit za moje oblíbené anime.



Ghost Hound
Příběh Ghost Hound se odehrává v městečku Suiten, kde před pár lety došlo k unesení několika dětí. Dnes by se tohle městečko mohlo zdát vcelku poklidným, ale tak je to možná jen na první pohled. Taro, Makoto, and Masayuki, jsou tři kluci, kteří spolu chodí na školu a každý z nich si v minulosti prošel určitým traumatem. Taro jako první zažívá několik mimotělních zkušenosti (out of body experience), kdy se může odprostit od scého fyzického těla a pouze jeho mysl se může dostat do tzv. "Neviděného světa" (Unseen World), kde člověk může narazit na různé duchy a jiná stvoření. A tak je Taro schopný cestovat mezi dvěma světy, tím "reálným" a tím neviděným.

Z prvního odstavce sice víte, o kom zhruba seriál je, ale v podstatě nevíte, o čem teda je. A to já vám nedokážu říct, protože jsem to sama nezjistila. Po pár epizodách si myslíte, že víte, co je to nějaké velké tajemství, které se Taro a jeho přátelé snaží odkrýt, ale ve výsledku, když se ohlédnete za celým seriálem, zjistíte, že na nic z toho jste nezískali odpovědi. Původní dějová linka je zajímavá a dost se zaměřuje na astrální cestování, dá se říci, a další stavy mysli, což je téma, co mě zajímá a asi i proto mě tento seriál zaujal, ale konci od toho původního děje tvůrci tolik odbočili, že ani divák neví, o čem to vlastně celé bylo. Zápletky a problémy zůstaly nevyřešené, nedostali jsme odpověď na nic, původní dějová linka byla nahrazená novou, která jakoby vyřešená byla, ale zároveň celý děj působí strašně utnutě. A konec samotný je strašně zvláštní, jelikož všichni se tváří, jak kdyby se nikdy nic nestalo a všichni byli vždycky šťastní a vlastně jsou, což je taky divné.
Ale aby to nevyznělo špatně, seriál se mi líbil, jenom teď zpětně mám takové rozporuplné pocity - čím víc nad ním přemýšlím, tím víc zjišťuju, že nic nevím. Každopádně si myslím, že tohle anime je také dobrým vizuálním zážitkem, zvlášť ze začátku, kdy se nám naskýtá pohled v první osobě. Také se mi líbila písnička, která otvírala seriál, ani jednou jsem intro nepřeskočila, což je co říct. Také se mi moc líbily zvukové efekty, které dodávaly seriálu na atmosféře.

Omlouvám se, že zním tak zmateně, ale aspoň to dobře odráží moje dojmy z tohoto seriálu. Ve výsledku jsem čekala asi něco víc od Ghost Hound, seriál měl nakročeno dobře, ale ke konci se to trochu zvrtlo a všechny původní skvělé nápady byly v podstatě zahozené nebo zapomenuté.



Byousoku 5 Centimeter
Osudy dvou spolužáků a kamarádů, Takaki Toono and Akari Shinohara, byly odtrženy a kdysi blízcí kamarádi se stali vzdáleními, až se znali pouze ve svých vzpomínkách. Tento animovaný snímek získal v roce 2007 také Asia Pacific Screen Award za Nejlepší animovaný film. Snímek má na starost japonský animátor Makoto Shinkai. Sice se jedná o film, ale tvoří ho v podstatě tři epizody, které oddělují jednotlivé životní fáze, kterými si hlavní hrdinové prochází.

Tohle je ten slibovaný film, o kterém chci mluvit. 5 centimetrů za sekundu, nebo jak lidé v komentářích všude možné rádi zmiňují, 5 tapet za vteřinu. Každá sekunda tohoto snímku vypadá úžasně a zde se jedná o čistě vizuální zážitek, příběh mě nijak nenadchnul, přesto to byl opravdu zážitek. Potěšení pro oči. Více k tomuto filmu psát nebudu, snad jen to, že stojí za zhlédnutí.


