Jednou za rok se v lese na neznámém místě scházejí lišky všeho druhu a povolávájí k sobě zlatou energii z jádra Země. V tuto magickou hodinu se jinde na Zemi probudí temná síla připravená bojovat po boku svých temných přívrženců proti zlaté armádě.

Psal se rok 200 a stalo se něco, co nikdo neočekával-Zlatá energie zmizela a spolu s ní přestaly existovat Magické noci. Lišky se sice pokoušeli Zlatou energii obnovit, ale Temná síla ji zatlačovala čím dál víc do středu Země. Lišky se ale nikdy nevzdaly a doufaly v návrat Zlatého světla na Zemi.

Temná síla se stala pánem Země a zbylé armády energie z jádra byly zajaty a odvlečeny do vězení nebo se ukrývaly v podzemních chodbách, kde je ještě před Temnou silou chránily zbylé Zlaté vlákna, která byla obepnuta kolem jeskyně, tak aby je nikdo neobjevil.

,,Já jsem Temná síla, probudilo mě stále víc sílící světlo Zlaté energie. Takhle to přeci být nemělo, již několik staletí na Zemi vládne pevná ruka mého vůdce Pána podsvětí - Lorda Darkenesse a Světlo se celou dobu ukrývalo uprostřed Země a doposud neproklouzlo ven. Někde je chyba a já ji musím napravit."

,,Konečně jsem se po dlouhé době probudila. Já-Zlatá energie jsem se musela ukrývat v jádru, ale vládci na Zemi i pod Zemí netušili, že sílím a brzo jim budu vzdorovat společně se svými oddanými bojovníky. Teď když už jsem dost silná na boj s Temnou armádou, mohu se ukázat a začít vzdorovat Temné síle, která mně brání v tom dostat se na povrch."

Poté co se zpráva o návratu Zlaté energie rozšířila, dozvěděl se i o této ,,novině" Pán podsvětí. Lord Drakeness k sobě povolal Temnou armádu připravenou bojovat odevzdaně ve prospěch Temnoty a Podsvětí.

Na hradu Parol se na nádvoří shromáždila obrovská vojska a před nimi stanul sám velký Lord Darkeness-Pán podsvětí. ,,Vím, že nikdo z nás nečekal návrat Zlaté energie, ale nemusíte se ničeho obávat. Shromáždil jsem toto vojsko, aby mi pomohlo navždy zničit Energii a spolu s ní i všechny její přívržence doposud skryté někde v houští." tyto slova pronesl vážným a důstojným hlasem Lord následován nadšeným tleskáním.

V jedné jeskyni nedaleko hradu se všechno dozvěděli a přemýšleli nad tím jak pomoci Energii ve válce, ale jelikož nevěděli, kde energie je a kdy se chystá zasáhnout nemohli nic dělat. Velitel v této jeskyni byl starý Duhový drak jménem Dragon a vyslal posly ke všem jeskyním spojenců, které znal, se zprávou o návratu Zlaté energie a o připravovaném boji.

V dalekém lese za hranicemi říše Lorda Darkenesse zmateně pobíhal pokulhávající lišák Estragon. Estragona napadl v poušti sup a poranil mu levou přední nohu, proto teď na nohu nemohl došlápnout. Po vysilující cestě zpátky k doupěti svým liščátkám a družce lišce vypověděl co se mu stalo cestou do říše Pána podsvětí. ,,Jsem tak rád že Vás vidím Vy moji malí zlobílci" řekl lišák a usmál se na liščátka. ,,Poté co jste mi popřáli hezkou cestu a vyprovodili jste mne, musel jsem se u hranice schovat do křoví kvůli hlídce Pána podsvětí - pěti trolům spolu s havrany a vrány. V křoví jsem narazil na tajný vchod do jeskyně, kde se ukrývaly víly a lesní skřítkové. Vysvětlili mi, že se jednou za měsíc scházejí ve Velké jeskyni všechny bytosti, které se skrývají a vyměnují si zprávy a nové informace. Informovali mě o návratu Zlaté energie a o připravované bitvě na hradě. Do říše Lorda jsem nedorazil, ale zpátky domů jsem se vracel přes poušť, kde jsem objevil holuba se zprávou o pomoc podepsanou trpaslíkem Monoletem. Skrývá se v hoře nedaleko odsud se svou rodinou a ostatními z národa trpaslíků, kteří zůstali věrni Zlaté energii jádra Země. Blíží se k nim armáda skřetů a jiných temných bytostí a potřebujou se přemístit někam jinam na bezpečnější místo. Je jich, ale moc a do jeskyní v okolí se nikam nevlezou, proto potřebují poskytnou útočiště" dokončil své vyprávění lyšák Estragon.

