Ale ještě než se vrhnu do toho nejlepšího z nejlepšího, nedokážu si odpustit zde zmínit pár filmů, od kterých jsem původně měla vysoká očekávání, ale nakonec mě bohužel zklamaly. Lidé jsou samozřejmě různí, takže pokud zmíním váš oblíbený film, tak vám to určitě neberu, pouze to znamená, že mně osobně se daný film nelíbil. Překvapivým zklamáním pro mě byl film Friday the 13th (Pátek třináctého, 1980), který dokázal odstartovat filmovou sérii, která k dnešnímu dni má již dvanáct instalací. Do vkusu se mi vůbec netrefil známý horor The Evil Dead (Lesní duch, 1981), který postrádal jakkouliv logiku - a navíc obsahuje jednu velmi zbytečnou scénu zachycující znásilnění. A do třetice všeho dobrého, v tomto případě nejhoršího, a tím je film Hostel (2005), který byl navíc natočen v české koprodukci. Na Hostelu mě upřímně nejvíce bavili právě ti čeští herci, které jsem v takovémto filmu vůbec nečekala. Také jsem nečekala, že uslyším hudbu Michala Davida v hororu a v tomto kontextu mě jeho hudba opravdu pobavila. Film Hostel dále zachraňuje pár dobrých gore scén, ale rozhodně nestojí za mučení, kterým je zbytek děje samotného - tím mám na mysli sexualizaci všech ženských postav, které se ve filmu objeví, dále stereotypizace celé Evropy a celkově humor na úrovni základní školy. 
Mimo filmů, které se mi opravdu nelíbily, jsem ale viděla i spoustu filmů, které mě sice nijak neohromily, ale přesto jsem ráda, že jsem je měla možnost vidět a na jedno zhlédnutí bych je klidně doporučila dál. O takových filmech si můžete přečíst v mém vláknu na Twitteru, kde jsem se o každém snímku zhlédnutém v říjnu samostatně rozepsala.

    Začnu zlehka a to dvěma horory, které vyšly v roce 2013. Ani jeden z těchto filmů mě neohromil, avšak při jejich sledování jsem se opravdu bavila. 

    The Conjuring (V zajetí démonů) mě bavilo svými lekačkami a opravdu jsem se při jeho sledování bála. Naštěstí jsem se na něj napoprvé nedívala sama a společnost mi dělala sestra a musím říct, že jsme si sledování obě dost užily. Já většinou nedám na film, které spoléhají pouze na lekačky (nebo tzv. jump scares), ale v tomto případě mi to překvapivě vůbec nevadilo a do atmosféry strašidelného domu se takovéto scény i hodily. A přestože je příběh The Conjuring vyprávěn trochu zvláštním způsobem a ne vše zmíněné během děje je řádně vysvětleno, klidně bych se na tento film někdy v budoucnu podívala znovu. Jedná se zkrátka o neškodnou zábavu v podobě hororu.

    Tím druhým snímkem z roku 2013 je World War Z (Světová válka Z). Hlavní roli zde ztvárnil Brad Pitt, jehož postava čelí světové pandemii (jak příhodné), která mutuje lidi v zombíky. Za mě je World War Z jeden z nejlepších filmů se zombíky, které jsem doposud viděla. I v tomto případě se nejedná o kdovíjaké veledílo, ale mě se na něj bavilo dívat a je v něm možné najít i pár zajímavých myšlenek, vedle nich nabízí také několik mimořádně hezkých záběrů a také mnoho akčních scén. Nutno říci, že film je adaptací stejnojmenné knížky, kterou napsala Max Brooks, a já tuto knížku zatím nečetla - většinou právě fanoušci předlohy nechávají pod tímto filmech nepříliš kladné recenze. Ale film jako takový má i z mého pohledu mnoho nepřehlédnutelných nedostatků. Opět se jedná o film, který se mně osobně líbil, ale zároveň uznávám, že to není špičkový film bez svých much. 

    Co by to bylo za Halloween bez Tima Burtona. Jako první mnohé z vás při spojení slov Tim Burton a Halloween pravděpodobně napadne The Nightmare Before Christmas (Ukradené Vánoce, 1993). Přestože i tento snímek mám velice ráda, nezařadila bych ho přímo mezi mé oblíbené. Ale pokud jste tento film nikdy předtím neviděla, určitě se na něj někdy podívejte. 

