Czech Julie

16:59

Pár dní v milované Praze

Psáno zhruba o měsíc později. Začátkem září jsem se ocitla na pár dní v Praze - jeden z důvodů byl ten, že mi odtamtud jel autobus do Anglie a za další v Praze žije můj taťka, nevlastní sourozenci, zkrátka tato část rodiny. A Praha se řadí mezi má oblíbená města. Vlastně by bylo docela fajn tam alespoň nějaký ten měsíc žít.

A co vlastně dělám, když jsem v Praze? Už před nějakou tou dobou mě přešlo uvažování ve stylu - musím do toho obchoďáků a toho obchoďáku, zkrátka nakupování není mojí hlavní zálibou v Praze, nebo kdekoliv jinde, protože jen tak nerozhazuju peníze. Ale co miluju je obcházení pražských kaváren, hospod a vůbec všelijakých podniků. Ať už navštívím jakékoliv město, mým největším problémem je vždy to, že nemám dostatek času nebo peněz na to obejít všechny ty kavárny, co jsem si našla a o kterých jsem slyšela, plus ty, na které jsem sama náhodou narazila.

Takže pár dní jsem přespala u taťky a pár dní u nevlastního bráchy - herce, který mi mimo jiné také zajistil lístek na představení Spalovač mrtvol do Stavovského divadla, kde i on hrál. Jedná se o moderní pojetí tohoto známého příběhu a i když k němu mám určité výhrady, líbilo se mi, že byl děj a příběh opět pojat trochu jiným způsobem, a tak tu nemáme deset stejných variací toho stejného příběhu. Líbilo se mi zapojení umělých figurín a rozdělení scény do menších "podscén" ve vitrínách. Ale byly tam také scény, které mi přišly až moc vyhrocené. Takže mám za sebou knížku, film i hru a musím říct, že zatím preferuji tu knížku.

Ještě musím zmínit ateliéry Barrandov - kdysi na světové špičce, tak snad se tam opět dostaneme.

A jednou takovou kavárnou, kterou jsem chtěla navštívit byla Kavárna, co hledá jméno - která byla poblíž místa, kde jsem spala pár nocí, jenže ta byla vždy narvaná, když jsem si tam chtěla jít sednout, takže třeba někdy příště. To jsou takovéty hipster kavárny, které nejsou až tak hipster, jelikož o nich každý ví a taky jsou dost drahý. Takže asi tak. Musím se prokopat k většímu undergroundu.

Tohle je ale opět článek, v kterém s vámi chci především sdílet moje fotografie. Momentálně nevím, jak moc se chci focení věnovat, a jak s fotkami naložím, ale myslím si, že zrovna psaní, blog a fotografie patří k sobě, a tak zde chci tuto moji tvorbu sdílet i zde. Ale budu ráda, když mě budete sledovat i na mém instagramu, na kterém chci teď trochu zapracovat.

pro více fotek: https://www.instagram.com/juliekrocova/

18:59

Dobrovolničení na hudebních festivalech v Anglii / Volunteering at music festivals in the UK

Česky English

Na tomto blogu bude v budoucnu přibývat více článků na téma cestování, jelikož samotné cestování čím dál víc doprovází můj život, tak se tomuto tématu nevyhnu ani na blogu. Ale nebojte, neznamená to, že bych přestala psát o filmech, hudbě či knížkách, jelikož tyto věci mě také nadále doprovází. To jen tak pár slov na úvod, ale přesuňme se k samotnému tématu tohoto článku.

Ne každého by možná hned napadlo, že na festival se člověk může dostat také díky dobrovolničení na něm. Přesně takto jsem se letos podívala na dva festivaly v Anglii - pomáhala jsem na nich výměnou za vstupenku a zázemí, ale tahle možnost, jak se na festivaly podívat, má také své plusy a mínusy, i o těch bude řeč, ale prvně něco málo o tom, jak jsem se k tomu vlastně dostala.

