Seriály jsou nedílnou součástí mého života - ne, že bych neměla dost věcí na práci nebo bych se snad pořád nudila, ale ráda se na seriály ve svém volném čase dívám, a u každého z nich je pro jeho sledování jiný důvod. Někdy je potřeba se odregovat, zasmát se, zahodit starosti běžného dne za hlavu, někdy si naopak ráda lámu hlavu na různými dějovými zápletky, jindy se ráda bojím anebo potřebuju uniknout do fantasy světa či daleké sci-fi budoucnosti.
V tomto článku se rozepíšu o pár novějších seriálech, většina z nich je z Netflix produkce, jednou z výjimek je seriál Game of Thrones, podle toho je také poznat, jak dlouho mám tento článek rozepsaný, ale zkrátka bych si neodpustila nezmínit finále seriálu takovéhoto rozměru zde na blogu, zvlášť, když se GoT řadí k mým nejoblíbenějším seriálům vůbec. A o těch dnes bude řeč, o mých oblíbených seriálech.

Game of Thrones
Velkolepá sága Hra o trůny se tento rok dočkala svého konce, alespoň toho seriálového. Je neuvěřitelné se podívat zpátky na to, kdy HBO vydali první díl v roce 2011, od začátku byl seriál velmi sledovaným a úspěšným, hlavně tedy díky své knižní předloze, ale málokdo by si pomyslel, do jakého rozsahu se to až dostane. A ještě víc, kdo by si byl řekl, že tento příběh bude vládnout obrazovkám až do roku 2019, a že si diváci na nové série počkají klidně i celý rok či ještě déle.
Já sama začala GoT sledovat v době, kdy už vycházela zhruba 3. série a já tak musela příběh dohnat a mezitím jsem si přečetla i první díl knižní série - série, k jejíž četbě bych se někdy ráda vrátila, stonoucí se stébla chytá, aneb pořád doufám v lepší vysvětlení děje a lepšího pozvolnějšího vývoje příběhu bez zbytečně velkých dějových skoků. Nebudu lhát, 7. a 8. série nebyla tou nejsilnější, samotný vývoj děje mi v mnohém nevadí (až na osud Jaimeyho), více mi vadí mezery v ději, kde se skáče od jednoho k druhému bez jakéhokoliv vysvětlení a v samotném příběhu i po odvysílaní poslední epizody zbylo spoustu mezer a nevysvětlených věcí, které nedávají absolutní smysl. Na Game of Thrones se vždycky dívalo hezky, ale co si diváky dokázalo ještě víc získat, je právě ta realističnost a celková promyšlenost, za kterou můžeme vděčit autorovi knih G.R.R. Martinovi. Jakmile seriál předehnal dějově knihy, šlo to s ním mírně z kopce, no "mírně". Oni scénáristé D&D prostě nejsou spisovatelé a domyslet zbytek příběhu se jim moc nepovedlo. Tedy "domyslet", jisté body od autora knih dostali, a tak se jich pravděpodobně drželi, ale spojit tyto body v celistvý příběh už byl pro něm očividný problém. Co mě ale zklamalo ještě více než tyto chyby a nevysvětlené věci v ději, jsou některé naprosto zničené postavy - postavy, které jsme měli možnost celý seriál sledovat, jak se postupně stali tím, kým jsou dnes, jak dospěli z bodu A do bodu B, ale ups, v poslední sérii se některé z těchto postav naprosto zastavili, některé dokonce už pár sérií zpět nevykazovali žádný osobnostní růst charakteru, stali se z nich tupé stereotypní loutky bez jakéhokoliv smyslu, některé postavy svůj celý charakterový růst jen tak zahodili za hlavu a začali myslet stejně, jak mysleli třeba v takové první sérii, před tím než zažili, cokoliv z toho, co se jim později přihodilo. Jmenovitě, největším zklamáním byl pro mě Jaime - postava, která bez jakékoliv logiky začala přemýšlet úplně jinak, dále Tyrion - který se myšlením zastavil už několiv sérií nazpět, Jon - který byl neschopný udělat jakékoliv rozhodnutí, Cersei - která zničehonic přestala doopravdy "vládnout" a jen tak čekala, co se bude dít, Daenerys - která se z minuty na minutu zcvokla, aniž by tam došlo k nějakému pomalému dozrání do tohoto bodu,.. Ono těch postav bude nakonec trochu víc. A Bran, samozřejmě, ale u něj je spíš problémem jeho celá dějová linka, s kterou si scénáristé asi moc nevěděli rady, takže tady jsme jako diváci byli ponecháni bez jakéhokoliv vysvětlení, stejně tak je tomu u bílých chodců. Opět jsem se dostala do naštvané nálady kvůli finálové sérii, ale mě to zkrátka pořád strašně mrzí, jak špatně tento seriál byl ukončen - jelikož měl potenciál se stát jedním z těch seriálů, které mají uspokojující konec, velkolepé finále, a celkově to mohl být jeden z nejlepších novodobých seriálů vůbec, i když on naštěstí ještě stále je, pokud pomineme těch pár posledních sérií.
U následujících seriálů i více popíšu samotný děj, ale u Game of Thrones si říkám, že koho tento seriál zaujal, tak už ho viděl, a kdo ho neviděl, tak tomu je pravděpodobně proto, že ho nezaujal. Ale pokud stále přemýšlíte nad zhlédnutím tohoto seriálu, tak jděte určitě do toho - nebude zklamáni originálním příběhem, osudy mnoha postav a zajímavými zápletky, jenom to samotné finále bude pravděpodobně zklamáním velkým, ale poté je tu naděje na lepší knižní zakončení, na které se stále čeká.



Stranger Things
Dalším velmi známým seriálem je Stranger Things. Můj seriálový zlatý grál si nechám až nakonec, nechci ho hned vyzradit. Stranger Things je seriál, jehož první série vyšla roku 2016 a tento rok vyšla již série třetí. Už byla potvrzena také čtvrtá série, které se dočkáme pravděpodobně příští rok na podzim, takže se alespoň nemusíme bát žádných nevysvětlených konců. Příběh se odehrává v 80. letech 20. století a my jsme seznámeni s hlavními postavami, jimiž jsou kluci okolo věku 12ti let zhruba, Mike, Dustin, Lucas a Will. Přičemž v první sérii Will záhadně zmizí a vypadá to na zmizení způsobené nějakými nadpřirozenými silami. Kluci, jejichž hlavní náplní dne před zmizením bylo hlavně hraní Dračího doupěte, se snaží pátrat po Willovi, přičemž jsou i oni samotní vystavení nebezpečí. Dále je do pátrání zapletena i Willova matka Joyce, o které si mnozí myslí, že se zbláznila, a jeho starší bratr Jonathan.
Stranger Things nemá přímo jednoznačně vyhrazeny hlavní postavy, každou sérii je příběh zaměřený více na někoho jiného, a tak i některé postavy jsou zapleteny do příběhu více a některé méně. Přestože jedněmi z hlavním postav jsou děti, není to nic, co by mě samotnou od tohoto seriálu odradilo - a věřte mi, že já zrovna velkým milovníkem dětí nejsem, ale zde jsou postavy sympatické a docela rozumné, ale zároveň se nepovyšují svým rozumem nad dospělé protagonisty, jak tomu u mnohým jiných seriálů bývá. Příběh je velmi napínavý s prvky thrilleru a také hororu, v pozdějších sériích se vyskytuje i více grafických scén, za což jsem já jedině ráda, jelikož to přidává celému seriálu paradoxně na opravdovosti. Také je zajímavé sledovat vývoj hlavních postav, hlavně tedy dětí, které samozřejmě rostou a z dětí se pomalu stávají teenageři, líbí se mi, že příběh nestagnuje v nějakém časoprostoru, ale vyvíjí se i tímto způsobem dál. A nesmím zapomenout na skvělé vykreslení osmdesátek a skvělé zachycení atmosféry. Pokud máte rádi sci-fi, retro a trochu hororu, tak si myslím, že je dost velká šance, že by se vám seriál mohl zalíbit.



