Během posledních pár let jsem se stala doslova závislou na seriálech - ale tuhle moji závislost si ráda hýčkám a rozhodně se jí neplánuji zbavovat. Pokaždé mám rozkoukáno hned několik seriálů naráz a to většinou různých žánrů - podle nálady si potom můžu pustit, na co mám zrovna chuť a to je jedna z věcí, kterou na seriálech miluju, protože třeba u knížek a filmů si tohle nedokážu moc dobře představit (mám totiž radši, když mám rozečtenou jenom jednu knížku). Dneska se tu rozepíšu o pěti seriálech, které jsem, buď už dokoukala, nebo je mám rozkoukané, popřípadě čekám na nové díly. A představím vám tu, jak starší seriály, tak i úplné novinky, o kterých jste třeba ještě neslyšeli (ale měli byste!).

Stranger Things (trailer)
Tahle seriálová novinka se po jejím vydání během minulého léta stala světovým a internetovým hitem (i když, jak se zdá, tak Českou republiku tahle vlna minula). Já jsem pilotní díl zhlédla hned po jeho vydání, ale k samotnému seriálu jsem se dostala až letos a první sérii jsem dokoukala během jarních prázdnin. Ale nesmíte nabýt dojmu, že by se mi první díl snad nějak nelíbil - naopak, nadchnul mě, akorát ve mně vyvolat pocit, že se bude jednat o dost strašidelný seriál a to znamená, že jsem se musela odhodlávat k dalším dílům. Ale můžu vás vyvést z omylu, Stranger Things sice má tajemnou a mysteriózní atmosféru a menší strašidelné prvky, ale k hororu to má opravdu dost daleko. Jestli jste se zvládli dívat sami na kteroukoliv z řad American Horror Story, zvládnete i tohle. Děj seriálu je zasazen do 80. let minulého století a atmosféra té doby na vás dýchne téměř okamžitě. Hlavními hrdiny jsou děti, ale rozhodně se není čeho bát - tito dětští herci jsou skvělí, rozhodně nejsou otravní nebo nesympatičtí a některé z nich jsem si dokonce oblíbila (a to je co říct, protože děti nemám zrovna v oblibě). Zároveň se děj netočí pouze kolem těchto dětí, ale můžeme sledovat i některé z rodičů a starších sourozenců. O čem tedy samotný příběh je? Vše začíná zmizením jednoho z kamarádů a zároveň dojde k několika podivným událostem, které nasvědčují tomu, že se nejedná jenom o útěk z domova nebo něco podobného. Takže začíná pátrací akce, přičemž kamarádi zmizelého Willa a jeho matka se vydávají pátrat na vlastní pěst.
Abych pravdu přiznala, tak pro mě osobně se tento seriál nestal mým nejoblíbenějším, ale jedná se o opravdu kvalitně natočený seriál s velmi zajímavým příběhem. A už se velmi těším na druhou sérii. Mně se obzvlášť líbí ta doba, do které je seriál zasazen, má to svoje kouzlo. A co se týče příběhu, tak se mi líbí tajemnost celé zápletky a prvky nadpřirozena, které ovšem nepůsobí až příliš uměle, naopak do seriálu skvěle sedí. Nemohla bych tento seriál s čistým svědomím označit jako moji srdcovku, ale jinak jsem si ho oblíbila dost.

