Albem, na které jsem čekala a nemohla se ho dočkat, bylo Cold World od Of Mice & Men. Tahle kapela vznikla v roce 2009  a tohle je jejich 4. album, to vyšlo 2. září tohoto roku. Já je začala poslouchat celkem nedávno, až během posledního roku, tedy v době, kdy jsem začala poslouchat většinu mých oblíbených interpretů. A narazila jsem na ně díky youtube přes Rise Records. Kapela má pět členů, bubeníka Valentina Arteaga, kytaristu Phila Manansala, kytaristu Alana Ashby, basistu a zpěváka Aarona Pauleyho a zpěváka Austina Carlileho. Aaron zpívá hlavně výšky, některé refrény, Austine se zaměřuje na scream, konkrétně myslím mid scream, ale mimo jiné zpívá i normální vokály. A často zpívají spolu zároveň, takže se jejich hlasy doplňují.

Teď přejdu k jednotlivým písničkám. Album otevírá píseň Game of War, která je pomalejší a celkem poklidná a zvláštním způsobem i trochu mrazivá. Není to asi písnička, kterou bych si samotnou pustila, ale jako první track se mi to zdá vhodná písnička.
Dalším trackem je The Lie, kde jednotlivé sloky zpívá Austine a o refrén se postaral Aaron. Mám ráda části, kde Austin jde z hlubších tonů do screamu a celé to dostává na intenzitě, přičemž tohoto využívá v hodně písničkách na tomto albu. Ale jinak nevím, co si o téhle písničce myslet, úplně mě nedostala.
Písnička Real vyšla jako druhý singl, ještě předtím než vyšlo samotné album. Četla jsem si spoustu názorů s tím, že to není nic moc písnička apod. Mě si sice taky nezískala na úplně první poslech, ale postupně jsem si ji oblíbila. Rozhodně stojí za poslech a má co nabídnout.
Další písnička Like a Ghost si mě některými částmi získala, některými méně. Ale jsou tu pasáže, u kterých se zkrátka musím pozastavit nad lyrics. Text téhle písničky se mi dost líbí.
Pak je tu další singl, Contagious, což je písnička, která si mě opravdu získala. Na konec u tohoto alba zmíním moje nej písničky z Cold World a myslím, že ani tahle písnička tam nebude chybět. Opravdu má co nabídnout. A vždycky, když přijde na řadu refrén, nenechá mě to chladnou.
Jako první singl vyšla písnička Pain, díky které jsem dostala ten hype na tohle album. Pain je spíš více metalový a víc hard song oproti ostatním trackům. O téhle písničce toho bylo řečeno mnoho, takže si stačí najít nějaký rozhovor, v kterém o ní Austin mluví, jelikož je to jeho osobní zpověď toho, co prožíval posledních pár let. Pain patří rozhodně mezi mé oblíbené písničky na tomhle tracku a myslím si, že toho má nejvíc co nabídnout. Prostě téhle písničce nemám, co vytknout, ať už po hudební stránce nebo té lyrické. A za zhlédnutí stojí i klip, který k písničce vznikl, ne každému se musí líbit, to je jasné, ale mně se hodně líbí, hlavně proto, že se k písničce skvěle hodí a efekty, které použili, to všechno skvěle doplňují.


The Hunger není písničkou, kterou bych si napoprvé zamilovala, ale čím víc ji poslouchám, tím radši ji mám a hodně tomu napomáhá i její text. Jak se člověk víc zaměří na ty texty (jelikož ne vždycky všechno odposlouchám a ne všemu rozumím, však víme, furt mám co zlepšovat ve své angličtině), tak až potom dokáže pořádně ocenit některé písničky. Tahle mě dostala.
Relentless má skvělý rytmus, podle mě jeden z nejlepších na albu, našlapaný track. To tempo a rytmus slok mě jednoduše dostává. Mimochodem, kolikrát jsem v této recenzi použila slovo dostává nebo dostalo? Pardon, nemůžu si pomoct. Tahle písnička se poslouchá skvěle, ale jinak nepředčila některé ostatní písničky, které měly to něco navíc (hlavně textově).
Další písnička Down The Road je jako dopis někomu, koho máš rád. Tahle písnička mě z celého alba asi zaujala vůbec nejmíň, i když si ji taky ráda poslechnu.
Nevím, co napsat k písničce Away, skoro vůbec si mě nezískala a opět mě nijak moc nezaujala. První čtyřverší je nicméně zajímavé.
Stejně jako první píseň, i poslední píseň tohoto alba, Transfigured, je pomalejší. Tohle je naopak opět písnička, která mě zaujala.

Album má celkem 13 písní, přičemž dvě z nich jsou jakési přechody, první je označený jako - a je jako 6. track mezi Contagious a Pain, další je +, ten je jako 11. track mezi Down the Road a Away. Tyhle tracky jsou jenom instrumental a přechází do následující písničky. Je to zajímavé oživení alba a líbí se, jak tyhle přechody pojmenovali. A zároveň když člověk poslouchá album jako album, tak je to taková fajn odmlka, i když tyhle přechody trvají něco málo přes 1 minutu.
Během poslechu alba můžeme slyšet výrazné kytary a to ve všech písničkách. Přiznám se, že album samotné si mě nezískalo hned na první poslech, ale čím víc ho poslouchám, tím víc mě tohle album dostává. Narozdíl od jejich předchozích alb mi má tohle mnohem víc, co říct a to taky proto, že hlavním tématem tohoto alba je, podle mě, život a člověk jako jednotlivec, zatímco dřívější písničky jsou přecejen více o lásce a párech a tak. Ale i tak mám jejich předchozí tvorbu ráda, vždyť díky ní jsem je začala poslouchat. Ale tohle album, tohle se vyšplhalo na vrchol a tímto počinem mě přesvědčili o tom, že je to vážně jedna z mých oblíbených kapel.

A ještě moje oblíbené písničky, sem rozhodně patří Pain, což je podle mě nejlepší písnička toho alba vůbec. Dál musím zmínit Contagious a The Hunger. Ale písniček, které mě nenechaly chladnou je na tomhle albu spousta.

Nevím, jaké hodnocení tomuto albu dát, opravdu moc se mi líbilo, i když stále to nebyl úplný vrchol, ale jedná se o úžasné album, které se vyšplhalo mezi mé oblíbené, proto si zaslouží 90%.