V září vyšlo spoustu nových alb a na některá z nich jsem byla opravdu zvědavá. Jelikož vyšlo alb opravdu hodně, jak už jsem říkala, nebudu zde uvádět všechny, takový oficiální seznam můžete najít na wiki zde. Upozorňuji na to, že v tomhle článku uvádím jenom zahraniční interprety, jelikož českou scénu prostě nesleduju, až na pár výjimek. Spoustu alb jsem si poslechla, takže o těch vám něco málo řeknu, některá jsem si poslechla jen tak zběžně, někerá vůbec, ale chtěla jsem je zde zmínit.


Začnu albem od A Day to Remember, což je americká rocková kapela z Floridy, a v září vydala svoje šesté studiové album s názvem Bad Vibrations. Album obsahuje, jak tvrdší, tak i jemnější skladby, žánrově bychom mohli album zařadit mezi metalcore a pop punk. Deska vyšla hned začátkem měsíce, 2. září, a v žebříčkách po celém světě si vedla dost dobře, např. v Austrálii se vyšplhala až na 1. pozici, v USA potom na 2. a na 6. v Anglii. Deluxe verze obsahuje dvě písničky navíc, dohromady tedy 13 písní.
Já osobně jsem od téhle kapely nic jiného než tuhle desku neslyšela, sice jsem o jejich jméno už kdysi zaslechla, ale i přesto jsem se k jejich tvorbě dostala až teď. I když ze samotného alba pochází 5 singlů, ani jeden z nich mě předtím nezastihl. Jak už jsem psala, najdeme zde i nějaké tvrdší songy jako třeba Bad Vibrations nebo Exposed, mezi ty jemnější, nebo více popové, bych mohla zařadit Naivety nebo We Got This, které jsem si mimo jiné i dost oblíbila. Mezi takové chytlavé písničky bych zařadila písničky Paranoia a Bullfight, přičemž zrovna u těchle tracků bych řekla, že je to takový mix tvrdší hudby a víc pop punkové hudby.
Jelikož jsem hudby téhle kapely vůbec neznala, neměla jsem žádná očekávání, o to víc jsem byla příjemně překvapena, že se mi tohle album vlastně líbí. Velmi dobře se album poslouchá jako celek, jelikož se přechází mezi různými písničkami a každá má něco do sebe. I když se přiznám, že jejich tvrdší tracky, kde je více toho "řvaní" (screamo to není, ale nevím, jak se to dá pojmenovat, takže mě omluvite), si mě prostě nezáskaly. Ale řekla bych, že Bad Vibrations, jako celek, stojí za poslech a každý si tam něco najde. Mnoho písniček z Bad Vibrations mi nemám moc, co říct, i když znějí třeba super, ale v některých jsem si našla oblíbené lyrics a jsou tam myšlenky nebo konstatování, které se mě líbí. Rozhodně se tohle album nedostalo mezi moje top alba, to rozhodně ne, ale byl to dobrý poslech, dokonce jsem ho slyšela už 3x možná i víckrát.
A ještě můj oblíbený úryvek z alba: I believe in a life before death
Hodnocení: 70%


Další album vyšlo také 2. září, jedná se o album Travisa Scotta s názvem Birds in the Trap Sing McKnight. Travis, vlastním jménem Jacques Webster je americký rapper, hip hoper. K tomuto albu neřeknu mnoho, snažila jsem si ho poslechnout, slyšela jsem z něj pár tracků, ale upřímně, to se nedalo poslouchat a rvalo mi to uši - ale pokud máte rádi elektronický hlas plný auto-tune (nebo co to je), tak by se vám to mohlo líbit. Např. začátek písničky guidance nezněl vůbec špatně, dokud se opět jeho hlas nezačal měnit. Proti samotnému žánru nic nemám, je to směs hip hopu, trap a r&b hudby. Jelikož jsem si ani samotné album celé neposlechla, nijak moc jsem se nevracela a nepozastavovala nad textem, takže k němu nemám moc co říct.


Kapelu Bastille jistě mnozí z vás znají, je to britská indie pop kapela, která vznikla v roce 2010. Mezi jejich nejznámějí písničky patří Pompeii a Things We Lost In The Fire a tuhle druhou písničku jsem si velmi oblíbila. V září vydali svoje druhé album Wild World. Něco z jejich předchozí tvorby jsem znala, něco se mi líbilo více, něco méně, ale víceméně jsem byla zvědavá na tohle nové album. Jak vyšel singl Good Grief, a potom ještě písnička Fake It, nebyla jsem si úplně jistá tím, co čekat od tohoto alba - ani jedna z písniček mě moc nezaujala. Problémem celého alba potom je, že většina písniček zní strašně podobně. Zpěvák Dan Smith má sice rozpoznatelný hlas, o tom žádná, ale právě i jeho hlas dělá ze všech písniček v podstatě nerozeznatelné tracky. V hodně písních se objevuje láska, páry apod. Hodnocení tomuto albu dávat nebudu, nevím, jak bych ho hodnotila. V podstatě mě vůbec nezaujalo a nelíbilo se mi. Některé písničky od Bastille se mi sice v minulosti líbily, ale tahle tvorba, ta jde úplně mimo mě.

