Myšlenky, které většině lidem nebudou dávat smysl. Nebo si v nich dokážou najít smysl vlastní.

Každý rok je lepší než ten předchozí.


Pokud chcete někoho pozvat ven, prostě to udělejte. Zaprvé budete vědět, na čem jste, a pak je tu taky ta možnost, že se z toho nakonec vyklube fajn večer. Minulý rok jsem tohle udělala vůbec poprvé a od té doby to aplikuji čím dál častěji, věřte mi, že život je takhle moc jednodušší. Celkově věřím v to, že člověk má všechno ve svém životě ve vlastních rukách - chceš někoho vidět, pozvi ho ven, chceš s někým mluvit, napiš mu nebo zavolej mu, chceš něco? Prostě to udělej, vezmi život do svých rukou. Využij příležitostí.


Dostala jsem se na všechny školy, kam jsem se hlásila. To, že se někam dostaneš, nebo máš možnost někam jít nebo něco udělat, neznamená, že to MUSÍŠ udělat. Furt máš možnost volby. Jinak jsem se hlásila do Anglie, o studiu v Česku jsem ani neuvažovala a ani do budoucna neuvažuju. Pokud vůbec někdy půjdu studovat výšky, tak to bude v zahraničí, nejpravděpodobněji v Anglii. Ale o výšce teď nějak neuvažuju. Zavázat se na čtyři roky, život není tak dlouhý. A chci mít volnost. Mým životním jediným cílem je mít tu možnost rozhodnout se pro cokoliv kdykoliv. Proč nezkusit svobodu bez závazků, proč se musíme k něčemu zavazovat.Proč ztratit nejcennější roky života něčím, čím si ani nejsem jistá - bude mě to vůbec bavit? a ještě se zadlužím.Co znamená svoboda? Za čím se honíme? Zažívej věci, prožívej zážitky. Využij času, ujasni si věci. Objev nový pohled na věci.


Škola nikdy nevedla lidi k tomu, aby dělali to, co je baví. Nedostatek prostoru, hlavně toho psychického.


Štve mě přístup lidí, kteří myslí hned na to nejhorší - co budeš dělat když to nevyjde, co když se něco pokazí, apod. Zabývat se přítomností, momentem a momentálním problémem, proč se zabývat tím, jak se něco nepovede, když taková situace ještě ani nenastala. Přijde mi, že lidi si pak přímo vsugerují neúspěch.


Píšu si deník, už několik let a je to dobré pro reflekt zpátky. Taky si zapisuju sny, někdy. Sníme o tom, čím se podvědomě zabýváme. Hledání smyslu ve snech.


Být upřímný je těžký. Ale nejhorší je, když někomu nalháváš, že jsi jeho kamarád, když nejsi. Nelži, neubližuj lidem kolem sebe, nenech to zajít moc daleko.


Popletená Alenka. Odpoutat se. Přemýšlet nad otázkami zpovzdálí. Život - týká se mě to vůbec? Upíráš se až moc na budoucnost? Být zodpovědný, umět se rozhodnout na základě pravdivých informací a vědět, proč to děláš.


why are drugs illegal (http://fantasy-maniak.blogspot.cz/2017/03/why-are-drugs-illegal.html) - článek, na který jsem i docela pyšná a stojím si za ním, začala jsem se zajímat a hlavně si sama sobě pokládat i různé otázky, jelikož většinou jenom vstřebáváme různá fakta, bez toho aniž bychom se nad nimi sami pořádně zamysleli. You think you're changing anything? Question everything!


Udělat si čas na to, co chceš dělat. Být kreativní. Podporovat kreativitu. V každém je, škola a tenhle celej systém ji prostě jen zabíjí - úspěšně. Zajímej se. Sebevzdělávání se.


maturita byla taky věc minulý rok (http://fantasy-maniak.blogspot.cz/2017/05/maturita.html) a já jsem neměla pochyb o tom, že zvládnu odmaturovat s celkem dobrýma známkama. to jen dokazuje to, že i když v tebe nikdo nevěří, nejdůležitější je vědět to, na co ty sám máš. samotná maturita je nesmysl, který nepodporuje myšlení ani schopnost myslet kreativně. jde jen o to umět splnit předem určené body, nevymykat se, být jeden z davu.


putovali jsme za ničím. protože život nemá smysl


Dny, kdy jsem to nedávala, nestíhala. Žádná motivace, důvod, proč dělat to, co jsem měla dělat. Nemít tušení, co člověk dělá, jenom opakuje to samé dokola a poslouchá, co je mu říkáno, aby dělal. Beze smyslu. A pak se ty pocity hromadí.


s kým rád trávíš čas?
kdo rád tráví čas s tebou?
kdy potkáš prvního člověka, s kterým si doopravdy rozumíš?
názory, myšlenky. lidi, který považuješ za kamarády, ale nejseš schopný si s nima povídat o tom, o čem skutečně chceš. o věcech, které jsou pro tebe důležité. sdílíme vůbec podobný pohled na svět?
a pak jsou tu lidi, s kterýma se bavíš poprvý v životě a můžete se bavit o čemkoliv. hluboké myšlenky, pocity, názor na život, na svět...vlastně jsem nevěřila, že by takový člověk mohl vůbec existovat.
oboustranné porozumění.

zbavit se pocitu zamrznuzí


bez peněz si život užít nejde. to je fakt.


necítit se ve své kůži, ale co je moje kůže?


nejlepší jsou spontánní rozhodnutí. take action. rozhodnout se pro cokoliv kdykoliv. moct změnit "plány" kdykoliv chci, jen tak.


dostala jsem chuť si obarvit vlasy - poprvé vůbec, a taky si ošmikat vlasy, tak jsem to udělala. viděla jsem možnost jet jako dobrovolník na festivaly do anglie, tak jsem tam jela. londýn se mi zalíbil, tak jsem tam odjela na 2 měsíce, z kterých se se staly víc jak 3 měsíce.


nebýt posedlý myšlenkou, co si o tobě myslí ostatní lidé. nebýt ovlivněn názory ostatních na ostatní lidi. dělej si vlastní názory na lidi. tolerance. respekt - člověk si musí zasloužit můj respekt.


člověk musí věřit sám v sebe, protože nikdo jiný v něj věřit nebude.
pomlouvání za zády, zpochybňování tvých schopností, lidi se budou na tebe dívat skrz prsty pro rozhodnutí, kterés udělal
bylo mi řečeno, že jsem nezodpovědná a ničím se. naopak konečně jsem prozřela a vidím svět kolem sebe a vnímám ho, tak jako nikdy jindy
pohrdání, nepochopení. nepotřebuju promlouvání do duše, od toho kdo nevidí. jsem si vědoma toho, jak žiju svůj život, a jaká rozhodnutí dělám, a jak tahle rozhodnutí ovlivní můj život.
v co věřím? věřím v sebe. věřím v individualismus.


život nemá žádný smysl. nic není náplní života. nic a možná všechno.
cítit prázdnotu.  je mi jedno, co bude. necítit nic - když necítíš nic, jak se tváříš?


hřbitov - copak už tak nezabíráme dost místa na Zemi, ještě chceme mít kousek půdy, který budem moct zabrat navždy, na věky věků


Znám víc nemrtvých, jimž stále tluče srdce, než těch, jejichž kůže je již navždy ledově chladná.


ve věčném rozpolcení


a následující větu v mém deníku sem nemůžu napsat. následující myšlenky. nesdílej příliš mnoho, neprozrazuj příliš mnoho, nech si kousek tajemna, neztrať sám sebe - aby se nestalo, že tě cizí lidi znají líp než ty sám


víš co znamená svěření někomu svých největších strachů? jseš ochotný podstoupit to riziko?


jaká bude tvoje reakce na zjištění toho, že opovrhuješ něčím životem? to je přesně to, jak nechci skončit. nežít sama za sebe.


dívej se na svět kolem sebe. oceňuj svět kolem sebe, otevři oči, vnímej. raduj se z maličkostí, všímej si maličkostí.


nemít náladu na život.

některé myšlenky se musí zabít hned v zárodku - snění, které se nestane a vlastně ani nechceš, aby se stalo, to si s tebou hraje jen tvoje mysl.


