Czech Julie

12:30

Filmy viděné na cestách (vč. jednoho z těch nejhorších hororů/filmů vůbec)

Nerada bych přestala psát o filmech, poslední dobou jsem akorát na ně neměla tolik času, a tak se mi více filmů nastřádalo až teď. Shodou okolností jsem všechny tyto filmy viděla na cestách, ať už to bylo v autobusech nebo v hostelu.

The Grand Budapest Hotel
Filmy Wes Andersona mě zaujaly na první pohled a znovu mi je připomněla stránka Nowness, kterou mimo jiné doporučuji sledovat pro zajímavou tvorbu nejenom dobře známých tvůrců. Wes Anderson v tomto případě čerpal z knižní předlohy od Stefana Zweiga. Film se zabývá příběhem hoteliéra pana Gustava, jenž je ve své branži velmi známým a uznávaným, lidé ho mají rádi a on je. Jeho život se však zvrtne poté, co mu jedna taková zákaznice odkáže vzácný kousek umění, díky tomu se stane nepřítelem lidí, kteří měli na tento obraz také zálusk. V jeho nesnázích mu pomáhá věrný pikolík Zero, jenž by se poté měl stát jeho nástupcem. Film je zážitkem, jak díky jeho vizuální stránce, tak také díky skvělým vypravěčským schopnostem. Příběh vás unáší svou napínavou atmosférou a ani na chvilku nebudete chtít od tohoto filmu odtrhnout oči. Jsem si jistá tím, že tento snímek nebude pro každého, ale pokud máte rádi absurdní a osobitý humor, tak vřele doporučuji. Nevím proč, ale tento film měl schopnost se mi dostat k srdci.

American Psycho
Patrick Bateman se na první pohled může zdát dokonalým člověkem, ale v tomto případě první zdání klame - i přesto že je úspěšným finančníkem, má nádhernou přítelkyni a žije luxusní život, jeho zvrácená mysl ho nutí k zvráceným činům. Filmová klasika American Psycho se dostala k mým diváckým očím až teď a opět se jedná v jistém smyslu o absurdní film - máme příležitost nahlédnout do podivné mysli podivného člověka. Hlavní roli ztvárnil Christian Bale a to podle mě naprosto bravurně, ale v snímku se objeví také Jared Leto, který byl pro mě naprostým překvapením - poslední dobou na něj narážím v každém druhém filmu, ale přesto ho mám jako herce ráda a nezklamal ani zde. Pravděpodobně se na tento film nebudu muset podívat podruhé, ale za zhlédnutí rozhodně stál a proto ho dopučuji i čtenářům mého blogu.

Fantastic Beasts and Where to Find Them
Konečně jsem se dostala i k novince ze světa Harry Pottera, i když jsem se na tento film dívala za nepříznivých podmínek - tedy v autobuse Student Agency, kde, jak mnozí víte, kvalita obrazu není ta nejlepší, stejně jako atmosféra pro sledování filmů není tou nejideálnější. Přesto jsem si sledování tohoto filmu velmi užila, i když se nezařadil mezi mé nejoblíbenější. Například velké množství digitální, velmi okatých, efektů jsem nemohla překousnout. Film bych zařadila mezi ty dobré, ale stále spíše průměrné. Ale tvorové byli kouzelní.

Deepwater Horizon
Film ukazující katastrofu na vrtné plošině Deepwater Horizon, která se stala roku 2010. Jako skoro každý podobný film zachycující nějakou ohromnou nehodu, i zde najdeme "vedlejší" příběh muže a jeho rodiny, a jak je tato katastrofa zasáhla, ale naštěstí je to zde podané skvělou formou a nehraje to až příliš na city. Jinak mám podobné filmy ráda, jelikož vám mají šanci přiblížit skutečné události a nebezpečí, které se v dnešním světě mohou stát. A také tento film rozhodně hodnotím kladně.

Dope
Komedie o tom, jak se student střední školy protlouká životem a přitom se snaží dostat na Harvard. Nerd, který není příliš populární, s kámoši hraje v punkové kapele a miluje hip hop z devadesátek. Jeho život se tak trochu převrátí vzhůru nohama poté, co je mu podstrčen matroš na jedné párty a on se ho teď musí zbavit, což zahrnuje jednání s lidma, kteří si s ostatníma neberou žádné servítky. Komedie nabouchaná skvělou hudbou, dope humorem a jednu z rolí si zde střihnul i Asap Rocky. Rozhodně doporučuju pro sledování s kámošema na gauči. Pohoda film. A závěrečnou scénu hodnotím jako velmi podařenou.

