Myšlenky, které většině lidem nebudou dávat smysl. Nebo si v nich dokážou najít smysl vlastní.

Každý rok je lepší než ten předchozí.


Pokud chcete někoho pozvat ven, prostě to udělejte. Zaprvé budete vědět, na čem jste, a pak je tu taky ta možnost, že se z toho nakonec vyklube fajn večer. Minulý rok jsem tohle udělala vůbec poprvé a od té doby to aplikuji čím dál častěji, věřte mi, že život je takhle moc jednodušší. Celkově věřím v to, že člověk má všechno ve svém životě ve vlastních rukách - chceš někoho vidět, pozvi ho ven, chceš s někým mluvit, napiš mu nebo zavolej mu, chceš něco? Prostě to udělej, vezmi život do svých rukou. Využij příležitostí.


Dostala jsem se na všechny školy, kam jsem se hlásila. To, že se někam dostaneš, nebo máš možnost někam jít nebo něco udělat, neznamená, že to MUSÍŠ udělat. Furt máš možnost volby. Jinak jsem se hlásila do Anglie, o studiu v Česku jsem ani neuvažovala a ani do budoucna neuvažuju. Pokud vůbec někdy půjdu studovat výšky, tak to bude v zahraničí, nejpravděpodobněji v Anglii. Ale o výšce teď nějak neuvažuju. Zavázat se na čtyři roky, život není tak dlouhý. A chci mít volnost. Mým životním jediným cílem je mít tu možnost rozhodnout se pro cokoliv kdykoliv. Proč nezkusit svobodu bez závazků, proč se musíme k něčemu zavazovat.Proč ztratit nejcennější roky života něčím, čím si ani nejsem jistá - bude mě to vůbec bavit? a ještě se zadlužím.Co znamená svoboda? Za čím se honíme? Zažívej věci, prožívej zážitky. Využij času, ujasni si věci. Objev nový pohled na věci.


Škola nikdy nevedla lidi k tomu, aby dělali to, co je baví. Nedostatek prostoru, hlavně toho psychického.


Štve mě přístup lidí, kteří myslí hned na to nejhorší - co budeš dělat když to nevyjde, co když se něco pokazí, apod. Zabývat se přítomností, momentem a momentálním problémem, proč se zabývat tím, jak se něco nepovede, když taková situace ještě ani nenastala. Přijde mi, že lidi si pak přímo vsugerují neúspěch.


Píšu si deník, už několik let a je to dobré pro reflekt zpátky. Taky si zapisuju sny, někdy. Sníme o tom, čím se podvědomě zabýváme. Hledání smyslu ve snech.


Být upřímný je těžký. Ale nejhorší je, když někomu nalháváš, že jsi jeho kamarád, když nejsi. Nelži, neubližuj lidem kolem sebe, nenech to zajít moc daleko.


Popletená Alenka. Odpoutat se. Přemýšlet nad otázkami zpovzdálí. Život - týká se mě to vůbec? Upíráš se až moc na budoucnost? Být zodpovědný, umět se rozhodnout na základě pravdivých informací a vědět, proč to děláš.


why are drugs illegal (http://fantasy-maniak.blogspot.cz/2017/03/why-are-drugs-illegal.html) - článek, na který jsem i docela pyšná a stojím si za ním, začala jsem se zajímat a hlavně si sama sobě pokládat i různé otázky, jelikož většinou jenom vstřebáváme různá fakta, bez toho aniž bychom se nad nimi sami pořádně zamysleli. You think you're changing anything? Question everything!


Udělat si čas na to, co chceš dělat. Být kreativní. Podporovat kreativitu. V každém je, škola a tenhle celej systém ji prostě jen zabíjí - úspěšně. Zajímej se. Sebevzdělávání se.


maturita byla taky věc minulý rok (http://fantasy-maniak.blogspot.cz/2017/05/maturita.html) a já jsem neměla pochyb o tom, že zvládnu odmaturovat s celkem dobrýma známkama. to jen dokazuje to, že i když v tebe nikdo nevěří, nejdůležitější je vědět to, na co ty sám máš. samotná maturita je nesmysl, který nepodporuje myšlení ani schopnost myslet kreativně. jde jen o to umět splnit předem určené body, nevymykat se, být jeden z davu.


putovali jsme za ničím. protože život nemá smysl


Dny, kdy jsem to nedávala, nestíhala. Žádná motivace, důvod, proč dělat to, co jsem měla dělat. Nemít tušení, co člověk dělá, jenom opakuje to samé dokola a poslouchá, co je mu říkáno, aby dělal. Beze smyslu. A pak se ty pocity hromadí.