Některé myšlenky už pro mě nejsou tak výjimečnými a v hlavě mi vyskakují velmi často, vlastně se staly už součástí mého každodenního toku myšlenek - i když tyto myšlenky jsou promítány především do budoucnosti. Krok do neznáma, kdy chceš zkusit určité věci, o kterých dopředu nevíš, jestli tě budou naplňovat a bavit. Zároveň nechci ztratit samu sebe. Odprostit se od některých věcí, zaběhlých etap. Umět rozlišit od sebe důležité věci a věci, bez kterých se obejdu.


Umět se smířit s možností, že některé lidi už třeba nikdy v životě neuvidím. Stát se může cokoliv. Ale zároveň se nebát vzít věci do svých vlastních rukou.


learning by heart is just a waste of time


...ze života, ze kterého chci utéct, ale není kam. Neustále předstírání. Přežívání.


how do i cope with emptiness?


rozpoložení mysli, noc, nejhorší myšlenky


Když nevěříš v existenci něčeho, jseš s tím smířený, ale jakmile zjistíš, že něco takového existuje, už navždy ti to bude chybět. Porozumění.


A na moji existenci se pravděpodobně zapomnělo.


"Ze stresu si chceš zašukat?" misinterpretace nápisu na tričku


Nejdřív musíme být upřímní sami k sobě.


všechno je iluze


Je to fajn, člověk nic nepředstírá a naráží na fajn lidi.


Sebevražda je jednou z možností. Jde o uvědomění se.


Nechci zapomenout moje pocity a myšlenky, co se mi honily hlavou, ale jak je uchopit? Necítila jsem se sama, mnohdy jsem si radši zvolila samotu než abych vedla nicneříkající dialogy bez sdělení a myšlenky.


Hádám, že mám přece jen ráda pozornost ostatních. Ale nemělo by mi na tom záležet.


Kouření sbližuje.

První sex, druhý sex, poslední sex. Nepodstatné.


"prázdná", žádné nové myšlenky - stav, který nastane, když stojíš na místě a nikam se neposouváš


být upřímný k lidem kolem sebe, naprosto a dávat si pozor na to, s kým se staneš kamarád - jsou lidi, kteří mě nikdy za kamarádku označovat neměli


koukání se na život skrz filmy


Dva dny, dvě noci a dvě hodiny spánku. Asi se zas zhoršuju.


Zajímavé konverzace. Dělají lidi všechno jen proto, aby dostali pozornost ostatních? Dělám něco jen proto, že já sama chci? Fotila bych, kdyby ty fotky nikdo nikdy neviděl? Psala bych? Cestovala bych, kdyby o tom nikdo nevěděl?

Chci se stát tím, kým se chci stát.


I když to nechci říkat, myslím si, že nastane čas, kdy se přestaneme skoro bavit.


lil peep - je mi smutno, stále nevstřebaná a neuchopená skutečnost


Měla jsem v plánu to udělat již dříve, sdílet více mých myšlenek a názorů, a to nejenom zde, na tomto blogu. Myšlenky a názory jsou něco, co nás rozlišuje od ostatních a je to součást naší osobnosti a individuality, nechci se proto schovávat za maskou objektivity a neutrálnosti, pokud se chci o nějakém tématu rozepsat, tak to udělám, zároveň nemám ráda povídání o ničem, pokud mám názor, za kterým si stojím, ale zároveň ráda slyším názory ostatních a jsem schopná diskutovat, tak o tom ten článek napíšu. A většinou takové články budou doprovázet také moje fotky, myslím si, že tyhle dvě věci se hezky doplňují.

Poslední článek ze série zhlédnuto/přečteno za rok 2017, I KDYŽ v plánu mám ještě takové ohlédnutí za minulým rokem, ale tohle jsou opravdu ta poslední ohlédnutí, poté mě čeká návrat do přítomnosti - té blogové, kdy nemusím dohánět resty, které jsem si sama naplánovala, a pak nestíhala. Minulý rok jsem shrnula můj seriálový i filmový rok v jednom článku, ale kdybych to tak udělala i letos, tak by takový článek byl opravdu nesmyslné délky a nikdo by to nečetl. Navíc, seriály se dost zakotvily do mého života, a tak si zaslouží samostatný článek.

V roce 2017 jsem začala sledovat spoustu pro mě nových seriálů, ale mnoho z nich ještě běží, čeká se na nové řady, nebo já jsem v nich stále pozadu, a tak je pouze jeden jediný seriál, který jsem měla možnost celý zhlédnout, hlavně tedy proto, že byl vysílán v letech 1999 a 2000, a tak už je to nějaký pátek, co byla finálová epizoda odvysílána. Mluvím o seriálu Freaks & Geek, na který jsem narážela na každém rohu internetu - hlavně tedy instagram a tumblr, i když tumblr se přiznám, že už nepoužívám tak moc jako kdysi. Mnohdy mě na seriál či film dokáže nalákat pouhá fotka z určité scény společně s jejím dialogem. Když jsem do tohoto seriálu šla, neměla jsem žádná očekávání, nikdy předtím jsem o tomto seriálu neslyšela a o to příjemněji jsem byla překvapena, když jsem zjistila, o jak skvělý seriál se jedná a navíc se skvělým obsazením. Samotný název prozrazuje, o kom seriál je, v češtině machři a šprti, a odehrává se kde jinde než na střední škole. Už dlouho jsem nenarazila na seriál, u kterého bych se tak upřímně pobavila - i když nejen to, i když Freaks & Geeks vnímám zejména jako komediální seriál, najdou se tu i vážnější chvilky a je tu poznat vidět vývoj jednotlivých postav. Dílů má seriál jen 18, za to dívání se na ně je opravdu kvalitně strávený čas.


O seriálech píšu na blogu čím dál častěji a minulý rok jsem vydala článek s názvem 'Moje seriálové závislosti', v kterém se rozepisuju o seriálech, kterým jsem minulý rok doslova propadla. Začnu seriálem Stranger Things, který bych označila za jeden z nejlepších současných seriálů. Pamatuji si, že na pilotní díl jsem se dívala hned po vydání, což bylo někdy v létě 2016, ale k zhlédnutí dalších dílů jsem se musela dost odhodlávat, jelikož jsem se obávala, že se budu moc bát - což ve finále seriál nebyl až tak strašidelný nebo jen nabývám na jakési odolnosti v tomhle ohledu. Ať tak či tak, celou první sérii jsem zhlédla teprve minulý rok, a pak jsem se těšila na tu druhou. Během premiéry druhé série jsem žila v Londýně, kde jsme se na seriál dívali s partou kámošů a lepší zážitek jsem mít nemohla. Podle mého byla první série trochu strašidelnější, za to druhá série působí mnohem temněji. Tohle je seriál, který se zařadil mezi mé vůbec nejoblíbenější a zatím mě nezklamal.
Totéž nemůžu říct o seriálu Riverdale, u kterého momentálně čekám na nové díly. První série mě ohromně bavila, při sledování druhé série jsem si uvědomila, jaký trash se z toho stává - i když mám pocit, že se to snad zase obrací k trochu lepšímu. Riverdale je takový fajn teenagerský seriál, není úplně dětinský, řeší se tam vraždy a vážnější věci, ale občas má člověk pocit, že kouká na fantasy a ne drama. Největší výtku mám k hereckým výkonům, zejména herečka Lili Reinhart, která v seriálu ztvárňuje postavu Betty Cooper, podle mě hraní moc nezvládá. Nevěřím jí vůbec nic a občas se člověk nad některýma scénama může akorát tak smát, jak špatně zahrané to je. Co se mi líbí je samotný vizuál seriálu a také kostýmy a prostředí. Riverdale se tváří jako skvělý seriál, ale ve výsledku ho řadím spíš k těm průměrným - i když mě baví ho sledovat a stále se dívám na nové díly. Mimochodem moje oblíbená postava je Cheryl Blossom, té bych chtěla v seriálu vidět mnohem víc.