Sex Education
Občas se stane, že na Netflixu narazím na nějaký ten dobrý seriál ze středoškolského prostředí. Zrovna Sex Education si spojuji se seriálem Everything Sucks, jelikož jsem oba seriály zhlédla od sebe v krátkém časovém rozpětí, jinak tento seriál také doporučuji také, i když narozdíl od SE nedostal druhou řadu, což mě dost mrzí, ale ono, jakmile se něco nestane dostatečně populárním a mainstream, Netflix často takový projekt hodí do kamsi a posune se dál k něčemu úspěšnějšímu, všechno je to asi o číslech.
Každopádně, Sex Education je jedním z těch dobrých seriálů. Pro mě je to jen pár let, co jsem pryč ze střední, tak si na tohle období ještě dobře pamatuji, a také z prachobyčejné nostalgie mě seriály z tohoto prostředí baví. Jak už samotným název napovídá, hlavním tématem zde je sex. Hlavní postava Otis je náctiletý kluk, jehož mamka je sexuoložkou, a tak i on sám toho ví hodně o sexu, i když o svém vlastním sexuálním životě, až tak moc nemluví, hlavně tedy ne s mamkou. Ve škole se mu zalíbí holka Maeve, což je spíš takový rebelka, o které se říká, že v tomto ohledu není zrovna moc nedostupná. A ta má úžasný nápad - založit si ve škole jakousi sexuální poradnu, radit náctiletým nezkušeným lidem, jak na sex, a oni za to zhrábnou nějaký ten peníz. Seriál je hodně orientovaný na samotné vztahy mezi postavami, jejich pocity, jak se vypořádat s těmito nově nalezenými pocity, či jak je vůbec nalézt. Myslím si, že je to hodně hezky napsaný seriál o tom, jaké dospívání je, a také je to poučením o tom, že každý počin má i nějaký dopad. Seriál o přátelství, vztazích a také o tom sexu.



Chilling Adventures of Sabrina
Pamatujete si na Sabrinu mladou čarodějnice, nebo-li Sabrina the Teenage Witch? Tak teď máte šanci se poznat s její temnější verzí. Sabrina je původně postavou komiksovou a touto předlohou se nový seriál od Netflixu inspiroval, i když původně měl být seriál odvysílán na stanici The CW. Každopádně, první série byla vydána na podzim 2018 a druhá na jaře tohoto roku, zároveň už byly potvrzeny i série třetí a čtvrtá, takže bude ještě mnoho prostoru na další dějové linky a zvraty, jelikož během prvních dvou sérií jich nebylo zrovna málo.
Sabrina je mladou náctiletou dívkou, která chodí na střední školu s kamarády Roz a Susie a také se svým přítelem Harveym. Odmalička žije Sabrina se svými tetami Hildou a Zeldou, jelikož její rodiče už bohužel nežijí, a její rodiče jí v životě udělili nelehkou roli - po mamince je napůl člověkem a po tatínkovi napůl čarodějkou, což je pro svět čarodějů naprosto unikátní případ, a tak se zde nejde příliš řídit všemi normálními pravidly, které v tomto světě již jinak nastavené jsou. A v mnohém si Sabrina může vybrat, i když ne ve všem - chce se poddat své čarodějnické "temné" straně, nebo chce dál chodit na střední se svými dosavadními kamarády?
Původní seriál z roku 1996 je v mém srdci napořád, fajn komedie s velmi specifickým humorem, který ovšem nezabíhá do velkých detailů toho, jak čarodějnický svět funguje, je to spíš takový odpočinkový seriál, který ale i tak doporučuji. Když byla oznámena nová série se stejným tématem, stejnými postavami, nebyla jsem si jistá, co očekávat - zaprvé, proč by měl stejný seriál existovat dvakrát, a za druhé, prosím, nekažte mi moji dětskou srdcovku. Ale hned po vydání prvního traileru bylo jasné, že tvůrci zmiňovaný příběh uchopily naprosto jinak a vytvořily něco naprosto nového, dosud neviděného. Chilling Adventures of Sabrina je temným příběhem plný hororových prvků a na pohled nepěkných scén. Mimo jiné se seriál dotýká i témat, které mnohdy v populárních seriálech nejsou vidět - sexuální orientace, nejistota vlastní identity, sexuální aktivita a další důležitá témata, která jsou velmi důstojně zmíněna i vyobrazena, ale zároveň se kolem nich nemotá celý příběh, ale jsou důležitým aspektem, jelikož postavy, které jsou právě hlavně dospívajícím lidmi, kteří se hledají, pro ně jsou to věci, kterými si procházejí a to ovlivňuje jejich činy a vztahy.Takže oceňuji, jak takovéto normální věci byly zakomponovány do fantasy horor seriálu, protože i v takovémto seriálu potřebujeme odraz reálného světa.



