Dneska jsem se rozhodla napsat první z těch rozsáhlejších článků, které plánuji. Jak už jsem psala, zhruba jednou týdně vyjde podobný článek, kde se rozepíšu o všem, co mě v nedávné době zaujalo - ale pořád se bude jednat hlavně o knížky, filmy, hudbu a podobné věci. No, možná sem tam přihodím něco navíc, ale to spíš příležitostně.

Jako první začnu filmem Perfume: The Story of a Murderer. Tento film jsem viděla už předtím, jako malá, ale pamatovala jsem si z něho jen to, že mě fascinoval a líbil se mi. To bylo vše. No uznejte, jak potom můžete někomu doporučit film, který si stěží pamatujete, i když víte, že byl dobrý? A jelikož ho máme i na DVD (i když v dnešní době s pomocí torrentu by ho asi nebylo těžké najít na netu), rozhodla jsem se, že se na něj znovu podívám. Samozřejmě v originále, s titulkama. Film byl přesně takový, jak jsem si ho pamatovala - tedy moje dojmy z něho, moje pocity. Opravdu se jedná o fascinující příběh, film je natočený naprosto skvěle, tím myslím kameru, barvy, Ben Whishaw zahrál hlavní roli opravdu skvěle a celý film doprovázela nádherná hudba. Pokud jste tento film ještě neviděli, určitě to napravte

Pak jsem se chtěla zmínit o komiksu Krajina půlnočních stínů. Na čtení nemám moc času, nebo spíš mám takový zásek (o tomhle tématu možná v jiném článku), ale na komiksy si vždy čas najdu. Na tenhle jsem pouhou náhodou narazila v knihovně a rovnou si ho odnesla i domů. Celkově se mi tento komiks líbil, i když nemůžu říct, že bych z něj byla úplně unesená. Třeba komiks MY3, o kterém jsem se rozepsala nedávno v samostatném článku, se mi líbil daleko více, i když byl daleko kratší. Ale i tak říkám, že se jedná o dobrý komiks.

Nestává se často, že bych se dívala na komedie, nebo se tu o nich zmiňovala, jelikož mnohé z těch, které v dnešní době vychází, mi přijdou spíš trapné a já se na ně nemůžu koukat. Ale přesto je tu komedie, kterou řadím mezi mé oblíbené - tou je Ted, tedy Méďa. A myslím tím jedničku i dvojku. Jedničku jsem tedy viděla dvakrát, jednou v kině a jednou doma, a na dvojku jsem se nedávno koukla doma. A musím uznat, že oba díly se povedly. Ano, možná někomu humor v těchto filmech může připadat nekorektní, ale já si nemůžu pomoct - takhle moc se nasměju jen u málo filmů. Tyhle filmy opravdu řadím mezi ty nejlepší filmy na zasmání - protože v tomhle ohledu rozhodně nezklamou.

V dnešním článku nebude chybět ani seriál a tou je klasika jménem Friends/Přátelé. A proč se o tomto seriálu zmiňuju zrovna teď? Jelikož koukám na Friends znovu úplně od začátku, v angličtině s anglickýma titulkama, a už jsem u třetí řady. Taky máte nějaký seriál, u kterého jste některé díly viděli snad stokrát, ale některé vůbec, protože jste se na ten seriál dívali jen tehdy, když šel v telce? Tohle je přesně ten případ u mě. Přesto ho řadím mezi mou klasiku, jelikož tenhle seriál prostě nejde nemilovat. A jak se teď na něj dívám znovu a postupně, tak se do něj zamilovávám čím dál víc.

Pak je tu nový film Victor Frankenstein. Chci ho tady zmínit, ale samostatný článek o tomto filmu je >zde<. Ve zkratce - mně se film líbil.

Ještě tu chci zmínit trailer na nového Captain Americu s podnázvem Civil War. Trailer vypadá docela zajímavě, ale přiznám se, že z něj nejsem úplně unešená - ale to neznamená, že na tenhle film nechci do kina.