Jsem si jistá tím, že ne všichni, kdo čtete můj blog, se díváte na anime, takže mi schválně napište, jestli se vy osobně díváte na anime nebo ne, nebo jestli vás něco zaujalo natolik, že byste se na to chtěli podívat :)

Jak jsem na začátku psala, tak je spoustu seriálů, na které se chci podívat. Samozřejmě nejenom anime seriály, ale tento článek je právě o nich, a tak zde chci ještě vložit i ten můj zmiňovaný seznam anime, na které se chci teprve podívat. Momentálně mám rozkoukáno Tokyo Ghoul a některé z následujících seriálů chci vidět víc než jiné, ale všechny mě něčím zaujaly:

- Psycho-Pass
- Mahou Shoujo Madoka Magica
- Serial Experiments: Lain
- Texhnolyze
- Another / Anazâ
- Corpse Party
- Cowboy Bebop
- Death Parade
- Shinigami no Ballad
- Monster
- Ergo Proxy
- Requiem from the Darkness
- Parasyte: The Maxim

Jestli jste některé ze zmiňovaných anime viděli, určitě mi napište do komentářů, jestli podle vás stojí za zhlédnutí či ne.

Neustále poslouchám nová alba a sleduju, co je nového ve světě hudby, a díky nově vydaným albům často narazím i na interprety, o kterých jsem dříve neslyšela, ale jejich hudba mě zaujme natolik, že se nakonec zařadí mezi mé oblíbené. Nevyhýbám se téměř žádným žánrům, jelikož zastávám názor, že nezáleží na žánru, ale jednotlivých interpretech - někteří umělci se navíc ani nedají zařadit do jedné škatulky, prostě si dělají svoji vlastní věc. Ale pokud bych musela vyjmenovat některé žánry, které poslouchám nebo mám v oblibě (přece jen, jak jinak někomu můžu popsat, co poslouchám, tady jsou žánry docela užitečnou věcí), tak bych zmínila alternative rock a v poslední době poslouchám i dost hip hopu. V dnešním článku vám představím celkem sedm interpretů, ať už se jedná o zpěvačky, rappery či kapely, které se zařadily mezi mé oblíbené, a k jejich hudbě se často vracím. Plus na konci mám ještě další čtyři interprety, k nimž se chci vyjádřit. Konec zdržování a pojďme k první zpěvačce.

Nedávno jsem se rozepsala o filmech, které mě ani nezklamaly, ani nenadchly, a teď nadešel čas, abych se s vámi podělila i o filmy, které jsem si oblíbila. Dříve jsem psala jednotlivé recenze na skoro každý film, které jsem zhlédla, ale musím se přiznat, že mně víc vyhovuje dát do jednoho článku vždy víc filmů, které mají pro mě něco společného - v tomto případě si mě všechny zmíněné filmy nečím získaly.


Welcome to the Rileys

Doug (James Gandolfini) a jeho manželka (Melissa Leo) si už nejsou tak blízcí jako kdysi a v podstatě si každý žijí svůj vlastní život. Doug se zrovna vydává na služební cestu do New Orleans, kde v jednom klubu narazí na mladou striptérku Mallory (Kristen Stewart). Životy Mallory a Douga se vzájemně propletou a vytvoří se mezi nimi jakýsi vztah či pouto, i když ne partnerského rázu, ale spíše toho přátelského.

Kristen Stewart jako herečku mám velmi ráda a díky ní jsem na tento film narazila. Málokdy se mi líbí film tohoto typu - ze života, o vztazích, o tom, jak cizí lidé mohou ovlivnit váš život, ale tento film má něco navíc. Získal si mě téměř ihned, pod povrchem děje se skrývá plno emocí jako je bezradnost a touha po úniku. Možná právě proto, že je to film ze života, s reálným dějem a pocitem, že podobný příběh zažili možná žijící lidé někde ve světě, právě proto si mě asi získal. A Kristen Stewart tuhle roli ztvárnila perfektně, právě postava, kterou ona ztvárnila, k té mám nejblíž.

trailer



Eternal Sunshine of the Spotless Mind

Nesmělý Joel (Jim Carrey) a temperamentní Clementine (Kate Winslet), dva naprosto odlišní lidé, kteří se do sebe zamilují. Ovšem jejich společná minulost je delší než se zdá a než si oba dva pamatují. Co kdyby bylo možné kompletně vymazat některé vzpomínky? Staly by se znovu, nebo by na ně člověk prostě zapomněl navždy? Film, kde si režisér hraje s časovou kontinuitou, divák se občas nachází v minulosti, občas v přítomnosti, občas v hlavě hlavní postavy, kde čas utíká svým vlastním tempem.