Tohle by bylo pro nově objevené a "oblíbené" seriály vše, alespoň v této kategorii. Další novinkou, kterou jsem viděla, je seriál A Series of Unfortunate Events, na který jsem sepsala také samostatnou recenzi >zde<. Celkově se mi tento seriál nelíbil a na další série se určitě dívat nebudu, sama jsem překvapena, že jsem dokázala dokoukat celou první sérii.

Minulý rok se na obrazovky vrátil také seriál Game of Thrones a to v pořadí s již sedmou řadou. Tohle je seriál, který se s naprostou jistotou řadí mezi mé seriálové oblíbence. Nezávidím tvůrcům seriálu ten tlak ze strany diváků i kritiků, který na ně tlačí s blížící se finálovou osmou sérií - tedy... "blíží", pomalu, ale jistě, na novou a zároveň také poslední sérii Game of Thrones si budeme muset více jak jeden rok ještě počkat.
Novou sérii v roce 2017 představil také seriál American Horror Story, který mám dost ráda, ale v tomto případě se to liší série od série, jelikož každá má svůj vlastní příběh. Poslední série nesoucí podtitul Cult se mi moc líbila a Evan Peters předvedl skvělý herecký výkon. Při sledování jsem se těšila na každý nový díl a měla svoje vlastní teorie, jak se děj vyvine, tenhle prostor na teoretizování mě v této sérii moc bavil. Když už byla odvysílaná celá nová série AHS, podívala jsem se při té příležitosti i na série, které jsem ještě neviděla - a tím bylo Asylum a Coven. A obě tyhle série mě bavily a líbily se mi, i když přednost dávám asi Asylum, které je trochu víc temnější a vážnější. A pokud vás zajímá moje vůbec nejoblíbenější sezóna, tak tou je Murder House - myslím si, že tuto první sérii už žádná nastávající nepřekoná.


Konečně jsem dokoukala 1. řadu seriálu Mr. Robot, což je seriál, jehož myšlenky mě baví, ale zároveň mě nedokázal chytnout natolik, abych hltala díl za dílem, a tak se vždy jen jednou za čas k nějakému tomu dílu dostanu. Ale tento rok bych chtěla všechny vydané díly dohnat, jelikož ve výsledku mám tento seriál dost ráda.
Pak je tu seriál Vikings, jehož první sérii jsem zhltla najednou a strašně rychle, ale od té doby jsem se nějak neměla k zhlédnutí žádných dalších sérií. Možná bych se k seriálu Vikings opět měla vrátit, ono je to také tím, že poslední díly, které jsem viděla, mě až tolik nebavily. I když celkově tenhle seriál vypadá moc dobře a zajímá mě jeho další vývoj.
Seriál The Walking Dead je pro mě naprostou novinkou, velmi mě odrazoval hlavně počet sérií, zatím jich vyšlo osm, a to znamená spoustu dílů, kterých člověk musí dohnat. Navíc jsem se opět bála, že se budu moc bát, klasika. Ale jednou večer jsem dostala chuť na nějaký trochu temnější a surovější seriál a vzpomněla jsem si právě na The Walking Dead. První sérii jsem zhltla opět strašně rychle, ale hned potom jsem se vrhla na tu druhou, u které jsem momentálně. Dílů mi zbývá ještě spousta, ale momentálně mě tenhle seriál baví moc.


Teď tu mám speciální kategorii a tou je ANIME. Ano, minulý rok jsem konečně dala šanci anime, o kterém jsem si myslela, že mě moc bavit nebude, ale v tomhle případě jsem se neuvěřitelně spletla. Už mám dokonce i několik svých oblíbenců z tohoto žánru a o některých z nich jsem psala již v samostatném článku >zde<.

Začnu od "nejhoršího" a k tomu nejlepšímu se propracuju. Začnu anime, které se jmenuje Parasyte: The Maxim. Vlastně jsem nevěděla, jestli ho tu mám vůbec zmiňovat, ale pokud tenhle seriál znáte vy, aspoň mi můžete napsat váš názor na něj do komentářů. Mně na pohled tohle anime zaujalo, ale první díl mě natolik nebavil, že se k němu asi nevrátím - měla jsem docela vysoká očekávání, ale přednost dám v sledování asi jiným kouskům.
Dál tu mám anime Berserk z roku 1997, z kterého jsem zhlédla pouhé dva díly, a i když mě tenhle seriál docela bavil, chci se momentálně dívat na něco jiného.
A teď už přichází na řadu anime, na které mám ucelený názor, jelikož jsem ho celé viděla. Ghost Hound mělo dost dobře nakročeno na to se stát mým oblíbeným anime, ale tvůrci se od původní myšlenky a příběhu natolik odtočily, že na žádnou z původních otázek, které byly na začátku děje ustáleny, neodpověděly a příběh okolo kterého se to nakonec točilo se stal mdlým bez hlubších myšlenek. Dost mě mrzí, čím se tohle anime stalo, jelikož nakročeno mělo opravdu moc dobře a vypadalo to na zajímavý příběh.
Prvním anime, které jsem kdy viděla, bylo Death Note, což je asi jedno z vůbec nejznámějších anime. Já ho znala z vyprávění už dřív, a tak jsem mu konečně dala šanci. Líbilo se mi, mám k němu nějaké výhrady, ale furt se jedná o hodně dobré anime, avšak viděla jsem i lepší, které mě oslovily daleko více.


A konečně přichází čas vám představit moje dvě nejoblíbenější anime. Začnu se Shiki, což je upírské anime, které se na první pohled zdá jako zábavné fantasy s pár strašidelnými prvky, ale vůbec jsem netušila, čím se ve finále tohle anime stane. Díl od dílu je temnější a vážnější až přijde ten moment, kdy si uvědomíte, že tohle vůbec není fantasy, ale vypovídá to v mnohém i o současné společnosti, v které žijeme. Mě baví zkrátka příběhy, které mají něco navíc, donutí vás přemýšlet a třeba vás donutí i zpochybňovat vám již známé věci.
Posledním anime, které jsem si naprosto oblíbila, je Tokyo Ghoul. Mimo to, že mám ráda fantasy, tenhle příběh má opět ono něco navíc. Na čem v případě tohoto anime velmi záleží je hlavní postava, já opravdu nemám ráda postavy, které jsou černo-bílé a je předem určené kdo je kdo, a koho byste měli mít rádi a koho byste měli naopak nenávidět. Ken Kaneki, což je hlavní postava Tokyo Ghoul, naopak vnímám jako velmi rozpolcenou postavu, což v mých očích téhle postavě na mnohém přidává. Anime má pouhé dvě série, přičemž manga i nadále vychází, říká se, že anime ještě někdy vyjde, ale momentálně to nevypadá moc nadějně - i když já opravdu doufám, že se toho jednou dočkáme. Takže v plánu mám si postupně pořídit mangu a číst tu.
Tohle sice už nepatří do minulého roku, ale jen tak pro zajímavost, momentálně mám rozkoukané anime Paranoia Agent.