s kým rád trávíš čas?
kdo rád tráví čas s tebou?
kdy potkáš prvního člověka, s kterým si doopravdy rozumíš?
názory, myšlenky. lidi, který považuješ za kamarády, ale nejseš schopný si s nima povídat o tom, o čem skutečně chceš. o věcech, které jsou pro tebe důležité. sdílíme vůbec podobný pohled na svět?
a pak jsou tu lidi, s kterýma se bavíš poprvý v životě a můžete se bavit o čemkoliv. hluboké myšlenky, pocity, názor na život, na svět...vlastně jsem nevěřila, že by takový člověk mohl vůbec existovat.
oboustranné porozumění.

zbavit se pocitu zamrznuzí


bez peněz si život užít nejde. to je fakt.


necítit se ve své kůži, ale co je moje kůže?


nejlepší jsou spontánní rozhodnutí. take action. rozhodnout se pro cokoliv kdykoliv. moct změnit "plány" kdykoliv chci, jen tak.


dostala jsem chuť si obarvit vlasy - poprvé vůbec, a taky si ošmikat vlasy, tak jsem to udělala. viděla jsem možnost jet jako dobrovolník na festivaly do anglie, tak jsem tam jela. londýn se mi zalíbil, tak jsem tam odjela na 2 měsíce, z kterých se se staly víc jak 3 měsíce.


nebýt posedlý myšlenkou, co si o tobě myslí ostatní lidé. nebýt ovlivněn názory ostatních na ostatní lidi. dělej si vlastní názory na lidi. tolerance. respekt - člověk si musí zasloužit můj respekt.


člověk musí věřit sám v sebe, protože nikdo jiný v něj věřit nebude.
pomlouvání za zády, zpochybňování tvých schopností, lidi se budou na tebe dívat skrz prsty pro rozhodnutí, kterés udělal
bylo mi řečeno, že jsem nezodpovědná a ničím se. naopak konečně jsem prozřela a vidím svět kolem sebe a vnímám ho, tak jako nikdy jindy
pohrdání, nepochopení. nepotřebuju promlouvání do duše, od toho kdo nevidí. jsem si vědoma toho, jak žiju svůj život, a jaká rozhodnutí dělám, a jak tahle rozhodnutí ovlivní můj život.
v co věřím? věřím v sebe. věřím v individualismus.


život nemá žádný smysl. nic není náplní života. nic a možná všechno.
cítit prázdnotu.  je mi jedno, co bude. necítit nic - když necítíš nic, jak se tváříš?


hřbitov - copak už tak nezabíráme dost místa na Zemi, ještě chceme mít kousek půdy, který budem moct zabrat navždy, na věky věků


Znám víc nemrtvých, jimž stále tluče srdce, než těch, jejichž kůže je již navždy ledově chladná.


ve věčném rozpolcení


a následující větu v mém deníku sem nemůžu napsat. následující myšlenky. nesdílej příliš mnoho, neprozrazuj příliš mnoho, nech si kousek tajemna, neztrať sám sebe - aby se nestalo, že tě cizí lidi znají líp než ty sám


víš co znamená svěření někomu svých největších strachů? jseš ochotný podstoupit to riziko?


jaká bude tvoje reakce na zjištění toho, že opovrhuješ něčím životem? to je přesně to, jak nechci skončit. nežít sama za sebe.


dívej se na svět kolem sebe. oceňuj svět kolem sebe, otevři oči, vnímej. raduj se z maličkostí, všímej si maličkostí.


nemít náladu na život.

některé myšlenky se musí zabít hned v zárodku - snění, které se nestane a vlastně ani nechceš, aby se stalo, to si s tebou hraje jen tvoje mysl.


Některé myšlenky už pro mě nejsou tak výjimečnými a v hlavě mi vyskakují velmi často, vlastně se staly už součástí mého každodenního toku myšlenek - i když tyto myšlenky jsou promítány především do budoucnosti. Krok do neznáma, kdy chceš zkusit určité věci, o kterých dopředu nevíš, jestli tě budou naplňovat a bavit. Zároveň nechci ztratit samu sebe. Odprostit se od některých věcí, zaběhlých etap. Umět rozlišit od sebe důležité věci a věci, bez kterých se obejdu.