Film, který si hraje s časem a vy budete muset dávat pozor, kde se vlastně nacházíte. A já mám takovéto filmy nejradši, takové, které vám to pomíchají v hlavě a dají vám nový pohled, jak se na věci dívat. Hlavní postavy jsou zde ztvárněny dokonale, Kate Winslet zde hraje trochu bláznivou a dost upovídanou Clementine a Jim Carrey si zde naopak zahrál spíše tichého a nesmělého Joela. Na rovinu, Jima Carreyho moc nemusím, tedy co se týče jeho komediálních rolí, ale co se týče jeho vážných rolí, tam musím uznat, že se jedná o velmi dobrého herce. Na tento film se rozhodně budu muset podívat ještě alespoň jednou, protože se tam toho odehrálo tolik, že jsem neměla šanci všechno pobrat. Ale pokud máte rádi filmy s novýma myšlenkama a konceptama, tak tohle bude snímat přesně pro vás.

trailer



Mr. Nobody

Muž, který neví, kým je a neví, který život prožil. Příběh o tom, jak každé rozhodnutí vede k jinému konci, o tom, jak každé rozhodnutí je nevratné. Film je částečně postavený na butterfly efektu, což je právě teorie o tom, jak jedno malé rozhodnutí na začátku, může mít ve výsledku velké následky. Také je tu využita chaos teorie a string teorie.

Opět film, který si pohraje s vaší hlavou. Film, který obsahuje spoustu zajímavých vět a myšlenek a citátů a je dost možné, že jste i vy sami někde na internetu na některý citát z Mr. Nobody narazili. Film, který se odehrává v daleké budoucnosti, ale přesto se odehrává v minulosti, o které hlavní hrdina vypráví - a vypráví nám spoustu životních příběhů, ani on sám neví, co je skutečné a co ne. Ale všechno bylo kdysi možné. Některé scény si dost pohrály s mojí psychikou a mnohdy jsem cítila beznadějnost, záleží na rozpoložení samotného diváka a jeho postoji k životu. Mě samotnou tento film uchvátil.

trailer


Pokud znáte filmy podobné Mr. Nobody a Eternal Sunshine of the Spotless Mind, určitě mi je napište do komentářů, abych se na ně mohla v budoucnu podívat :) Jedním z filmů, na které se chci určitě podívat, je třeba The Butterfly Effect.

Zhruba před týdnem jsem se podívala na den do Vídně. Sleduju spoustu stránek s výhodnýma letenkama a občas i jízdenkama, a tak když jsem narazila na jízdenku z Brna do Vídně za dvacku, neodolala jsem. Jela jsem se společností Polskibus a za mě super, jen ty kožené sedačky teda nejsou moje oblíbené.

Ve Vídni jsem byla naposledy jako malá a jediné, co si pamatuju, je koníček z kolotoče v Prateru. Do Prateru jsem se tentokrát nepodívala, jelikož si myslím, že ten samotný zabere celý den a rozhodně je to lepší zážitek, když se člověk nemusí nikam hnát a může si jen užívat.

Do Vídně jsem přijela v 5 ráno, takže radši ani nechtějte vědět, v kolik jsem vstávala (tedy za předpokladu, že jsem vůbec spala). Jelikož jsem měla vyhlídnutých pár míst (včetně kaváren), kam jsem chtěla zajít, vytiskla jsem si mapku a tam si vše poznačila. Ale trefit ze samotného autobusového nádraží bylo nakonec těžší než se původně zdálo. Aneb vydala jsem se úplně opačným směrem než bylo centrum, což jsem zjistila až zpětně doma. Ale nakonec mi přecejen přišlo divné, že směrem, kam jdu, je čím dál míň lidí a domů, tak jsem to obrátila a dostala se na Karlsplatz, ale ani odtamtud jsem se nedokázala dostat tam, kam jsem chtěla, a tady jsem se dokonce pořád točila v nějakých bludných kruzích. Ale víte co? I díky tomuto bloudění jsem narazila na pár zajímavých míst a budov a normálně by mi to bloudění ani tolik nevadilo (nejradši se potuluju ulicemi, tak jako tak), ale když má člověk jenom jeden den, tak si toho snaží užít, co nejvíc.


Rada ode mě. Použijte rovnou metro a nepřesvědčujte se o tom, že máte smysl pro orientaci.

Když jsem tedy už věděla, kde aspoň jsem, zamířila jsem si to na Naschmarkt, což je opravdu hezká a také docela velká tržnice, kde najdete především spoustu čerstvého jídla a dobrůtek a také hezké restaurace a kavárny se zahrádkami. Bohužel jsem neměla dost času si tam sednout, ale atmosférou je to opravdu hezké místo, a pokud budete mít čas si tam zajít, tak to určitě udělejte.

