Tessa je sedmnáctiletá dívka, která žije s vědomím, že brzy zemře, jelikož jí je diagnostikována vážná smrtelná choroba. Chodí na chemoterapie, ale to ji tak vysiluje a zároveň nejsou vidět výsledky, že se rozhodne dál v této léčbě nepokračovat. Tessa si sepíše takový seznam - seznam věcí, které chce zažít předtím než zemře - a některé tyto věci jdou za hranice zákona. Tessa společně se svou kamarádkou Zoey tento seznam uvede do pohybu a během plnění věcí ze seznamu se Tessa i zamiluje.

Film je z roku 2012, kdy byl natočen podle knižní předlohy - knihy Before I Die (Jenny Downham). Film v mnohém připomíná The Fault In Our Stars (Hvězdy nám nepřály, recenze zde), ale nenechte se zmást. Já o tomhle filmu slyšela nenávazně s Hvězdy a už delší dobu jsem ho chtěla zhlédnout. A i když již zmiňované Hvězdy nám nepřály se mi moc nelíbily, tak film Now Is Good mě mile překvapil a myslím si, že by si zasloužil daleko více pozornosti, jelikož v mnohém mi přijde lepší než Hvězdy a přitom kolem nich vznikl takový humbuk. (Ale možná je to tak dobře, že se z tohoto filmu nestala mainstream záležitost.)

Tessa (Dakota Fanning) je tedy mladá dívka, která se už srovnala se svým osudem, ale zároveň na něj nehodlá čekat, ale chce si předtím splnit ještě některé věci - věci, které si zapsala na svůj seznam. A během toho, co si některé věci plní, pozná souseda Adama, do kterého se zamiluje - i když zrovna tohle vůbec neplánovala.

Je jasné, že tento film je smutný - brečela jsem u něj opravdu hodně a ke konci je to už opravdu "ždímačka na slzy", ale nepřijde mi to tak vyprosené, jak u některých jiných filmů. Tessa má ráda sarkasmus a má tendenci některé věci zlehčovat - alespoň slovy. Zároveň sledujeme její vztah k rodičům, ke kamarádce, k bývalým spolužákům (do školy přestala chodit) a také ke klukovi jménem Adam.

Ze začátku je film laděný spíš pozitivně, jelikož samotná Tessa je pozitivní a šťastně naladěná, ale jak nemoc postupuje, tak film je, čím dál smutnější a je v něm, čím dál víc těžkých situací a podobně.

Nevím, co více k filmu napsat - mně se velmi líbil, hodně emotivně mě dostal, hudba mě také dojmula, nevím, jestli i ve skutečnosti by šlo s touto nemocí si život posledních pár měsíců, takhle "užívat", ale i to vážné téma (nemoc), bylo v tomto filmu pojmuto skvěle. Určitě nečekejte, že vás tento film pozitivně naladí, spíše vás rozesmutní, ale zároveň si člověk uvědomí některé věci. Dál k tomuto filmu nemám, co říct.

Eragona napsal ve svých patnácti letech Christopher Paolini. Kniha sleduje příběh patnáctiletého farmářské kluka Eragona, který jednoho dne objeví v horách záhadný modrá kámen. Když se z něj vyklube drak, je jasné, že tímto kamenem bylo ve skutečnosti dračí vejce. A tak se Eragon stává dračím jezdcem, i když skoro vůbec neví, co to obnáší.

více o knize zde

Eragona jsem četl už podruhé, poprvé jsem ho četla ještě na základní škole a pamatuji se, jak jsem se těšila, až vyjdou nové díly - není nic lepšího než mít oblíbenou sérii a čekat na díly, které ještě nevyšly. Re-reading Eragona se v mém případě nesl společně se vzpomínkami na to, jak se mi knížka po prvním čtení velmi líbila. Takže je možné, že jsem trochu zaujatá, co se týče této série, ale to mi vůbec nevadí.

Knížka začíná prologem a u něho jsem si říkala, že styl psaní je.. spíše takový dětský, ale schválně jsem si přečetla prolog v angličtině a ten zněl mnohem líp. Každopádně jsem si na styl psaní zase rychle zvykla a čtení knihy, pak utíkalo neuvěřitelně rychle. A Eragona se určitě chystám číst i v angličtině (v poličce mi už nějakou dobu leží), takže o tom bude článek později také.

Eragon jako postava je podle mě akorát na svůj věk - nechová se pořád nejskvěleji jakoby pobral všechnu moudrost světa. A jeho drak Safira? Ta je velmi svá, částečně tajemná, nevíte, co od ní čekat. A jako drak je moudrá, i když se vylíhla poměrně nedávno, draci jsou prostě záhadní a nejde jim tak úplně porozumět.

Kniha mimo jiné obsahuje také mapku světa, kde se příběh odehrává, což já velmi oceňuji, jelikož u fantasy sérii je to skoro nezbytnost. A na konci knížky je minislovníček, jelikož v knize se objevuje mnoho jazyků, kterým my lidé nerozumíme.

Nedokážu si představit, že bych tuto sérii neznala a zároveň bych byla ráda, kdyby se na ni nezapomnělo. V celé sérii Odkaz dračích jezdců se obejvuje mnoho postav, mnoho jazyků a ještě více zvratů, které můžeme jen těžko čekat.

I když jsem Eragona četla po letech, tak příběh mě opět naprosto vtáhl a já vnímala Eragonovu těžkou volbu, těžké postavení - jak by se měl zachovat, co by měl udělat, já sama bych nevěděla.