Freaks & Geeks (trailer)
Tento seriál je trochu starším kouskem, konkrétně z roku 1999, a narazila jsem na něj samozřejmě díky tumblr a instagramu. Hned na začátek vás musím varovat, že seriál má pouze jednu sérii o 18ti dílech, jelikož v době, kdy vyšel, si asi nevedl tak dobře, jak by tvůrci chtěli. Ale i přestože byl seriál takhle utnut, stojí za zhlédnutí. Děj se odehrává v Americe na jedné střední, kde sledujeme životy dvou partiček lidí - freaks, což jsou takoví starší odpadlíci, rodiče by ti pravděpodobně řekli, aby ses s nima nekamarádil, protože tě zkazí, a geeks, což jsou mladší studenti, kteří jsou tak trochu nerdi a šprti. Jelikož i já jsem ještě na střední, i když v posledním ročníku, v něčem z toho jsem se dokázala najít a kupodivu jsou tam vyřčeny i věci, které si já sama o střední myslím. Tak napůl je to komediální seriál, protože některé scény a hlášky jsou vtipné, ale když si uvědomím, jak pravdivé to ve skutečnosti je, smích mě většinou přejde. Tenhle seriál mám tedy taky už celý zhlédnutý, a když jsem ho měla rozkoukaný, byla jsem na něm absolutně závislá, dívala jsem se jen na něj, a proto jsem ho (bohužel) i strašně rychle zhlédla. Tohle je rozhodně něco, co se zařadilo mezi mé absolutní oblíbence. Mimochodem tam hraje taky dost dnešních velkých hvězd, takže třeba to vás naláká - např. James Franco, Seth Rogen nebo Jason Segel.

Riverdale (trailer)
Dalším seriálem odehrávajícím se na střední škole je i Riverdale, ale tohle je seriál úplně jiného rázu. Jedná se o novinku od Netflixu a je to po hodně dlouhé době seriál, u kterého musím čekat na nové díly, což je pro mě opravdu nezvyk. Zatím běží první série, ale už je potvrzeno natáčení i té druhé. Hlavními hrdiny jsou tedy opět středoškoláci, tentokrát pouze ti starší, asi v mém věku, a nezdá se, že by se v městečku Riverdale dělo cokoliv divného - dokud tedy jeden z těchto středoškoláků nezmizí. Zmizelého Jasona později najdou mrtvého v řece a to vyvolá mnoho otázek, které zůstávají nezodpovězeny. Moje první myšlenka při sledování pilotu byla - ach, ty barvy, protože u Riverdale to bylo něco, čeho jsem si opravdu všimla, a vlastně celá atmosféra seriálu mnohdy doprovázena ještě skvělou hudbou, na vás opravdu zapůsobí. Určitě je to jeden ze seriálů, na kterém jsem teď závislá, i když zatím to mám podobně jako se Stranger Things, seriál se mi sice hodně líbí a hodně jsem si ho oblíbila, ale nedokážu říct, jestli se zařadil mezi mé nejoblíbenější seriály vůbec. Navíc zde hraje i Cole Sprouse, kterého zde vidím jako herce poprvé, ale jeho postavu jsem si naprosto zamilovala a moc se mi líbí, jak ji ztvárnil. Určitě se jedná o mysteriózní seriál, který se ale zároveň zaměřuje i na vztahy mezi jednotlivými postavami a vlastně i na vztahy v celém městečku, protože tam se téměř každý zná s každým.


Vikings (trailer)
Na Vikingy jsem se chtěla podívat už nějakou tu dobu a jelikož Game of Thrones patří mezi mé oblíbené seriály, tenhle seriál mi byl dost často doporučován. Tohle píšu po zhlédnutí první série, takže bych ocenila, kdybyste nepsali žádné spoilery do komentářů. Jak asi ze samotného názvu vyplývá, seriál sleduje osudy vikingů, konkrétně hlavně jednoho z nich a to Ragnara Lothbroka. Samotný děj je inspirován některými skutečnými událostmi, i když je to hodně seskupené dohromady a určitě se to nedá brát jako historicky korektní seriál, ale např. kostýmy a účesy se prý dají považovat za docela pravdivě vypadající. A co jsem zaslechla, tak i přízvuk, kterým postavy v seriálu mluví, je také správný - tohle řekl jeden z jazykovědců, kterého tento fakt velmi potěšil, takže se tomu dá, podle mě, věřit, a i když nevím, jak by to mělo znít, vím že to zní dobře. A i přestože postavy mluví s přízvukem a já se na to i tak dívám bez titulků a rozumím tomu, tak vás mohu ujistit, že pokud se už teď díváte na jiné seriály nebo filmy bez titulků, ani tady se nemáte čeho obávat. Jinak samotný seriál je spíše dobrodružného rázu, sem tam se tam objeví nějaká ta bitva, určitě to je taky trochu drsnější seriál oproti těm "běžným" seriálům. Zrovna jsem dokoukala první sérii teda a baví mě to, rozhodně si mě seriál získal, ale ještě uvidím, jestli to bude jeden z těch top.