Umět se smířit s možností, že některé lidi už třeba nikdy v životě neuvidím. Stát se může cokoliv. Ale zároveň se nebát vzít věci do svých vlastních rukou.


learning by heart is just a waste of time


...ze života, ze kterého chci utéct, ale není kam. Neustále předstírání. Přežívání.


how do i cope with emptiness?


rozpoložení mysli, noc, nejhorší myšlenky


Když nevěříš v existenci něčeho, jseš s tím smířený, ale jakmile zjistíš, že něco takového existuje, už navždy ti to bude chybět. Porozumění.


A na moji existenci se pravděpodobně zapomnělo.


"Ze stresu si chceš zašukat?" misinterpretace nápisu na tričku


Nejdřív musíme být upřímní sami k sobě.


všechno je iluze


Je to fajn, člověk nic nepředstírá a naráží na fajn lidi.


Sebevražda je jednou z možností. Jde o uvědomění se.


Nechci zapomenout moje pocity a myšlenky, co se mi honily hlavou, ale jak je uchopit? Necítila jsem se sama, mnohdy jsem si radši zvolila samotu než abych vedla nicneříkající dialogy bez sdělení a myšlenky.


Hádám, že mám přece jen ráda pozornost ostatních. Ale nemělo by mi na tom záležet.


Kouření sbližuje.

První sex, druhý sex, poslední sex. Nepodstatné.


"prázdná", žádné nové myšlenky - stav, který nastane, když stojíš na místě a nikam se neposouváš


být upřímný k lidem kolem sebe, naprosto a dávat si pozor na to, s kým se staneš kamarád - jsou lidi, kteří mě nikdy za kamarádku označovat neměli


koukání se na život skrz filmy


Dva dny, dvě noci a dvě hodiny spánku. Asi se zas zhoršuju.


Zajímavé konverzace. Dělají lidi všechno jen proto, aby dostali pozornost ostatních? Dělám něco jen proto, že já sama chci? Fotila bych, kdyby ty fotky nikdo nikdy neviděl? Psala bych? Cestovala bych, kdyby o tom nikdo nevěděl?

Chci se stát tím, kým se chci stát.


I když to nechci říkat, myslím si, že nastane čas, kdy se přestaneme skoro bavit.


lil peep - je mi smutno, stále nevstřebaná a neuchopená skutečnost


Měla jsem v plánu to udělat již dříve, sdílet více mých myšlenek a názorů, a to nejenom zde, na tomto blogu. Myšlenky a názory jsou něco, co nás rozlišuje od ostatních a je to součást naší osobnosti a individuality, nechci se proto schovávat za maskou objektivity a neutrálnosti, pokud se chci o nějakém tématu rozepsat, tak to udělám, zároveň nemám ráda povídání o ničem, pokud mám názor, za kterým si stojím, ale zároveň ráda slyším názory ostatních a jsem schopná diskutovat, tak o tom ten článek napíšu. A většinou takové články budou doprovázet také moje fotky, myslím si, že tyhle dvě věci se hezky doplňují.

Poslední článek ze série zhlédnuto/přečteno za rok 2017, I KDYŽ v plánu mám ještě takové ohlédnutí za minulým rokem, ale tohle jsou opravdu ta poslední ohlédnutí, poté mě čeká návrat do přítomnosti - té blogové, kdy nemusím dohánět resty, které jsem si sama naplánovala, a pak nestíhala. Minulý rok jsem shrnula můj seriálový i filmový rok v jednom článku, ale kdybych to tak udělala i letos, tak by takový článek byl opravdu nesmyslné délky a nikdo by to nečetl. Navíc, seriály se dost zakotvily do mého života, a tak si zaslouží samostatný článek.

V roce 2017 jsem začala sledovat spoustu pro mě nových seriálů, ale mnoho z nich ještě běží, čeká se na nové řady, nebo já jsem v nich stále pozadu, a tak je pouze jeden jediný seriál, který jsem měla možnost celý zhlédnout, hlavně tedy proto, že byl vysílán v letech 1999 a 2000, a tak už je to nějaký pátek, co byla finálová epizoda odvysílána. Mluvím o seriálu Freaks & Geek, na který jsem narážela na každém rohu internetu - hlavně tedy instagram a tumblr, i když tumblr se přiznám, že už nepoužívám tak moc jako kdysi. Mnohdy mě na seriál či film dokáže nalákat pouhá fotka z určité scény společně s jejím dialogem. Když jsem do tohoto seriálu šla, neměla jsem žádná očekávání, nikdy předtím jsem o tomto seriálu neslyšela a o to příjemněji jsem byla překvapena, když jsem zjistila, o jak skvělý seriál se jedná a navíc se skvělým obsazením. Samotný název prozrazuje, o kom seriál je, v češtině machři a šprti, a odehrává se kde jinde než na střední škole. Už dlouho jsem nenarazila na seriál, u kterého bych se tak upřímně pobavila - i když nejen to, i když Freaks & Geeks vnímám zejména jako komediální seriál, najdou se tu i vážnější chvilky a je tu poznat vidět vývoj jednotlivých postav. Dílů má seriál jen 18, za to dívání se na ně je opravdu kvalitně strávený čas.


