Dragonheart, česky Dračí srdce, je americký fantasy film z roku 1996. Hlavní postavou je rytíř Bowen, který učí mladého prince Einona bojovat. Během rebelského povstání je král, tedy otec Einona, zabit a Einon je těžce zraněn. Královna ale ví o jedné možnosti, jak prince zachránit. Královna, Einon s doprovodem, včetně Bowena, se vydají do jeskyní nedaleko hradu, kde žije drak, kterého královna zná a žádá od něj "menší" laskavost, tedy záchranu života. Einon má v krvi podobnou povahu jako jeho tyranský otec, i když třeba Bowen, který ho skoro vychovával si toto nemyslí a také drak si myslí, že tato jeho povaha se dá ještě ovlivnit. Einon během svých posledních minut života pronese Old Code, tedy starý kód, kterým se zavazuje, že bude lepším panovníkem než jeho otec a tyranie přestane. Einon tedy přežije, ale na tento slib zanedlouho zapomene...

V roce 1997 byl tento snímek také nominován na Oscara za vizuální efekty. Bohužel nevyhrál.

Také k tomuto filmu vznikla dvě pokračování, druhý díl dopadl podle diváků i recenzí velmi špatně, ten třetí prý až tak špatný nebyl. Tohle ale já soudit nemůžu, jelikož se odmítám dívat na jakákoliv pokračování vzhledem k samotnému finále prvnímu filmu. Také to máte tak, že i když víte, že k některým filmům vznikla i pokračování, tak se na ně odmítáte podívat? Protože já už tohle u pár filmů zažila a jsem spokojená s tím, že jsem ta pokračování neviděla.


Pamatuji si, že jako malá jsem se na tento film s nevlastníma sourozencama a taťkou hodně dívala a nedávno jsem na tenhle film zase narazila - ani nevím, jak jsem si na něj vzpomněla, ale chtěla jsem se na něj po těch letech opět podívat. U filmů, které jste viděli jako děti a zbožňovali jste je, je ale potíž ta, že se bojíte, že se vám po dalším zhlédnutí, jako už téměř dospělým lidem, film nebude líbit. Toho se vždy bojím i já, ale ani tentokrát to takhle naštěstí nedopadlo.

Nejzvláštnější byl pocit, když film začal a já uviděla pár prvních scén. Před zapnutím filmu jsem si nepamatovala téměř nic, tedy příběh samozřejmě ano, ale podobu samostatného filmu už tolik ne. O to větší bylo překvapení, že po pár scénách, téměř hned, se mi všechno vybavilo, všechny vzpomínky se mi vrátila a já jsem se cítila jako bych se na film dívala poprvé, i když jsem už dopředu věděla, jak to dopadne, přesto jsem měla pocit jako při a po prvním dívání. A tohle se mi ještě nikdy nestalo, takže se z toho moc nemůžu vzpamatovat.

K samotnému příběhu a celkovému filmu. I když se na to snažím dívat z pohledu člověka, který by to teď viděl poprvé, tak pořád si myslím, že se jedná o skvělý fantasy film. Příliš dobrých filmů s draky neznám a popravdě zrovna teď se mi možná ani žádný jiný nevybaví. Příběh je originální a zajímavý a navíc je obohacen i pár vtipnými scény - někomu by třeba mohly připadat trapné, ale mně osobně se líbily a u pár jsem se fakt pobavila. Samozřejmě je tu i ženský element, ale to mi vůbec nevadí - vůbec tu nejde o žádné vztahy mezi mužem a ženou. Jde tu o vztahy, ale o úplně jiné. A taky si myslím, že je to v jistém smyslu i dost chytrý film a k zamyšlení - konec je těžký a zápletka je vlastně celá o těžkých rozhodnutích a smíření se s důsledky, které to přinese. A konec nebudu prozrazovat pro ty, kteří jste to neviděli, jen musím zmínit, že se jedná o jeden z nejsmutnějších filmů, které jsem viděla - a pokaždé u něj brečím, jelikož to jinak nejde, myslím, že tenhle film musí rozbrečet snad i ty největší obrněnce.

Jako poslední zmíním soundtrack, který si to zaslouží, jelikož krásně doplnil už tak skvělý film.


Hodnocení: 90%
Hodnocení na čsfd: 4/5