A úplně poslední věc. Slyšeli jste o koncertu The Neighbourhood v Praze, které se bude konat v březnu 2016? Jakmile jsem se to dozvěděla, tak jen: Jo, tam chci. Ale ještě předtím mají v únoru koncert Twenty One Pilots a na ty bych chtěla mnohem radši, bohužel lístky už jsou vyprodaný, ale i tak se pokusím někde nějaký lístek splašit. Ach jo, ale i tak chci na obě kapely. A co vy? Chystáte se na nějaký koncert příští rok? Já se chystám ještě na Imagine Dragons.
Tak tohle by bylo pro dnešní článek asi všechno. Doufám, že aspoň někoho bude takovýto typ článku bavit. A v příštím článku se můžete těšit na více hudby - konkrétně na to, co jsem poslouchala v listopadu.

Příběh Frankensteinova monstra mě vždy fascinoval. Co může být víc fascinující než mít moc obrátit smrt v život? Původní román Frankenstein napsala Mary Shelley a já se ho jednou pokoušela přečíst, ale její styl psaní mě tolik nebavil, že podruhé jsem se k této knížce nedostala. Za to jsem četla aspoň zkrácenou verzi tohoto slavného příběhu a to v angličtině. A ta se mi velmi líbila. Navíc mně jde hlavně o tu myšlenku, ten nápad - o ten tu jde. Takže autorce M. Shelley aspoň můžu poděkovat za to, že lidstvu představila tento velkolepý příběh. Nevím, jestli se někde inspirovala nebo ne, ale to je mi celkem jedno. A dneska v tomhle článku se rozepíšu o nejnovějším filmovém zpracování jejího příběhu pod názvem Victor Frankenstein.
Jakmile jsem se poprvé doslechla o tomto novém zpracování, věděla jsem, že na něj půjdu do kina. Ale trochu mě děsilo označení horor v popisu tohoto filmu. Nakonec jsem se rozhodla na něj jít i přes to, že to je horor. Tedy to jsem si alespoň myslela, teda trochu - tušila jsem, že to nebude klasický horor, ale že tam třeba bude pár dost strašidelných scén. No, těch jsem se nedočkala, ale teď nevím, jestli je to dobře či špatně. Možná ani jedno, žádná strašidelná scéna mi tam přímo nechyběla a nepociťovala jsem, že by v tomto ohledu filmu něco chybělo. Tedy přiznám se, že jsem se u pár scén trošičku lekla, ale to je možná tím, že já se dokážu leknout u lecjaké scény - mohla jsem být klidně jediná, kdo se v tom kině lekl.
A když už jsme u toho kina - překvapilo mě, jak málo lidí na tento film zašlo, přestože se jednalo o první den, kdy ho u nás promítali. Když to porovnám např. s Hunger Games, na kterých byla moje ségra, v první den promítání byl vyprodaný skoro celý sál. Vím, že HG je série, takže má určitě víc fanoušků než samostatný film, ale i tak mě to trochu mrzí, vlastně trochu víc.
V hlavních rolích se objevili James McAvoy a Daniel Radcliffe, takže na tento film lákalo i skvělé obsazení. Myslím, že i díku němu jsem se na tento film více zaměřila, i když ne tak úplně - myslím, že by mě film zaujal podobně stejně i s jinými herci. A taky jsme tam měli možnost vidět Charlesa Dance, kterého můžeme znát třeba z Game of Thrones.
A jak se mi teda toto filmového zpracování líbilo? I když jsem měla vysoká očekávání, musím říct, že jsem vcelku nebyla zklamaná. Film se mi líbil - úžasné barvy, do kterých byl laděn, vzhled "monster", proměna hlavních postav, celkově ztvárnění hlavních postav,... Vždy se u filmů zmiňuji i o hudbě a ani tentokrát to nebude jinak. Hudba nebyla tolik výrazná a ve mně nezanechala žádný hlubší pocit ani mě nijak extra nezaujala. Naopak k některým scénám mi tak úplně neseděla.
Po zhlédnutí filmu jsem taky mrkla na čsfd, neubránila jsem se tomu, a tam má film docela rozporuplné hodnocení. Byl tam i názor, že se jedná o kýčovité zpracování tohohle známého příběhu - s tím já nesouhlasím, nepřišlo mi to kýčovité, styl filmu se mi naopak velice líbil. Ale já sama za sebe můžu říct, že mě se film líbil. Sice ho nepovažuji za to nejlepší v kinematografii, ale zároveň ho hodnotím lépe než průměrně.

