Mám tu takových pár základích typů lidí, kteří mě štvou v kině. Já takovéhle články většinou nepíšu, o tom, co mě štve a tak, ale tentokrát jsem si to nemohla odpustit. Ne po těch zkušenostech, které teď mám. Však o tom se ještě rozepíšu.

Chroupači. Začněme pěkně pomalu. Takovou klasikou. V leckterých kinech se může i jíst a někteří toho náležitě využívají. A v multikinech vás dokonce ještě lákají, abyste si koupili třeba popcorn – jehož jezení není zrovna to nejtišší. Já nechápu, kdo vymyslel tuhletu tradici jezení popcornu v kině. Chápu, že si něco udělám doma k filmu, ale v kině? Navíc se pak mnody nedokážu plně soustředit na film a to, co se mi zavrtá do uší, je ten zvuk: chrup, chrup,... A nebo šustění papírků, obalů apod. To je taky dost dobré. Mně nevadí jídlo samo o sobě, jen to, co vydává zvuk. Vemte si, co chcete, ale hlavně buďte potichu! A ano, to chroupání je skutečně dost hlasité, takže to slyší i další lidé kolem vás.

Srkači. Další kategorie se týká pití. Pití je opět fajn, pokud to nejde slyšet. Ten, kdo dokonce i srká – ten už si to u mě pěkně zavařil. A nebo praskání petky – to je panečku taky věc. Zase to neberte nijak zle, mně nevadí pití samotné, jen ty zvuky. Třeba když je letní kino, tak si chválně předtím jdu ještě koupit kafe, protože je to fajn – ale nepraskám kelímkem ani nic takového.

Ti upovídaní. Pokud si chcete povídat, tak si povídejte, ale doma. Do kina jdou většinou ti, co se chtějí skutečně dívat na film. Já to nechápu, i když jdu do kina s někým, tak během filmu se snad dívám a nemluvím, ne? A ještě když baví o něčem úplně jiném – tak co v tom kině proboha děláte?

Spoilerovači. U tohoto se možná chytáte za hlavu, ale i tohle se může stát. Mně se to jen za poslední měsíc stalo hned dvakrát. Pokud jdete do letního kina, které je třeba někde v parku, kde okolo normálně prochází lidi, tak se vám může stát i tohle. Mně se to stalo u Ex Machiny a Slow Westu a pokaždé se jednalo o někoho, kdo šel ve větší skupině, spíš nějací středoškoláci, a prostě zařval, jak to dopadne. Já si jen říkám – jak vůbec někoho může napadnout, tohle udělat? Jako proč, k čemu mu to je? Navíc tohle je ta nejdpodlejší věc, co někdo může udělat. Spoilerování je u mě hodně závažný čin a nemám ho dokonce ráda ani v tom případě, kdy vím, že se na daný film třeba nikdy nepodívám. Prostě ne.

Tak co? Taky vás štvou tihle lidé v kinech? Nebo jste snad na nějaký další typ zapomněla? A snad se v některém z typů nepoznáváte..

Teď jsem v podstatě dva týdny bez internetu – až na teď, kdy přidávám nové týdenní shrnutí a přednastavuji články na příští týden. A místo internetu jsem se taky věnovala sledování filmů a seriálů, takže potom vás opět čeká záplava recenzí apod. A konečně pro vás chystám také nějaké recenze alb, přičemž se většinou jedná o novinky nebo alba z minulého roku. Ale mám v plánu si toho poslechnout mnohem víc – i ze starší tvorby některých interpretů a filmů mám teď staženo taky moc, včetně několika horkých novinek, ještě se opravdu máte na co těšit. A pak jsou tu samozřejmě seriály, teď jich mám hned několik rozkoukáno, takže to mi zabírá taky dost času – však to znáte, seriály jsou prostě žrouti času (i když někteří zatraceně dobří).

Zootopia. Strašně dlouho tu nebyl animák, na který bych i šla do kina – bohužel mi to sice ani tady nevyšlo (ach ten dabing), ale konečně jsem se k téhle pohádce dostala. Měla jsem vysoká očekávání a ta byla naplněna. Příběh skvělý, chytrý a také vtipný, žádné velké idealizování světa se nekonalo, grafické zpracování naprosto skvělé a dokonce i písnička od Shakiry mě bavila. Tady se o tom nechci moc rozepisovat, ale opravdu se vyplatí se na tohle podívat. Recenzi už mám napsanout a měla by vyjít během čtrnácti dnů – ještě přesně nevím kdy. Kterou recenzi chcete jako první – Ex Machina nebo Zootopia?