Jméno M.I.A. můžete znát možná díky písničce Paper Planes, což byl obrovský hit, zkrátka klasika. Teď přišla s novým albem AIM, o kterém tvrdí, že je její poslední, ale to tvrdila i o tom předešlém albu, takže uvidíme. M.I.A. je rapperka, která se věnuje hip hopu, v kterém jsou často zakomponovány exotické melodie východního stylu. V mnoha písničkách má také upravený hlas, někdy je více elektronický, někdy méně. Na nové album si přizvala také pár hostů, mezi nimi je např. ZAYN nebo Dexta Daps, který to refrénem na tracku Foreign Friends naprosto zabil, skvělé. Některé písničky jsou zajímavé, jako třeba Borders, která odkazuje na dnešní svět a společnost, další písničky zaujmou svými exotickými rytmy. Deluxe tracky jsem neslyšela, ale slyšela jsem normální verzi tohoto alba. Album mě nijak extra nenadchlo, ale ani nepohoršilo, rozhodně mě zaujalo víc než novinka od Bastille. Moje hodnocení by bylo asi nějakých 57%, dejme tomu, jelikož na celou šedesátku to nemělo, ale zároveň to bylo lepší než průměr.

Nick Cave and the Bad Seeds jsou australská kapela, která vznikla už v roce 1983. Skeleton Tree je už jejich 16. albem. Mimochodem, recenze na toto album jsou skvělé, takže tohle album asi za poslech stojí, hlavně tedy pro ty, co mají tuto kapelu rádi, zklamáni pravděpodobně nebudete. V září vyšel zároveň i dokument One More Time with Feeling, ve kterém mimo jiné zazní i všechny písně z nového alba. Co bych měla určitě zmínit je to, že album vzniklo poté, co zemřel syn Nicka Cavea, Arthur.








Of Mice & Men - Cold World
recenze: zde
















Pokud jste o jihoafrické kapele Die Antwoord ještě neslyšeli, tak vám je krátce představím. Tahle kapela vzniklo v roce 2008 a tvoří ji rappeři Ninja a Yolandi Visser a ještě taky God, což by měl být dj. Jejich image vznikla na základě kultury Zen a dá se říci, že tohle je i žánr hudby, který dělají - jinak alternative hip hop nebo rave. A září vydali svoje 4. album s názvem Mount Ninji and da Nice Time Kid. Ještě před pár lety bych si nezvládla poslechnout ani 10 sekund z jejich hudby, teď už se to dá víc, ale ne že bych chtěla. Nicméně znám lidi, kterým se tahle hudba líbí, a to je v pořádku. Takže si je třeba zkuste poslechnout, jestli je neznáte, a uvidíte. No, můj šálek to není, takže proč bych se trápila poslechem jejich nové alba, že?



Mac Miller - The Divine Feminine
recenze: zde
















Usher a jeho v pořadí již 8. deska Hard II Love vyšla 16. září. Žánrově by se deska dala zařadit mezi R&B a hip hop. Zmiňuji zde Ushera, jelikož ho zná asi každý a tak nějak jsem měla vždycky v podvědomí, že je docela významným člověkem ve světě hudby. No, nevím, jestli tomu tak je, ale přinejmenším jsem ho tedy aspoň zmínila. Zkusila jsem si i něco málo poslechnout z jeho novinky a je to docela fajn, rozhodně se to dá poslouchat, ale nijak víc mě to nezaujalo.









Kapela Young Guns vznikla celkem nedávno, a to sice v roce 2008, a stihli už vydat čtyři alba, přičemž nejnovější album Echoes vyšlo minulý měsíc. Album posbíralo převážně samé dobré recenze a mě taky zaujalo, takže jsem si ho nakonec poslechla celé. Ale to spíše tak na pozadí, když jsem pracovala na počítači. Ale snažila jsem se k albu vrátit a zjistila jsem, že mi toho vlastně moc co nabídnout nemá. Bohužel tedy. Ale na podruhé jsem si už album neposlechla celé, to musím zmínit. Ale třeba taková písnička Mad World zní fakt dobře.







