Americký rapper Mac Miller vydal v září svoje 4. album a to The Divine Feminine. Na album si pozval i několik hostů a taky z něj vydal tři písničky jako singly. Žánrově by se dalo The Divine Feminine zařadit mezi alternative hip hop nebo jazz rap.
O rapperu Mac Millerovi jsem zaslechla poprvé až tento rok, i když se na hudební scéně pohybuje už od roku 2007. Co jsem na pár písničkách slyšela, tak se mi líbil jeho styl rapu - když se vám třeba nelíbí hlas zpěváka, tak ho taky neposloucháte. Rap poslouchám, ale docela hodně si vybírám, koho poslouchám, každopádně, když vydal nové album, tak to byla dobrá příležitost si poslechnout něco z jeho tvorby a zároveň zjistit, jak se mi zamlouvá tento rapper.
Co mu musím rozhodně uznat je to, že se dobře poslouchá, to nebudu popírat. Taky mě překvapily instrumental/doprovod, nevím, jak tomu chcete říkat. Čekala jsem asi trochu jiný styl, ale tohle se mi líbí, je to zase něco jiného - nebo alespoň já pořádně neposlouchám žádný rap s podobným doprovodem. A ohledně jednotlivých písniček už v následujícím odstavci.
Jinak, album jsem slyšela jednou, hned jak vyšlo, ale to jsem ho měla spíše puštěné v pozadí jako podkres, takže jsem se k němu vrátil znovu při psaní tohoto článku a konečně jsem se zaměřila i na samotné texty. Album tedy začíná skladbou Congratulations, kde se objeví i Bilal - doprovod tvoří hlavně klavír, ale jinak nevím, co o téhle písničce říct. Přijde mi trochu o ničem, bez pointy, akorát hezké vyprávění. Už to nebudu přepisovat, ale ještě jsem se dočetla, že album podle Millera není o lásce nebo sexu jako takovém, ale spíš o ženách v jeho životě, co pro něj znamenaly a tak. I když tohle beru v potaz, písnička Dang! s Andersonem .Paak mi opět neměla nic moc co nabídnout, poslouchala se skvěle, o tom žádná, skvělý rytmus, skvěle vybraný singl a je dost možný, že si tuhle písničku někdy poslechnu znova. Jen mi nemá moc, co říct. Další chytlavou písničkou je Stay. Co k ní říct, poslouchá se skvěle. Líbí se mi styl refrénu, nebo spíš jeho rymus, hezky vymyšlené. Písnička Skin je docela sexuální, ale tady se mi ten text docela líbí. Není to v tomhle ohledu žádné mistrovské dílo nebo něco, co by ve mě zanechalo nějaký odkaz nebo tak něco, ale o tomhle to ani není - ono to nemá být ničím takovým. Cinderella s Ty Dolla $ign mi připadala sampled, hned jak začala hrát, ten podkres.. ale nenašla jsem, že by si to od někoho vypůjčili, tak nevím, každopádně se mi to líbí. A ten závěr, kterým písnička končí - tak jiný, ale zároveň se tam moc hodí. Dále tu je Planet God Damn. Všechny jeho písničky se nesou v jedné vlně a zvlášť, i jako celé album, se to skvěle poslouchá - omlouvám se, že se pořád opakuju, ale tak to zkrátka je. A tahle věta si mě získala: It's my favorite song, spin it till the needle breaks. Soulmate, o téhle písničce bych opět mohla říct to samé jako o těch předchozích, ale dají se tu najít nějaké fajn věty, které jsem si zapsala. We je opět o lásce, o páru, ale tentokrát si mě tahle písnička získala. Opravdu moc se mi líbí, mimo jiné je to i singl. A můžeme tu slyšet i Cee-Lo Green, u kterého jsem se bála, že svým výrazným a silným hlasem naruší celkovou "atmosféru" písničky, ale nestalo se tak, právě naopak. Ani nevím proč, ale fakt se mi tahle písnička líbí. Na další písničku si přizval Arianu Grande, na písničku My Favorite Part, a ta písnička je fakt hezká, jen mi tam moc nesedí ta Ariana, nebo spíš - tady nastává ten problém, kterého jsem se bála u Cee-Lo Green, u kterého jsem byla příjemně překvapená, Ariana si tam prosadila ty svoje hlasové šmodrchánky a nebo co to je a sice zpívá hezky, ale tohle mě na ní už docela začíná vadit. No, nezkazila to tolik, takže ta písnička se mi i tak líbí, ale k její části mám nějaké výhrady. Poslední písničkou je God Is Fair, Sexy Nasty. A na tenhle track si přizval Kendricka Lamara, od kterého si chci poslechnout min. jeho posledné album, o kterém jsem toho tolik slyšela. No nic, tahle písnička je fajn a zakončená je vyprávěním ženy, které je podkresleno klavírem a tohle vyprávění zakončuje celé album .Tahle část, vsuvka, říkejte si tomu, jak chcete, se mi velmi líbila, i když na tohle "povídání ze života" fakt nejsem.
Závěrem ještě něco málo o tom, co si myslím o celém albu. I když to Mac Miller neprezentuje jako album o lásce, láska je jedním z hlavních témat v něm obsažených. Já úplně nevyhledávám písničky zabývající se tímto tématem, jelikož mi málokdy mají co nabídnout. Bohužel, ani v tomhle případě se toho moc nenašlo. Já mám radši texty o něčem jiném, ale zároveň, našly se tu pasáže, které se mi líbily, album se zabývá v podstatě jedním tématem, takže je zajímavé sledovat myšlenky zabývající se jednotlivými "podtématy". Ale nebylo tu nic, co by mi šlo proti srsti a vyloženě se mi to nelíbilo. Líbí se mi celý nádech alba, ten doprovod je úžasný a moc se mi to líbí, takže určitě budu vyhlížet jeho budoucí tvorbu. Nejlepší písničky z alba asi vybrat nemůžu, k těm, které se mi líbily víc, už jsem to napsala. A jaké mu dám tedy hodnocení? Takových 65% minimálně, si zaslouží. Možná i skoro k těm 70%.
Dokážu si představit, že si tohle album ještě někdy pustím. A rozhodně mám v plánu si poslechnout i něco z jeho předchozí tvorby.