Jako každý rok, i tento rok jsem se začala na některé seriály dívat znovu. Občas se dívám na Sex and the City, které jsem viděla mnohokrát, ale nikdy ne celé díl po dílu, takže tentokrát si zapisuju, u kterého dílu jsem vždy skončila a na seriál se dívám v angličtině. S kamarádkou jsme se taky znovu dívaly na náš oblíbený seriál Skins, nestihli jsme ho celý, ale skončili jsme zhruba v polovině 2. generace. A nakonec, ráno u snídaně jsem se začala dívat na Pokémona (Indigo League), u kterého jsem taky nikdy neviděla všechny díly, takže občas se dívám na něj.


Mám tu i pár seriálů, na které jsem se zkoušela dívat, ale nějak to nevyšlo. Tím je třeba seriál SKAM, viděla jsem jen 1 díl, možná se k němu někdy vrátím, zatím mě to až tak nezaujalo, že bych se na to musela hned podívat. Viděla jsem i dost dílů seriálu Vyšehrad, hlavně proto, že to bylo jednou dobou všude sdílené, a bavilo mě to, ale k posledním dílům jsem se nějak nedostala. Taky jsem se začala konečně dívat na Breaking Bad, což je seriál, který mě moc baví, i když zatím jsem viděla pouhé 3 díly, ale letos se na něj chci dívat určitě víc. Viděla jsem taky díl seriálu Master of None, ale ten mě moc nebavil, takže dívat dál se na něj určitě nebudu. A nakonec Black Mirror, z něhož jsem pár dílů viděla a určitě mám v plánu se na tenhle seriál podívat, jelikož mě moc zaujal a vypadá opravdu dobře.


Jako takový bonus dodám asi to, že jsem se skoro jako na seriál dívala na Dan and Phil Play: The Sims 4. Já se dívám na youtube dost, ale gameplaye mě nikdy moc nevzaly, ale tohle je naprostá výjimka. Zábavné, až natolik, že to vážně vnímám jako seriál a začátkem tohoto roku jsem dokoukala všechna doposud vydaná videa s Dilem, takže teď jen čekám na ta nová.

Jinak kdysi jsem na seriály vůbec tolik nekoukala, hlavně kvůli tomu, že jsem neměla internet doma, takže jsem si to vždycky musela někde stáhnout a vědět dopředu, co si vůbec stáhnout chci. Takže jsem se koukala především na seriály v televizi a prvním seriálem, u něhož jsem čekala nové díly byl Pretty Little Liars, což je seriál, který jsem ve výsledku ani nedokoukala, protože to šlo do kytek. Ale teď můžu říct, že seriálů bych se rozhodně nevzdala, jelikož mnohdy se radši podívám na pár dílů určitého seriálu než na jeden celý film. Já vím, divné.

P.S.: omlouvám se za ty fotky zarovnané vlevo, ani nevíte, jak moc mě to štve, ale zkoušela jsem to upravit v šabloně a nešlo to, a nechci měnit design blogu, jelikož s tímto jsem momentálně spokojená, ještě se v tom pokusím povrtat

edit: Úplně jsem zapomněla na seriál Rick and Morty, z něhož viděla docela dost dílů, i když sama od sebe jsem se na to ještě nepodívala. Zcela mě to nenadchlo, ale špatné to taky není.

Určitě mi napište, jaké seriály jste si oblíbily v minulém roce a vy a na které seriály se nejvíc těšíte v tomto roce? :)

Už několik let po sobě mám ve zvyku na konci každého roku vydat shrnutí filmů, které jsem za daný rok zhlédla. Už je únor, což znamená, že nestíhám, tohle zkrátka není článek, který bych měla napsaný za půl hoďky a příště si to musím uvědomit dřív a začít ho dávat dohromady nejlíp už v prosinci. V roce 2017 jsem neviděla tolik nových filmů, kolik třeba rok předtím, a důvod je takový, že jsem v tomhle roce nechodila tolik do kina, většinou jsem zvyklá si zajít do kina aspoň jednou měsíčně, ale když chce člověk šetřit na jiné věci, tak kultura jde většinou bohužel stranou. Navíc se mi zdá, že minulý rok nešlo do kin až tolik filmů, které mě zaujaly natolik, že bych měla potřebu do toho kina na ně jít. Za to jsem poslední měsíce roku 2017 prožila ve společnosti Netflixu a obří televize a tímhle způsobem jsem viděla filmů opravdovou spoustu (samozřejmě i seriálů, ale o těch někdy příště). No, teď už Netflix nemám a přiznám se, že pohodlí Netflixu mi opravdu chybí.

Každopádně se pojďme přesunout k samostatným filmům. Minulý rok jsem viděla celkem 65 filmů, a tak je zřejmé, že se zde nemůžu rozepsat o všech. Celý seznam filmů najdete na konci článku společně s odkazy na případné recenze a nad tímto seznamem jsou uvedené moje největší filmové objevy roku 2017, i když skvělých filmů jsem viděla daleko víc. Opět jsem filmy rozdělila do několika odstavců podle toho, co mají v mých očích společného. To je k úvodu vše a konečně k daným fimům ↓

filmy, které vyšly v roce 2017:
Jsem si jistá tím, že v roce 2017 vyšla velká spousta filmů, tak jako každý rok, ale já viděla pouze dva z těchto filmů a oba dva mají za hlavní hrdiny superhdiny. Prvním snímkem je Logan, tedy příběh Wolverina a musím říct, že tento film se zařadil mezi nejlepší superhrdinské filmy vůbec - jedná se o vyzralý a dospělý příběh, samozřejmě skvěle natočený, ale nejvíce se mi líbilo samotné vyobrazení hlavních postav, které nebyly jen černobílé a působily jako opravdoví lidé. Skvělý a taky dost emotivní snímek.
Druhým filmem je Wonder Woman, který byl vychvalovaný až do nebes - četla jsem dost pozitivních recenzí na tenhle film, ale nejen to, někteří moji kamarádi (a hlavně i kamarádky) byli posedlí tímto filmem. Mně osobně Wonder Woman zklamala i přesto, že jsem skoro žádná očekávání neměla. O hlavní postavu jsem nejevila moc velký zájem, nepřišla mi až tak výjimečná a statečná, jak ji všichni vykreslovali, a hlavně mi nepřišla dobrým příkladem feministky - jelikož ano, spoustu lidí ji miluje jenom proto, že je to holka. Nemám pocit, že by mi tento film či příběh cokoliv dal a v podstatě mi zkouknutí tohoto filmu přišlo jako ztráta času.