Počet hvězdiček: 7/10
Moje hodnocení na čsfd: 4/5

Je toho tolik, o čem bych chtěla psát na tomto blogu. Už je celkem jasné, že z původně knižního blogu se stal blog nejenom o knihách, ale také o filmech, hudbě a v neposlední řadě o mých názorech.
Po krátké pauze jsem se nedávno na tento blog vrátila a taky jsem se z něj pokusila udělat magazín. Ale to nefungovalo. Ano, chtěla jsem lidi informovat o nových věcech, ale asi jsem si pro to nevybrala zrovna ten nejlepší způsob. Takže magazín ne. Ale co tedy?
Uvědomila jsem si, že blog by neměl být pouze informativní, neměl by být pouze souborem textů nesoucích nějakou informaci. Každý článek by měl obsahovat kousek mě, měla by se v něm odrážet moje osobnost. A to právě teď chci dělat. Vnést sem trochu života, trochu mě a psát o věcech jiným způsobem než jsem doteď dělala.
Jelikož stále miluju knihy, filmy a hudbu, tato témata se tu i nadále budou objevovat, ale hlavně se tu začnou promítat mnohem více moje vlastní názory i myšlenky.
Čekejte články. Články s velkým Č. A nelekněte se, že články budou obsáhlejší a bude se v nich hovořit o více tématech naráz. Samozřejmě, pokud budu mít chuť napsat o samostatném tématu samostatný článek, tak se to tu objeví - já jsem autorem blogu, a tak si sem vlastně můžu psát, co chci.
Tak tedy, co nejdříve se na Vás budu těšit u nového Článku.

Paulie Garand X Kenny Rough - Boomerang
Stejně jako u minulých novinek, začneme alby. A jako první tu máme nové české album Boomerang od liberecké dvojky PG X KR. A pár dní před vydáním alba vyšel také stejnojmenný singl Boomerang, ve kterém se o refrén postarat Martin Svátek.


Adele - 25
A jako druhé album tu máme očekáváné třetí album zpěvačky Adele, která se po letech vrací na scénu. Album není dostupné k poslechu na spotify ani nikde jinde, pouze v zakoupené verzi. Ale kromě singlu Hello známe z tohoto alba také píseň When We Were Young.

Ben Cristovao ft. Forsomeone - Kolotoč
Dále tu máme velmi podařenou písničku Kolotoč od Bena Cristovaa, ke které zatím vzniklo pouze lyric video. Ale i to má na youtube už velký počet zhlédnutí.

Miley Cyrus - Lighter
Další novinku vypustila Miley Cyrus a to je druhý singl z jejího alba Miley Cyrus & Her Dead Petz. K singlu Lighter vznikl také klip.


Justin Bieber - Purpose: The Movement
Minulý týden vydal také Justin Bieber videa ke všem songům z jeho nového alba Purpose. A dneska vyšlo také video, kde tato všechna videa jsou spojena do jednoho.


Demi Lovato Covers Adele's "Hello" | Seattle's Fall Ball
Demi Lovato na jednom z koncertů zazpívala písničku Hello od Adele. Jejím výkonem jsem byla příjemně překvapena - tenhle cover se jí podle mě opravdu povedl.


Against The Current: Outsiders
Americká kapela se poměrně nedávno přidala k Fueled by Ramen a tohle je jejich první klip vydaný pod tímto labelem.


A nakonec úplně jiná novinka. The Neighbourhood vystoupí příští rok poprvé v Praze. Více jsem o této novince psala zde.


Která novinka vás za minulý týden nejvíce potěšila? Myslíte si, že si nějaká jiná zasloužila také být v tomto článku?

