Film Podivuhodný případ Benjamina Buttona patří mezi mé oblíbené a viděla jsem ho hned několikrát. Za to o stejnojmenné povídce od Francise Scotta Fitzgeralda jsem se dozvěděla až poměrně nedávno. A jelikož mám tento film opravdu ráda, zajímalo mě podle čeho byl vlastně natočen.
Zatímco film je vážný, dojemný, místy romantický i dramatický, povídka je spíše humorná a těžko uvěřitelná. Naopak film působí velmi realisticky i přesto, že nám mozek říká, že nic takového není možné.
Pro ty, co by náhodou neznali, ani film, ani povídku, ale zajímá je tento článek, napíšu sem aspoň stručný obsah.
Obě díla se shodují nejspíš pouze v jedné věci - Benjamin Button se narodil jako stařík, ale jak čas plyne, on mládne a nabývá na síle a dostává větší chuť do života. Ale víc společného asi spolu film a povídka nemají. Teda vlastně ještě jedna věc je společná - zhruba v polovině života se oba hrdinové vydávají do války.
V povídce se narodí stařík, který hned po porodu mluví, je rozhodně větší než novorozeně a na svět se dostane rovnou i s obrovským vousem. Celá tahle situace působí komicky.
Ve filmu je Benjamin nalezencem, kterého se ujmou lidi z domu, před kterým ho našli. Benjamin velikostně odpovídá nemluvněti, ale je podivně scvrklý, a když povyroste, jeho tělo vykazuje známky staří a to se projevuje i stařeckými nemocemi.
Jak už jsem zmiňovala, povídku nelze brát vážně. Vlastně ani zasmát se nad ní nedá. Popravdě jsem od ní čekala něco naprosto jiného.
Na druhou stranu, kdyby nebylo téhle povídky , možná by nevznikl jeden úžasný film. Nejvíc mě na něm zaráží asi právě ta reálnost. Jedná se o opravdu krásný snímek, který stojí za zhlédnutí. Nebudu vám říkat, že si máte jít přečíst i povídku, protože si myslím, že pokud jste ji nečetli, o mnoho jste nepřišli. Za to, pokud jste neviděli film, NEVÍTE, o co přicházíte!