    Mně se jako první vybaví film Corpse Bride (Mrtvá nevěsta Tima Burtona, 2005) na němž jsem jako malá vyrůstala a mám k němu tím pádem tedy bližší vztah. A přestože jsem tento krátký film viděla už nesčetněkrát, vždy se na něj ráda znovu podívám. Nádherná animace doprovázena soundtrackem Dannyho Elfmana si mě před mnoha mnoha lety hned získala. Ale musím říct, že přestože se jedná v podstatě o nevšední pohádku, má v sobě hned několik drsných momentů a dokáže v člověku vyvolat silné emoce.

    Dalším Burtonovým filmem, který jsem viděla až během nedávna, je Sleepy Hollow (Ospalá díra, 1999), což je adaptace povídky od Washingtona Irvinga Legenda o Ospalé díře, v níž se mladý vyšetřovatel Ichabod vypraví do Ospalé díry vypátrat, kdo může za záhadná úmrtí. Samotná legenda je velmi zajímavá a příběh má v sobě mnoho tajemna. Ve filmu je tohle tajemno bohužel často narušováno hloupými pokusy o komedii, což se také odráží na výkonu Johnnyho Deppa v roli Ichaboda, avšak atmosféra tohoto filmu je nepřekonatelná a ta mě okouzlila nejvíce. Je opravdu škoda, že Sleepy Hollow nebylo pojato naprosto seriózně, protože se tak mohlo jednat o daleko lepší film dle mého názoru, přesto si myslím, že výsledný produkt stojí i tak za zhlédnutí.

    Český horor bohužel nemá tak velkou tradici jako v zahraničí, přesto i v našich končinách vyšlo dost zajímavých hororů, ty jsem mimo jiné sepsala i do listu na letterboxd. Já mám v českém hororu stále, co dohánět, ale v dnešním článku vám představím dva snímky, o kterých můžu říct, že je mám ráda.

    Začnu televizním filmem Travis (1997), který je jediným režijním počinem herce Václava Postráneckého. Jedná se o neobvyklý film na naše poměry a připomíná spíše duchařské horory z Anglie.  Pojišťovací agent hraný Františkem Němcem se vypraví na odlehlý pozemek po zesnulém statkáři, kde má za úkol zjistit, zda existuje nějaký dědic, ale jeho pobyt na statku se neobejde bez potíží. Bohužel jde na kvalitě vidět, že se jedná o film pro televizi, což je škoda, protože jako celovečerák pro kina by to byl ohromný snímek, nevídaný pro Česko. Bohužel se o tomto filmu moc neví, i když má i tak co nabídnout. Skvělá atmosféra prázdného domu, neodhalené tajemství a podivní místní, kteří o zesnulém odmítají cokoliv prozradit. 

    Na úplně jiné úrovní je film Morgiana (1972), který je opravdu kvalitním a vysoce hodnoceným filmem od Juraje Herze. Iva Janžurová zde hraje rovnou dvě hlavní role - sestry Viky a Kláru, které jsou si, jak povahou, tak vzhledem, naprosto opačné. Kamera zde hraje důležitou roli - kameraman Jaroslav Kučera si zde opravdu vyhrál s mnoha různými úhly i efekty, některé scény doprovází psychedelický nádech a některé zase napodobují pocity závratě. Vše navíc doprovází mocná hudba Luboše Fišera. O tomto filmu jde bez pochyb říci, že je kvalitním dílem české kinematografie a obstojí i v očích dnešního diváka.

    Hranice mezi thrillerem a hororem je tenká a mnoho snímku spadá právě někam mezi tyto dva žánry. Udělování filmových cen bohužel často přehlíží žánr hororu, jelikož je na něj pohlíženo zeshora, a thriller jako žánr je mnohem respektovanějším, proto je pro film mnohem výhodnější získat nálepku thrilleru, raději než toho hororu. Velkým úspěchem bylo v roce 2011 nominování snímku Black Swan (Černá labuť, 2010) na pět Oscarů. A Natalie Portman si domů ve večer předávání právem odnesla sošku za Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. Příběh o snažení se dosáhnutí dokonalosti se stal velkým tématem diskuzí, avšak málokdy v těchto diskuzích zaznělo, že se jedná o horor - alespoň z toho, co si pamatuji a donedávna jsem si myslela, že tento film Darrena Aronofsky je opravdu "pouze" thrillerem. Zdání klame a Black Swan v sobě ukrývá hned několik hororových prvků, překvapivě i včetně jump scarů. Příběhy o hledání dokonalosti jsou samy o sobě hororem a právě zde je nádherně ukázáno, jak bravurně lze tyto dva žánry prolnout.