Mým vysněným festivalem byl Reading Festival ve Velké Británii, kam ale celovíkendová vstupenka byla nad moje finanční možnosti. Jak jsem tak brouzdala po webu tohoto festivalu, narazila jsem na záložku Volunteer a ihned ji rozklikla. A tak se mi otevřel svět nových možností, možností dobrovolničení a zároveň užívání si těch nejlepších festivalů. Konkrétně mě to odkázalo na stránku společnosti Hotbox Events, která na festivalech pomáhá, ale existují i další organizace, např. Oxfam, ale s tou zkušenosti žádné nemám. Hotbox pomáhá i na mnoha dalších festivalech, a jelikož V Festival a Reading Festival se konaly hned po sobě, rozhodla jsem se účastnit právě těchto dvou - do Anglie jsem v té době, v srpnu, jela pouze kvůli těmto akcím, a tak mi vyhovovalo, že budu dva týdny v kuse žít ve stanu. I když jsem se tedy na pár dní zastavila i v Londýně, když už jsem měla tu možnost,

Původně jsem chtěla napsat samotný článek i o těchto festivalech, ale takový článek vydávat asi měsíc po samotných událostech nemá tak úplně cenu, a tak o tom něco málo napíšu aspoň tady. V Festival je více popového zaměření a já před touto zkušeností o jeho existenci neměla ani tušení. Mezi nejlepší hudební zážitky z V řadím koncerty Rudimental a Ellie Goulding. Dále jsem měla možnost vidět třeba Stormzyho, o jehož tvorbě i nadále nevím, co si mám myslet. Jamese Arthura jsem slyšela alespoň během mé směny, i když zrovna tento koncert jsem si chtěla užít naplno, jelikož se jedná o mého oblíbeného zpěváka, snad někdy příště, každopádně jsem byla příjemně překvapena, když se objevil na pódiu během koncertu Rudimental, zde tak představili svoji společnou píseň poprvé naživo.
Reading Festival byl naprosto ohromujícím zážitkem a z V Festivalem se snad nedá ani srovnávat. Největším zážitkem byl samozřejmě koncert Eminema - v životě se mi nesnilo o tom, že bych ho mohla slyšet naživo. A o nejlepší párty se v dance stanu postarala Charli XCX, která se také řadí mezi mé oblíbené interprety.

A co musíte splňovat pro to, abyste se mohli vydat na takovéto zahraniční festivaly? Musíte mít právo pracovat v UK, k tomuto vám stačí cestovní pas, samozřejmě u sebe musíte mít také občanku. Hotbox Events po vás nadále bude chtít zaplatit také depozit £145, který má zajistit, že se objevíte na všech směnách, a že s vámi mohou pořadatelé počítat - tento depozit vám bude navrácen během září či října, já momentálně na svůj depozit čekám. Dále musíte být starší 18ti let a na festival musíte dorazit v dostatečném předstihu - jednotlivé časy a dny jsou vždy dopředu známy. A samozřejmě se musíte umět domluvit anglicky - musíte být schopni např. lidem odpovídat na otázky. Ale to je jinak všechno.

Jelikož jste součástí týmu, co na festivalu pomáhá, přináší to sebou také nějaké výhody. Stanujete v oddělené části kempu, kde můžete najít také o trochu lepší záchody a sprchy, nehledě na to, že každému, kdo do této části kempu vstupuje, je vždy kontrolován náramek, který značí to, že tam má přístup, takže je vše bezpečnější a nehrozí, že vám někdo vykrade stanu během toho, co v něm nebudete. Dále se v tomto kempu nachází větší stan, kde jsou lavičky a stoly, takže se tam můžete uchýlit v případě většího deště, a také je tam vždy světlo. K dispozici je tam i rychlovarná konvice, stejně jako zásuvky a zásoby kafe, čaje a horké čokolády. A to je velký luxus na festival. A na některých směnách vám o přestávce přinesou i sušenky - shortbread.