Myslím si, že je hezké si jen tak projít město a mít čas obdivovat všechny ty krásné budovy, to je něco pro mě. Jednou z takových krásných budov je i Naturhistorisches muzeum ve Vídní, tedy přírodovědecké muzeum, a zde je vstup do 19ti let zcela zdarma. Já zamířila do geologicko-paleontologického oddělení, které se věnuje období prvohor, najdete zde i kostry některých dinosaurů, fosílie a mnoho dalšího. Tohle je celkově téma, které mě nejvíce zajímá, a pokud umíte anglicky (nebo německy samozřejmě), tak se zde můžete dozvědět spoustu informací.

Díky tomu mému bloudění jsem nakonec neměla čas navštívit všechny ty kavárny, které jsem měla v plánu obejít, ale právě nedaleko přírodovědeckého muzea je kavárna/restaurace Burg.ring 1, a tak jsem nakonec zamířila tam. Já si potrpím na kavárny s atmosférou a tohle je právě takové místo, krásný interiér, příjemná obsluha a fajn ceny (tedy na zahraničí, přepočítávat ceny do české měny snad ani nemá cenu).


Vídeň je opravdu překrásné město a hned bych tam jela znovu, nejradši bych tam zůstala klidně měsíc a pořádně to tam prozkoumala. A až příště budu ve Vídni, určitě se chci podívat na Hundertwasserhaus.

FH Campus

Karlskirche

Naschmarkt

Ephesos museum

Burggarten

Ephesos museum

Schmetterlinghaus

Maria-Theresien-Platz

Kunsthistorisches Museum

Naturhistorisches Museum

biosphere 2

Začátkem tohoto roku jsem měla v plánu psát o albech, která vyšla v roce 2016, ale těch alb bylo tolik a tolik jsem si toho nestihla poslechnout, že jsem se do toho nakonec tolik zamotala, že jsem nestihla napsat nic, ale vězte to, že jedna z nejlepších novinek za minulý rok bylo album Natural Causes od Skylar Grey.

Nová alba samozřejmě poslouchám průběžně celý rok a k některým se ráda vracím a abych se mohla o některých z nich i více rozepsat, rozhodla jsem se, že už po půl ruce vydám článek o nových albech 2017. Pořád je spoustu novinek, které si teprve chci poslechnout, ale ty zmíním aspoň na konci článku. Úplně původně jsem chtěla článek pojmenovat "Nejlepší alba roku 2017 - 1. část", ale uvědomila jsem si, že se chci vyjádřit i k novinkám, na které jsem se sice těšila, ale nakonec mě bohužel zklamaly. Takže nakonec je to spíše soubor takových mini-recenzí.


K. Flay - Every Where Is Some Where
Datum vydání: 4. duben 2017
Every Where Is Some Where je již druhým albem americké zpěvačky K. Flay, ale je to první album, které vydala pod velkým labelem. Z tohoto alba pochází také tři singly; Blood In The Cut, Black Wave a High Enough. Celkem najdete na albu 12 skladeb.
Hned na začátek jsem se chtěla rozepsat o tom nejlepším. Neustále sleduju, co nového ve světě hudby vychází a díky tomu mnohdy narazím na skvělá alba od interpretů, o kterých jsem třeba ani nikdy dřív neslyšela, a tohle je i případ K. Flay, jejíž hudba si mě získala hned na první poslech. Také proto zmiňuji její album jako první, jelikož doufám, že se její hudba dostane k více lidem. Osobně nerada zařazuju hudbu do jednotlivých žánrů, ale zase chápu, že vám to může dát jistou představu o tom, co očekávat. Album Every Where Is Some Where se pohybuje mezi electrem a rockem, hudba jde jen málokdy zařadit do jedné určité škatulky, zkrátka si tohle album sami poslechněte.
Nejlepší skladby: Giver, Blood In The Cut, Mean It
Hodnocení: 5/5