    Poslední nominovaný horor mě snadno přenáší do další kategorii a tím je novodobý horor posledních čtyř let. Get Out je výjimečným filmem, který kombinuje vážná společenská témata s žánrem hororu. Jedná se o debut režiséra Jordana Peela a ve svém filmu zachytil problematiku rasismu, k čemuž využil, jak metafory, tak i samotný příběh. V hlavní roli mimo jiné zazářil Daniel Kaluuya, který za svůj výkon získal nominaci v kategorii Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. Snímek Get Out opět upoutal pozornost široké veřejnosti na žánr hororu a dokázal, že žánrový film dokáže mít i hlubší psychologický význam. 

    Mezi novodobé psychologické horory patří také snímek Midsommar (Slunovrat, 2019), který natočil  americký režisér Ari Aster a jedná se o jeho druhý celovečerní snímek. Jeho debut Hereditary se také řadí mezi horory, avšak mě úplně nenadchnul - ovšem chystám se mu dát ještě druhou šanci. Za to Midsommar si mě získal hned od první minuty. Hlavní roli zde ztvárnila talentovaná Florence Pugh, která v tomto filmu měla možnost ukázat svůj herecký rozsah. Midsommar se odehrává ve Švédsku a jeho hlavním tématem je kult. Zajímavé je, že většina děje se odehrává během dne, většina záběrů je velmi jasných a to není pro horory příliš běžné - ale určitě mu to neubírá na strašlivosti ukazovaných terorů. I zde je mnoho záběrů psychedelických, které navozují pocit zdrogovanosti, a v tomto případě se jedná o velmi realistické zachycení takovéhoto pocitu.

    Snímek Midsommar distribuovala v USA společnost A24, což je v dnešní době už, jak distribuční, tak i produkční filmová společnost, která má na svém kontě nespočet úspěšných hororů, kterým se dočkalo zájmu široké veřejnosti. Dalším takovým filmem je The Lighthouse (Maják, 2019) Roberta Eggerse, pro nějž je tento snímek také jeho druhým celovečerním filmem. The Lighthouse se pohybuje více na pomezí thrilleru a hororu a nedá se říci, že se jedná čistě pouze o thriller nebo pouze o horor, využívá prostředků obou těchto žánrů. Děj filmu je velmi minimalistickým a na diváky působí až klaustrofobicky, příběh se odehrává na osamělém ostrově s majákem a naši dva hlavní hrdinové jsou jedinnými lidmi na tomto ostrově. Jedná se o strážce majáku, kteří byli ztvárněni Robertem Pattinsonem a Willem Dafoe. Oba dva herci ve své roli zazářili, navíc se jedná o opravdu náročné postavy, co se týče jazyka i jejich samotného rozvoje. Také natáčení samotné bylo náročné kvůli počasí, jelikož se natáčelo za opravdových podmínek v terénu. Doporučuji toto video ze zákulisí. Osobně se těším na budoucí tvorbu Roberta Eggerse, který se prokázal býti skvělým režisérem, v současnosti pracuje na snímku The Northman, v kterém si zahraje třeba Nicole Kidman nebo Willem Dafoe.

    Z dalších hororů posledních let, které už ovšem nebyly natočeny nikým z trojice Peele, Aster a Eggers, se mi zalíbila šílená Mandy (Mandy - Kult pomsty, 2018). Jak z názvu vypovídá, tak se jedná opět o horor hrající si s tématem kultů a nemůžu říct, že by se nejednalo o můj oblíbený sub-žánr. Hlavní roli zde ztvárnil Nicolas Cage a jedná se o opravdu odvážnou a nepříliš konvenční roli. Těžko se tento snímek představuje, jelikož stejnou důležitost zde má, jak samotný děj, tak i styl filmu. Opět se jedná o psychedelický horor a vizuálně je snímek opravdu nádherný. Musím ovšem varovat před větším množstvím gore, což nemusí být pro každého. Mandy lidi, buď milují, nebo nenávidí, nic mezi tím. 