Death Note (trailer)
Dneska tu mám jako poslední trochu nevšední seriál, tedy alespoň pro mě, jelikož se jedná o anime. Ani nevím, proč jsem se nepodívala na nějaké anime dříve, něco z mang jsem četla, i když toho opravdu moc nebylo, ale anime jsem nedala ani šanci. I když zrovna Death Note byl vždycky na mém listu toho, co chci vidět, protože to, co jsem o něm slyšela mě nadchlo. Samotný příběh se točí kolem kluka, který najde Death Note, což je deník, který dokáže zabíjet lidi - stačí do něj napsat jméno a daný člověk zemře. A s takouvouhle mocí může daný člověk dokázat mnohé, záleží jen na tom, pro co se rozhodne. Já jsem zhruba v polovině tohoto anime a příběh mě rozhodně nezklamal, čekala jsem celkem dost a to jsem dostala, vlastně ještě víc, popravdě ani nevím, co všechno ještě čekat. Měla jsem samozřejmě obavy ze samotného zpracování, kreslené pohádky a animáky mám ráda, ale anime je přecejen něco jiného, sice jsem se dívala na Pokémony a ty mám dokonce hodně ráda, ale na tohle jsem se dívala trochu jinak - a ani nevím proč. Ano, sice upřednostňuju hrané seriály, ale momentálně jsem na Death Note nejvíc závislá ze všech zmiňovaných seriálů, které mám právě teď rozkoukané. A vlastně i dneska večer mám v plánu se opět dívat na tenhle seriál.

Tohle by bylo všech pět seriálů, o kterých jsem se chtěla dneska rozepsat a možná za nějakou dobu opět nějaké seriály nastřádám a opět se o nich rozepíšu. Můj list seriálů, které chci vidět je opravdu dlouhý, takže o seriály asi nebude nouze, ale přece jenom, pokud byste mi mohli nějaký seriál doporučit, budu jen ráda.

 Česky      English

 Česky      English

Ve středu 22. února se předávaly Brit Awards a jako jedny z mála cen mají vždy zajištěný i youtube stream pro diváky, kteří nejsou přímo z Anglie, a tak se na to nemůžou dívat v televizi. Stream hostoval Caspar Lee a hlavní show prováděli Dermot O'Leary a Emma Willis. Rozhodně musím pochválit samotný večer, který zkrátka odsýpá, střídá se vyhlašování vítězů s vystoupeními a celá main show trvá zhruba tři hodinky včetně všech přestávek. Takže v tomto ohledu se mi rozhodně líbí víc Brit Awards třeba právě oproti Grammy, o kterých jsem psala >zde<. Zároveň se rovnou musím omluvit, že jsem tento článek nevydala dříve, přestože jsem to rozhodně měla v plánu, ale i tak se chci za celým večerem poohlédnout.

Ještě než vůbec začnu rozebírat jednotlivá vystoupení a vítěze, tak se chci vyjádřit k tomu, jestli tyto různé hudební ceny vůbec uznávám a proč se na ně vůbec dívám. Řekla bych to asi takhle, tohle jsou zkrátka hlavní mainstreamové ceny, a i když jsou mnohé udíleny porotou, tak si mnohdy myslím, že tu sošku, kterou vítězové získávají, si zasloužil některý jiný umělec daleko víc - a mnohdy můj vysněný vítěz není ani mezi nominovanými. Přesto je to součástí hudební scény a já se ráda v tomto orientuji a informuji, a proto nevynechávám ani tyto ceremonie. Samozřejmě, pokud by mě nebavilo se na ně dívat, tak se na ně nedívám, ale nejvíce mě lákají právě ta vystoupení a často se během takového večeru najdou i jiné zajímavé momenty, které stojí za to vidět.

