A nakonec se vás chci zeptat, na kterém nejlepším představení jste byli vy?

https://www.instagram.com/juliekrocova/

https://www.instagram.com/instxgramer/

Byli jste na jejich koncertě taky? Popřípadě na kterém posledním koncertě jste byli?

James Arthur se vrací po třech letech s novou deskou. V roce 2012 se stal vítězem 9. řady X Factoru a další rok vydal self-titled album pod Syco Records. Simon Cowell, jemuž společnost patří, poté údajně zrušil smlouvu s Jamesem, který napsal písničku "Follow The Leader", kde v jedné části použil slovo terrorist - tahle písnička se neobjevila na žádném albu. Koncem roku 2015 zpěvák potvrdil, že podepsal novou smlouvu s Columbia Records a chystá nové album.
Druhé album Jamese Arthura nese název "Back from the Edge" a nahrával ho mezi rok 2014 a 2015. Album vyšlo 28. října 2016 a 9. září mu předcházel singl "Say You Won't Let Go", který se dostal na první místo v UK Singles žebříčku. Ještě zmíním to, že deluxe verze alba obsahuje rovnou 17 písní.

Ještě než se pustím do recenze samotného alba, musím zmínit to, jak jsem se těšila na jeho novou tvorbu. Jeho první album jsem si zamilovala, a i když ho u mě předčily už jiné desky, furt si písničky z něj ráda poslechnu. Důvod toho, proč nic nového nevydával, jsem se dozvěděla poměrně nedávno a jsem ráda, že mu vyšla smlouva s jinou nahrávací společností. No, asi se ještě vyjádřím ke coveru alba, jelikož to se mi zdá takové.. jakoby narychlo udělané, asi bych zvolila jinou fotku a jinou úpravu fotky, ale každému se líbí něco jiného, že ano? Nejdůležitější je ale především obsah alba.

Jelikož je na desce tolik písniček, a jelikož je James můj docela dost oblíbený zpěvák, tak jsem se rozepsala asi víc než jsem měla, pokud je to na vás až moc dlouhé, v odstavci na konci najdete moje celkové hodnocení a taky moje nejoblíbenější písničky z alba :)