    Posledním mým doporučením z novodobých hororů je akční sci-fi Upgrade (2018). Tento film byl natočen s nepříliš velkým rozpočtem, proto je obdivuhodné, jak těchto prostředků dokázal využít a vznikl tak efektní horor. Ovšem musím říct, že samotný horor se nachází v tom, jak určité technické vynálezy by nás dokázali ovlivnit - jak v tom dobrém, tak i v tom špatném. Jedná se opět o jiný směr hororu, který nevidíme tak často a v tomto případě, tak vzniklo opravdu povedené dílo. 

    Ještě na chvíli zůstaneme u sci-fi hororu, protože ten na sebe může vzít hned několik podob. Klasickým příkladem je Alien (Vetřelec, 1979), což je přímo film odehrávající se ve Vesmíru a ve filmu se objevuje mimozemský tvor. Alien je velmi efektivním hororem, jelikož si krásně hraje s představou monstra. Některé horory ztroskotají na tom, že netvora ukáží moc brzy nebo ho ukazují moc často, čímž tento tvor ztrácí na své strašlivosti. Alien žádnou z těchto chyb neučinil a film je i čtyřicet let po svém vydání stále děsivým. 

    Další klasikou, která mísí žánry hororu a sci-fi, je The Thing (Věc, 1982), která se oproti Vetřelci odehrává na Zemi, konkrétně v Antarktidě, ale i zde se setkáváme s něčím mimozemským. The Thing natočil režisér John Carpenter, který je významným režisérem hororových filmů, mezi jeho další známé filmy patří např. Halloween. The Thing je ovšem jeho nejvíc uznávaným filmem, snímek se proslavil svými praktickými efekty, které jsou do dnešního dne velmi efektivními. The Thing ovšem nespoléhá pouze na vizuální horor, ale také ten psychologický, což je hodnota, díky které si mě snímek získal.

    The Thing se řadí do sub-žánru body horor, což je žánr hororu, který obsahuje mnohdy nechutné scény, které ukazují deformaci lidského těla - může se jednat o nemoc, která tělo zdeformovala, ale také se může jednat o parazity, mutaci a další faktory. Dalším skvělým snímkem tohotu sub-žánru je The Fly (Moucha, 1986), který opět spadá i do kategorie sci-fi. Příběh sleduje mladého vědce, který se zabývá teleportovaním - jeho hlavním cílem je dokázat teleportovat člověka. Během jeho pokusů se však něco zvrtne, a pak na řadu přichází zářný příklad body hororu. Hlavního hrdinu ztvárnil Jeff Goldblum, který byl v této roli naprosto vynikajicí. The Fly se rychle zařadil mezi mé vůbec nejoblíbenější horory, ale upozorňuji na to, že tento film obsahuje mnoho nechutností, které i mne samotnou velmi zatřásly. Ale pokud si v podobných věcech libujete, tak vás tento film určitě nezklame. Sledování samotné proměny je velmi zneklidňující a opravdu strašlivé.

    Poslední známý horor se vymyká předchozí sub-žánrům, jedná se o realističtěji pojmutý horor a tím je Jaws (Čelisti, 1975). Tento film asi ani nemusím představovat, zkrátka se v tomto snímku objevuje žralok, který napadá lidi. Do dnešního dne se jedná o nejefektivnější horor, který jsem měla možnost vidět. Děj filmu je vystavěný takovým způsobem, že diváka vystavuje stále více stresu a úzkostem. Opět i v tomto filmu můžeme nalézt psychologický podtext a hlavně v dnešním světě, kdy bojujeme s pandemií, se tento film stal opět velmi relevantním a já doporučuji jeho zhlédnutí. V tomto případě se jedná o film na pomezí thrilleru a hororu.

    Film The Hills Have Eyes (Hory mají oči, 2006) vyšel, když jsem chodila na základní školu a spolužáci tento snímek označovali za nejstrašidelnější horor, který kdy viděli. Ale jelikož jsem viděla tento horor až jako dospělá, snímek na mě neměl až takový efekt. Ale stále se mi velmi líbil. Rodina na výletě uvízne v poušti a jsou terorizováni zvláštnimi lidmi žijícími v těchto končinách. Jedná se o mírně nadprůměrný snímek, který režíroval Alexandre Aja, o kterém ještě bude řeč. Ve filmu se objevuje mnoho gore scén, hlavně v druhé polovině příběhu. 

