recenze: Slow West (2015)

Mladík ze Skotska jménem Jay se rozhodne putovat divokým západem za svou milou, Rose. S touto dívkou chodil doma ve Skotsku ven a vyznal...

Mladík ze Skotska jménem Jay se rozhodne putovat divokým západem za svou milou, Rose. S touto dívkou chodil doma ve Skotsku ven a vyznal se jí z jeho citů, ale Rose s jejím otcem potom utekli na západ, a tak se mezi Jaye a Rose postavila vzdálenost. Jay se na svou cestu za západem vydává sám s knižním průvodcem, ale na své cestě potká společníka Silise, který ho za nekolik desítek dolarů rád dovede do cíle. Ale západ je západ, Indiáni jsou vyvražďováni a stále existují tzv. lovci odměn, proto se bude jednat o cestu přinejmenším nebezpečnou.

Slow West je snímkem, který měl premiéru již minulý rok, a byl to jeden z těch filmů, který mě zaujal a já na něj plánovala jít do kina, bohužel jsem to tehdy nestihla, ale když se mi naskytla možnost jít na tento film do letního kina, tak jsem neváhala a vyrazila jsem se na něj podívat. Už to bylo déle, co jsem si o filmu četla nějaké to info, a tak jsem si jen matně vzpomínala na to, že hlavní postavou je mladý kluk, který cestuje divokým západem a cestou se spřáhne s nějakým nebezpečným ostříleným chlápkem. Ale tato představa divákovi naprosto stačí, jelikož i po zhlédnutí filmu mám problém podrobněji popsat, co se ve filmu vlastně dělo - určitě bych dodala to, že Jay putuje za svou láskou, ale v podstatě tento popis je téměř dokonalý. I když snímek trvá necelou hodinu a půl, tak děj je velmi jednotvárný a nic moc se tam neděje. Pár zastávek na své cestě tito dva mají, ale zkrátka tam není nic takového, co by mi výrazněji utkvělo v paměti. Nejedná se o zcela vážný film, ale určitě se taky nejedná o komedii, spíš je tam život brán s trochou nadsázky. Byly tam scény, které by někteří lidé (alespoň podle jejich hlasitého smíchu v kině) označili za vtipné, ale já bych je spíše označila za scény, kdy si s vámi život hraje a lecjaký pozorovatel by mohl tyhle události či střípky života považovat za vtipné, ale vám jako tomu, kdo to prožívá, by to vůbec vtipné nepřipadalo, spíš by to byl pěkný paradox. Film je to podle mě dobrý, ale já od něj čekala přece jen něco trochu více.

Příběh jako takový působí docela reálně, alespoň vzhledem k tomu, jak znám divoký západ z ostatních filmů, ale pořád je tu ta trocha nadsázky. Děj filmu bych popsala stylem, dostaňme se odsud do cíle, přičemž až u toho cíle bychom mohli mluvit o nějaké zápletce, ale jinak tam žádné zápletky nebyly, nanejvýš menší odbočky, pokud se to tak dá říci. Určitě nelituju času, který jsem strávila koukáním se na tento film, ale zároveň to není žádný výjimečný snímek, který by mi v hlavě zůstal o moc déle než průměrný film. Jsem ráda, že jsem ho viděla, ale to je asi tak všechno.

Mladého kluka ztvárnil Kodi Smit-McPhee a jeho průvodce Michael Fassbender, kterého jako herce mám moc ráda, a tak jsem byla mile překvapena, když jsem ho v této roli uviděla. Ale myslím si, že i představitel Jaye byl dobře vybrán, asi mi v paměti jako herec moc dlouho neutkví, ale na tuto roli se hodil, jelikož Jay je vlastně klukem z dobré rodiny, který nikdy nemusel bojovat o přežití a prostředí, v němž se ocitl vůbec nezná - ledatak z pohádek, které si vysnil. Dialogy byly místem vtipné, ale tím stylem, že se u nich člověk pousměje a ví, že by mu to vlastně vtipné radši připadat nemělo - protože pak si připadá jako špatný člověk. Objevuje se tam tedy náznak černého humoru.

Líbila se mi kamera, která díky tomu, že se natáčelo na Novém Zélandu, v prostředí, které připomínalo právě divoký západ, měla možnost zachytit i trochu té přírody a krajiny vedle hl. hrdinů. Ale nastalo pár momentů, kdy kamera byla dost rozřesená, a jelikož se jedná o velký film, tak předpokládám, že to tak bylo natočeno schválně, každopádně, mě se tam ta roztřesenost vůbec nehodila a nanejvýš mě rušila. Ovšem takovým scén tam bylo naštěstí pomálu. Jak už jsem zmiňovala prostředí, tak to bylo vybráno skvěle a filmu to určitě dodávalo na atmosféře.

Na závěr asi takové "ponaučení", které jsem si z filmu vzala. Nevím, jestli by tam každý nějaké to ponaučení našel, ale já jsem se rozhodla o tohle s vámi podělit.
Jay nám ukazuje, že i když člověk něco dělá celým svým srdcem a upřímně, tak ne vždycky může jít za tím správným cílem - ne vždy je člověk díky své zaslepenosti schopný rozpoznat onen správný cíl.

Hodnocení: 70%

Mohlo by tě zaujmout:

0 komentářů

Děkuju za návštěvu i komentář :)

Počet zobrazení stránky