Album otevírá písnička Back from the Edge, ve které pravděpodobně navazuje na to, proč nevydával nic nového. Nebo alespoň to si myslím, jelikož tam mluví i o tom, jak je snadné někoho odsoudit a taky je tu část: "They don't like my lies, they don't like my songs | Except in karaoke when they're singing along", což je strašně pravdivé a tohle.. líp to asi říct nejde, moc se mi tahle část líbí. Každopádně hned první písničkou mě James Arthur ujišťuje, že stále umí napsat chytlavé, ale zároveň velmi dobré, písničky. Ze začátku se mi moc nelíbil beat, který se na začátku písničky objeví, ale jak se všechny zvuky propojí dohromady, všechno zní spolu skvěle. A popravdě, při tom, kolikrát jsem tu písničku už slyšela, si už nějakého divného náběhu beatu nevšímám - asi je to spíš jen o tom zvyku. Písnička Say You Won't Let Go je zároveň i singlem a k téhle písničce vznikl i klip. Je to zkrátka takováta zamilovaná písnička, ale je pravda, že James si umí se slovy hrát pěkně. A je to jeden z mála zpěváků u nichž si ráda poslechnu i takovéto písničky. Jelikož tenhle singl předcházel desce, tak jsem ho slyšela docela hodněkrát, i když mě tolik neokouzlil, ale zároveň mě přiměl se těšit na desku, jelikož melodie a ten zpěv, to zkrátka umí a ani tahle písnička není výjimkou. Uznávám, že je to hezká písnička, i když taková romantická, ale něco do sebe má. Když začala hrát prvně písnička Prisoner, kontrolovala jsem, jestli mi nezačalo hrát nějaké album, ale vůbec ne, je to zas něco jiného, ale pořád je to James. Všechny jeho písničky jsou tak procítěné a přenášejí svoji náladu i na posluchače - tohle je dost vážná písnička,ve které můžete slyšet tu naléhavost, v tomhle se mi líbí jeho tvorba, že i když zpívá o něčem takovém, jeho písničky rozhodně nejsou ukňourané, všechny emoce umí vložit do hlasu naprosto jinak. A tohle je taky první písnička na albu, kde i rapuje. Doporučuju si přečíst >tenhle< článek, pokud vás zajímá i něco dalšího kolem Jamese Arthura, kromě jeho hudby, třeba to, co doprovázelo jeho výhru v X Factoru. Can I Be Him je opět další písnička o lásce a tak, a jak už jsem psala, takovéhle písničky většinou nejsou pro mě, většinou mě ty lyrics spíš iritují, než že by mně přišly romantické, ale on umí poskládat slova do vět tak, že je to fakt hezké, a že i takového necitu jako mě to dokáže aspoň trošku chytit. A to už je, co říct. Určitě to není moje nejoblíbenější písnička z alba nebo tak něco, ale uznávám, že je to fakt hezká písnička. Jako obvykle ty nejlepší písničky z alba (podle mě), najdete ke konci recenze. I v písničce I Am ukazuje, že má co říct a že to nejsou jen bezduché texty, protože ať už píše o lásce, životě nebo o čemkoliv jiném, vždycky je v tom myšlenka. U tohoto mě tak napadá to, co jsem psala v recenzi na nové album Shawna Mendese - ten sice píše pořád o vztazích a lásce, ale jeho texty jsou spíš popisování situací, kde je strašně těžké najít cokoliv navíc, jakoukoliv myšlenku navíc. Ale tohle rozhodně není případ Jamese, spíš naopak, jeho texty se mi vždycky líbily a tohle album ukazuje, že se mi furt líbí. Train Wreck mě ze začátku tolik neoslovila, ale nacházím k ní cestu, čím víc si ji procházím a čím víckrát ji slyším, tím víc se mi líbí. Opět, není to moje nejoblíbenější písnička z alba, ale už jsem si k ní našla cestu. Píseň Safe Inside napsal prý pro svoji sestru a spíš je to hezký vzkaz pro ni, než něco co bych si jako posluchač poslechla. Opět začíná písnička klavírem a potom se k tomu přidává taková vyprodukovaná/elektronická(?) hudba, která mi tam moc nesedí, ale to je asi jen takový můj postřeh. Písnička Sober je první, co se mi opravdu moc nelíbila, teda najdou se tu prvky, které se mi líbily naopak moc, třeba ten kytarový riff je skvělý, ten vyprodukovaný doprovod to opět trošilinku pokazil, ale hlavně, co mi jde proti srsti, je ta první sloka, kde naráží na víru - v tomhletom je to takové ošemetné, já jako atheista jsem v tomhle dost zarputilá a tahle sloka se mi prostě děsně nelíbí, ale co se mi líbilo, tak jeho slovní obraty se zpěvačkama a jejich písničkama - tedy Beyoncé a Drunk in Love, ale hlavně Lana Del Rey a Video Games, tohle zase dokážu ocenit. Ale určitě to nebude písnička, kterou bych si sama pouštěla. Phoenix má v sobě hodně výšek, což o to, James to dokáže vyzpívat, akorát že já mám radši písničky, kde se drží spíš v hlubších tónech. Phoenix je spíš poklidnější písnička, vysoko posazená a u mě osobně se nezařadila mezi mé oblíbené. Vůči písničce Let Me Love the Lonely jsem měla nějaké předsudky, ale jakmile jsem ji uslyšela, všechno jsem zapomněla a tuhle písničku jsem si zamilovala. A ty sloky zpívané hluboko a spíše zpívané potichu, tím mě dostal. Prostě krásná písnička. Před vydáním desky zveřejnil James ještě jednu písničku a tou byla Sermon, i když se nejedná o singl. Na tomhle tracku se objevil taky jediný host desky, tedy Shotty Horror, rapper, a ten rap tam pasoval a nevadil mi. Jen škoda, že na více písničkách nerapuje i James. Lyricky tohle není moje nejoblíbenější písnička, ale i tak má něco do sebe, a hlavně je skvěle hudebně napsaná, takže asi tak. Poslouchá se skvěle. Remember Who I Was je opravdu hezká písnička, touhle písničkou James pravděpodobně odkazuje na to, jak se cítil a jaký byl ty dva roky, kdy nic nevydával. A taky to má hezkou message, z které by si někteří mohli vzít příklad. Moc hezky napsané, doprovod tvoří především kytara a celkově je to spíše pomalejší písnička zaměřená na slova. Opravdu moc hezky napsané. Písnička Finally je také spíše poklidnou se spíše kytarovým doprovodem. Nevím, nevím, mě tahle písnička nedostala. The Truth se jmenuje the truth po právu, o slávě, o tom, co ztratil, o tom, co osvobodí. U téhle písničky naopak s klidem můžu říct, že si mě získala. Úžasná. Je to docela těžké si to přiznat, ale písnička Skeletons ke mně promlouvá dost a je mi zní smutno a víří se ve mě tisíc pocitů. Další emocionální spouští je písnička If Only. Energická, s tím, že má co říct. Beat je úžasný a dodává písničce strašně moc. Nástup refrénu v písničce Coming Home for Summer je mocný a celá písnička má něco do sebe. Začíná i končí sborovým mmm a myslím, že je to velmi dobře zvolená písnička na konec celého alba.