filmy, které vyšly v roce 2016:
Při pročítání mýho seznamu filmů, které jsem viděla, jsem zjistila, že jsem viděla spoustu filmů, co vyšlo v roce 2016, i když v úmyslu jsem to vůbec neměla. Ale aspoň mám další kategorii, podle které můžu filmy roztřídit.
Začnu filmy, které jsem chtěla zhlédnout a náhodou jsem se k nim dostala zrovna minulý rok. Prvním takovým filmem je Fantastic Beasts and Where to Find Them, což je film, který volně navazuje na filmovou sérii o Harry Potterovi. I když jsem velkým fanouškem Harryho Pottera, jak knih, tak i filmů, neměla jsem potřebu tento film za každou cenu vidět, asi mě tolik nenalákal. Každopádně, jsem film nakonec viděla a zas tak nadšená nejsem. O většině filmů, o kterých zde píšu, jsem se rozepsala už v samostatném článku, odkazy najdete na konci tohoto článku, ale budu se snažit moje názory dát do kupy a trochu to shrnout. Hlavní hrdina se mi líbil, i samotný příběh nebyl špatný, ale co mě dost odrazovalo bylo nadbytečné používání digitálních efektů - nebo ani ne tak nadbytečné, jako spíš strašně očividné, takže bylo vidět, že dané věci do toho světa prostě nepatří. Ale samotné vzezření fantastických zvířat se mi líbilo, jen by to všechno mohlo působit míň digitálně. Bohužel od Pottera, tohle není film, na který bych se s chutí podívala klidně i stokrát.
Dalším fantasy filmem je Miss Peregrine's Home for Peculiar Children, což je snímek, který mě původně dost lákal, ale pak jsem na něj trochu zapomněla. Já osobně jsem nepřišla do styku s knižní předlohou, takže nemůžu srovnávat, ale moji zvědavost upoutal fakt, že film bude režírovat Tim Burton. Já v podstatě s tímto filmem nemám žádný problém až na to, že samotný příběh mě prostě nebavit. A když vás nebaví příběh a je vám jedno, co se stane s hlavníma postavama, tak je to těžké. Myslím si, že koho bavil knižní příběh, tak ho film bude bavit (tedy v tom případě, že příběh ve filmu nezměnili, což nepředpokládám). V tomto případě se mi zpracování nadpřirozených věcí i podoba všech postav líbila, efekty se mi líbily, i atmosféra filmu a barvy filmu byly podařené, ale ani tohle všehno samotný příběh nedokáže zachránit. Plus tam hraje Eva Green, které pořád moc nedokážu přijít na chuť.
Filmem, který nikomu nedoporučuju je I Am the Pretty Thing That Lives in the House, což je film, který se tváří jako horor, ale v podstatě není ničím. Nad tímhle filmem jsem se už dost rozčilovala >zde<, tak se nebudu rozčilovat znovu tady, jen vás chci varovat, že se jedná o ten nejhorší film, který jsem kdy viděla, fakt nic dobrého jsem na něm nenašla.
Konečně bych se mohla dostat i k nějakým těm dobrým filmům, já bych označila A Cure for Wellness za dobrý film. Původně jsem chtěla jít na tenhle snímek do kina, ale nakonec jsem neměla čas a furt je mi to trochu líto. Určitě se nejedná o nejlepší film všech dob, ale já osobně mám ráda dobré mysteriózní thrillery s fantasy prvky, a myslím si, že tímhletím A Cure for Wellness je. Atmosféra snímku je naprosto skvělá, a stejně jako hlavní postava, ani vy nemáte šajnu, co se vlastně děje. Je tam jedna scéna, která v podstatě nesouvisí nijak s dějem, v téhle scéně se vyskytuje srnka a jedná se o moji oblíbenou scénu, mrazivou a půvabnou pro oči, což zní nepatřičně a zvrhle, pokud jste film viděli, ale jen to dokazuje, že atmosféra i efekty tohoto filmu jsou skvělé. V tomhle žánru se může člověk šeredně splést a tohle je jeden z mála dobrých filmů podobného rázu, který jsem za poslední dobu viděla.
Konečně jsem se koukla i na Nerve a to, co jsem čekala, jsem v podstatě dostala. Líbil se mi tenhle film, i když i tak to považuju spíš za odpočinkovou podívanou. Fajn film.
Další dva filmy už nepatří do této kategorie, jsou to filmy, které vyšly v roce 2015, ale jelikož se pořád jedná o relativně nové filmy, zmíním je ještě tady. Prvním z těchto filmů je The Martian, což je film natočený podle stejnojmenné knížky, kterou jsem i zrecenzovala >zde<. Knížka byla skvělá, a tak jsem měla vysoká očekávání od filmu, ta naštěstí film naprosto splnil. Na druhou stranu si nemyslím, že pokud jste četli knížku, tak musíte vidět film nebo naopak, protože si v podstatě stačí vybrat jedno, o nic nepřijdete, jelikož obojí stejnou hodnotu, podle mě. I když jsem četla knížku, tak nelituju, že jsem film viděla, jedná se o skvělý film, i když o poměrně dlouhý, ale rozhodně ne nudný.
Poslední filmem v této kategorii je film Dope, což je skvělý film na večer s kámoši, to je přesně to, jak jsem viděla tenhle film já. Dope má skvělý soundtrack, hraje tam ASAP Rocky, což bylo příjemným a nečekaným překvapením a já jsem si sledování filmu užila. Nezařadilo se to mezi mé top komedie, ale i tak to byl hodně fajn film.

filmy, které jsem si oblíbila:
Tohle je asi ta kategorie, která zajímá každého nejvíc. V podstatě jde o všechny filmy, které se zařadily mezi mé absolutní top. Viděla jsem ale spoustu skvělých filmů, takže i dalšími odstavec je skvělých filmů plný. Tohle je spíš pouze výběr těch nejlepších.
Začnu dvěma vůbec nejlepšíma filmama, které jsem za minulý rok viděla. Prvním z těchto filmů je snímek Eternal Sunshine of the Spotless Mind, v kterém hlavní role ztvárnili Jim Carrey a Kate Winslet. A tohle je také první film, v kterém se mi Jim Carrey jako herec líbil - většinou se objevuje v komediích, které používají humor, který já zkrátka nedokážu ocenit, mám jiný styl humoru, ale byla jsem příjemně překvapena jeho vážnou rolí v tomto filmu a to, jak skvěle ji dokázal zahrát. A Kate Winslet mám ráda jako herečku a opět mi potvrdila, že hrát umí. Miluju filmy, které si hrají s časoprostororem, ale zároveň také divákovou myslí, je to zkrátka jeden z těch filmů, který vás donutí se zamyslet nad spoustou různých věcí a zároveň jako divák musíte při sledování fakt dávat pozor, jelikož se toho na obrazovce děje spoustu. Tohle je jeden z těch filmů, co se dostal na mou absolutní špičku nejlepších viděných filmů.
Dalším stejně dobrým filmem je Mr. Nobody, kde hlavní roli ztvárnil Jared Leto a opět je to snímek, který se zařadil mezi ty nejlepší, co jsem kdy viděla. Je to jeden z těch filmů, který chci vidět víckrát za život, a který mě opět nutí se zamyslet nad mým vlastním životem. Pro mě osobně jsou tyhle filmy hodně emotivní, hlavně kvůli tomu, že v tom můžu vidět něco z vlastního života, a proto jsou pro mě tyhle filmy zároveň i dost smutnými a emocionálně mě jejich sledování dost vyčerpává. I přesto jsou tohle ty nejlepší filmy vůbec. Je to film, který vypráví život jednoho člověka, ale to několika různými způsoby - jaký by byl jeho život, kdyby se tehdy rozhodl takto? Ale co když se tehdy rozhodl jinak? Život jedince se mění podle jeho vlastních rozhodnutí a voleb, a tak je nekonečně mnoho možností, jak tento člověk mohl svůj život prožít. Film si hraje s teorií chaosu, string teorií i butterfly effectem.
Další filmy jsou stále výběrem toho nejlepšího, i když spíš by je označila za nejlepší filmy v tom svém žánru, než celkově jako jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Welcome to the Rileys je film, který mě dost oslovil a důvodem, proč jsem se na něj podívala, je Kristen Stewart, která zde ztvárnila jednu z rolí - podle mě je Kristen skvělou herečkou a to mi nikdo nevymluví. Sama jsem byla překvapená, jak moc se mi líbil film z dnešního prostředí a světa, žádné fantasy, naopak realisticky působící film. Škoda, že se tento film nedočkal větší pozornosti.
Minulý rok jsem narazila v podstatě jen na jednu komedii, kterou jsem si oblíbila, a tou je Jennifer's Body. Což je dost šílená teenagerská komedie, s trochou černého humoru. Určitě bych to neoznačila za klasickou komedii, a rozhodně bych to neoznačila ani za horor - jak uvádí třeba takové čsfd. Šla jsem do toho s tím, že se podívám na horor, a nakonec jsem objevila hodně fajn komedii. Ani nevím, jak bych humor v tomto filmu popsala, takže uvidíte sami, buď vám sedne nebo ne, ale já sama za sebe doporučuju.
Nemohla jsem se dočkat, až se podívám na film Into The Wild, věděla jsem, že se jedná o super film a akorát jsem si to potvrdila. Ono je celkem jasné, co čekat od tohoto filmu, takže napíšu jen to, že je to opět film (ano, budu se zas opakovat), který vás donutí se zamyslet nad životem.
I letos jsem pokračovala v koukání se na filmy, ve kterých hraje Leonardo DiCapria, což je můj oblíbený herec. Jedním z filmů, které jsem zhlédla v rámci koukání se na jeho filmografii, byl i film The Beach. Mám pocit, že jsem přecejen kdysi už tento film viděla, ale trochu se mi to pletlo s Modrou lagunou nebo nějakým takovým špatným filmem. Každopádně, The Beach je skvělým filmem, opět takovým tím se zamyšlením. Určitě se tenhle snímek zařadil mezi mé oblíbené filmy s DiCapriem.

