Během srpna jsem jela na dva týdny do Anglie a při té příležitosti jsem se zdržela na pár dní i v Londýně. Do Británie jsem cestovala autobusem, jelikož s krosnou a dalšími zavazadly to byl ten nejlevnější způsob, jak se tam dostat. Vše tedy začalo cestou, kterou ale zároveň doprovázelo také mnoho komplikací. Zvolila jsem si společnost Student Agency, jelikož jsem s ní měla doteď pouze samé pozitivní zkušenosti, takže když jsem s nimi poprvé jela do zahraničí, hned se to zvrtlo. Jízdenka Brno-Londýn v sobě totiž ukrývá přestup v Praze, na který má člověk půl hodiny, ale jakmile má váš autobus díky D1 zpoždění více jak 45ti minutové, máte holt smůlu, autobus na vás nečeká. Takže poučená pro příště, do ciziny se vydávej až rovnou z Prahy. Student Agency mi zajistily náhradní dopravu u společnosti Flixbus s tím, že jsem přesedala v Kolíně nad Rýnem a do Londýna jsem se dostala o 17 hodin později než jsem původně plánovala - sbohem letní kino na střechách Londýna, sbohem můj oblíbený filme na plátně, lístek za víc jak pětistovku mi zkrátka jen tak propadl. A Flixbus ušel, i když i díky němu jsem nabyla dalších 2 nebo 3 hodin zpoždění. O samotné cestě jsem se rozepsala na pořádný odstavec, a tak bych se měla přesunout k tomu, co jsem v Londýně vlastně dělala.

Jelikož jsem v hlavním města Anglie zůstala opravdu jen na chvíli, rozhodla jsem se na vlastní kůži poprvé vyzkoušet couchsurfing. Ubytoval mě fajn kluk z Filipín, který zrovna v Londýně studoval a v jeho studentském pokoji jsem mohla na zemi v klidu přespat, navíc to bylo skoro v centru Londýna. Tohle rozhodně nebylo naposledy, kdy jsem couchsurfingu využila, byla to hrozně fajn zkušenost. John, tak se můj hostitel jmenoval, byl hrozně fajn a dobře jsme si popovídali a jeden večer jsme si šli i s jeho kamarádem sednout do hospody - kde se k nám přimotal i jeden opilý týpek z Česka, kdo by to byl řekl, že tam narazím na mého krajana.

Nakonec jsem měla pouze jeden celý den v Londýně, chtěla jsem si město spíše jenom projít a samozřejmě jsem toho i spoustu vyfotila. A Londýn se mi při tomto procházení nějak zalíbil - tedy ne, že by se mi předtím nelíbil, naopak, ale spíše vím o čím dál víc místech, které chci pořádně prozkoumat nebo jen navštívit a zkrátka na to není nikdy dostatek času. Nejvíce se teď momentálně stejně vyznám na Victorii station a metru a všech těchto dopravních uzlech, tam jsem strávila více času než bych chtěla. Ale dále jsem se opět ocitla v St. James parku, kde se mi to strašně líbí, prošla jsem se po břehu Temže a celkově se začala o trošku líp orientovat v tomto obřím městě.

O tomto městě na mém blogu ještě rozhodně uslyšíte ;)


















A komu se líbí moje fotky, tak budu ráda, když mě bude sledovat i na instagramu → @juliekrocova