Celkově jsem si tohle album moc oblíbila a od té doby, co vyšlo, ho poslouchám skoro pořád. Rozhodně se tu našlo pár písniček, které se zařadilo mezi mé oblíbené. Jsem strašně ráda, že se James Arthur vrátil s novou tvorbou, a že se jeho singl ujal takhle dobře (i když třeba nepatří mezi nejlepší písničky na desce). Jeho debutová deska si mě získala a stejně tak i tato druhá. Jediné co, tak mi přišlo, že písničky na středu alba jsou trochu slabší, takže začátek a konec alba je našlapaný, ale ve středu to trošilinku pokulhává. Některé písničky mi také ze začátku připomínaly jiné písničky, které jsem někdy slyšela, ale to spíše u toho prvního poslechu. Za to některé jiné písničky mě překvapily tím, jak se liší od Jamesovy dosavadní tvorby, ale to myslím pouze v dobrém slova smyslu. Opět je na albu nejvýraznějším doprovodem kytara a samozřejmě různé beaty, přičemž některé se mi moc nelíbily - spíše zpočátku, kdy jdou opravdu rozeznat, dohromady pak zní všechny instrumenty a prvky skvěle. Taky - dostat na cdéčku rovnou 17 písní je skvělé, přičemž všechny tvoří dohromady skvělé album.

Jak jste si mohli všimnout, tak James Arthur se řadí mezi mé oblíbené zpěváky, a tak nešlo napsat tuto recenzi nezaujatě, i když jsem se nad každou písničkou snažila pozastavit a zhodnotit ji objektivně. Snad se mi to tedy aspoň trochu povedlo.

Nejlepší písničky na albu: Back from the Edge, Prisoner, The Truth
Hodnocení: 85-90%

Skylar Grey, jejíž pravé jméno je Holly Brook Hafermann, dříve vystupovala pod svým jménem, ale od roku 2010 si začala říkat právě Skylar Grey. V tomto roce také spolunapsala hit "Love The Way You Lie", který zpívala Rihanna a Eminem. Skylar napsala i spoustu jiných hitů, je tedy nejenom zpěvačkou, ale také textařkou. Natural Causes je v pořadí jejím třetím albem, ale teprve druhým albem pod jejím nynějším stage jménem. Kritici byli z tohoto alba nadšení a někteří ho dokonce označili za mistrovské dílo. Všechny písně na albu spolunapsala a na albu celkově se podílelo spoustu procentů, včetně třeba Labrintha nebo Eminema, který byl zároveň jediným hostem na téhle desce.