Black Mirror
Tímto seriálem se dostávám už k samotné špici tohoto článku. Black Mirror se od doby vydání svého prvního dílu v roce 2011 stal jakýmsi kultem dnešní doby. Tento seriál se vyznačuje dlouhými více než hodinovými epizodami, které na sebe ovšem přímo nenavazují, ale mnohdy v sobě ukrývají odkazy na ostatní epizody, nebo třeba i jiná známá díla. Doposud vyšlo sérií pět, přičemž každá série obsahuje tři až episod, také vyšel vánoční speciál s názvem White Christmas a interaktivní film Bandersnatch, který jako jediný jsem ještě neviděla. Seriál se odehrává v sci-fi budoucnosti, jejíž součástí jsou mnohé technologické vychytávky, které se ovšem většinou lidstvu dokáží vymknout z rukou - ne vždy ovšem, i když temná zakončení příběhů jsou častou součástí seriálu Black Mirror, šťastných konců zde moc nenajdeme. Příběhy samotné se většinou motají okolo dané nové technologie a toho, jak jí člověk využije nebo zneužije, a jak takové používaní této vychytávky může mít dopad na daného člověka či celou lidskou rasu. Tohle je jeden ze seriálů, při jehož sledování vám hlavou bude běhat spoustu myšlenek, ale nejenom o samotném ději, ale také o vás samotném - čeho všeho byste vy sami byli schopní, pokud byste měli onu příležitost? Mnohým divákům asi budou hlavou běhat hodně děsivé myšlenky. A jelikož každý divák má jiné životní zkušenosti, nachazí se v odlišných pozicích a situacích a každý samozřejmě myslí jinak, epizody každého ovlivní odlišně - proto je často oblíbeným tématem posuzovat, které epizody Black Mirror jsou nejlepší, a které naopak nejhorší. Já mám ráda epizody všechny, každé trochu jinak, některé víc, některé míň, ale všechny jsou dle mého názoru velmi kvalitními a dobře napsanými. Ale zde je pár mých vůbec nejoblíbenějších epizod, které ovšem nejsou v žádném daném pořadí: The National Anthem, White Bear, Shut Up and Dance, Hated in the Nation a USS Callister. Tahle show je jakýmsi odrazem naší společnosti a lidské podstaty jako takové. A pokud vás Black Mirror zaujalo, tak si zkuste náhodnou epizodu zhlédnout a uvidíte, jestli vás daný námět a jeho podání chytne nebo ne, hlavně nezáleží, kterou epizodou začnete, je to jaksi jedno.



Dark
A to nejlepší jsem si nechala nakonec. První německy mluvící seriál pro Netflix, který nese název Dark. První série vyšla na konci roku 2017, mezitím vyšla i série druhá a bylo oznámeno, že Dark bude trilogií, čeká nás tedy ještě poslední třetí série. Dark se odehrává ve fiktivním městě v Německu, v kterém dojde k záhadnému zmizení malého chlapce, přičemž tato událost odhalí některá tajemství, která tohle město a jeho obytelé ukrývají. Celý příběh je postaven na spojitostmi mezi čtyřmi různými rodinami, jejichž děti se znají a kamarádí - zmizelý chlapec byl mladším synem jedné z těchto rodin. A dále vůbec nejdůležitějším prvkem tohoto seriálu je teorie o možnosti cestování časem, a tak se příběh ještě více komplikuje, jelikož díky tomu se setkáváme s třemi různými generaci těchto stejných rodin a zabředáváme čím dál hlouběji do jejich tajemství.
Seriál Dark je unikátní svým komplikovaným příběhem, u jehož sledování se divák opravdu musí soustředit a přemýšlet nad možnou spojitostí mezi různými postavami. Během některých epizod je divák naprosto ztracen v množství jménech a odlišných rocích, kdy se jednotlivé dějové linky odehrávají, ale veškeré prvky do sebe tak krásně zapadají a při takovém momentu, kdy všechno dává smysl, se objeví krásný pocit uspokojení, nehledě na to, že v dalších momentech je nám pravděpodobně ukázána další záhada či komplikace. Proto se mi ovšem líbí, že tvůrci mají jasnou představu, že chtějí seriál ukončit třetí sérií, a tak se pravděpodobně dočkáme i uspokojivého konce, kdy bude naprosto vše vysvětleno - i když už samotná druhá série nám dodala potřebnou smysluplnost do komplikovaného příběhu. Když se mě kdokoliv zeptá, co mají zhlédnout na Netflixu, tak okamžitě říkám Dark, jelikož je to seriál, který si zaslouží veškerou pozornost.  A pro ty z vá, kteří tento seriál už znají, tak tu mám užitečnou oficiální stránku https://dark.netflix.io/, která se pravděpodobně bude hodit i před vydáním třetí série pro osvěžení si rodinného stromu postav a samotného děje.

Mám tu přichystanou hrst alb, u nichž bych ráda sdílela můj názor na ně. A překvapivě se mi všechna tato alba líbila, i když od jednoho konkrétního EP jsem očekávala něco trochu víc, ale to až v samostatném odstavci o onom albu. Začněme očekávaným debutem od americké zpěvačky Billie Eilish.

Billie Eilish - WHEN WE ALL FALL ASLEEP, WHERE DO WE GO?
Baví mě poslouchat nově vycházející alba, ať už dané interprety pravidelně poslouchám nebo ne. Minulý rok se mi docela dařilo držet krok s největšími alby, která v daném období vycházela, tento rok jsem bohužel zatím ve skluzu a poslouchám více jednotlivé vycházející singly než celá jednotlivá alba, ale opět se k tomu pomalu vracím - přece jen díky tomuto mému poslouchání jsem už objevila tolik nových interpretů a mnoho z nich se zařadilo mezi mé oblíbené. Zpěvačka Billie Eilish je ale úplným opakem toho, o čem jsem v předchozí větě mluvila - pokud se aspoň trochu zajímáte o mainstream hudbu, tak jste o tomhle mladém talentu již pravděpodobně slyšeli. A Billie nedávno vydala její debutové album WHEN WE ALL FALL ASLEEP, WHERE DO WE GO?, na které jsem i já nedočkavě čekala. K tomuto albu vyráží zpěvačka i na turné kolem světa a jednou z jejích zastávek je i Praha - původně menší koncert ve Foru Karlín se ovšem přesunul do O2 Areny a vzhledem k jejímu velkému úspěchu a velkému množství fanoušků nejenom v česku se tomu nemůžeme divit, a tak je opět šance, že i já zajdu na její koncert. Ale zpět k albu. Billie vydala množství singlů během její kariéry, ale pouze jejich malý zlomek byl zařazen na toto album. Dovolila bych si říct, že její zvuk je jedinečným a jsem ráda, že mainstream hudba v rádiích byla opět ozvláštněna něčím trochu jiným. Zvuk jejího alba si hraje s různými zvukovými efekty, šeptáním a spoustu dalšími zvuky, které v mnohém připomínají fenomén ASMR, kde jde právě především o různé zvuky. Na albu je k nalezení celkem 14 skladeb, přičemž první "skladbou" je intro, bez kterého by se albu určitě obešlo a mně osobně přijde nadbytečné, a poslední skladbou je písnička, která kombinuje motivy předešlých písní na albu, takže se jedná o jakési "rozloučení" s tímto albem. Od té doby, co album vyšlo, se k němu stále vracím, i když přiznávám, že některé písničky se mi už trochu omrzely, ale naopak k některým se vyloženě vracím, jelikož se mi tak moc líbí. Také se mi velmi líbí videoklip k singlu 'bury a friend', který vyšel ještě před vydáním alba. Mezi mé oblíbené skladby patří: bad guy, all the girls go to hell, when the party's over, my strange addiction, ilomilo.
Pokud jste tohle album také slyšeli, napište mi do komentářů vaše oblíbené písničky z něj.
odkaz na spotify
Miley Cyrus - SHE IS COMING
Novým projektem letos překvapila i Miley Cyrus, která se řadí mezi mé nejoblíbenější zpěvačky vůbec. K jejímu poslední albu Younger Now jsem se už nějakou tu dobu nevrátila, nejedná se o mé oblíbené album, tím je Her Dead Petz a Bangerz, ale i její album Can't Be Tamed mám velmi ráda. V tomto případě se jedná jenom o menší EP, ale i tak jsem z něho trošku zklamaná. Písnička Unholy se hned zařadila mezi mé oblíbené, po chvilce jsem přišla na chuť i Mother's Daughter. Další písničky jsou spíš meh, bohužel. Myslím si, že Miley má větší potenciál, než jaký teď využívá. Spíš se to zdá jako by chtěla za každou cenu ukázat, že furt může dělat, co chce, a je volná a že také vlastní svou sexualitu - což je vzkaz, s kterým naprosto souhlasím, ale v tomto případě to vyznívá spíš lacině. A to mluvím já, která miluju právě album Miley Cyrus & Her Dead Petz. Bohužel tenhle projekt mě nechal víceméně chladnou. Mezi mé oblíbené skladby patří: Unholy, D.R.E.A.M. (Ghosface Killah), Party Up The Street, Mother's Daughter.
odkaz na spotify