Vědci z projektu MEMY si vzali do parády pár domácích mazlíčků, které přetvořili v kyborgy, kteří by měli v budoucnu vládnout bitevním polím. Zatím se jedná pouze o prototypy, které budou následně zničeny a rozebrány. Ale tyto prototypy MY3, mezi které patří pes, kočka a králík, v sobě mají zabudovaný silný pud sebezáchovy a rozhodně se nevzdají bez boje - jakmile se dozví svůj osud a naskytne se příležitost, tento "tým" uprchá ze základny. Samozřejmě jsou pronásledování vědci, kteří je musí zastavit za jakoukoliv cenu a jakýmkoliv způsobem - tato "zvířata" jsou pro společnost nebezpečná, navíc tato společnost o tomto projektu a kyborcích nevědí a to je další důvod, proč musí být velmi rychle zastaveni.

MY3 (We3)

Když jsem se zase jednou zastavila v knihovně a čekala na příchod paní knihovnice, šla jsem se podívat mezi komiksy - a jak to tak dopadá, nějaký jsem si půjčila. O komiksu MY3 jsem doteď neslyšela, ale zaujal mě, tak jsem si řekla, proč si ho nezkusit přečíst. Jakmile jsem si komiks trochu prolistovala, věděla jsem, že na tenhle komiks jen tak nezapomenu.
Začnu prvně příběhem. Tentokrát vám tu nebudu psát o komiksu o superhrdinech. Tentokrát jsou hlavními hrdiny zvířata - konkrétně pes, kočka a králík, kteří utečou z výzkumné stanice, kde na nich byly prováděny pokusy, aby se později mohli stát zbraněmi lidstva. Ale tato tři zvířata byla teprve pokusy a bylo rozhodnuto, že po pokusech budou rozebráni a usmrceni.
Tahle zvířata se na první pohled můžou zdát roztomilá a hodná, ale nenechte se mýlit, byli vychováni jako zabijáci, a tak i po útěky těmihle zabijáky stále jsou - tedy v sebeobraně zabíjí.
A pokud čekáte roztomiloučký komiks, tak se nenechte splést. Ty krvavé a zabijácké scény jsou v tomhle komiksu dopodrobna rozkresleny. A když už jsem se dostala k té kresbě. Frank Quitely je opravdu skvělý kreslíř - takhle skvěle ztvárněný komiks jsem ještě nečetla a do jeho kresby jsem se naprosto zamilovala. Okna komiksu jsou od sebe více vzdáleny. Také můžeme narazit na mnoho 3D scén. A mnoho scén je rozkreslena do mnoha malých okének.
Příběh je v podstatě hodně krátký, ale tím, jak je vše rozkresleno, počet stran se natáhl. A tak v tomhle komiksu jde krásně vidět obraz vs. čas.
A na konci knížky můžeme narazit také na pár slov tvůrců, jak komiks vznikal a také jak vznikaly kresby - osobně mám hodně ráda, když má komiks na konci tuhle část, protože tak může lépe poznat samotný komiks a samozřejmě i jeho tvůrce.

Pokud bych hodnotila hvězdičky, asi bych dala i plný počet, opravdu nevím, co bych vytkla. Tenhle komiks si mě naprosto získal.

Americká indie rocková kapela THE NBHD vystoupí v příštím roce také v Praze. V Praze vystoupí vůbec poprvé a to 5. března 2016, lístky budou od 20. listopadu k dostání za 540 Kč.

A kdo The Neighbourhood vlastně jsou? Kapela pochází z Kalifornie a má pět členů - zpěvák Jesse Rutherford, kytaristi Jeremy Freedman a Zach Abels, baskytarista Mikey Margott a bubeník Brandon Fried. Na začátku kariéry vydali dvě EP s názvy I'm Sorry a Thank You. A v roce 2013 vydali své první album I Love You, které vyšlo pod labelem Columbia Records. V roce 2014 vydali také mixtape "#000000 & #FFFFFF" a tento rok vydali své druhé album s názvem Wiped Out!.

A s jejich posledním albem tato kapela také přijíždí do Prahy.