Gossip Girl. Ne, že bych neměla rozkoukáno málo seriálů, ale náhodou jsem si vzpomněla na to, že jsem se vlastně chtěla zkusit kouknou na Gossipt Girl. Jako menší jsem možná zahlédla pár dílů v telce, ale to už je taky hodně dávno. Teď jsem se na to tedy začla koukat pěkně popořadě a hned po prvním díle mě to chytlo. Většinou se koukám spíše na jiný typ seriálů, ale zatím se mi i tenhle dost líbí a baví mě se koukat i na něco normálního (tím myslím ne-fantasy apod.). Takže zatím dobrý. Až dokoukám aspoň jednu řadu, tak vám asi sepíšu i recenzi. Nebo minimálně v týdenním shrnutí se o tomhle seriálu zmíním. Zatím jsem do něj dost zažraná.

American Gothic. Teď už se dostávám k novým seriálům, u nichž jsem zhlédla jenom pilot a budu na ně psát recenze Novinky mezi seriály. Jako první tu mám tedy American Gothic a tenhle seriál mě hned zaujal svým názvem a také logem nebo plakátem chcete-li. Ale nastalo menší zklamání. Je to seriál, který se točí kolem jedné rodiny, někteří se pohybují i ve vyšší politice a do jejich vztahů se připlete i záhada sériového vraha. Zatím to vypadá spíš na vztahový seriál s prvky krimi. Ale o všem se ještě rozepíšu v samostatné recenzi, kterou píšu pro kritiky.cz, ale odkaz na ni se objeví i v článku tady na fantasy-maniak, však jak jste zvyklí.

Dead of Summer. Druhou novinkou je seriál odehrávající se v létě na kempu, kam přijeli brigádníci pomoct znovuotevřít tenhle letní kemp pro děti – po pěti letech. Někteří se znají z dětství, někteří tam přijeli nově – třeba právě naše hlavní hrdinka, která tam letos jela poprvé, původně měla přijet s kamarádkou, ale nakonec jela sama. Už samotné intro seriálu – mrtví lidé plovoucí na vodě, ukazuje, že tohle nebude jen obyčejný teen seriál. Hlavní hrdinka má hlavně takové vidiny a dost lehko se poleká – navíc kemp je v podstatě na samotě, v lese, teď je tam ta voda. Hned v prvním díle se taky najde mrtvola, takže si asi dokážete představit tu atmosféru. Zatím Dead of Summer řadím spíš k průměru, ale vypadá to zajímavě. Navíc jsou tam hezcí kluci. Opět, více v samostatné recenzi.

Me Before You. A ještě poslední film. Tentokrát docela novinka a to Me Before You, kde si zahrála Emilia Clarke a Sam Claflin. Opět, recenzi na tenhle film mám napsanou, už ji jen vydat. Už od samého traileru jsem se na film těšila a rozhodně jsem nebyla zklamaná. Hezky jsem si pobrečela, ale stálo to za to. A taky mě překvapily některé písničky, které se ve filmu objevily, ale o tom až v tom samostatném článku.

Během minulého týdne jsem si poslechla také dvě nová alba a ráda bych na ně napsala i recenze. Ale recenze alb mi zaberou vždycky více času a celkově je pro mě těžší recenzovat hudbu než třeba film. Takže tyhle recenze se tu možná objeví až za trochu delší dobu, ale budou tady. A pokud víte třeba o nějakém novém albu, na které byste si rádi přečetli recenzi, tak mi ho určitě napiště do komentářů.

Tentokrát to bylo spíš o tom, na co teprve chystám vydat recenze a články, ale aspoň víte, na co se těšit. Schválně, na kterou recenzi se těšíte nejvíc?

A co za filmy jste zhlédli minulý týden vy? A začali jste se v poslední době dívat na nějaký nový seriál?

Mladík ze Skotska jménem Jay se rozhodne putovat divokým západem za svou milou, Rose. S touto dívkou chodil doma ve Skotsku ven a vyznal se jí z jeho citů, ale Rose s jejím otcem potom utekli na západ, a tak se mezi Jaye a Rose postavila vzdálenost. Jay se na svou cestu za západem vydává sám s knižním průvodcem, ale na své cestě potká společníka Silise, který ho za nekolik desítek dolarů rád dovede do cíle. Ale západ je západ, Indiáni jsou vyvražďováni a stále existují tzv. lovci odměn, proto se bude jednat o cestu přinejmenším nebezpečnou.

Nový seriál je prakticky předělávkou stejnojmenného filmu z roku 1989. Asi i proto si seriál nezískal přízeň diváků, ani kritiků. Než jsem stihla tento článek vydat stanice ABC tento seriál ukončila a to hned po 1. sérii.