A teď co to obnáší. Podle délky festivalu musíte odpracovat určitý počet směn. Na V Festivalu, který trval dva dny, jsem pracovala dvě 8hodinnové směny a na Reading Festivalu, což je třídenní festival, jsem měla směny tři. Přičemž na Readingu to byly hlavně směny před samotným festivalem, během toho, co lidé přijížděli do kempu, takže se nebojte, že každý festivalový den budete pracovat, to rozhodně nehrozí. A teď k tomu, jak jsou jednotlivé směny vlastně přiřazovány. Pamatujete na depozit, který jsem zmiňovala? Ten je možné zaplatit už někdy během února, přičemž většina festivalů se koná během července a srpna, a čím dříve depozit zaplatíte, tím větší je šance, že dostanete vaše vysněné směny. Přibližně dva týdny před každým festivalem vám je zaslán přehled všech možných směn a vy si navolíte, které směny byste chtěli nejvíce, a které nejméně, čím dřív jste depozit zaplatitili, tím větší je šance, že dostanete vaši první preferovanou možnost.
Také je více druhů směn, některé směny jsou v aréně, některé v kempu, někdy máte noční směnu, některé směny jsou na požárních věžích, při některých obcházíte kemp, tohle všechno se může lišit také podle jednotlivých festivalů. Já osobně můžu mluvit pouze o vlastní zkušenosti. Jak jsem psala, na V Festivalu jsem měla možnost slyšet Jamese Arthura, i když jsem zrovna pracovala, jelikož jsem tu směnu byla v aréně, kde bylo mojí prací odpovídat na dotazy návštěvníků - kde je která stage, kde jsou záchody a tak podobně. Jiný den jsem dávala náramky při vstupu. Na Readingu jsem zase obcházela kemp a pomáhala lidem najít cestu, či jsem opět odpovídala na dotazy. Některé směny jsem měla při sobě také vysílačku, kterou mezi sebou jednotlivé týmy komunikovaly. Při některých směnách v kempech, bylo mou povinností také kontrolovat táboráky, aby všechny ohně byly pod kontrolou. Nebo jsem pomáhala náklaďákům a vozidlům "prorážet" cestu mezi lidmi.
Jsem ráda, že jsem si mohla vyzkoušet tolik různých rolí a za mě to určitě byla super zkušenost. A nebojte se, i když jste žádnou z těchto věcí v životě nedělali, ve finále na tom není nic složitého a jde o to se do toho prostě vrhnout a učit se novým věcem.

Velkou výhodou je určitě to lepší zázemí, ale zároveň tohle dobrovolničení doprovází také nějaké ty nevýhody. Ale takovou nevýhodou určitě není, že neuvidíš nic ze samotného festivalu nebo že zmeškáš všechny hlavní hvězdy - spoustu lidí si myslí, že když dobrovolničíš, nevidíš z festivalu skoro nic, ale opak je pravdou, jenom záleží na tom, jestli dostaneš směny podle tvých představ, takže depozit doporučuju platit opravdu, co nejdřív. Ale přesto, i když toho z festivalu uvidíš hodně, přece jen to není to samé, jako kdybys tam šel jako normální návštěvník. A taky si musíš rozvrhnout všechno tak, abys zvládal všechny směny a mezitím měl i čas si odpočinout. Není to tak hrozné, jak to zní, ale i tak jsem vynechala některé kapely, které jsem chtěla slyšet naživo, jen proto, že jsem zkrátka dala přednost spánku a odpočinku.
Menší nevýhodou může být také právě to ubytování v trochu lepším kempu. Každý má směny jindy, někteří mají noční, někteří musí vstávat brzo ráno a podobně, a tak nesmí být v kempu příliš rušno. Ale není to zas tak moc striktní, i tak se tam dá v klidu posedět s lidma a poslouchat nějaká ta hudba a popíjet pivo či cider, jen zkrátka neočekávejte stejnou párty jako v některých jiných kempech.

Jinak poznávání nových lidí je určitě taky velkou výhodou a je to příjemné plus.

Na závěr, já tuto zkušenost vnímám jako velmi pozitivní a myslím, že mi mnohé dala. Navíc jsem se podívala na festivaly, které bych si jinak v životě nemohla dovolit, teda alespoň ne teď. Hudba, léto, zábava. Pokud někoho z vás, tahle možnost zaujala, určitě vyražte, stojí to za to. Já se pravděpodobně takhle podívám na nějaké festivaly i příští rok. A pokud máte jakékoliv otázky, napište mi do komentářů a já vám všechny otázky ráda zodpovím.

Přecejen jsem nechtěla na festivalech tahat zrcadlovku - taky bych se bála, že se s ní něco stane, takže mám pouze pár momentek z mobilu. Představte si tančení a paření v davu se zrcadlovkou, to by nepřežila - např. takový dav na Major Lazer byl něco šíleného, naprosto.