filmy, které jsem chtěla vidět a konečně viděla:
Další kategorie je také nabytá spoustou skvělých filmů. U některých jsem se rozhodovala, jestli je i nezařadit do předešlé kategorie. Všechny tyto filmy mají společné to, že jsem o nich už dříve slyšela (vlastně až na Never Back Down, který je tu proto, že jsem si ho oblíbila), ale až minulý rok jsem se dostala k jejich samotnému zhlédnutí. Některé z těchto filmů jsem si také oblíbila, některé mě spíš zklamaly, některé se mi líbily, ale nemám potřebu se na ně podívat víc než jednou. Ale všechno jsou to kvalitní a dost známé snímky.
Začnu již zmiňovaným Never Back Down, což je film, na který jsem narazila na Netflixu s kamarády, kteří tenhle film už znali a líbil se jim. A já sama jsem byla, jak moc se líbil tenhle film i mě. Na to, že se ve filmu dost pere a zápasí, tak si myslím, že tenhle snímek má i takovéto něco navíc, mě osobně tenhle film strašně dostal, což bylo asi způsobeno i tím, v jakým rozpoložení jsem se na něj dívala. Plus soundtrack tohohle filmu je opravdu dost dobrý.
Konečně jsem se podívala i na všechny filmy The Lord of the Rings, ale o téhle filmové sérii se mám v plánu rozepsat ještě při jiné příležitosti, napíšu jen to, že jsem nebyla zklamaná a filmy považuji za velmi povedené.
Dalším fantasy snímkem, na který jsem se konečně podívala, je The Dark Knight. Já nejsem úplně posedlá Batmanem, ale tenhle film se mi líbil a bavil mě, i když si nemyslím, že bych ho musela vidět víckrát, pokud se neocitnu v nějaké situaci, kdy se na něj budu dívat se skupinou lidí - nevadilo by mi to vidět znova, ale sama se na to znovu nepodívám.
Dále tu mám ďábelského holiče z Fleet Street, Sweeney Todd, což je snímek Tima Burtona, v kterém hraje Johnny Depp, Helena Bonham Carter a Alan Rickman. Hvězdné obsazení, skvělá atmosféra a výtvarné zpracování, jen to muzikálové pojetí se mi moc nelíbilo. Já celkově moc na muzikály nejsem, a pokud se nějaký muzikál zařadí mezi mé oblíbené, to už něco znamená. Bohužel v tomto případě mě nejvíc nadchlo opravdu to vizuální zpracování. Ale zároveň, určitě si nemyslím, že je to špatný film, jen jsem měla asi příliš vysoká očekávání.
Když už jsem u toho Tima Burtona, mám tu ještě jeden snímek, který režíroval, a tím je Big Fish. U některých filmů je mi líto, že jsem nestihla sepsat články nebo recenze, jelikož já mám pak problém si vybavit moje dojmy z filmu - pomáhá mi, když o filmu přemýšlím ještě při psaní, a tak se mi to lépe vryje do paměti. Z vizuálního hlediska je to opět skvělý snímek, moc se mi líbilo, jakým stylem byl film natočený, ale samotný příběh mě tolik neuchvátil. Určitě mám filmy, které mám od Burtona radši. Opět to neznamená, že je to špatný film, jsem ráda, že jsem ho viděla.
Minulý rok jsem konečně zhlédla i nějaký ten film Wes Andersona a to The Grand Budapest Hotel, což je snímek, kterému nemám, co vytknout. Osobité výtvarné zpracování, příběh, který odsýpal, skvělé hlavní postavy. Tenhle film mě zkrátka moc bavil, osobitý styl humoru tomu také dost napomáhal.
Na další film ještě nemám zcela vyhrazený názor a to hlavně proto, že se na něj potřebuju znovu podívat - a to už potřetí. Poprvé jsem ho viděla moc opilá, podruhé už střízlivá, ale furt to nestačilo, a tak se na něj chci podívat znovu - a myslím si, že ani teď to nebude naposled. Mluvím o Trainspotting, což je snímek, který mi byl tak trochu doporučen, i když jsem o něm už před tím samozřejmě slyšela. Koho zajímá téma drog a života, tak ho tenhle film určitě zaujme. Mě téma drog dost zajímá a zvlášť filmová zpracování tohoto témata mě zajímají. Já mám trochu rozpačité dojmy z tohoto filmu, jelikož mám vždy dojem, že mi z něj něco uniká, že je tam něco, co jsem nepostřehla. Pokračování jsem ještě také neviděla, takže bych to tak spojila. Každopádně film se mi líbil a ten fakt, že mi nevadí se na tenhle film dívat tolikrát a furt o něm přemýšlím, také něco dokazuje.
Když už jsem u toho, dalším filmem, který se zabývá také tématem drog, je Requiem for a Dream, a s tímto filmem jsem se poprvé setkala díky hlavní skladbě, kterou jsem se učila na klavír a tahle skladba patří taky mezi mé oblíbené, které hraju. Takže je asi zbytečné zmiňovat, že soundtrack se mi líbil. O tomhle filmu jsem se rozepsala už v samotném článku, každopádně si nebudu číst, co přesně jsem napsala, spíš to zhodnotím tak zpětně - protože s odstupem času člověk může získat jiný pohled na film.Vím, že jsem tento snímek zařadily mezi filmy, které mě ani nenadchly, ani nezklamaly, což pořád souhlasí. Čekala jsem hlubší myšlenky od filmu, ale všechny myšlenky v něm byly spíš povrchové - i když furt dobré myšlenky. Zpětně se mi líbí opakování daných scén, jelikož to na filmu dodává na atmosféře a náladě. Nemyslím si, že po jednom zhlédnutí mám možnost mít zcela ucelený názor na tenhle film.
Inception je dalším filmem, který mě, ani nezklamal, ani nenadchnul. Přesto mě hlavní myšlenka tohoto filmu doprovázela i nadále a občas se přistihnu, že nad tímto filmem pořád přemýšlím. Některé filmy zkrátka mají něco do sebe až zpětně, kdy si uvědomíte, že vás film po dosledování zcela neopustil.
Teprve minulý rok jsem také zhlédla The Matrix a mám v plánu se někdy podívat i na pokračování tohoto filmu. A vlastně si zopakovat i ten první díl. Sledování Matrixu mě bavilo, ale myslím si, že je tam ještě dost na pochopení v mém případě, celé jsem to nestihla pobrat.
Taková střední očekávání jsem měla od Scott Pilgrim vs. the World - a i tak jsem byla zklamaná. Celkem se mi líbí styl, jakým je film natočený, některé scény jsou dost komiksové, budiž. Ale celý příběh i postavy jsou akorát tak cringe-worthy. To mě moc nevzalo. Ale zmínit jsem tenhle film chtěla, jelikož jsem se na něj nějakou tu dobu chtěla podívat, a teď když jsem tak udělala, tak jsem akorát byla zklamaná, bohužel.
Taky jsem se konečně podívala na American Psycho a to je film, který se mi líbil. Příjemný překvapením byl i Jared Leto, který se ve filmu objevil, což jsem vůbec nečekala. A výkon Christiana Bale v hlavní roli dokážu ocenit. Zajímavý to snímek, ale mě se dost líbil.
Velkým zklamáním byli The Dreamers. Zde hraje opět Eva Green, která se mi opět nelíbila. Na tenhle film jsem narazila díky instagramu a tumblr, kde lidi tenhle film pořád sdílejí a vychvalují, tak jsem čekala něco dobrého, no, spíš je to film, co se na něco dobrého jen tváří. Nahé scény a sexuální scény mi vůbec nevadí, ty vlastně nebyly problémem tohoto filmu, to až ty pokusy o dialogy a myšlenky upozornily na to, že film nemá moc, co říct.
Konečně jsem se podívala i na The Butterfly Effect, což je film, který jsem už nějakou tu dobu odkládala. Opět je to film, co se zabývá časoprostorem a tím, jak by se dal nebo nedal ovlivňovat, a jak by takové změny ovlivnily budoucnost. Určitě to není nejlepší film, který se zabývá tímto tématem, ale pořád je to dobrý film, který se mi líbil, jen mě neovlivnil tolik jako některé jiné snímky.
The Big Lebowski je film, který mě osobně nikdy nezaujal natolik, abych se na něj podívala, ale je to oblíbený film mého kamaráda, tak jsme se na něj podívali a dostala jsem v podstatě to, co jsem očekávala - spíš takový průměrný film, který mě moc nenadchnul, zároveň mě neunudil. No, dál bych tento film nedoporučovala.
Poslední dva filmy v této kategorii se oba točí okolo teenagerů. A oba jsou to filmy, na které opět narážím všude, a které se řad mezi určité klasiky. Prvním z nich je The Breakfast Club, což je asi se dá říci konverzační film, a já měla bohužel trochu vyšší očekávání, než na jaká by tenhle film dosáhl. Je to dobrý film, jsem ráda, že jsem ho viděla, ale stačilo mi to vidět jednou.
Tím druhým filmem je Heathers, kde hraje Winona Ryder, která hraje ve více mých oblíbených filmem, a Christian Slater, kterého znám zas ze seriálu Mr. Robot. Heathers je šokující teenager film, trochu psychopatický, nebo přinejmenším se točící okolo psychopatů. Tenhle film mě bavil, i když i v tomhle případě platí, že jednou mi to stačilo.