Ängie, Harrison First - EACH OTHER
Mezi mé další oblíbené interprety patří švédská zpěvačka Ängie, která si společně s hudebníkem Harrisonem First pro nás připravila EP s názvem Each Other. Tohle EP sice obsahuje pouze 3 skladby, ale určitě stojí za povšimnutí. K jedné skladbě byl zároveň natočen i videoklip, konkrétně ke skladbě BAMBAM, a ten také stojí za zhlédnutí, zároveň je tahle skladba mou oblíbenou z tohoto projektu. A kdo tuto zpěvačku neznáte, tak si její tvorbu zkuste určitě poslechnout, protože si myslím, že se bude hodit ji sledovat do budoucna, myslím si, že toho ještě hodně dobrého od ní příjde. Mezi mé oblíbené skladby patří: BAMBAM.
odkaz na spotify

Zima je oficiálně za námi a vzduch venku už opravdu voní po jaru. Opět se zpožděním se ozývám s kulturními zážitky, které mě za měsíc únor potkaly. Jedním z důvodů, proč je článek vydán až teď, je moje pomalé dočítání knihy Horns od Joe Hill. Snažím se držet krok a každý měsíc tohoto roku alespoň jednu knížku dočíst, ale jak se zdá, s novou prací a celkovou vytížeností, se to těžko stíhá, přesněji řečeno jsem ještě nezjistila, jak si ostatní lidé dokáží efektivně zorganizovat čas, a já se o to teprve pokouším. Ale snažím se pokračovat ve svém zvyku čtení si v tramvaji, hlavně tedy na cestě do práce, která mi vždy nějakou tu půlhodinku zabere. Což samozřejmě také obnáší u sebe neustále knížku nosit, ale člověk tak má vždy, co dělat, když neplánovaně nastane chvilka čekání na něco či na někoho. A teď už k samotné knížce. A také k filmu, jelikož srovnávání se v tomto případě nevyhnu.

Kniha Horns na mě koukala z regálu v BudgetBooks, a i když se jednalo v té chvíli o náhodu, tento titul jsem měla v hledáčku již dlouhou dobu, konkrétně od vydání stejnojmenného filmu, který jsem zhlédla hned po jeho vydání. A byla jsem dost zklamaná z toho, že film v hlavní roli s Daniellem Radcliffem nešel v české distribuci do kin. A přesto si mě i z malé obrazovky film naprosto získal a já ho od té doby viděla už přinejmenším třikrát. Skvělý thriller s velmi dobrým obsazením, tempem i hudbou. A jelikož se film zařadil mezi mé oblíbené černé komedie, humor mi sednul naprosto perfektně, trochu temnějšího humoru není nikdy na škodu, pídila jsem se i po její předloze. Pár let od filmu uplynulo a já mám za sebou i knižní předlohu, která mě velmi příjemně překvapila. Je poznat, že film si zachoval stejnou atmosféru a náladu, kterou nastolila knížka, i když vzhledem k odlišným formátům, film nezabíhal do některých podrobností a některé věci musel maličko upravit vzhledem k délce stopáže. Ovšem věci, které byly ve filmu pozměněny, dle mého neubíraly na příběhu, a obě verze se mi moc líbily. Trochu jsem se zapomněla s nastíněním samotného příběhu pro ty z vás, kteří o Horns nikdy předtím neslyšeli. Ig se za svůj krátký život potkal se spoustou komplikací, ztratil svoji lásku, přátele i důvěru všech lidí okolo. V malém městě v Americe, kde Ig svůj celý život pobýval, se ho všichni, buď straní, nebo ho pomlouvají či se ho dokonce snaží dostat za mříže a to za neobjasněnou vraždu jeho přítelkyně Merrin. Merrin a Ig spolu chodily už od doby, kdy byly děti a tito dva byly neodlučitelní a všichni je znali právě jako pár. Až poslední noc, noc, kdy byla Merrin zavražděna, vše změnila a Ig vypadá jako hlavní podezřelý. A když se Ig po divoké noci plné pití, jelikož pití a hrozný životní styl se stal jeho přítelem po smrti jeho dívky, probudí s rohy, které mu vyrůstají přímo z lebky, jeho případu tato nová vizáž příliš nepomáhá. Ale možná právě tyto rohy mu podaří objasnit, co se právě oné noci stalo.

Jak z předešlého textu vyplývá, pro mě je momentálně úspěchem i přečtení jedné knížky měsíčně, a tak je na čase se přesunout k filmům, kterých jsem v únoru také mnoho neviděla.

Na oba snímky, které jsem minulý měsíc viděla, jsem narazila na Netflixu, přičemž jeden z nich mi byl doporučen. Ale prvně o filmu 17 Again, v kterém si hlavní roli zahrál Zac Efron. Pamatuji si, když tento film byl filmem novým a říkala jsem, že by to nemusel být špatný snímek - klasická dějová linka na způsob Přes noc třicítkou, takže jsem očekávala oddychovou komedii a přesně té se mi dostalo. Film, u kterého není moc potřeba myslet, člověk se občas zasměje a občas zakroutí hlavou - konkrétně, nad některými rozhodnutí hlavních aktérů a zárověrečného finále filmu, ale zároveň se člověk při sledování takovéto komedie nemůže ani příliš naštvat. Pokud jste film neviděli, o nic přelomového nepřicházíte, ale pokud chcete oddychovku, není to úplně špatný snímek, po kterém šáhnout. Ale mezi mé oblíbené komedie se snímek určitě nezařadil. Ani ty oddychové.