a teď bonus, dovolte mi představit jeden z nejhorších filmů vůbec

I Am the Pretty Thing That Lives in the House
Originální filmy a seriály od Netlixu jsou většinou velmi dobré, ale tohle je výjimka - tento film se rozhodně zařadit mezi jedny z těch nejhorších, které jsem viděla, a lituju, že jsem strávila hodinu a půl mého života sledováním tohoto filmu. Horor nemusí být plný jump scares, ale ani kdyby tomuto snímku bylo odepřeno pojmenování horor, to by mu vůbec nepomohlo. Zápletka nebyla žádná, napínavost žádná, rozluštění ničeho se nekonalo, film se neskutečně táhnul, nic se nedělo a táhlé a nudné scény pokračovaly jedna za druhou. Ze začátku jsme já i kamarádi, s kterýma jsem se na tenhle film dívala, dala snímku šanci a brala ho vážně, ale po nějaké době se sledování filmu změnilo v nekonečné popisování a dělání si srandy ze všeho, co se na televizi objevilo - tenhle film opravdu nejde brát vážně, na druhou stranu to bylo tak špatné, že jsme se všichni nad samotným sledováním opravdu rozčílili a to byla docela velká sranda. Ale ne, ani pokud si rádi děláte srandu z filmů a milujete komentování filmu, tenhle za váš čas nestojí.

Pokud jste některý ze zmíněných filmů viděli, určitě se nezapomeňte o svůj názor podělit v komentářích.

12:00

Design version #22

16:59

Pár dní v milované Praze

Psáno zhruba o měsíc později. Začátkem září jsem se ocitla na pár dní v Praze - jeden z důvodů byl ten, že mi odtamtud jel autobus do Anglie a za další v Praze žije můj taťka, nevlastní sourozenci, zkrátka tato část rodiny. A Praha se řadí mezi má oblíbená města. Vlastně by bylo docela fajn tam alespoň nějaký ten měsíc žít.

A co vlastně dělám, když jsem v Praze? Už před nějakou tou dobou mě přešlo uvažování ve stylu - musím do toho obchoďáků a toho obchoďáku, zkrátka nakupování není mojí hlavní zálibou v Praze, nebo kdekoliv jinde, protože jen tak nerozhazuju peníze. Ale co miluju je obcházení pražských kaváren, hospod a vůbec všelijakých podniků. Ať už navštívím jakékoliv město, mým největším problémem je vždy to, že nemám dostatek času nebo peněz na to obejít všechny ty kavárny, co jsem si našla a o kterých jsem slyšela, plus ty, na které jsem sama náhodou narazila.

Takže pár dní jsem přespala u taťky a pár dní u nevlastního bráchy - herce, který mi mimo jiné také zajistil lístek na představení Spalovač mrtvol do Stavovského divadla, kde i on hrál. Jedná se o moderní pojetí tohoto známého příběhu a i když k němu mám určité výhrady, líbilo se mi, že byl děj a příběh opět pojat trochu jiným způsobem, a tak tu nemáme deset stejných variací toho stejného příběhu. Líbilo se mi zapojení umělých figurín a rozdělení scény do menších "podscén" ve vitrínách. Ale byly tam také scény, které mi přišly až moc vyhrocené. Takže mám za sebou knížku, film i hru a musím říct, že zatím preferuji tu knížku.

Ještě musím zmínit ateliéry Barrandov - kdysi na světové špičce, tak snad se tam opět dostaneme.

A jednou takovou kavárnou, kterou jsem chtěla navštívit byla Kavárna, co hledá jméno - která byla poblíž místa, kde jsem spala pár nocí, jenže ta byla vždy narvaná, když jsem si tam chtěla jít sednout, takže třeba někdy příště. To jsou takovéty hipster kavárny, které nejsou až tak hipster, jelikož o nich každý ví a taky jsou dost drahý. Takže asi tak. Musím se prokopat k většímu undergroundu.

Tohle je ale opět článek, v kterém s vámi chci především sdílet moje fotografie. Momentálně nevím, jak moc se chci focení věnovat, a jak s fotkami naložím, ale myslím si, že zrovna psaní, blog a fotografie patří k sobě, a tak zde chci tuto moji tvorbu sdílet i zde. Ale budu ráda, když mě budete sledovat i na mém instagramu, na kterém chci teď trochu zapracovat.

pro více fotek: https://www.instagram.com/juliekrocova/

18:59

Dobrovolničení na hudebních festivalech v Anglii / Volunteering at music festivals in the UK

Česky English

Na tomto blogu bude v budoucnu přibývat více článků na téma cestování, jelikož samotné cestování čím dál víc doprovází můj život, tak se tomuto tématu nevyhnu ani na blogu. Ale nebojte, neznamená to, že bych přestala psát o filmech, hudbě či knížkách, jelikož tyto věci mě také nadále doprovází. To jen tak pár slov na úvod, ale přesuňme se k samotnému tématu tohoto článku.