oblíbené filmy viděné poněkolikáté:
Následující filmy projedu jen velmi rychle, jelikož jsem o nich zde na blogu už x-krát psala a jsou to filmy, na které nedám dopustit, které jsem si oblíbila, a které jsem viděla už poněkolikáté.
Začnu asi tím nejslabším kouskem zde a to je Sala Samobójcow, což je polský film sledující osud jednoho teenagera, který trpí různými problémy a později uniká především do světa virtuálního. I když mám k tomuto filmu nějaké výhrady, ráda se na něj sem tam kouknu. Tenhle film mě moc baví, ale určitě nečekejte žádnou odpočinkovou podívanou, mě tenhle film vždy dostane.
Le Fabuleux destin d'Amélie Poulain je francouzský film, který znám už od dětství a je to strašně milý film, který každého, kdo se na něj dívá, zahřeje. O tom, jak je důležité a krásné se radovat z maličkostí.
Teď tu mám pro změnu dva filmy Tima Burtona, která mám ráda, a které se řadí mezi mé vůbec nejoblíbenější. Začnu filmem Charlie and Chocolate Factory, což je podle mě naprostá klasika, je to taky jediná filmová verze tohoto příběhu, kterou jsem viděla. Skvělá výprava, zábavné písničky, humor, který mě baví. A skvělí herci samozřejmě.
Mým vůbec nejoblíbenějším Burtonovým filmem je Corpse Bride, což je prostě láska. Samotný příběh je mým oblíbeným, dále výtvarné zpracování je úžasné, samozřejmě soundtrack nemůžu nezmínit - tohle je přesně ten případ, kdy mě film naplněný písničkama, baví.
Když už jsem u toho, další film, nebo vlastně celá série filmů, která mě baví a je naplněná písničkama, nese název High School Musical. Kolikrát mám náladu celý den poslouchat a zpívat písničky z těchto filmů, a tak to dělám. A minulý rok jsem se konečně znovu podívala i na samotné film. Jak já HSM miluju.
Horns je film, který doporučuju, kdy se dá a minulý rok jsem na něj dovedla další spoustu lidí a taky se jim tenhle film líbil, což mě neuvěřitelně těší. Jedná se o temnější thriller s temnějším smyslem pro humor, neuvěřitelným soundtrackem, skvělými efekty, a i když znám už celé rozuzlení příběhu, nebrání mi to v tom si tenhle film užívat, i když ho vidím už počtvrté nebo i víckrát.
Další čtyři filmy se řadí mezi mé absolutně nejoblíbenější, ale opravdu se tu o nich nechci rozepisovat, třeba někdy napíšu článek, kde se rozepíšu o mých top filmech. Jsou to filmy, které nemůžu vynachválit, a které vás donutí se zamyslet, buď nad životem, nebo nad vámi samotnými. těmito filmy jsou Fight Club, American Beauty, Girl, Interrupted a The Basketball Diaries.

kreslené a fantasy:
Minulý rok jsem trochu zanedbala fakt, že se chci dívat na víc disneyovek, hlavně těch starších. Mám tu jediný disney film a tím je původní kreslená Alice in Wonderland, k tomu chci říct jen to, že tohle je skvělá pohádka, na kterou se dá koukat v různých stavech a může to být skvělým zážitkem. Konečně jsem se podívala i na Coraline, i když ta mě ve výsledku zklamala a moc se mi nelíbila. Dál jsem se podívala na Watership Down, od které jsem čekala větší brutality než jsem dostala, ale byla to fajn pohádka. Taky tu mám jeden anime film a tím je Byōsoku 5 centimeter, příběh mě sice moc nenadchnul, ale byla to krásná podívaná pro oči. A ještě tu mám dva fantasy filmy, Gurdians of the Galaxy a Mortal Instruments, přičemž oba filmy bych označila spíš za průměrné, dobře se na to koukalo, ale nijak mě to nenadchlo.