Druhým zhlédnutým snímkem je film The World's End, což je film, na který jsem se dívala s partou přátel, přičemž někdo sledování tohoto filmu doporučil, jelikož jej už znal, a já tomuto člověku nemůžu být vděčnější. Snímek Simona Pegga a  Edgara Wrighta si mě naprosto získal a právě díky tomuto filmu mám v plánu se podívat na více z jejich tvorby. U tohoto filmu jsem nesmírně ráda, že jsem vůbec netušila, do čeho jdu - neviděla jsem žádný trailer, nečetla jsem si o filmu vůbec nic a tak jsem skočila rovnou do tý úžasně bláznivý jízdy, kterou parta přátel ve filmu zažívá. Řeknu jediné a to, že se jedná o opravdu absurdní děj a divák nemá šanci pobírat, co že se to vlastně děje, ale to je právě to nejlepší na snímku jako je tento. Ve filmu bylo tolik scén, u kterých jsem si jen říkala wtf, ale zároveň mě to strašně bavilo a já se oné absurdity nemohla nabažit. Navíc Simon Pegg mě v roli Garyho neskutečně bavil. Za tenhle film bych dala ruku do ohně.

A za únor tu mám také jeden seriál a tím je The Umbrella Academy, což je seriál podle komiksu od Gerarda Waye a Gabriela Há. Pokud znáte kapelu My Chemical Romance, tak asi víte, že Gerard Way byl právě frontmanem této kapely a já se po komiksu již několikrát dívala, ale nikdy jsem se k němu nedostala. A tak jsem se rovnou dostala až k jeho seriálovému zpracování. Jelikož seriál měl na starost Netflix, všechny díly vyšly najednou a já tak seriál zhlédnula během jednoho týdne. Děj seriálu začíná momentem, kdy se narodí 43 dětí naprosto náhodným ženám po celém světě, ovšem zvláštním jevem je, že tyto ženy ještě pár minut před porodem vůbec těhotné nebyly. Nevysvětlitelná anomálie ve světě, kde je podobným anomálií více, jelikož každá událost má více alternativ. O sedm z těchto dětí se stará Sir Reginald Hargreeves, který z nich vytvoří tým zvaný právě The Umbrella Academy, jelikož ony to nejsou děti jen tak nějaké, ale takové s opravdu zvláštními schopnostmi. Takže takoví trochu superhrdinové bez opravdové rodiny. U sledování lze jen těžko přehlédnout fakt, že příběh si bral inspiraci z již existujících příběhů i jiných komiksů, ale přesto přináší do hry i mnoho nového a vlastního. Moc se mi líbilo herecké obsazení, především tito herci jmenovitě: Robert Sheenan, Aidan Gallagher a David Castañeda. Ovšem našla se i jedna herečka, která mi moc neseděla a to Ellen Page, i když zároveň to byla i první moje zkušenost, kdy jsem její hraní dokázala překousnout a seriál jsem si i přes její přítomnost užila, mně prostě tahle herečka nesedí. Upřímně se velmi těším na možné pokračování, a opravdu doufám, že Netflix povolí další série tohoto pořadu.


A teď už k poslední kategorii a tou je hudba.

ariana grande - thank u, next
Ariana Grande překvapila novým albem, které vyšlo pouze půl roku po jejím předešlém albu Sweetener. Upřímně řečeno, na Sweetener jsem se velmi těšila, hlavně po singlu No tears left to cry a The light is coming, ale nakonec jsem byla docela zklamaná z celkového alba a nevracela jsem se k němu skoro vůbec. O to více mě překvapilo album Thank u, Next, kterému předcházel stejnojmenný singl a další song s názvem 7 rings, přičemž ani jedna z těchto skladeb mě příliš neoslovila. Ale album samotné? To mi hrálo dokola několik dní a já od něj nedokázala odtrhnout uši. A možná se dokonce stalo i mým oblíbeným albem od této americké zpěvačky, ale to ukáže ještě čas.
Oblíbené skladby: bloodline, fake smile, NASA.


Kiss me and take off your clothes

Why can't you imagine a world like that?

Lately, I've been on a roller coaster Tryna get a hold of my emotions

I admit that I'm a lil' messed up But I can hide it when I'm all dressed up

tell me how good it feels to be needed

And sorry if I say sorry way too much

I can’t really miss you if I’m with you And when I miss you, it'll change the way I kiss you

It ain't nothing wrong with saying I need me time

You don't wanna leave me, but I'm tryna self-discover Keep me in your orbit and you know you'll drag me under

Love me, love me, baby Are you down? Can you let me know? Love me, thank you, leave me Put it down, then it's time to go Get it like you love me But you don't, boy, it's just for show Take it or leave it, you gotta take it or leave it like uh

Don't want you in my bloodline, yeah Just wanna have a good time, yeah And no need to apologize, no But you gon' have to let this shit go

No, we won't be talking the next day I ain't got nothin' to say (Yeah, nah) I ain't lookin' for my one true love Yeah, that ship sailed away

I know what you looking for, but I'm complete I know what you need, but it won't be me

Another night, another party, sayin' hi to everybody I’m sorry, it's time to leave, I gotta leave now

I can't fake another smile I can't fake like I'm alright And I won't say I’m feeling fine After what I been through, I can’t lie

Fuck a fake smile

If I'm hurt, I ain't gon' lie about it Arms crossed with the attitude, lips pouted If I'm mad, I ain't gon' lie about it Neck roll with the attitude, yuh

Runnin' outta time Wishin' you would come and save me

'Cause I don't wanna roll with it (Yeah, yeah) Tryna get control of it

I got a bad idea (Uh-huh) Yeah, I'ma call you over here to numb the pain

Yeah, I know we shouldn't, baby, but we will (You know we will) Need somebody, gimme something I can feel (Yeah) But, boy, don't trip (Don't trip), you know this isn't real You should know I'm temporary

I love it when we make up (Yeah-eh-eh) Go ’head, ruin my makeup

Thought you were somebody else

Girls with tattoos who like getting in trouble

Been through some bad shit, I should be a sad bitch Who woulda thought it'd turn me to a savage?

Whoever said money can't solve your problems Must not have had enough money to solve 'em

You got me some type of way (Hmm) Ain't used to feelin' this way (Mmm-mmm) I do not know what to say (Yeah, yeah) But I know I shouldn't think about it

Took one fuckin' look at your face (Hmm) Now I wanna know how you taste (Mmm-mmm) Usually don't give it away (Yeah, yeah) But you know I'm out here thinkin' 'bout it


avril lavigne - head above water
Comeback, kterého jsem se nemohla dočkat. Idol, jejíž hudba mě doprovázela celé dospívání. Očekávání, která by nemohla být větší. Hned po vydání singlu Head Above Water, jsem svoje očekávání trochu zmírnila, ale nakonec jsem se ani tak nedokázala ubránit velkému zklamání. Avril Lavigne byla dlouhou dobou mojí oblíbenou zpěvačkou a k jejím deskám se stále ráda vracím, bohužel, tohle nové album se mi vůbec nedostalo pod kůži, a i když jsem mu dala šanci, pořád mě to strašně mrzí. Ironií je, že nejvíce se vracím ke skladbě Dumb Blonde, která mi připomíná éru The Best Damn Thing, i přesto, že je na téhle skladbě i Nicki Minaj, kterou zrovna nemusím. Bohužel se nemůžu ubránit dojmu, že všechny skladby zní strašně podobně a jsou málo zapamatovatelné, žádná skladba nevybočuje z řady. Vzhledem k tomu, čím si Avril prošla, a proč trval tak dlouho její návrat k hudbě, čekala jsem také jiné texty, hlubší, více osobnější, jelikož to sama ona také nastiňovala v rozhovorech předcházejících samotnému vydání albu. A k tomuto albu se naopak nevracím skoro vůbec, spíše se musím nutit k tomu mu dát ještě více šancí.
Oblíbené skladby: Dumb Blonde ft. Nicki Minaj.

