Tenhle rok jsem si řekla, že se podívám na spoustu vánočních filmů a pohádek. Vlastně jsem to měla v plánu i minulý rok, ale nějak jsem to nezvládla. Za to letos se skoro každý den na nějaký ten film podívám a hlavně jich mám ještě spoustu v plánu zhlédnout.
Každý týden vydávám článek s filmy, které jsem viděla, popřípadě také s knížkami a hudbou. A ani jsem nechtěla psát samostatné články o vánočních filmech, ale některé si to zkrátka zaslouží.
Tenhle film jsem letos viděla úplně poprvé, i když jsem o něm poprvé slyšela už vloni a už tehdy mě zaujal. Taky jsem četla, že pro Američany je tenhle film klasikou. Hned jsem si vzpomněla na filmy jako Grinch nebo Sám doma, které jsou pro ně také klasikou. Ale tohle je daleko starší film, konkrétně z roku 1947 a ještě je také černobílý a je laděn do naprosto jiné atmosféry než ty, které jsem zmiňovala, do opravdové vánoční atmosféry. Na kráse mu právě přidává i to, že je černobílý.
A o čem film je? V podstatě je o tom, zda lidi věří v Santu nebo ne, a zda Santa vůbec existuje. Jedná se o nádherný příběh odehrávající se v New Yorku uprostřed Vánoc. Stařík s vousama, kterého potkáváme, sám sebe považuje za pravého Santa Clause. Díky tomu se dostane do problému, i když zároveň pracuje v obchodě jako falešný Santa a jde mu to víc než dobře.
V tomhle filmu jde krásně vidět, o čem by Vánoce měly být a naopak o čem ne, i když doba a dnešní svět je neúprosný a např. ke komercializaci svátku tak jako tak dochází, a dnes už ve velkém.
Ne často se stává, abych z filmu cítila tak dobrou náladu, až bych měla nutkání se u něj usmívat od ucha k uchu. Ale tomuhle filmu se přesně toto povedlo. Jedná se o opravdu krásný film a podle mě je to nejhezčí vánoční film vůbec.