A cesta mohla začít. Všichni náš vlak stihli a někteří, včetně mě samořejmě, neodolali a museli si dát kafe. Nic mi nemohlo zlepšit náladu víc, jak tyhle stylové hrnky, do kterých jsem se naprosto zamilovala.


Hned, co jsme si hodili věci na hostel, vyrazili jsme na prohlídku do České televize na Kavčí hory. Musím říct, že to bylo zajímavé nahlédnout tam aspoň takhle trošku. No, a kdo by nechtěl vidět pravé kulisy z Kouzelné školky, že jo? Mimo jiné jsme zahlédli i Ondřeje Vetchého a viděli jsme Barboru Polákovou přímo při natáčení nějakého pořadu pro děti, no, obdivuji ji, že dokáže hrát, když se na ni při tom dívá víc jak 20 lidí navíc, ale že to byla Poláková mi došlo až potom, ne že by na tom záleželo. Každopádně to tam bylo zajímavé.




Po projití Kampy jsme zašli i k Lennonově zdi. Ten název mě vždycky odrazuje, i když street art a tyhle věci mám fakt ráda. I tentokrát se tam našlo pár mých oblíbených "citátů". (vím, že jsem v tomhle ohledu dost zaujatá, ale pardon)


Každý večer jsme také navštívili nějaké to divadlo. První večer jsme zašli na hru Garderobiér do divadla Bez zábradlí, druhý večer potom na Expres na západ do Ungeltu a poslední večer na Zkrocení zlé ženy do divadla Na Vinohradech. O těchto představeních se chci rozepsat v samostatném článku, jelikož některé mě opravdu příjemně překvapily.

Před prohlídkou samotného Hradu jsme museli projít ještě kontrolou - úplně jsem zapomněla, že teď kontrolují každého, kdo tam jde. Naštěstí nebylo moc hezké počasí a bylo dopoledne všedního dne, takže tam moc lidí nebylo. Na Hradě, v Katedrále i v Zlaté uličce jsem sice už byla, ale ono není na škodu se tam jít podívat zase. Pražský hrad je dechberoucí a taktéž katedrála sv. Víta, i když na katedrály, kostely a podobné nejsem, to "vybavení" mě opravdu nijak nezaujalo, ale z architektického hlediska je to dechberoucí stavba. A potom Zlatá ulička, která prostě stojí za projití, v těch malých domečcích si člověk přijde jako panenka.


Taky jsme měli zajištěnou prohlídku Národního divadla, sice jsme tam nešli na žádné představení, ale aspoň jsme si ho prošli. V Národním jsem jednou byla, jako malá, ale tuhle velkolepost jsem si nepamatovala.