Loïc Nottet - Selfocracy
Datum vydání: 31. březen 2017
Selfocracy je debutovým albem belgického zpěváka Loïca Notteta, který se umístil na 2. místě v The Voice Belgique v roce 2014. Debutové album obsahuje singl Million Eyes a celkově na něm najdeme 12 písní. V Belgii se album vyšplhalo na 1. příčku žebříčků.
Možná si někteří pamatujete tohoto belgického zpěváka ze soutěže Eurovision z roku 2015 - tohle byl jediný rok, kdy jsem se na tuhle věc dívala i já a díky tomu jsem objevila i tohoto mladíka. A od té doby jsem čekala, kdy vydá nějakou novou hudbu. Tento rok jsem se konečně dočkala a musím říct, že to čekání se rozhodně vyplatilo. Rozhodně se nejedná o album bez myšlenky, jsou tu dokonce dvě "skladby", které obsahují pouze mluvené slovo a jedná se o jakési intro a interlude k následujícím skladbám. Některé písně se mě dotkly více, některé méně, ale všechny na mě působí velmi upřímně a od srdce, zvlášť skladba Cure.
Nejlepší skladby: Whisperers, Poison, Cure
Hodnocení: 4/5

Harry Styles - Harry Styles
Datum vydání: 12. květen 2017
Debutové album bývalého člena skupiny One Direction se nese v duchu rocku a znát z něj můžeme singl Sign of the Times. Celkově je na albu 10 skladeb.
Album zní jakoby pocházelo z minulých let a je zde slyšet vliv právě rocku ze sedmdesátých let. Ale zároveň nechtěl Harry Styles napodobovat styl někoho jiného, chtěl mít svůj vlastní zvuk a myslím, že to se mu povedlo. Na albu najdeme, jak úderné rockové skladby, tak i pomalejší a táhlejší balady. Mými oblíbenými jsou především ty rychlejší skladby, ale všechny mají něco do sebe a obecně se jedná o velmi dobré album. A nevím proč, ale vždycky jsem měla pocit, že Styles má blízko právě k tomuto směru, co se hudby týče, takže jsem nebyla úplně překvapená zvukem jeho sólové dráhy.
Nejlepší skladby: Kiwi, Only Angel, Carolina
Hodnocení: 4,5/5


XXXTentacion - Revenge
Datum vydání: 17. květen 2017
Revenge je mixtape od amerického rappera XXXTentaciona a tento mixtape obsahuje 8 skladeb, které byly už dříve zveřejněny na jeho soundcloudu. Singlem je píseň Look At Me, která se těšila velké popularitě a také se o ní mluvilo v souvislosti s Drakem, který na jednom ze svých koncertů představil svoji novou písničku, na které použil velmi podobnou flow - dejme tomu, že mu ji ukradl.
Já začala X poslouchat během uplynulého půlroku, a jelikož mixtape obsahuje již dříve zveřejněné skladby, tak žádná z nich pro mě nebyla novinkou. Nicméně jsem ráda, že se jeho hudba dostává mezi více lidí a to nejenom hit Look At Me, který já osobně moc nemusím, i když i já jsem se díky téhle písničce dostala k jeho hudbě. A věřte mi, že tenhle rapper má, co říct a některé jeho písničky jsou plné emocí - na druhé straně, pak jsou tu písničky, jejichž sdělení je v podstatě nulové, takže si každý musí najít to svoje v jeho hudbě. Proto dávám Revenge poměrně nízké hodnocení, protože tam sice jsou skladby, které mám opravdu ráda a dotýkají se mě, ale některé mi zase neříkají vůbec nic.
Nejlepší skladby: King, Slipknot, Looking for a Star
Hodnocení: 3,5/5

Bones - NoRedeemingQualities
Datum vydání: 17. červen 2017
Jenom za tento rok vydal Bones tři alba a ještě minimálně další dvě ještě chystá. Těmi dalšími vydanými alby jsou Unrendered a Disgrace, které mám sice zposlechnuté, ale nemám je tak naposlouchané jako právě NoRedeemingQualities. K skladbě TimTheToolmanTaylor také vznikl klip. Na albu najdeme 14 písní včetně jednoho coveru.
Tohle je první album, které jsem od Bones slyšela, i když jeho jméno znám už z dřívejška, ale s jeho hudbou jsem doteď moc seznámená nebyla. S tím, kolik hudby vydává, jsem čekala trohu nižší kvalitu, ale nakonec mě NoRedeemingQualities velmi překvapilo. Jak jsem zmiňovala, tak tohle je první album, které jsem od něj slyšela a tohle album mě donutilo si poslechnout více z jeho tvorby, což dokazuje, že se mi asi jeho hudba líbí. Taky dokážu ocenit Avril Lavigne referenci.
Nejlepší skladby: SeanPaulWasNeverThereToGimmeTheLight, WhatAGreatDayToStayIndoors, YouMadeYourBed,NowLieInIt
Hodnocení: 4/5