O seriálech píšu na blogu čím dál častěji a minulý rok jsem vydala článek s názvem 'Moje seriálové závislosti', v kterém se rozepisuju o seriálech, kterým jsem minulý rok doslova propadla. Začnu seriálem Stranger Things, který bych označila za jeden z nejlepších současných seriálů. Pamatuji si, že na pilotní díl jsem se dívala hned po vydání, což bylo někdy v létě 2016, ale k zhlédnutí dalších dílů jsem se musela dost odhodlávat, jelikož jsem se obávala, že se budu moc bát - což ve finále seriál nebyl až tak strašidelný nebo jen nabývám na jakési odolnosti v tomhle ohledu. Ať tak či tak, celou první sérii jsem zhlédla teprve minulý rok, a pak jsem se těšila na tu druhou. Během premiéry druhé série jsem žila v Londýně, kde jsme se na seriál dívali s partou kámošů a lepší zážitek jsem mít nemohla. Podle mého byla první série trochu strašidelnější, za to druhá série působí mnohem temněji. Tohle je seriál, který se zařadil mezi mé vůbec nejoblíbenější a zatím mě nezklamal.
Totéž nemůžu říct o seriálu Riverdale, u kterého momentálně čekám na nové díly. První série mě ohromně bavila, při sledování druhé série jsem si uvědomila, jaký trash se z toho stává - i když mám pocit, že se to snad zase obrací k trochu lepšímu. Riverdale je takový fajn teenagerský seriál, není úplně dětinský, řeší se tam vraždy a vážnější věci, ale občas má člověk pocit, že kouká na fantasy a ne drama. Největší výtku mám k hereckým výkonům, zejména herečka Lili Reinhart, která v seriálu ztvárňuje postavu Betty Cooper, podle mě hraní moc nezvládá. Nevěřím jí vůbec nic a občas se člověk nad některýma scénama může akorát tak smát, jak špatně zahrané to je. Co se mi líbí je samotný vizuál seriálu a také kostýmy a prostředí. Riverdale se tváří jako skvělý seriál, ale ve výsledku ho řadím spíš k těm průměrným - i když mě baví ho sledovat a stále se dívám na nové díly. Mimochodem moje oblíbená postava je Cheryl Blossom, té bych chtěla v seriálu vidět mnohem víc.


Tohle by bylo pro nově objevené a "oblíbené" seriály vše, alespoň v této kategorii. Další novinkou, kterou jsem viděla, je seriál A Series of Unfortunate Events, na který jsem sepsala také samostatnou recenzi >zde<. Celkově se mi tento seriál nelíbil a na další série se určitě dívat nebudu, sama jsem překvapena, že jsem dokázala dokoukat celou první sérii.

Minulý rok se na obrazovky vrátil také seriál Game of Thrones a to v pořadí s již sedmou řadou. Tohle je seriál, který se s naprostou jistotou řadí mezi mé seriálové oblíbence. Nezávidím tvůrcům seriálu ten tlak ze strany diváků i kritiků, který na ně tlačí s blížící se finálovou osmou sérií - tedy... "blíží", pomalu, ale jistě, na novou a zároveň také poslední sérii Game of Thrones si budeme muset více jak jeden rok ještě počkat.
Novou sérii v roce 2017 představil také seriál American Horror Story, který mám dost ráda, ale v tomto případě se to liší série od série, jelikož každá má svůj vlastní příběh. Poslední série nesoucí podtitul Cult se mi moc líbila a Evan Peters předvedl skvělý herecký výkon. Při sledování jsem se těšila na každý nový díl a měla svoje vlastní teorie, jak se děj vyvine, tenhle prostor na teoretizování mě v této sérii moc bavil. Když už byla odvysílaná celá nová série AHS, podívala jsem se při té příležitosti i na série, které jsem ještě neviděla - a tím bylo Asylum a Coven. A obě tyhle série mě bavily a líbily se mi, i když přednost dávám asi Asylum, které je trochu víc temnější a vážnější. A pokud vás zajímá moje vůbec nejoblíbenější sezóna, tak tou je Murder House - myslím si, že tuto první sérii už žádná nastávající nepřekoná.