Přemýšlím, jestli se mám prvně vyjádřit k samotným vítězům nebo k těm vystoupením.. ale začněme těmi vítězi. Jelikož se jedná o britské ceny, tak ne všechny nominované interprety znám a beru to jako plus, jelikož díky tomu můžu přijít na nová jména a novou hudbu. Takže to není třeba až tolik mainstreamové. V kategorii britský sólový zpěvák vyhrál David Bowie, k čemuž asi nemám moc co říct. V další kategorii, britská sólová zpěvačka, vyhrála Emeli Sandé a té jsem to i přála, jelikož její poslední album se mi docela líbilo, mezi nominovanými byla např. i Ellie Goulding, ale u té jsem upřímně ráda, že nevyhrála, jelikož s její novou tvorbou by si to zkrátka nezasloužila. Nejvíce mě potěšila následující kategorie, což byla nejlepší britská skupina a zde vyhráli The 1975, kteří porazili např. Little Mix, a kdyby to vyhrály ony, tak bych byla upřímně naštvaná, i když jejich fanynky byly zase naštvané na The 1975, o kterých možná ani neslyšeli. A to je další věc, chápu, když člověk není spokojený s výsledkama,  ale proč nadávat na vítěze nějaké kategorie, když ani neznám jejich tvorbu. Pokud znáš jejich tvorbu a nelíbí se ti, tak jasně, můžeš nesouhlasit, ale pokud se jen zastáváš své oblíbené kapely na úkor ostatních a jsi jenom zaslepený fanoušek, tak to opravdu nemám ráda. A zde chci zmínit i děkovnou řeč, kterou měl Matty Healy za celou kapelu, jeho názory se mi většinou celkově líbí a jsem ráda, že řekl to, co řekl. Jen taková malá rada.



Dalším vystupujícím byl SKEPTA, hodně lidí se mi zdá, že jeho vystoupení označovala za hrozné, upřímně, mě to nepřišlo špatné. A písnička Shutdown je docela bomba - opravdu nevím, jak jinak to popsat, pecka/bomba. Dále přišlo na řadu představení nové písničky od The Chainsmokers a Coldplay, což bych hodnotila tak neutrálně asi. Vystupovat zde i Ed Sheeran, který si k sobě přivzal Stormzyho, líbí se mi, že Ed tohle vystoupení pojal trochu jinak než jeho vystoupení na Grammy, přesně tohle oceňuju. A celou show zavřel Robbie Williams, který spojil dohromady tři jeho písničky a i když jsem se těšila na jeho vystoupení, tak si úplně nedokázalo udržet moji pozornost, Bohužel.


NA ZÁVĚR chci říct, že Brit Awards mám opravdu radši než Grammy, i když se ráda dívám na oboje tato předávání cen. Z vystoupení ani nevím, které mě zaujalo nejvíce, žádné mě přímo neohromilo, ale líbila se mi Katy Perry a The 1975. Největší radost mám z vítězství The 1975. Mrzí mě, že nebyl nominovaný videklip Somebody Else od The 1975, ale určitě bych dokázala vyjmenovat spoustu dalších videklipů a interpretů, kteří by si zasloužili nominaci. Je trochu škoda, že tyto ceny nejsou vůbec zaměřeny rockovým směrem, zkrátka spíš tím popovým a mainstreamovým směrem. Třeba kapela Bring Me The Horizon je britskou kapelou a přesto nikdy v žádných takovýchto cenách nefigurovala, i když jejich tvorba stojí za povšimnutí. Ale takových kapel je spoustu.

Pokud jste se dívali na Brit Awards, určitě mi napište do komentářů, co si o nich myslíte a které vystoupení se vám líbilo nejvíc :)