Kendrick Lamar - DAMN.
Datum vydání: 14. duben 2017
Damn je již čtvrtým albem amerického rappera Kendricka Lamara. Album získalo platinový ceritifikát za prodej a bylo velmi dobře přijato, jak kritikou, tak posluchači a vyšplhalo se taky na 1. místo v Billboard 200 žebříčku. Z alba pochází taky tři singly a to HUMBLE., DNA. a LOYALTY.
Pravděpodobně jsem jediná, koho tohle album neoslovilo, ale nevadí, zkrátka mám vlastní a trochu jiný názor než většina lidí. Nejprve, ale musím zmínit, že dokážu ocenit Kendrickovu schopnost skvěle skládat slova do vět. Teď se ale už dostávám k části, která se mi nelíbí, nebo ne přímo nelíbí, ale Kendrick Lamar mluví ve svých písních o věcech, které mi moc neříkají - nebo se naše názory a postoje spíše neshodují a v tom je ten problém, protože já poslouchám texty, v kterých se dokážu najít a tady jdou ta slova mimo mě. To pravděpodobně vysvětluje také moji volbu pro nejlepší skladbu z alba, jelikož jsem vybrala LUST., což je písnička, kterou si ráda poslechnu, ale v podstatě nemluví o tak hlubokých tématech jako je tomu na jiných skladbách z tohoto alba.
Nejlepší skladby: LUST.
Hodnocení: 3/5


Charli XCX - Number 1 Angel
Datum vydání: 10. březen 2017
Number 1 Angel je ve skutečnosti mixtape, který obsahuje 10 skladeb a žánrově by se dal zařadit do electronic popu. A převážně tenhle mixtape získal kladné recenze a ohlasy a k nim se připojím i já.
Charli XCX se do povědomí dostala díky svému druhému albu Sucker, který obsahoval hity jako Boom Clap, Famous nebo Break The Rules. Přiznám se, že ze začátku jsem byla díky téhle britské zpěvačce trochu zaujatá a to právě díky jejímu singlu Boom Clap, který byl součástí soundtracku k The Fault in Our Stars - zaprvé, ten film a knížku nemám ráda, a zadruhé, znáte to, když je určitá písnička hraná tak často, až se vám zprotiví? Každopádně, poté jsem narazila na Break The Rules, což je písnička, kterou jsem si oblíbila a také její předešlá tvorba se mi celkem zalíbila. A letos přišla s Number 1 Angel, mixtapem, který se nese ve více elektronickém zvuku, který se mi kupodivu neskutečně líbí. A celkově se Charli XCX stala zpěvačkou, jejíž tvorba mě zajímá a těším se s čím dalším zase přijde.
Nejlepší skladby: White Roses, Drugs, Dreamer
Hodnocení: 4/5

Katy Perry - Witness
Datum vydání: 9. červen 2017
Začátkem roku se Katy Perry vrátila se singlem Chained to the Rhythm, který pochází právě z alba Witness. Dalšími singly jsou Bon Appétit, Swish Swish a Save as Draft. Jedná se v pořadí již o páté album této americké zpěvačky a tohle album také velmi propagovala ať už v televizi, v různých pořadech nebo na youtube, kde vysílala 72 hodinový stream, který mě poměrně divný formát a celkově z něj mám já osobně hodně divný pocit. Přesto na samotné album jsem se velice těšila.
Na albu najdeme celkem 15 skladeb včetně singlu Chained to the Rhythm, díky kterému jsem se na samotné album těšila, protože tahle písnička vyvolávala pocit, že Katy Perry chce ve své hudbě mluvit i o trochu důležitějších nebo zajímavějších tématech (ostatně to sama naznačovala i zpěvačka ve všech rozhovorech). Asi jsem měla moc velká očekávání od tohoto projektu, protože ve výsledku na desce najdeme pouze pár vyčnívajících skladeb, ale album jako celek je spíše průměrné a bezvýrazné. Ale přijde mi, že Katy Perry zapracovala na svém zpěvu a to dokážu ocenit.
Nejlepší skladby: Chained to the Rhythm, Pendulum
Hodnocení: 2,5/5