Konečně jsem dokoukala 1. řadu seriálu Mr. Robot, což je seriál, jehož myšlenky mě baví, ale zároveň mě nedokázal chytnout natolik, abych hltala díl za dílem, a tak se vždy jen jednou za čas k nějakému tomu dílu dostanu. Ale tento rok bych chtěla všechny vydané díly dohnat, jelikož ve výsledku mám tento seriál dost ráda.
Pak je tu seriál Vikings, jehož první sérii jsem zhltla najednou a strašně rychle, ale od té doby jsem se nějak neměla k zhlédnutí žádných dalších sérií. Možná bych se k seriálu Vikings opět měla vrátit, ono je to také tím, že poslední díly, které jsem viděla, mě až tolik nebavily. I když celkově tenhle seriál vypadá moc dobře a zajímá mě jeho další vývoj.
Seriál The Walking Dead je pro mě naprostou novinkou, velmi mě odrazoval hlavně počet sérií, zatím jich vyšlo osm, a to znamená spoustu dílů, kterých člověk musí dohnat. Navíc jsem se opět bála, že se budu moc bát, klasika. Ale jednou večer jsem dostala chuť na nějaký trochu temnější a surovější seriál a vzpomněla jsem si právě na The Walking Dead. První sérii jsem zhltla opět strašně rychle, ale hned potom jsem se vrhla na tu druhou, u které jsem momentálně. Dílů mi zbývá ještě spousta, ale momentálně mě tenhle seriál baví moc.


Teď tu mám speciální kategorii a tou je ANIME. Ano, minulý rok jsem konečně dala šanci anime, o kterém jsem si myslela, že mě moc bavit nebude, ale v tomhle případě jsem se neuvěřitelně spletla. Už mám dokonce i několik svých oblíbenců z tohoto žánru a o některých z nich jsem psala již v samostatném článku >zde<.

Začnu od "nejhoršího" a k tomu nejlepšímu se propracuju. Začnu anime, které se jmenuje Parasyte: The Maxim. Vlastně jsem nevěděla, jestli ho tu mám vůbec zmiňovat, ale pokud tenhle seriál znáte vy, aspoň mi můžete napsat váš názor na něj do komentářů. Mně na pohled tohle anime zaujalo, ale první díl mě natolik nebavil, že se k němu asi nevrátím - měla jsem docela vysoká očekávání, ale přednost dám v sledování asi jiným kouskům.
Dál tu mám anime Berserk z roku 1997, z kterého jsem zhlédla pouhé dva díly, a i když mě tenhle seriál docela bavil, chci se momentálně dívat na něco jiného.
A teď už přichází na řadu anime, na které mám ucelený názor, jelikož jsem ho celé viděla. Ghost Hound mělo dost dobře nakročeno na to se stát mým oblíbeným anime, ale tvůrci se od původní myšlenky a příběhu natolik odtočily, že na žádnou z původních otázek, které byly na začátku děje ustáleny, neodpověděly a příběh okolo kterého se to nakonec točilo se stal mdlým bez hlubších myšlenek. Dost mě mrzí, čím se tohle anime stalo, jelikož nakročeno mělo opravdu moc dobře a vypadalo to na zajímavý příběh.
Prvním anime, které jsem kdy viděla, bylo Death Note, což je asi jedno z vůbec nejznámějších anime. Já ho znala z vyprávění už dřív, a tak jsem mu konečně dala šanci. Líbilo se mi, mám k němu nějaké výhrady, ale furt se jedná o hodně dobré anime, avšak viděla jsem i lepší, které mě oslovily daleko více.


