Tři filmy, u kterých jsem se nemohla dočkat toho, až se na ně podívám a od kterých jsem měla velmi vysoká očekávání. Jak jsem zmínila v nadpisu, žádný z těchto filmů mě nezklamal, ale zároveň jsem z žádného nebyla nutně nadšená, ale přitom uznávám, že se jedná o velmi dobré filmy, akorát jsem si k nim nevytvořila žádný vztah - tedy alespoň ne po tomto prvním zhlédnutí.

Inception / Počátek
Všechny filmy zmíněné v tomto článku jsem chtěla vidět už dlouhou dobu a všechny se řadí, dá se říci, mezi klasiky a Inception není výjimkou. Jsou to přesně ty filmy, na které všude neustále narážíte - na citáty z nich, na určité scény nebo narážky, jsou všude. A to, že ve filmu hraje Leonardo DiCaprio, byl další důvod, proč se na tenhle film podívat, protože mám v plánu se postupně podívat na všechny filmy, kde hraje, ale to jsem s velkou pravděpodobností už někdy někde zmiňovala, jelikož se jedná o mého oblíbeného herce. Ale celkově, herecké obsazení a výkony bych hodnotila kladně - Tom Hardy byl skvělý i Ellen Page, kterou jsem dřív kvůli filmu Juno nemohla vystát (ale to je pouze tím filmem). Hlavní postavou je zloděj, který má přístup k technologii, která umožňuje sdílení snů a v rámci těchto snů provádět akci. A pokud už jste ve snu, můžete se propadnout do dalšího a dalšího snu, až se dostanete k tzv. počátku neboli inception. Jsem si vědoma toho, že ten děj a to, jak to funguje, jsem zde vysvětlila hodně polopaticky, ale to není důležité, zkrátka se podívejte na film a sami uvidíte, jak to funguje. Tohle je rozhodně jeden z těch zamotaných filmů, u kterého musíte dávat pozor, co se vlastně děje, co je realita a co není. Jak film postupuje, tak se možná do děje trochu zamotáte, ale čím blíž jste konci, tím se děj opět začíná rozplétat. Co se týče mých očekávání, opravdu jsem čekala, že to bude film s "mindfuck" faktorem (omlouvám se, ale jiné slovo pro toto označení neexistuje) a dá se říci, že přesně na tom byl film postaven, ale zároveň mě to po zhlédnutí filmu nenechalo ohromenou a neotevřelo mi to nový pohled na věci. Začínám si myslet, že tím, kolik skvělých filmů jsem viděla, přičemž mnohé z nich nějak ovlivnily můj pohled na svět, tak mnohé filmy, které by mě dříve měly, co nabídnout, teď ztrácejí svoje kouzlo - z čehož je mi smutno a je mi to líto, ale jinak si to nedovedu vysvětlit. Mně se samotný film líbil a myslím si, že stojí za zhlédnutí, rozhodně tam byly scény a citáty, které jsem si oblíbila, i když nutně nezměnily můj způsob přemýšlení.
edit: Nebyl to film, o kterém bych přemýšlela třeba ještě týden po jeho zhlédnutí, což jsem trochu očekávala od tohoto filmu.

Requiem for a Dream / Requiem za sen
S filmem Requiem for a Dream jsem se poprvé setkala díky úvodní skladbě z tohoto filmu, kterou jsem se učila na klavír a která se stala mou oblíbenou skladbou, i když v té době jsem se o daný film ani tak moc nezajímala. Až později jsem zjistila, že jednu z rolí ztvárňuje Jared Leto, frontman mé, v té době, jedné z nejoblíbenějších kapel. Ale i přesto, že jsem o tomto filmu věděla už nějakou dobu, odvážila jsem se na něj podívat až poměrně nedávno a to z jednoho důvodu - všude byl tento film označován za nejdepresivnější film všech dob. A člověk s už tak depresivníma myšlenkama si nejspíš nechce jen tak pustit nejdepresivnější film všech dob, protože bůh ví, co by to s ním udělalo. I tak jsem se nakonec odvážila, protože mě tento film přece jen moc lákal, a rozhodně jsem dobře udělala. Hned na začátek, nevím, jestli bych se měla zarazit u toho, že já jsem tento film nenašla depresivním. Nebo spíš, chápu, proč ho někteří lidé tak vidí a proč ho tak označují, ale můj pohled na svět a na život už je asi tak pokroucený, že mě by slovo depresivní po jeho zhlédnutí normálně nenapadlo - spíš zachycuje život takový jaký je, nejenom život, ale také společnost, v které žijeme. A rozhodně je to smutný film. Když do něj nepůjdete s očekáváním toho nejdepresivnějšího filmu, potom se jedná o skvělý film. A ten soundtrack mě stále dostává. Film sleduje v podstatě životy dvou lidí, matky a syna, i když v jejich životech se samořejmě objevují i jejich přátelé a známí. Matčin život se točí kolem televize a synův kolem drog. Snímek zachycuje to, jak váš život může být ovládán něčím, zatímco vy si to ani neuvědomujete.
edit: I když jsem nezůstala ohromena po skončení tohoto filmu, i tak se zařadil mezi mé oblíbené snímky a v budoucnu se na tenhle film určitě chci podívat znovu.

The Shining / Osvícení
Konečně jsem se dostala také k tomu zhlédnout filmové zpracování mé oblíbené knížky od Kinga. Opět, kdo by neslyšel o filmu The Shining v hlavní roli s Jackem Nicholsonem, který ani zde nezklamal a jednu z hlavních rolí ztvárnil úžasně. Kdo příběh neznáte, tak stručně: Jack Torrance je spisovatel a přijímá práci v odlehlém horském hotelu, kde bude dělat správce během zimy, kdy je hotel uzavřen. On i s jeho ženou a synem přijíždí na hotel, kde budou další měsíce bydlet. Jack si mimo jiné na pracovním pohovoru vyslechl i krvavou historii jednoho z předešlých správců, který z té samoty na hotelu zešílel a celou svou rodinu povraždil. Ale Jack i přesto tuto práci přijal, i když postupně zjišťuje, že udržet si zdravý rozum je těžší než se zdálo. Co se týče knížky, tu vám vřele doporučuju, rozhodně se jedná o nejstrašidelnější Kingovku, kterou jsem četla, ale co se týče filmu, mám trochu rozporuplné pocity - napětí bylo vystavěné dobře, některé věci se sice lišily od knížky, ale to by mi úplně nevadilo, ale zkrátka jsem se do filmu nemohla dostat a tolik mě neohromil. Co ale musím vyzdvihnout, je jednoznačně práce kamery, některé záběry byly zvlášť povedené. Já sama tento film nebudu nijak zvlášť doporučovat dál, ale zároveň nikomu nebráním v tom, aby se na film podíval a udělal si na něj vlastní názor.

Pokud jste některý z těchto filmů viděli, budu ráda, když mi svůj názor na ně napíšete do komentářů :)