    Dalším remakem je film House of Wax (Dům voskových figurín, 2005), v němž se partička kamarádů zatoulá do zvláštního města, kde se nachází v názvu zmiňovaný Dům voskových figurín. Takovou zajímavostí je, že jednu z postav ztvárnila Paris Hilton, je opravdu poznat, že film je produktem své doby, avšak její herecký výkon nebyl vůbec špatný. Opět se jedná o film, který obsahuje mnoho násilných scén. Tento film má skvělou scénografii dle mého - prostředí, v kterém se film odehrává, je nezapomenutelné. House of Wax spadá mimojiné i do kategorie slasheru.

    Jako poslední remake bych ráda zmínila The Ring (Krug, 2002), který je mnohem známějším filmem než předchozí dva zmiňované filmy. Myslím si ale, že o filmu The Ring převládá mnoho nepřesných domněnek. Film neobsahuje příliš lekacích scén a ani na ně nespoléhá, víc než o cokoliv jiného se jedná o investigativní mysteriózní film, který v sobě ovšem má trochu toho nadpřirozena. Opět se jedná o film na pomezí thrilleru a hororu. Mně osobně se velmi líbí barvy, do kterých je film laděn (zabarvení filmu připomíná film Twilight). 

    To nejlepší jsem si v tomto případě nechala nakonec a na mysli mám film Saw (Saw: Hra o přežití, 2004). Saw odstartovalo velmi dlouhou sérii filmů, přičemž žádný z nich nepřekonal film, který to vše začal. Jedná se o film, který byl natočen za velmi nízký rozpočet, jehož tržby vydělaly stokrát víc než při jeho vzniku bylo utraceno. Jedním ze scénáristů je Leigh Whannell, který si také zahrál jednu z hlavních rolí, každopádně jako scénarista se osvědčil daleko více. Právě on také napsal i režíroval film Upgrade zmiňovaný výše a tento rok šel do kin jeho film The Invisible Man, který jsem bohužel ještě neměla šanci vidět. Film Saw sleduje několik linií akce, avšak ta nejdůležitější část se odehrává ve staré rozlehlé koupelně, kde se nachází dva spoutaní muži, kteří si nepamatují, jak se tam dostali a různými způsoby se od svého věznitele dozvídají, jak se můžou případně osvobodit. I když se Saw na první pohled tváří jako film s hodně gore, vůbec tomu tak není (alespoň co se týče prvního dílu) a Saw je opět spíš thrillerem než hororem, i když kombinuje oba tyto žánry.

    Na úplný konec jsem si připravila tři horory, které trochu vybočují z řady a označila bych je za zvláštní, ale určitě v tom dobrém slova smyslu.

    V Interview with the Vampire (Interview s upírem, 1994) hrají samí skvělí herci, hlavní trio postav je hrané Bradem Pittem, Tomem Cruises a Kirsten Dunst. Jedná o gotický horor s vampíry a je to velmi atmosférický horor. A taky trochu gay.

    Dalšímu hororu Jennifer's Body (Bacha, kouše!, 2009) bych dala přívlastek feministký. Hlavní duo ztvárnily Megan Fox a Amanda Seyfried. A opět je to trochu gay.

    Posledním dnešním hororem je Horns (Rohy, 2013), což je film natočený podle knihy Joe Hilla. Doporučuji, jak knihu, tak film, i když se tato dvě díla v mnohém liší. Hlavní postavu zde ztvárnil Daniel Radcliffe a jedná se o jeden z mých milovaných filmů, ke kterému se ráda a často vracím. Opět by se dalo říci, že se jedná i o thriller. Tento film má všechno, co mám ráda - fajn zápletku, skvělý soundtrack, velkou dávku černého humoru a mnoho dalšího. A tohle je ten další film, který natočil Alexandre Aja, jak jsem avizovala výše.

Pokud také máte rádi horory a váš oblíbený jsem zde nezmínila, určitě mi napište vaše oblíbence do komentářů. Tipy na další dobré horory vždy ráda ocením.