A konečně přichází čas vám představit moje dvě nejoblíbenější anime. Začnu se Shiki, což je upírské anime, které se na první pohled zdá jako zábavné fantasy s pár strašidelnými prvky, ale vůbec jsem netušila, čím se ve finále tohle anime stane. Díl od dílu je temnější a vážnější až přijde ten moment, kdy si uvědomíte, že tohle vůbec není fantasy, ale vypovídá to v mnohém i o současné společnosti, v které žijeme. Mě baví zkrátka příběhy, které mají něco navíc, donutí vás přemýšlet a třeba vás donutí i zpochybňovat vám již známé věci.
Posledním anime, které jsem si naprosto oblíbila, je Tokyo Ghoul. Mimo to, že mám ráda fantasy, tenhle příběh má opět ono něco navíc. Na čem v případě tohoto anime velmi záleží je hlavní postava, já opravdu nemám ráda postavy, které jsou černo-bílé a je předem určené kdo je kdo, a koho byste měli mít rádi a koho byste měli naopak nenávidět. Ken Kaneki, což je hlavní postava Tokyo Ghoul, naopak vnímám jako velmi rozpolcenou postavu, což v mých očích téhle postavě na mnohém přidává. Anime má pouhé dvě série, přičemž manga i nadále vychází, říká se, že anime ještě někdy vyjde, ale momentálně to nevypadá moc nadějně - i když já opravdu doufám, že se toho jednou dočkáme. Takže v plánu mám si postupně pořídit mangu a číst tu.
Tohle sice už nepatří do minulého roku, ale jen tak pro zajímavost, momentálně mám rozkoukané anime Paranoia Agent.


Jako každý rok, i tento rok jsem se začala na některé seriály dívat znovu. Občas se dívám na Sex and the City, které jsem viděla mnohokrát, ale nikdy ne celé díl po dílu, takže tentokrát si zapisuju, u kterého dílu jsem vždy skončila a na seriál se dívám v angličtině. S kamarádkou jsme se taky znovu dívaly na náš oblíbený seriál Skins, nestihli jsme ho celý, ale skončili jsme zhruba v polovině 2. generace. A nakonec, ráno u snídaně jsem se začala dívat na Pokémona (Indigo League), u kterého jsem taky nikdy neviděla všechny díly, takže občas se dívám na něj.


Mám tu i pár seriálů, na které jsem se zkoušela dívat, ale nějak to nevyšlo. Tím je třeba seriál SKAM, viděla jsem jen 1 díl, možná se k němu někdy vrátím, zatím mě to až tak nezaujalo, že bych se na to musela hned podívat. Viděla jsem i dost dílů seriálu Vyšehrad, hlavně proto, že to bylo jednou dobou všude sdílené, a bavilo mě to, ale k posledním dílům jsem se nějak nedostala. Taky jsem se začala konečně dívat na Breaking Bad, což je seriál, který mě moc baví, i když zatím jsem viděla pouhé 3 díly, ale letos se na něj chci dívat určitě víc. Viděla jsem taky díl seriálu Master of None, ale ten mě moc nebavil, takže dívat dál se na něj určitě nebudu. A nakonec Black Mirror, z něhož jsem pár dílů viděla a určitě mám v plánu se na tenhle seriál podívat, jelikož mě moc zaujal a vypadá opravdu dobře.


Jako takový bonus dodám asi to, že jsem se skoro jako na seriál dívala na Dan and Phil Play: The Sims 4. Já se dívám na youtube dost, ale gameplaye mě nikdy moc nevzaly, ale tohle je naprostá výjimka. Zábavné, až natolik, že to vážně vnímám jako seriál a začátkem tohoto roku jsem dokoukala všechna doposud vydaná videa s Dilem, takže teď jen čekám na ta nová.

Jinak kdysi jsem na seriály vůbec tolik nekoukala, hlavně kvůli tomu, že jsem neměla internet doma, takže jsem si to vždycky musela někde stáhnout a vědět dopředu, co si vůbec stáhnout chci. Takže jsem se koukala především na seriály v televizi a prvním seriálem, u něhož jsem čekala nové díly byl Pretty Little Liars, což je seriál, který jsem ve výsledku ani nedokoukala, protože to šlo do kytek. Ale teď můžu říct, že seriálů bych se rozhodně nevzdala, jelikož mnohdy se radši podívám na pár dílů určitého seriálu než na jeden celý film. Já vím, divné.

P.S.: omlouvám se za ty fotky zarovnané vlevo, ani nevíte, jak moc mě to štve, ale zkoušela jsem to upravit v šabloně a nešlo to, a nechci měnit design blogu, jelikož s tímto jsem momentálně spokojená, ještě se v tom pokusím povrtat

edit: Úplně jsem zapomněla na seriál Rick and Morty, z něhož viděla docela dost dílů, i když sama od sebe jsem se na to ještě nepodívala. Zcela mě to nenadchlo, ale špatné to taky není.

Určitě mi napište, jaké seriály jste si oblíbily v minulém roce a vy a na které seriály se nejvíc těšíte v tomto roce? :)