playlist:
→ 21 savage - a lot ft. j. cole
→ redzed - sinister
→ vadim - caviar
→ years & years, mnek - valentino
→ yungblud, halsey - 11 minutes ft. travis barker


a nezapomeňte blog sledovat také na její oficiálně fb stránce: https://www.facebook.com/fantasymaniakblogspot/

Každoměsíční kulturní okénko o knihách, filmech, seriálech a hudbě.


fight club - chuck palahniuk
Ke čtení jsem se tento rok opravdu vrátila a první přečtenou knihou v roce 2019 je pro mě titul Fight Club, tedy Klub rváčů, který jsem si přečetla v anglickém originále. Asi je vhodné zmínit, že jsem jako první viděla film a ten jsem měla možnost zhlédnout mnohokrát, hlavně díky tomu, že se tento snímek zařadit mezi mé nejoblíbenější filmy vůbec. A když na mě z poličky v knihkupectví vykoukla také knižní předloha filmu, neodolala jsem a dala jsem jí šanci. Pro ty z vás, kteří příběh vůbec neznáte, malé seznámení.
Příběh muže uvězněného ve stereotypním kolotoči života - práce, kanceláře, letadla, cestování, tam a zpátky, aby mohl začít dělat to samé zas odznova. Obklopen perfektním nábytkem a komfortem si žije na poměry dané společnosti celkem dobře, nebo tak by to ostatní občané asi vnímali. Ale co se skrývá uvnitř člověka? Co když člověk začne vést dvojí život, po nocích se rve s ostatními členy Klubu rváčů a ve dne se vrátí do své kanceláře s monoklem a šrámy na celém těle. Ale pod touto vrstvou děje se skrývá mnohem víc.
Tohle dílo se stalo biblí anarchismu, snahy odpoutat se od společnosti a nebýt kontrolován již nastavenými hodnotami dnešní společnosti. Ať už mluvíme o filmu nebo knize.
Zpětně můžu uznat, že film přesně odráží styl, jakým byla kniha napsána, co se týče příběhu, lze najít nějaké odchylky, ale ne takové, které by mě odradily od jednoho nebo druhého. Po filmu jsem si zamilovala i knížku. Co je samotnou výhodou všech knížek, a zvlášť u této to vnímám, čtenář má čas se pozastavit u jednotlivých vět a má možnost nad nimi zapřemýšlet. Já osobně jsem si v této knize podtrhala nespočet citátů a mnoho z nich se objevuje i ve filmu. A já jich tu pár vypíšu i pro vás. Kdo jste se s filmem ani knihou nesetkali, asi bych následující část napsanou kurzívou přeskočila. Poslední věc, co stojí za povšimnutí při čtení této knihy, je fakt, že mnohé myšlenky se v průběhu knihy opakují, jsou jinak vyřčeny, ale význam zůstává. A mě tohle dílo nepřestává fascinovat.

You do the little job you're trained to do.
You don't understand any of it, and then you just die.

Every evening, I died, and every evening, I was born.

This is your life, and it's ending one minute at a time.

For this moment, nothing matters. Look up into the stars and you're gone.

If I would wake up in a different place, at a different time, could I wake up as a different person?

She isn't dying. Okay in that brainy brain-food philosophy way, we're all dying.

And the things you used to own, now they own you.

If you don't know what you want, you end up with a lot you don't.

May I never be complete.
May I never be content.
May I never be perfect.

Maybe self-improvement isn't the answer.
Maybe self destruction is the answer.

Only after disaster can we be resurrected.

It's only after you've lost everything that you're free to do anything.

"Congratulations, you're a step closer to hitting bottom."

Getting fired is the best thing that could happen to any of us. That way, we'd quit treading water and do something with our lives.

The club is too loud to talk, so after couple of drinks, everyone feels like the center of attention but completely cut off from participating with anyone else.

Nothing is static. Everything is falling apart.

You are not a beautiful and unique snowflake. You are the same decaying organic matter as everyone else, and we are all part of the same compost pile.

The lower you fall, the higher you'll fly.

What will you wish you'd done before you died?

I am helpless.
I am stupid, and all I do is want and need things.

The amazing miracle of death, when one second you're walking and talking, anf the next second, you're an object.

You might as well be dead right now.

That old saying, about how you always kill the thing you love, well, it works both ways.

A moment is the most you could ever expect from perfection.


my neighbor totoro
Tímto se již přesouváme k filmům. Názvy, ať už filmů nebo knížek, vždy píšu v tom jazyce, v kterém jsem to já sama přečetla/viděla, v tomto případě jsem našla online ke zhlédnutí pouze dabovanou anglickou verzi. V originále Tonari no Totoro a v češtině Můj soused Totoro. Anime jsem sama začala vyhledávat nejdéle dva roky nazpět a poslední dobou jsem se na anime opět až tak moc nedívala. Ovšem je spoustu filmů, o nichž jsem mnoho slyšela, avšak k jejich zhlédnutí jsem se ještě nedostala. Jedním z těchto filmů je právě My Neighbor Tororo. Anime "pohádky" často vyvolávají dojem, že jsou určeny pouze pro děti ale opak je pravdou, i dospělý divák si může tyto snímky užít. Od tohoto filmu jsem já osobně však měla bohužel až moc vysoká očekávání, a i když se jednalo o milou podívanou, nebyla jsem tímto snímkem okouzlena tak, jak jsem očekávala.
Příběh sleduje rodinu stěhující se na venkov a jejich dvě malé dcery. Zdánlivě normální realita, normálná každodenní problémy, ale když se člověk rozhlédne kolem sebe, může být překvapen, co všechno se kolem něj může skrývat.