Lorde - Melodrama
Datum vydání: 16. červen 2017
Melodrama je již druhým albem novozélandské zpěvačky vystupující pod jménem Lorde. Žánrově by se dalo album zařadit do popu až elektropopu. Z alba pochází také dva singly Green Light a Perfect Places.
I když některé písničky od Lorde mám docela ráda, tak ona samotná mi moc sympatická není a to přirozeně trochu ovlivňuje to, jak se stavím k její hudbě - i když se snažím téhle zaujatosti zbavit. Jako první jsem si z alba oblíbila písničku Liability a to díky tomuto coveru, který jsem poslouchala pořád dokola. Také singl Green Light, který si mě hned na první poslech nezískal, jsem si později oblíbila. K tomuto albu se pravděpodobně moc vracet nebudu, jelikož i přesto, že se mi některé skladby z něj dost líbí, není tam moc myšlenek, které by mě nutily se k téhle desce vracet.
Nejlepší skladby: Liability, Sober II
Hodnocení: 3,5/5


Linkin Park - One More Light
Datum vydání: 19. květen 2017
Linkin Park se letos vrátili se svojí sedmou studiovou deskou a tentokrát se jejich tvorba už zcela dá považovat za pop, i když najít se zde dají i prvky electropopu. Albu předcházel jediný singl a to Heavy, na kterém hostovala i zpěvačka Kiiara.
Nevadí mi, když se kapely jakkoliv vyvíjejí - ať už se žánrově přesouvají od metalu až k popu, či se naopak pokoušejí o tvrdší zvuk, ale ne vždycky se tyhle změny povedou. Ráda si poslechnu dobrý pop a žádnému žánru se vyloženě nevyhýbám, vždy je to o jednotlivých interpretech, ale když jsem uslyšela písničku Heavy, s kterou přišli Linkin Park, začala jsem se dost obávat toho, co nové album přinese. Na albu je 10 skladeb a z toho mě nějak více zaujaly asi dvě, to ty, které zmiňuji jako nejlepší skladby, ale v podstatě se jedná o lepší chytlavé písničky, které nemají až tak blbý text. Jako velký problém tohoto alba vnímám zejména slabší texty, které mnohdy nemají absolutně co nabídnout, nebo jsou tak jednoduché, až jsou blbé. Bez prominutí. Linkin Park si ráda poslechnu, ale podle mě se tohle jejich nové album nepovedlo a nemá to, co dělat s tím, že se přesunuli k popu, zkrátka to objektivně vnímám jako ne moc dobré popové album.
Nejlepší skladby: Battle Symphony, Sharp Edges
Hodnocení: 2/5

Royal Blood - How Did We Get So Dark?
Datum vydání: 16. červen 2017
How Did We Get So Dark je druhým studiovým albem od britského dua Royal Blood. V UK se album dostalo na 1. místo a celkově tahle rocková novinka získala velmi pozitivní recenze.
Royal Blood mě oslovili svou debutovou deskou a od té doby jsem netrpělivě čekala na jakoukoliv novou hudbu, co vydají. Už minulý rok vydali singl Where Are You Now a tenhle rok se vrátili se singly Lights Out (které doprovází mrazivý videoklip), I Only Lie When I Love You a Hook, Line & Sinker. Royal Blood se na své první desce představili se specifickým zvukem, kde dominuje basová kytara a velmi podobného zvuku se drží i na své druhé desce. Buď je kapele vyčítáno, že se moc mění, nebo naopak, že se drží furt stejného zvuku - tak si lidi sakra vyberte. Royal Blood zde příliš nezměnili svůj zvuk, ale mě osobně to nevadí v případě, že i tak přijdou s novýma skvělýma skladbama. U mě to nepředčilo jejich debutové album, ale pořád se jedná o solidní desku.
Nejlepší skladby: How Did We Get So Dark?, She's Creeping, Where Are You Now?
Hodnocení: 4/5

Imagine Dragons - Evolve
Datum vydání: 23. červen 2017
Imagine Dragons letos vydali již třetí studiové album pod názvem Evolve. Začátkem roku vydali singl Believer z tohoto alba a posléze singl Thunder. Přičemž deluxe verze obsahuje dvě písně navíc a jeden remix a japonská edice zahrnuje i píseň Roots, která vyšla samostatně v roce 2015.
Řekla bych, že jsem fanynkou této kapely, minulý rok jsem byla na jejich koncertě v rámci turné k albu Smoke + Mirrors a díky tomuto koncertu jsem si je oblíbila ještě víc, jelikož naživo jsou to skvělí muzikanti a zpěváci a atmosféra v aréně byla neuvěřitelná. Ale dřív jsem je určitě poslouchala víc než teď, ale i přesto jsem byla zvědavá na nové album. Osobně mě velmi nadchla písnička Thunder, a až díky ní jsem se na album začla pořádně těšit. Mnohé jejich písničky vám dodají motivaci a jsou spíše pozitivní a kupodivu tohle se mi u nich líbí. Na desce jsou, jak slabší písničky, tak i lepší písničky, ale mnohé z nich jsou snadno zapomenutelné. Bohužel se nejedná o album, které by se mi úplně zapsalo do mysli, ale rozhodně se nejedná o špatné album, hodnotila bych ho rozhodně lépe než jako průměr.
Nejlepší skladby: Thunder, Yesterday
Hodnocení: 3,5/5


