V dnešním článku vám představím tři alba, která vyjdou během následujícího měsíce, tedy února. Podobná rubrika tu už před pár měsíci byla, ale to jsem těch alb vždy představovala o mnoho více. Tentokrát vám každý měsíc budu představovat pouze ta tři alba, která mě opravdu zaujala, na která se těším, a která jsou od mých oblíbených interpretů.

The 1975 - I Like It When You Sleep, for You Are So Beautiful Yet So Unaware of It

Hands Like Houses - Dissonants

Macklemore & Ryan Lewis - This Unruly Mess I've Made

Film The Revenant (Zmrtvýchvstání) je natočen podle knihy od Michaela Punke a příběh se zakládá na pravdivých událostech. Ocitáme se na americkém západě, v Jižní Dakotě okolo roku 1820. Lovec Hugh Glass (Leonardo DiCaprio) společně se svým synem (napůl indiánem), doprovází skupinu lovců kožešin, kteří se vydávají na území indiánů. Indiáni skupinu přepadnou a tak jsou nuceni Američané utéct, odplout po řece. Přesto se to zdaleka ne všem povede a většina jich je zabita. Nakonec se rozhodnou opustit řeku, aby je Indiáni snadno nenašli a o tom, kudy se vydat, má rozhodnout Glass, který má s tamější přírodou nejvíc zkušeností. Při putování lesem Glasse napadne medvěd, Glass sice toto střetnutí přežije, ale pro skupinu se stává přítěží, jelikož je velmi těžce raněn a musí být nošen na nosítkách. Kvůli tomu se také skupina rozdělí - většina lovců pokračuje v cestě a s Glassem zůstává pouze jeho syn, John Fitzgerald (Tom Hardy) a Jim Bridger (Will Poulter). Tito čekají spíše na to, až Glass zemře, aby ho poté mohli řádně pohřbít.
Příběh o pomstě, o vytrvání, o přežití.

The Revenant se stal dost očekávaným snímkem tohoto roku a to z velké části také hlavně proto, že by tento snímek moc Leonardovi DiCaprio konečně přinést Oscara.

Film trvá přes dvě hodiny a půl a velkou jeho část zabírají krásná panoramata a záběry přírody, které se střídají se záběry na postavy. Nesledujeme tu ovšem pouze příběh hlavního hrdiny jménem Glass, jeho dějová linie se střídá s tou Fitzgeraldovou, dále tu máme možnost vidět Indiány a skupinu amerických lovců. Hlučné a krvavé záběry vzápětí střídají tiché záběry na klidnou přírodu. Z hluku do skoro naprostého ticha - mně se tohle pojetí velmi líbí a určitě to udrží pozornost diváka. To je další věc, film je dost dlouhý a dalo by se říct, že jeho podstatnou část tvoří právě ty záběry, kde se nic neděje - to možná nedokáže udržet trpělivost každého, ale filmoví diváci, kteří rádi sledují filmy, které nejsou jen na pobavení bez jakéhokoliv uměleckého zážitku, těm tohle nebude dělat žádný problém.

Příběh je nejvíc pozoruhodný tím, že je založený na pravdivých událostech a Hugh Glass skutečně existoval. Ale je tu pár drobností, které si scénáristé domysleli, aby film udělali zajímavějším. A neříkám, že je to špatně, rozhodně potřebuje takovýto film něco, co stále bude diváka zajímat a stále udrží jeho pozornost až do konce. Hugh Glass, ten skutečný, neměl syna. Fitzgeralda po téhle výpravě už nikdy neviděl. Ale ano, s medvědem se utkal v boji a přežil. A přežil také putování divokou přírodou. Silný příběh, pozoruhodný a málokdo z nás by si dokázal představit, že zažívá to samé - dnešní člověk by už jen tak v takové přírodě nepřežil - uvidíte ve filmu, čím vším si takoví lovci procházeli.

Na snímku také hodně oceňuji to, že samotné natáčení nebylo jednoduché - nestačilo si stoupnout před zelené plátno a hotovo. Opravdu se to natáčelo v drsných podmínkách a tak mnohé z toho, co vidíme na plátně, je autentické. A to mám u takovýchto filmů opravdu ráda.

Mnozí vyzdvihují výkon Toma Hardy nad Leonarda DiCaprio. Ohledně tohoto si nejsem jistá. Oba hráli skvěle. Tom Hardy opravdu skvěle ztvárnil tu nedobrou postavu. A u Leonarda DiCapria jsme zvyklí na jistou laťku, můžu říct, že i tentokrát si ji udržel. Je to skvělý herec a jeden z mých nejoblíbenějších. A k otázce Oscara. Já bych mu ho už dala dávno, ale za jiné role - neviděla jsem další filmy, které jsou nominovány za nejlepšího herce v hlavní roli, takže to nemůžu porovnat, ty letošní Oscary, ale samozřejmě bych mu ho přála. Tu roli ztvárnil skvěle, o tom žádná, ale jsou tu role, které mě nadchly víc. A když jsem dané filmy viděla, dokonce jsem si říkala, jak skvělý výkon DiCaprio podal.

Celkově se mi tento film líbil. Byl to hodně zajímavý snímek. Kamera byla úžasná a ta by měla být především oceněna. Ale podruhé tento film asi už vidět nemusím.