sierra burgess is a loser
Netflix vydává čím dál více nových filmů, hodně z nich je targetováno na náctileté diváky a tento film je také tímto příkladem. Romantická komedie odehrávající se na střední škole, takový film tu ještě nebyl, mám pravdu? Já mám ráda oddechové filmy z prostředí středních škol, dokážu si užít filmy, které v sobě skrývají odkazy na aktuální problémy, ale pokud se ukáže, že samotné postavy nejsou vůbec reálné a vůbec neodráží to, jak se dnešní (nebo i dřívější) mládež chová, potom nevím, co se mi takový film snaží říct. Ve filmu hrají dvě "hvězdy" Netflixu - Shannon Purser a Noah Centineo a já nemůžu úplně říct, že bych byla velkým fanouškem těchto herců, ale jejich výkony mi tolik nevadily, šlo se na to koukat.
Příběh sleduje trojúhelník tří postav - populární roztleskávačky Veroniky, silnější méně populární dívky Sierry a hezkého kluka Jameyho. Jamey se snaží získat číslo na Veroniku, která se mu líbí, ale ta mu místo toho dá číslo Sierry, a kolem tohoto se motá celý děj. Nemyslím si, že je to úplně špatný námět, ale to, jak příběh vyvrcholí a skončí, to mě dost naštvalo, stejně jako mnoho lidí na internetu, což je také důvod, proč jsem se na film chtěla podívat i já, abych si na něj mohla udělat svůj vlastní názor. Sierra tedy začne dostávat zprávy a podle fotek zjistí, že je to kluk, který se jí líbí, během několika výměn zpráv vyjde najevo, že si myslí, že je někým jiným. A co je nejlepší v této situaci udělat? Samozřejmě předstírat, že jsi jiným člověkem, zatáhnout do toho i Veroniku a všechny kamarády a hrát si na catfish. V takovémto případě by si hlavní postava Sierra zasloužila být potrestána, jelikož věci, které v celém průběhu udělala, jsou neodpustitelné, alespoň v očích většiny lidí, ale ne, Jamey ji odpustí a zamiluje se do ní? Veronika je najednou její nejlepší kamarádka a všechno je úžasné. Přinesl tento film nějaké ponaučení nebo výstrahu? Ne, jelikož se ukáže, i když se staneš hrozným člověkem, tak lidé okolo jsou tak slepí, že ti odpustí úplně všechno. A ne, tento film opravdu nestojí za zhlédnutí, proto jsem zde zahrnula tolik spoilerů. Zkrátka jsem to musela ze sebe dostat, takže tohle vnímejte spíše jako takový menší rant.


american honey
Těsně po premiéře tohoto filmu v kinech, tedy někdy ke konci roku 2016, jsem vám zde básnila o tom, jak se snímek American Honey zařadil mezi moje nejoblíbenější snímky vůbec. Myslela jsem si, že až se k tomuto filmu opět dostanu, podívám se na něj s někým po boku, ale nakonec jsem se na něj podívala jeden večer náhodou sama. Tento film sleduje partu lidí žijících v Americe, kteří se živí podomním prodejem časopisů a jezdí takhle od města ke městu. Stále si pamatuju pocity, které ve mě film zanechal po prvním zhlédnutí, bohužel, poprvé jde zhlédnout film jen jednou a já se tak bála, jestli film obstojí i času. Samozřejmě samotný zážitek koukání na film v kině a doma se liší, takže kvalita obrazu a zvuku nedosahovala takových kvalit, ale film mi ubíhal stejně jako tehdy. K soundtracku jsem se vracela i během let, jelikož ho tvoří hodně hip-hopu a populárních písní a k příběhu se bezvadně hodí. Pro někoho může být nezvykem odlišný poměr stran, v kterém je snímek natočen, ale mě se líbí autencita a celkově kompozice jednotlivých scén. Co musím uznat, tentokrát mému pohledu neunikl fakt, že většina herců byli neherci, tedy lidi, kteří v ničem nehráli a já si pamatuju, že naposled jsem chválila to, že bych to ani nepoznala, avšak dnes už mi to přijde celkem očividné a během pár scén to bylo i malinko rušivé. Avšak hlavní herečka Sasha Lane, pro kterou to také byla první role, zvládla svoji postavu skvěle a mezi ní a hercem Shia LaBeoufem bylo opravdu cítit jisté spojení - nehledě na to, že u jedné sexuální scény si stále nejsem jistá, jak moc opravdové všechno bylo, jelikož to působilo opravdu přirozeně a hodně opravdově. Každopádně, stejně jako v mojí poslední "recenzi" na tento film, musím zmínit, že se opravdu jedná o snímek o svobodě, o tom, co to pro jednotlivé lidi znamená, jak moc je to důležité, jak moc je člověk uvězněn v okolnostech osudu a pokračovat bych mohla ještě dále. Tenhle film si mě prostě získal a to mě už asi nikdy nepustí. Budu ho doporučovat dále, tak jak jsem to od jeho vydání dělala.


chilling adventures of sabrina
Očekávaný návrat Sabriny na obrazovky. Sabrina - mladá čarodějnice patřila k mému dětsví, Salem je stále můj soulmate a když začal vycházet i časopis se Sabrinou, nepřála jsem si nic jiného. Po vydání traileru k novému zpracování původních seriálů o Sabrině, jsem si uvědomila, že tvůrci tentokrát celý příběh pojmuli úplně jinak a vzali to za více hororový konec. A já se tomu vůbec nebránila. Sitcom o Sabrině plný černýho humoru už existuje, tak proč teď nedostat něco jiného? A to, čeho se nám nakonec dostalo, včetně vánočního speciálu, se opravdu povedlo.
Sabrina je napůl člověk a napůl čarodějka a tomuto tématu se nový netflix seriál opravdu věnuje, máme možnost sledovat samotnou přeměnu Sabriny, kdy si musí vybrat mezi dvěma světy, mezi kouzly a čáry a mezi přáteli a vším, co doposud znala. Nechybí ani její tety Hilda a Zelda, Salem se také objevuje a také tu máme jeho bratránka, což je pro mě úplně nová postava. Vše je mnohem temnější a je to více o čarodějnictvím samotném a mě tenhle nový náhled moc baví a nemůžu se dočkat dalších sérií. Komiksy vůbec neznám, takže těžko říct, které televizní zpracování má k nim blíže, ale mě se líbí rozdilnost obouch seriálů a oba jsem si moc oblíbila.


misfits
Tento britský seriál z roku 2009 se řadí k mým oblíbeným a já jsem si nedávno dala maraton prvních dvou sérií, což jsou zároveň ty série určitě více povedené, u mě osobně zároveň nejvíc vede série druhá. A co lepšího dělat, když má člověk "kocovinu", než válet se na gauči, zabalený v dece a pustit si nějaký sériál, který zná, takže když náhodou usne, tak to až moc tak nevadí.
Děj sleduje partu lidí, kteří si musí odpykat veřejně prospěšné práce za nějaké přestupky, které provedli a společně zažijí neobvyklou bouři, při které do nich všech udeří blesk - a takhle získají nějaké zvláštní schopnosti. Něco jako superhrdinové, ale ne úplně klaďasové. Pokud máte rádi britskej humor a nic moc vás neurazí, tak běžte do toho, já se u tohoto fakt dokážu zasmát, ale zároveň se načapete u toho, jak si vybíráte, která postava je vaše oblíbená, a která vás začíná štvát.