Ed Sheeran - ÷
Datum vydání: 3. březen 2017
Ed Sheeran letos vydal svoji třetí desku obsahující hity jako Castle On Hill, Shape of You a Galway Girl.
Bylo by ode mě nefér zde nezmínit tohle album, jelikož je to horká novinka tohoto roku, která sklidila velký úspěch a já sama jsem si album taky poslechla. Nebo jsem se o to spíš pokusila, a proto nebudu tomuhle albu dávat hodnocení, zkrátka jsem si nedokázala poslechnout celé album, protože se mi strašně nelíbí. Kdysi se mi tvorba Eda Sheerana líbila třeba písničku I See Fire naprosto miluju, ale jeho tvorba se mi postupně zprotivila a jeho nové věci si už ani nedokážu poslechnout. Podle mě hrozné album, ale berte to tak, že v tomhle případě se rozhodně nejedná o objektivní hodnocení. Spíš mě to album hrozně irituje.

Zara Larsson - So Good
Datum vydání: 17. březen 2017
Švédská zpěvačka Zara Larsson za poslední rok opravdu prorazila a letos se ohlásila se svým druhým studiovým albem. Z tohoto alba můžeme znát dokonce 7 singlů, které vycházely mezi rokem 2015 až 2017.
Jako zpěvačku mám Zaru ráda a má pár skvělých písniček, ale přesto mám jeden problém s jejím nejnovějším albem. Zara Larsson má 19 let a na většině písniček zpívá o sexu, klucích a někdy i vztazích, což by nebyl problém, jenom že to působí hodně uměle, nepřirozeně a smyšleně, což ono to je smyšlené, jelikož na většině písniček se Zara nepodílela. A to mi vadí, že na tomhle albu působí jako produkt hudební scény a za každou cenu se chce zalíbit masám posluchačů. Spoustu písniček je velmi chytlavých, ale když se člověk pozastaví nad textem, tak jen může kroutit hlavou.

Calvin Harris - Funk Wav Bounces Vol. 1
Datum vydání: 30. červen 2017
Calvin Harris letos vydal svoji pátou studiovou desku, z níž pochází singly Slide, Heartstroke, Rollin a Feels. Na albu se objevilo spoustu známých zpěváků a rapperů včetně jmen jako Pharell Williams, Ariana Grande, Lil Yachty, Katy Perry, Future, John Legend, Nicki Minaj a mnoho dalších.
Obvykle neposlouchám celé desky nebo projekty od DJ a producentů, ale tohle album mě, ani nevím čím, zaujalo. Tohle album má vyloženě letní atmosféru a také vizuály ke všem písničkám jsou velmi povedené a částečně působí také trochu retro. Hned hlavní singl Feels má velmi uvolněnou a funky atmosféru a moc se mi líbí. Calvin Harris si na písničky pozval mnoho zajímavých tváří a mnohdy se zde objevují kombinace a kolaborace, které by člověk jen tak nečekal. Určitě se nejedná o nějaké přelomové album nebo dokonce nejlepší album, ale určitě je to album pohybující se nad průměrem a líbí se mi nový zvuk, který zde Harris má. A dokážu si představit, že je to album, které si v létě jen tak pustím do pozadí, hezké chill album.
Nejlepší skladby: Cash Out, Feels
Hodnocení: 3,5/5

Díky tomuto článku jsem také vytvořila playlist, který obsahuje moje oblíbené a ty nejlepší skladby z alb, které vyšly během tohoto roku. Bones nemá hudbu na Spotify, takže jediný on tam není zahrnutý, ale jinak mám v plánu playlist postupně aktualizovat, jak budou vycházet zase další alba, nebo až se vrátím k deskám, které jsem si poslechnout zatím nestihla.