Ne každého by možná hned napadlo, že na festival se člověk může dostat také díky dobrovolničení na něm. Přesně takto jsem se letos podívala na dva festivaly v Anglii - pomáhala jsem na nich výměnou za vstupenku a zázemí, ale tahle možnost, jak se na festivaly podívat, má také své plusy a mínusy, i o těch bude řeč, ale prvně něco málo o tom, jak jsem se k tomu vlastně dostala.

Mým vysněným festivalem byl Reading Festival ve Velké Británii, kam ale celovíkendová vstupenka byla nad moje finanční možnosti. Jak jsem tak brouzdala po webu tohoto festivalu, narazila jsem na záložku Volunteer a ihned ji rozklikla. A tak se mi otevřel svět nových možností, možností dobrovolničení a zároveň užívání si těch nejlepších festivalů. Konkrétně mě to odkázalo na stránku společnosti Hotbox Events, která na festivalech pomáhá, ale existují i další organizace, např. Oxfam, ale s tou zkušenosti žádné nemám. Hotbox pomáhá i na mnoha dalších festivalech, a jelikož V Festival a Reading Festival se konaly hned po sobě, rozhodla jsem se účastnit právě těchto dvou - do Anglie jsem v té době, v srpnu, jela pouze kvůli těmto akcím, a tak mi vyhovovalo, že budu dva týdny v kuse žít ve stanu. I když jsem se tedy na pár dní zastavila i v Londýně, když už jsem měla tu možnost,

Původně jsem chtěla napsat samotný článek i o těchto festivalech, ale takový článek vydávat asi měsíc po samotných událostech nemá tak úplně cenu, a tak o tom něco málo napíšu aspoň tady. V Festival je více popového zaměření a já před touto zkušeností o jeho existenci neměla ani tušení. Mezi nejlepší hudební zážitky z V řadím koncerty Rudimental a Ellie Goulding. Dále jsem měla možnost vidět třeba Stormzyho, o jehož tvorbě i nadále nevím, co si mám myslet. Jamese Arthura jsem slyšela alespoň během mé směny, i když zrovna tento koncert jsem si chtěla užít naplno, jelikož se jedná o mého oblíbeného zpěváka, snad někdy příště, každopádně jsem byla příjemně překvapena, když se objevil na pódiu během koncertu Rudimental, zde tak představili svoji společnou píseň poprvé naživo.
Reading Festival byl naprosto ohromujícím zážitkem a z V Festivalem se snad nedá ani srovnávat. Největším zážitkem byl samozřejmě koncert Eminema - v životě se mi nesnilo o tom, že bych ho mohla slyšet naživo. A o nejlepší párty se v dance stanu postarala Charli XCX, která se také řadí mezi mé oblíbené interprety.

A co musíte splňovat pro to, abyste se mohli vydat na takovéto zahraniční festivaly? Musíte mít právo pracovat v UK, k tomuto vám stačí cestovní pas, samozřejmě u sebe musíte mít také občanku. Hotbox Events po vás nadále bude chtít zaplatit také depozit £145, který má zajistit, že se objevíte na všech směnách, a že s vámi mohou pořadatelé počítat - tento depozit vám bude navrácen během září či října, já momentálně na svůj depozit čekám. Dále musíte být starší 18ti let a na festival musíte dorazit v dostatečném předstihu - jednotlivé časy a dny jsou vždy dopředu známy. A samozřejmě se musíte umět domluvit anglicky - musíte být schopni např. lidem odpovídat na otázky. Ale to je jinak všechno.

Jelikož jste součástí týmu, co na festivalu pomáhá, přináší to sebou také nějaké výhody. Stanujete v oddělené části kempu, kde můžete najít také o trochu lepší záchody a sprchy, nehledě na to, že každému, kdo do této části kempu vstupuje, je vždy kontrolován náramek, který značí to, že tam má přístup, takže je vše bezpečnější a nehrozí, že vám někdo vykrade stanu během toho, co v něm nebudete. Dále se v tomto kempu nachází větší stan, kde jsou lavičky a stoly, takže se tam můžete uchýlit v případě většího deště, a také je tam vždy světlo. K dispozici je tam i rychlovarná konvice, stejně jako zásuvky a zásoby kafe, čaje a horké čokolády. A to je velký luxus na festival. A na některých směnách vám o přestávce přinesou i sušenky - shortbread.