Liška často navštěvovala své přítelkyně v liščím městě v podzemních norách, kde bydlelo ještě mnoho dalších bytostí v obrovských sálech a místnostech. Liška si pamatovala, že jim nabízeli aby se tam také přestěhovala se svou rodinou, ale odmítla. Mnoho místností bylo prázdných a neobydlených a obyvatelé podzimních chodem rádi všem poskytly přístřeší a pohodlí. Lišák i s rodinou si sbalily kufry a vyrazili na Dlouhou pouť.

Putovali přes lesy, kolem mnohých jezer a řek, prošli spousty údolími až nakonec dorazili k hoře obydlenou trpaslíky. Dostat se k blízkosti hory, ale nebylo jednoduché, jelikož už byli nadohled nepřátelských vojskům. Konečně našli vchod zavalený balvanem za nímž čekala stráž připravena se vrhnout na každého nepřítele a přivítat všechny spolubojovníky o vládu Zlaté energie. Trpaslíci byli zprvu nedůvěřiví, ale nakonec přeci jen pustili rodinku dovnitř a zavazadla jim nechali odnést do jejich nového pokoje.

Monolet (ten samý trpaslík co podepsal zprávu připevněnou k holubovi) byl král trpaslíků, vyslechl nabídku liščí rodiny a dlouze přemýšlel s pevně zavřenýma očima. Když oči znovu otevřel zeptal se jestli s jejich budoucím ubytováním souhlasí i současní obyvatelé podzemí. Lišák musel bohužel říct pravdu a zklamaně odpověděl: ,,Bohužel jsme obyvatelům podzemních jeskyň a chodeb doposud neměli šanci poslat zprávu o Vaší velkolepé říši a nověnalezených problémech. Proto bych Vás chtěl požádat o nějakého poštovního holuba nebo posla a možnost poslat jim zprávu s prosbou o zajištění příbytcích pro moji rodinu i Vaši

říši. " ,,Jste velmi laskav lišáku Estrogene, ale nejsem si jist jestli nás současní obyvatelé jeskyň přivítají s nadšením, a proto Vám svoluji žádost o poslání prosby, kterou ztvrdím vlastním podpisem a pečetí našeho národa." odvětil král a odešel do zadní místnosti za velkým trůnem.

Estrogen s liškou obdivovali krásné umění trpaslíků, které mohli spatřit v podobě velkolepých síní a brnění. Malé liščátka se cítili v království celí nesví, protože tady nebyli žádné děti, ani hračky či něco co by se mohlo líbit dětem a mláďatům zvířat.

Nad Velké podzemní jeskyně dorazil sněhově bílý holub, který nesl zprávu od krále trpaslíků. Strážce jeskyní - dryáda s dlouhými hnědými vlasy a stálým úsměvem na rtech jmenující se Křišťálová kapka holuba postřehla skoro okamžitě a nechala ho usadit se jí na levém rameni, kde se celkem rychle uvelebil. Křišťálová kapka od holuba převzala zprávu a nechala ho odletět, tam odkud přišel. Se zprávou ihned běžela k jejich vůdci - Dragonovi, který si ji nechal přečíst od moudrého elfa s šedým copem a brkem za uchem. Když zprávu elf dočetl radil Dragonovi s rozhodnutím, které nakonec bylo vyhověním prosby a elf poslal nazpátek fénixe s kladnou odezvou a pár radami, jak se proplížit kolem vojska Lorda a popis cesty k jejich jeskyním. Mapu s obtiskem pařátu duhového draka Dragona a pečeť podzemních jeskyň přibalily k dopisu také.

Fénix vyrazil na svou cestu pouští časně ráno, odhodlán předat zprávu králi. Fénix měl krásně svěží červeno - oranžovou barvu a pera ocasu krásně vířily všemi odstíny oranžové a červené. Po cestě přeletěl mnohá nebezpečná skaliska a byl rád, že umí létat. Pod ním se míhali pouštní lišky a jiní živočichové, kteří se lekli fénixova mohutného stínu a mnozí si zprvu mysleli, že je to nějaký dravec. Fénix si jich však nevšímal a brzo už stanul před vchodem do hory trpaslíků.

Monolet zpozoroval fénixe ze své ložnice v pozdní odpolední hodinu. Zprávu od Dragona prostudoval ihned co mu padla do rukou a radostně výskl. Stráže okamžitě vrazily do jeho pokoje a divily se, když uviděly krále, jak spokojeně sedí na své loži.