Hodnocení: 8/10
Na čsfd: 4/5

Lincoln: Tým rivalů. Tuhle knížku vlastním už asi nějaké tři roky a byl to naprosto náhodný kup, když jsem šla okolo knihkupectví a tahle knížka mě zaujala. Knížku jsem rozečetla, ale nikdy nedočetla. Až teď jsem se k ní znovu dostala díky referátu, který jsem měla udělat do dějáku a mohla jsem si určit sama téma, takže Lincoln byl mou první volbou. Knížka se opravdu dobře čte a dozvíte se mnoho zajímavých věcí nejen o Lincolnovi, ale také o jeho soupeřích, přátelích a rodině. Pokud vás více zajímá Lincoln či se chcete dozvědět víc o válce Severu proti Jihu, tak tahle knížka je přesně pro vás. A pokud jste viděli film natočený podle téhle knížky, tak mi dejte vědět, jaký byl - nevím, jestli se mám na něj podívat nebo ne.

Pretty Little Liars. Po dlouhé době vyšel nový díl tohoto seriálu. Popravdě se na PLL dívám už jen proto, že chci vědět, jak to celé dopadne. Ale každé sledování nového dílu dopadne tak, že se směju nad tím, co scénáristé zase vymysleli (nebo jak skvěle v seriálu uměli využít zeleného plátna). Škoda, že se ze začátku z tak dobrého a zajímavého seriálu stalo tohle. Jinak vy co sledujete PLL, máte rádi tenhle seriál pořád stejně nebo vás už taky trochu omrzel?

The Revenant. Nový díl s Leonardem DiCapriem šel do kin před pár dny a já ho už také viděla. O tomhle filmu určitě chystám samostatný článek - na něj se můžete těšit během příštího týdne.

Holčička, která měla ráda Toma Gordona. Knížka od Stephena Kinga. Už od něj mám půjčenou zase další knížku a ta mi byla mnohokrát doporučována, takže na tu jsem také zvědavá. No, na tuhle knížku taky chystám samostatnou recenzi, takže si musíte počkat :)

Omlouvám se, že v tomhle článku odkazuju na samé články, které teprve vyjdou, ale zkrátka si myslím, že si daný film a knížka zaslouží samostatnou recenzi. Aspoň se máte na co těšit :) 

Někteří z vás možná vědí, že včera byl v Praze koncert Imagine Dragons, a ti, kteří mě sledují na instagramu nebo na fb stránce, tak vědí, že jsem se tam chystala i já. Předprodej lístků začal už v dubnu 2015 a já, abych měla jistotu, tak jsem si hned první den předprodeje běžela koupit lístek na stání u pódia.
Koncert byl v O2 areně a začínal ve 20 hodin, ale arena se otevírala už v 19:30, nebo tedy pár minut předtím. Dovnitř se člověk dostal docela rychle a vše šlo najít rychle, ale nejhorší byly šatny - tam jsem čekala asi hodinu jen abych si tam mohla dát bundu a tašku, teda mně to až tak moc neštvalo, ale některé to štvalo o to víc. Já byla pořád v euforii z toho, že na jejich koncert vážně jdu a nechtěla jsem si to ničím nechat zkazit.
Do samotné haly jsem se dostaly asi ve třičtvrtě na 8, takže skoro pár minut do začátku. Jako první vystupovala předkapela Sunset Sons, kteří hráli asi třičtvrtě hodiny a byli vážně dobří. Já si něco od nich poslouchala už doma a naživo jsou stejně dobře. Tohle je kapela, kterou si určitě zapamatuji.

i když jsem pár fotek vyfotila, většina se mi vymazala, tak jsem všude postnula aspoň tuto. ale většinu času jsem si hlavně užívala koncertu

A po nich už přišli Imagine Dragons. Opening probíhal za písničky Shots, která v tomhle podání zněla opravdu skvěle a od první minuty bylo jasné, že se bude jednat o nakopnutý a hodně energetický koncert. Koho by zajímal celý setlist, tak >zde<. Jinak já jsem měla dvě písničky, které jsem si přála slyšet naživo, I'm So Sorry, což se mi splnilo a byla to pecka, a Dream, tahle písnička sice nezazněla, ale chápu to, jelikož do tak rozprouděného koncertu a takto sestaveného setlistu by asi úplně nezapadala.
Za poslední rok jsem Imagine Dragons už neposlouchala tolik moc a jejich poslední album jsem sice slyšela mnohokrát, ale nebyla jsem do něho příliš zažraná, ale tenhle jejich koncert mě dostal zpátky na jejich vlnu.
Zazněla také jejich nejnovější písnička Roots, o které jsem si ze začátku nebyla moc jistá, jestli se mi líbí (když vyšla, ne když ji hráli), ale jakmile jsem ji uslyšela naživo - wow!
Pokud byste od téhle kapely čekali nějakou show a divadlo okolo, tak byste byli hodně na omylu - stačí jim jejich nástroje a zpěvákovi samozřejmě jeho hlas. A tohle naprosto stačilo. Sice ano, za nimi byl částečný vizuál, který skvěle dolaďoval atmosféru a samozřejmě světla hrají velkou roli, ale asi těžko to nahradí zpěv naživo. Day Reynolds je opravdu skvělý zpěvák a naživo zní ještě líp než na cédéčku. Navíc muzikanti na pódiu celou dobu působili strašně uvolněně a přirozeně a ze zpěváka sálala strašně pozitivní energie - nebo spíš, často se usmíval a zdál se upřímně potěšen publikem.

oficiální fotka, kterou dala kapela na ig a fb

Já jsem z celého koncertu ještě dost unešená a připadá mi jako sen, že jsem na něm byla i já. Jediné, co mě mrzí je, že ten koncert strašně rychle uběhl.