A teď už k jednotlivým písním. Samotné album jsem slyšela již několikrát a vzalo mi dech, je to opravdu něco úžasného. Takže si ráda poslechnu Natural Causes ještě jednou (ale určitě to nebude naposledy), aby moje poznatky a názory byly co nejautentičtější.
Minutu a půl dlouhé Intro - Wilderness začíná pouze přirozeným dvojhlasem, ale postupně hlasy nabírají na síle, občas se k nim přidá další hlas a také se přidává na autotune, tedy hlasy jsou víc a víc elektroničtější. Někteří z vás možná víte, že já tyhle upravené hlasy moc nemusím, ale v téhle raw verzi, bez instrumentů, přičemž samotné hlasy v závěru zněly jako varhany, měla jsem z toho velmi zvláštní pocit, ale takový, že se mi samotné intro líbilo. A to i textově. Jump zní jako písnička, kterou znám odjakživa - přitom jsem ji měla puštěnou opravdu jen párkrát. U popisu alba je, že se řadí mezi indie pop, ale já osobně bych tam tohle album nezařadila. Je tam trochu elektroniky, a člověk má při poslechu této hudby pocit.. podobný při poslouchání cloud rapu, i když tohle album je prostě samo o sobě jedinečné. A tohle jsou přesně texty, které mám ráda, není u nich nikdy jisté, co přesně jimi autor myslel. I když je Lemonade opět hodně dobrou písničkou, přiznávám, že není tou nejoblíbenějším na tomhle albu. Já zkrátka nevyhledávám úplně písničky o párech, lásce a vztazích, výjimkou je možná tak album Miley Cyrus & Her Dead Petz, které mě opravdu dostalo. Ale přesto, Lemonade je opět skvěle napsanou písní. Začátkem mi připomínala svým nádechem western, kdy melodii otevírá kytara (tedy myslím, že myslím western, ale jistá si tím opravdu nejsem) a kytary doprovází celou píseň, i když opět je tu hodně vyprodukovaná hudba, zkrátka, celé album se nese v jednom duchu. A také se tu dost objevují dvojhlasy, které dodávají zpěvu na dynamičnosti bez toho, aniž by tu musely být příliš výrazné vokály, které jsou např. u písniček, kde se chcou zpěvačky prostě předvést a ukázat, že umí zaječet - nevím, čí je to priorita, a kdo to požaduje, ale jsem ráda, že Skylar Grey nemusí tohoto využívat a přesto dokáže budovat hlas. Kill For You, kde je i Eminem, jsem slyšela ještě předtím než jsem si poslechla album a na první poslech si mě úplně nezískala, ale čím víc ji poslouchám, tím víc se mi líbí. Dá se říct, že je to takové nahlédnutí do lidské mysli v určité situaci, v určité společnosti, a máme tu dva druhy pohledu. Opravdu si mě tahle písnička získává čím dál víc. Pak je tu Come Up For Air, což je písnička s výrazným beatem, ale jemným hlasem posazeným vysoko. Miluju line: "If you're my Jack then I'm your Rose". Tahle písnička mi přijde smutná a krásně procítěná, také je pomalejší než předešlé písničky, i když ani ony nebyly nijak výrazně rychlé. Při téhle písničce by se mi chtělo akorát plakat, zkrátka na vás tento pocit přenese. Stejně jako většinu písniček tady, vlastně, i písničku Real World doprovází výrazný beat, který se rozjede až při refrénu, ale jde spíš o takový hluboký beat dodávající písničce na vážnosti a trochu i na tom smutku. Virtuální svět a opravdový svět a láska. Další skvělá píseň. Straight Shooter je prostě pecka, to je písnička, která se nezastaví, začne znenadání a stejně tak i skončí. Beat opět neskutečnej a Skylar zde i rapuje - tedy dalo by se tomu tak říkat. Zároveň se v písničce střídá dost "stylů" - sloka je jiná než přechod, přechod je jiný jak refrén, pak tu máme vsuvku, která je opět naprosto jiná - také proto vás tahle písnička rozhodně nebude nudit a nenechá vás klidnými, prostě pecka, nevím, jak líp to pojmenovat, V písničce Off Road jsem si našla spoustu vět, které jsem si oblíbila a rovnou si je i zapsala (což vlastně dělám u všech písniček a alb, takže..), každopádně, tahle písnička je i singlem a mě si prostě získala hned. In My Garden začíná takovým industriálním tónem a refrén, nebo spíše až opakující se slovo "Smile" zpívá táhle a často takovéto táhlejší melodie přecházející do molu, tohle se týká celého alba. Upřímně, tahle písnička se nezařadila mezi mé nejoblíbenější. Moving Moutains je neuvěřitelná písnička nabitá emocemi. Celou píseň doprovází brnkání na kytaru, ale samozřejmě nejen to. Skylar Grey umí s neuvěřitelnou lehkostí zazpívat i vysoké tóny, takže písnička neztrácí na své náladě. Picture Perfect je opět písničkou, která mě tolik neoslovila. We Used To Be Bad se mi textem moc líbí a vlastně i hudebně, i když si ji asi neposlechnu tolikrát jako některé další písničky z tohoto alba. Tahle písnička je spíš pomalejší a táhlejší, i když refrén má opět docela rytmický. Closer celé album uzavírá a doprovod tvoří úderný klavír. Naléhavost písničky se stupňuje a celé to umocňuje právě ten klavír.

Jako nejlepší písničky hodnotím tyto: Intro - Wilderness, Jump, Come Up For Air, Real World, Straight Shooter, Moving Mountains. Všechny písničky na albu mají něco do sebe a jsou skvělé, ale tyto si mě získaly nejvíc.
Je zvláštní že takhle skvělá zpěvačka není víc poznávána, že její hudba není víc známá, ale tomu se asi nesmíme divit, když v rádiu hraje Taylor Swift a její podobné. No, Skylar Grey není úplně neznámou zpěvačkou, ale podle mě by si zasloužila víc uznání.
Já osobně jsem na její tvorbu narazila až díky písničce Cannonball, kterou má s X Ambassadors, a v té době jsem ani jednoho z nich neposlouchala, každopádně ta písnička mě zaujala hned. A pokud jste si poslechli soundtrack k Suicide Squad, tak jsem možná slyšeli i písničku Wreak Havoc, což je jedna z mých oblíbených písniček z tohoto soundtracku. Každopádně, album Natural Causes je první, které od ní slyším a mám v plánu si poslechnout i něco dalšího z její tvorby. A jaké je závěrečné hodnocení?

Hodnocení: 95%