A teď co to obnáší. Podle délky festivalu musíte odpracovat určitý počet směn. Na V Festivalu, který trval dva dny, jsem pracovala dvě 8hodinnové směny a na Reading Festivalu, což je třídenní festival, jsem měla směny tři. Přičemž na Readingu to byly hlavně směny před samotným festivalem, během toho, co lidé přijížděli do kempu, takže se nebojte, že každý festivalový den budete pracovat, to rozhodně nehrozí. A teď k tomu, jak jsou jednotlivé směny vlastně přiřazovány. Pamatujete na depozit, který jsem zmiňovala? Ten je možné zaplatit už někdy během února, přičemž většina festivalů se koná během července a srpna, a čím dříve depozit zaplatíte, tím větší je šance, že dostanete vaše vysněné směny. Přibližně dva týdny před každým festivalem vám je zaslán přehled všech možných směn a vy si navolíte, které směny byste chtěli nejvíce, a které nejméně, čím dřív jste depozit zaplatitili, tím větší je šance, že dostanete vaši první preferovanou možnost.
Také je více druhů směn, některé směny jsou v aréně, některé v kempu, někdy máte noční směnu, některé směny jsou na požárních věžích, při některých obcházíte kemp, tohle všechno se může lišit také podle jednotlivých festivalů. Já osobně můžu mluvit pouze o vlastní zkušenosti. Jak jsem psala, na V Festivalu jsem měla možnost slyšet Jamese Arthura, i když jsem zrovna pracovala, jelikož jsem tu směnu byla v aréně, kde bylo mojí prací odpovídat na dotazy návštěvníků - kde je která stage, kde jsou záchody a tak podobně. Jiný den jsem dávala náramky při vstupu. Na Readingu jsem zase obcházela kemp a pomáhala lidem najít cestu, či jsem opět odpovídala na dotazy. Některé směny jsem měla při sobě také vysílačku, kterou mezi sebou jednotlivé týmy komunikovaly. Při některých směnách v kempech, bylo mou povinností také kontrolovat táboráky, aby všechny ohně byly pod kontrolou. Nebo jsem pomáhala náklaďákům a vozidlům "prorážet" cestu mezi lidmi.
Jsem ráda, že jsem si mohla vyzkoušet tolik různých rolí a za mě to určitě byla super zkušenost. A nebojte se, i když jste žádnou z těchto věcí v životě nedělali, ve finále na tom není nic složitého a jde o to se do toho prostě vrhnout a učit se novým věcem.

Velkou výhodou je určitě to lepší zázemí, ale zároveň tohle dobrovolničení doprovází také nějaké ty nevýhody. Ale takovou nevýhodou určitě není, že neuvidíš nic ze samotného festivalu nebo že zmeškáš všechny hlavní hvězdy - spoustu lidí si myslí, že když dobrovolničíš, nevidíš z festivalu skoro nic, ale opak je pravdou, jenom záleží na tom, jestli dostaneš směny podle tvých představ, takže depozit doporučuju platit opravdu, co nejdřív. Ale přesto, i když toho z festivalu uvidíš hodně, přece jen to není to samé, jako kdybys tam šel jako normální návštěvník. A taky si musíš rozvrhnout všechno tak, abys zvládal všechny směny a mezitím měl i čas si odpočinout. Není to tak hrozné, jak to zní, ale i tak jsem vynechala některé kapely, které jsem chtěla slyšet naživo, jen proto, že jsem zkrátka dala přednost spánku a odpočinku.
Menší nevýhodou může být také právě to ubytování v trochu lepším kempu. Každý má směny jindy, někteří mají noční, někteří musí vstávat brzo ráno a podobně, a tak nesmí být v kempu příliš rušno. Ale není to zas tak moc striktní, i tak se tam dá v klidu posedět s lidma a poslouchat nějaká ta hudba a popíjet pivo či cider, jen zkrátka neočekávejte stejnou párty jako v některých jiných kempech.

Jinak poznávání nových lidí je určitě taky velkou výhodou a je to příjemné plus.

Na závěr, já tuto zkušenost vnímám jako velmi pozitivní a myslím, že mi mnohé dala. Navíc jsem se podívala na festivaly, které bych si jinak v životě nemohla dovolit, teda alespoň ne teď. Hudba, léto, zábava. Pokud někoho z vás, tahle možnost zaujala, určitě vyražte, stojí to za to. Já se pravděpodobně takhle podívám na nějaké festivaly i příští rok. A pokud máte jakékoliv otázky, napište mi do komentářů a já vám všechny otázky ráda zodpovím.

Přecejen jsem nechtěla na festivalech tahat zrcadlovku - taky bych se bála, že se s ní něco stane, takže mám pouze pár momentek z mobilu. Představte si tančení a paření v davu se zrcadlovkou, to by nepřežila - např. takový dav na Major Lazer byl něco šíleného, naprosto.