13:00
Lidi, co mě štvou v kině
13:00Mám tu takových pár základích typů lidí, kteří mě štvou v kině. Já takovéhle články většinou nepíšu, o tom, co mě štve a tak, ale tento...
Mám tu takových pár
základích typů lidí, kteří mě štvou v kině. Já takovéhle
články většinou nepíšu, o tom, co mě štve a tak, ale
tentokrát jsem si to nemohla odpustit. Ne po těch zkušenostech,
které teď mám. Však o tom se ještě rozepíšu.
Chroupači. Začněme pěkně
pomalu. Takovou klasikou. V leckterých kinech se může i jíst a
někteří toho náležitě využívají. A v multikinech vás
dokonce ještě lákají, abyste si koupili třeba popcorn – jehož
jezení není zrovna to nejtišší. Já nechápu, kdo vymyslel
tuhletu tradici jezení popcornu v kině. Chápu, že si něco udělám
doma k filmu, ale v kině? Navíc se pak mnody nedokážu plně
soustředit na film a to, co se mi zavrtá do uší, je ten zvuk:
chrup, chrup,... A nebo šustění papírků, obalů apod. To je taky
dost dobré. Mně nevadí jídlo samo o sobě, jen to, co vydává
zvuk. Vemte si, co chcete, ale hlavně buďte potichu! A ano, to
chroupání je skutečně dost hlasité, takže to slyší i další
lidé kolem vás.
Srkači. Další kategorie
se týká pití. Pití je opět fajn, pokud to nejde slyšet. Ten,
kdo dokonce i srká – ten už si to u mě pěkně zavařil. A nebo
praskání petky – to je panečku taky věc. Zase to neberte nijak
zle, mně nevadí pití samotné, jen ty zvuky. Třeba když je letní
kino, tak si chválně předtím jdu ještě koupit kafe, protože je
to fajn – ale nepraskám kelímkem ani nic takového.
Ti upovídaní. Pokud si
chcete povídat, tak si povídejte, ale doma. Do kina jdou většinou
ti, co se chtějí skutečně dívat na film. Já to nechápu, i když
jdu do kina s někým, tak během filmu se snad dívám a nemluvím,
ne? A ještě když baví o něčem úplně jiném – tak co v tom
kině proboha děláte?
Spoilerovači. U tohoto se
možná chytáte za hlavu, ale i tohle se může stát. Mně se to
jen za poslední měsíc stalo hned dvakrát. Pokud jdete do letního
kina, které je třeba někde v parku, kde okolo normálně prochází
lidi, tak se vám může stát i tohle. Mně se to stalo u Ex Machiny
a Slow Westu a pokaždé se jednalo o někoho, kdo šel ve větší
skupině, spíš nějací středoškoláci, a prostě zařval, jak to
dopadne. Já si jen říkám – jak vůbec někoho může napadnout,
tohle udělat? Jako proč, k čemu mu to je? Navíc tohle je ta
nejdpodlejší věc, co někdo může udělat. Spoilerování je u mě
hodně závažný čin a nemám ho dokonce ráda ani v tom případě,
kdy vím, že se na daný film třeba nikdy nepodívám. Prostě ne.
Tak co? Taky vás štvou
tihle lidé v kinech? Nebo jste snad na nějaký další typ
zapomněla? A snad se v některém z typů nepoznáváte..