amo - bring me the horizon
Konečně nastala ta chvíle, kdy se můžu rozepsat o novém albu Bring Me The Horizon, tedy jedné z méch nejoblíbenějších kapel. Amo je vůbec prvním albem, které jsem si v životě předobjednala, opravdu jsem si chtěla být jistá tím, že se tenhle kousek dostane ke mně. Prvně se tedy rozepíšu o balíčku, jak mi cd domů přišlo, jelikož já zůstávám věrná právě cédéčkám. Očekávala jsem, že cd bude v klasickém plastovém obalu nebo třeba tom papírovém - ani jedna varianta mi přímo nevadí. Avšak cd bylo zabalené pouze v plastovém pytlíku - což dodržuje designnový koncept alba a na pohled se mi to líbí, avšak moc praktické to není, pokud mluvíme o dlouhodobém uchování cd. Cd přišlo i s bookletem, kde jsou všechny lyrics k jednotlivým skladbám, za což jsem ráda, i když písmo bych ocenila větší, jelikož jdou slova hůře přečíst. Ale teď už k samotné hudbě.
Bmth jsou známí tím, že během let zásadně změnili žánr, v kterém hudbu tvoří - dříve deathcore, přes metalcore k více alternativnímu rocku až k tomuto poslednímu albu, které je směsí všeho možného, jen ne metalu - najdeme zde více popové a elektronické kousky. Já sama jsem zastáncem toho, že nezáleží na žánru, ale jednotlivých interpretech či skladbách, každý žánr může něco nabídnout. Když vycházely jednotlivé singly z alba, nejvíce mě zaujala MANTRA, ale když jsem si měla možnost poslechnout celé album několikrát, zpětně jsem si oblíbila třeba i singl wonderful life. A mojí vůbec nejoblíbenější skladbou se okamžitě stala skladba Nihilist Blues ve spolupráci s Grimes. Což je další prvek tohoto alba, kapela se tentokrát nebránila ani spolupracím s jinými hudebníky.
Moje oblíbené skladby z alba: nihilist blues ft. grimes, wonderful life ft. dani filth, sugar honey ice & tea, why you gotta kick me when i'm down, fresh bruises, mother tongue.
Hodně písní se zaměřuje na téma lásky a vztahů, konkrétně se tu dost odkazuje na vztahy Olivera Sykesa, frontmana kapely, který texty sám píše. Čím víc mám album naposlouchané, tím víc se mi líbí, i když pokud bych z jejich discografie musela vybrat jedno album, tak u mě stále vede Sempiternal, které mě zároveň tuto kapelu představilo před pár lety.
Ne vždy se může změna a prozkoumávání nových žánrů podařit, ale v tomto případě si myslím, že se to Bmth opravdu povedlo a opět mi dokázali, že hudbu prostě tvořit umí - nehledě na skvělé texty. A nemohla jsem si odpustit vypsat některé moje oblíbené pasáže ze skladeb.

Waiting for something you're not sure even still exists Don't be afraid to wonder, don't be afraid to be scared It should never be a prison

Do you wanna start a cult with me?

I need a purpose, I can't keep surfing Through this existential misery

Before the truth will set you free, it'll piss you off Before you find a place to be, you're gonna lose the plot Too late to tell you now, one ear and right out the other one 'Cause all you ever do is chant the same old mantra

I've been climbing up the walls to escape the sinking feeling But I can't hide from the nihilist at my door

I'm a spirit in a tomb Won't somebody raise the roof I'm going white, I'm going black, I'm going blue Do you mind if I'm exhumed?

I'm only lonely for the truth

Paradise is in my soul, and I'm terrified I can't get out I'm lost in a labyrinth, we are lost in a labyrinth Please, don't follow

Light as a feather, stiff as a board Sink to the floor, I sink to the floor I sink to the floor Light as a feather, stiff as a board

Isolation neophyte, too afraid to taste your conscience You march in the dark, little lamb to the slaughter

I've done it again Dug a little deep and it's all caved in Now, I free fall in a black hole I know I'm getting warm 'cause I feel so cold

But I'm looking on the bright side now Tryna figure out somehow

Jesus Christ, you're so damn cold Don't you know you've lost control? Forget about the things you think I know No secrets, you can't keep me In the dark, in the dark

Guess my fairy tale has a few plot holes

I'm not looking for salvation Just a little faith in anyone or anything And it's time I knew you, so

I read a fun fact about the brain and How it starts to deteriorate when We get to 27 or thereabouts It got me thinking about my head And what I can do to help stimulate it Makes me sad, but I’ve forgotten what I’m on about

I feel all numb now, is that a feeling?
I wanna waste, I wanna waste, I wanna waste away

Alone, getting high on a Saturday night I’m on the edge of a knife Nobody cares if I’m dead or alive Oh, what a wonderful life

Oi, Debbie Downer, what’s your problem? Don’t wanna be here, still, call shotgun You got the FOMO coursing through my veins This is not a drill, no, this is the real world

I know I said I was under your spell But this hex is on another level And I know I said you could drag me through Hell But I hoped you wouldn’t fuck the Devil

Some people are a lot like clouds, you know 'Cause life's so much brighter when they go

Because I cut my teeth and bit my tongue Till my mouth was dripping blood But I never dished the dirt, just held my breath While you dragged me through the mud

I can't save you from yourself

But you won't admit, why don't you get a grip? 'Cause you can't keep going on and on and on and on like this And you just can't quit, why don't you deal with it? I think it's time to stop

You need a taste of your own medicine 'Cause I'm sick to death of swallowing Watch me take the wheel like you, not feel like you Act like nothing's real like you So I'm sorry for this, it might sting a bit

And I spent too long in a place I don't belong I couldn't see the thunder for the storm

'Cause it's got my head running 24/7 I don't know if I can figure it out It's all messed up, only one thing I know for sure We're so full of sugar, honey, ice, and tea

But the "situation is in control" So play pretend that it's all good

I gotta go, I gotta stick my head in the sand And block out all the sadness La, la, la, la, la, la, la, la

It's all messed up, only one thing I know for sure We're so fucked And we all march on like we know the way to Heaven Who the hell died and made you the king? We don't know what we want, but we know that we want it Yeah, we want it right now

But tell me, why you gotta kick me when I'm down? You better pray I don't get up this time around

I said, "What the fuck have I done?" They said, "We just want your blood You know we like you better in limbo"

So come on and take a shot, you just can't get enough Don't let the fact that you know nothing stop you talking now 'Cause when all is said and done, my name's still on your tongue

And why you tryna put me in the ground? Don't you know I'm a seed? I won't stop at the roof Go ahead, bury me; this is how I grow, it's how I thrive 

I didn't see it coming But I never really had much faith

I know you know me, you don't have to show me I feel you're lonely, no need to explain

So don't say you love me; fala, "amo" Just let your heart speak up, and I'll know No amount of words could ever find a way to make sense of this So I wanna hear your mother tongue

It's now or never, but there's no pressure

"I can die, but I can't break," you said "You can rule, I won't obey"


lednový playlist:
→ sono - runnin
→ sono - wasted tears (ft. gabbi)
→ sono - ylc x bitty - better (prod. crcl)
→ slowthai, mura masa - doorman
→ gerard way - hazy shade of winter (ft. ray toro)
→ billie eilish - burry a friend
→ yungblud - loner
→ alma - when i die