top filmové objevy:

seznam všech viděných filmů:

1. Sala Samobójcow / Místnost sebevrahů (2011) >recenze<
2. Trainspotting (1996)
3. Alice in Wonderland / Alenka v říši divů (1951)
4. American Beauty / Americká krása (1999) >recenze<
5. Logan / Logan: Wolverine (2017) >recenze<
6. The Basketball Diaries / Rváčův deník (1995) >recenze<
7. Le Fabuleux destin d'Amélie Poulain / Amélie z Montmartru (2001) >recenze<
8. Coraline / Koralína a svět za tajnými dveřmi (2009) >recenze<
9. Inception / Počátek (2010) >recenze<
10. Requiem for a Dream / Requiem za sen (2000) >recenze<
11. The Shining / Osvícení (1980) >recenze<
12. Welcome to the Rileys / Svět podle Mallory (2010) >recenze<
13. Eternal Sunshine of the Spotless Mind / Věčný svit neposkvrněné mysli (2004) >recenze<
14. Byōsoku 5 centimeter / 5 Centimetres Per Second (2007) >recenze<
15. Mr. Nobody / Pan Nikdo (2009) >recenze<
16. Guardians of the Galaxy / Strážci Galaxie (2014)
17. Jennifer's Body / Bacha, kouše! (2009)
18. Fight Club / Klub rváčů (1999) >recenze<
19. Spalovač mrtvol (1968) >recenze<
20. Instalatér z Tuchlovic (2016) >recenze<
21. Anthropoid (2016) >recenze<
22. Jež (2011) >recenze<
23. The Matrix / Matrix (1999) >recenze<
24. The Dreamers / Innocents / Snílci (2003)
25. Fantastic Beasts and Where to Find Them / Fantastická zvířata a kde je najít (2016) >recenze<
26. Deepwater Horizon / Deepwater Horizon: Moře v plamenech (2016) >recenze<
27. The Grand Budapest Hotel / Grandhotel Budapešť (2014) >recenze<
28. American Psycho / Americké psycho (2000) >recenze<
29. Dope / Matroš (2015) >recenze<
30. Crimson Peak / Purpurový vrch (2015) >recenze<
31. I Am the Pretty Thing That Lives in the House (2016) >recenze<
32. A Cure for Wellness / Lék na život (2016)
33. Sweeney Todd: The Demon Barber of Fleet Street / Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street (2007)
34. Watership Down / Daleká cesta za domovem (1978)
35. Into The Wild / Útěk do divočiny (2007)
36. The Butterfly Effect / Osudový dotek (2004)
37. Holidays (2016)
38. Clueless / Bezmocná (1995) >recenze<
39. The Breakfast Club / Snídaňový klub (1985)
40. Wonder Woman (2017)
41. Never Back Down / Nikdy to nevzdávej (2008)
42. Jurassic World / Jurský svět (2015) >recenze<
43. Girl, Interrupted / Narušení (1999) >recenze<
44. Big Fish / Velká ryba (2003)
45. Horns / Rohy (2013) >recenze<
46. Mortal Instrumentens: City of Bone / Mortal Instruments: Město z kostí (2013)
47. Devil / Ďábel (2010)
48. The Big Lebowski / Big Lebowski (1998)
49. Scott Pilgrim vs. the World / Scott Pilgrim proti zbytku světa (2010)
50. The Beach / Pláž (2000)
51. The Dark Knight / Temný rytíř (2008)
52. High School Musical / Muzikál ze střední (2006)
53. High School Musical 2 / Muzikál ze střední 2 (2007)
54. High School Musical 3: Senior Year / Muzikál ze střední 3: Maturitní ročník (2008)
55. The Lord of the Rings: The Fellowship of the Ring / Pán prstenů: Společenstvo Prstenu (2001)
56. The Lord of the Rings: The Two Towers / Pán prstenů: Dvě věže (2002)
57. The Lord of the Rings: The Return of the King / Pán prstenů: Návrat krále (2003)
58. The Martian / Marťan (2015)
59. Heathers / Smrtící atrakce (1988)
60. Miracle on 34th Street (1994)
61. Drive (2011)
62. Nerve / Nerve: Hra o život (2016)
63. Charlie and Chocolate Factory / Karlík a továrna na čokoládu (2005)
64. Miss Peregrine's Home for Peculiar Children / Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti (2016)
65. Corpse Bride / Mrtvá nevěsta Tima Burtona (2005) >recenze<

Není těžké si všimnout, že téměř všechny filmy, které jsem viděla ze začátku roku, jsem zrecenzovala nebo jsem se o nich alespoň zmínila v některém z článků. Ke konci roku jsem propadla Netflixu a velké obrazovce televize a v podstatě se koukala na film za filmem, aniž bych tyhle všechny filmy zrecenzovala. Jelikož uplynula už nějaká doba od zhlédnutí některých těchto snímků, nepamatuju si všechny moje dojmy z filmů, některé filmy mi moc neutkvěly v paměti a trochu mě mrzí, že jsem ty filmové články nesepsala, no nic, teď už je pozdě, a tak se můžu zaměřit aspoň na filmy, které jsem viděla teď v poslední dobře. Ale, co chystám stoprocentně, je speciál o filmových maratonech.


I když jsem tento článek vydala až v únoru, doufám, že i tak si své čtenáře našel. Příští rok musím s psaním podobného článku začít o něco dřív.

Určitě mi napište do komentářů vaše top filmové objevy minulého roku, ať se můžu inspirovat :)

Ke konci každého roku nebo na začátku nového roku mám ve zvyku zde na blog vydávat články shrnující uplynulý rok. Přiznám se, že jako vždy nestíhám tyto články sepisovat natož vydávat, ale lepší později než nikdy, jelikož já tahle shrnutí ráda píšu a ráda je na mém blogu mám. Prozradím, že se můžete těšit na ještě minimálně tři další články podobného rázu. V tomto konkrétní případě jsem dokonce uvažovala zda článek o přečtených knížkách v roce 2017 vůbec psát, důvod je takový, že jsem prostě vůbec nečetla. Na to, že tohle byl jednu dobu převážně knižní blog, je to docela smutné. Nakonec jsem se rozhodla i přesto článek sepsat, jelikož, zaprvé, je to i moje osobní ohlédnutí za uplynulým rokem z mého čtenářského pohledu, a zadruhé, myslím si, že je dobré ukázat i ty nepříliš úspěšné roky z tohoto hlediska. Ale zas tak mě to nemrzí, jelikož minulý rok byl úspěšný zase v jiných věcech a co se týče těch kulturních zážitků, viděla jsem mnohem víc filmů a seriálů než kdy předtím a to právě možná na úkor těch knížek. Nechci se vymlouvat, ale měla bych tu dva takové větší důvody, proč jsem četla méně, začátek roku doprovázely moje poslední měsíce na gymplu a maturita, což vysvětluje těch pár knížek, proč jsem si zrovna je rozhodla přečíst, a v druhé polovině roku jsem cestovala a na cestách se věnovala jiným věcem. O jednotlivých knížkách se ještě rozepíšu, prostoru tu mám dost.

1. Mary Shelley: Frankenstein (v angličtině)
2. Zdeněk Jirotka: Saturnin
3. George Orwell: 1984
4. Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol
5. Cormac McCarthy: Sunset Limited