Minulý rok vydal kanadský zpěvák Shawn Mendes své debutové album Handwritten a tento rok navazuje na svůj úspěch s deskou Illuminate. Všechny jeho singly se v podstatě dostaly v žebříčcích hodně vysoko, a tak je jen málokdo, kdo by ho neznal. Mně osobně se některé jeho písničky líbí, jsou chytlavé a z takovýchtěch hitů si je poslechnu ráda, a tak mě docela zajímalo i tohle album. Už dvakrát jsem si ho zkoušela poslechnout celé, ale nikdy jsem se nedostala až na konec, a tak až při psaní tohoto článku si ho opravdu celé poslechnu a zároveň sepíšu, co si o jednotlivých písničkách myslím.
Písnička Ruin mě osobně vůbec nezaujala, opakující se, nic neříkající, text a táhnoucí se melodie. Přesto je to třeba oblíbená písnička mojí sestry a ta ho poslouchá opravdu ráda, přesto pro mě tahle písnička prostě není. Dalším songem je Mercy, což je singl a tuhle písničku jsem slyšela opravdu hodněkrát. Na první poslech si mě vůbec nezískala, ale už ji mám docela i ráda, tedy nevadí mi, když hraje. A naživo ji taky zazpíval hodně dobře. V tomhle ho ocenit umím, jelikož umí opravdu zpívat a je mu teprve 18, takže třeba v budoucnu bude psát i o něčem jiném než o lásce a vztazích, které nevyšly apod. (Neslyšela jsem všechny písničky z tohoto alba, zatím, ale asi je to jeho oblíbené téma). Treat You Better byla prvním singlem z tohoto alba a do té jsem se "zamilovala" na první poslech, hned jak vyšla, tak se mi vryla pod kůži. Neříkám, že by mi toho tahle písnička nějak extra moc předala, ale je neskutečně chytlavá a moc se mi líbí. Opravdu fajn písnička. Three Empty Words je tedy další písnička o lásce, dá se říci, ale budiž. Jediná věc, co mě zaráží je, kolik toho tenhle 18tiletej kluk má v zásobě o lásce, kolik toho ještě k tomuto tématu může říct? A ne, nejedná se o metafory a skryté významy, v nichž si každý může najít to svoje. Tady je to všechno řečeno celkem dost na rovinu. Don't Be A Fool mě taky nijak nezaujala, nevím co víc k téhle písničce napsat. Písnička Like This se mi překvapivě docela líbí, nepřekvapivé téma a text, ale poslouchá se to dobře a je to hezky napsané, popravdě řečeno. Ale co musím ještě jednou zmínit, text se postupně jen opakuje a tohle je případ zatím většiny písniček na tomto albu. Dále je tu No Promises, na textech musí Shawn ještě zapracovat, i když rozhodně nejsou špatné, to si nemyslete, jen já mám radši né moc přímočaré texty, ale musím uznat, že většina jeho písniček je chytlavá a.. prostě chytlavá - nevím, nakolik psal tyhle písničky sám, a jak moc mu s nima pomáhal někdo další, ale melodie jsou opravdu fajn. Pak je tu Lights On. Já bych v podstatě mohla říkat o všech písniček to samé.
Tak jo, opět jsem to vzdala a další písničky jsem nedoposlechla, pustila jsem si vždycky jen kousek z nich plus jsem si projela texty - a hádejte co? Nic nového, furt to samé.
Nejvíc se mi z celého alba tedy líbila Treat You Better, což je skvělý hit, chytlavý a fajn.
Hodnocení: 55% (maličko lepší než průměr, ale ne o moc)

Skylar Grey - Natural Causes
recenze: zde
















Hayley Kiyoko je americkou herečkou a zpěvačkou, EP Citrine je už jejím třetím EP v pořadí. Odtud vyšly také dva singly "Gravel To Tempo" a "One Bad Night".















Head Carrier je již šestým albem americké kapely Pixies. Žánrově se jedná o alternative rock až pop rock. Album jsem sice skoro celé slyšela, ale asi se k němu víc vracet nebudu. A co jsem se dívala na recenze, tak album je většinou hodnocené průměrně nebo lehce nadprůměrně, třeba 6/10 apod.












Solange vydala své 3. album s názvem Seat at the Table. Ten cover je příšerný, k tomu se víc vyjadřovat nebudu. A hudba? Mně osobně to album příliš nezaujalo.















Americká kapela Yellowcard vydala self-titled album, které je už jejich dessáté v pořadí a zároveň je to i poslední album, které kdy vydají. Tato kapela vznikla v roce 1997 a zůstala aktivní až dodneška, s jednou dvouroční pauzou. Z tohoto alba vyšel jeden singl a to "Rest In Peace".












Já už jsem myšlenkama u alb za měsíc říjen, jelikož, to vám musím říct, tenhle měsíc je dost našlapanej. Už se nemůžu dočkat, až se rozepíšu o těchto novinkách. Ale zatím, které album v září vás nejvíc dostalo? Za mě je to určitě Natural Causes od Skylar Grey.

Jinak byste nevěřili, kolik času mi zabralo sepsání tohoto článku, jelikož většinu alb jsem si poslechla ještě jednou, abych si dokázala pořádně rozmyslet můj názor na ně. No, zabralo to chvilku, tak snad to oceníte :)