Asi před měsícem jsme byli se školou v Praze a o tomto výletě jsem už taky psala, zde, a v tom článku jsem mimo jiné zmínila, že se chystám sepsat můj názor na divadelní představení, které jsme viděli. Ale hádejte co? Článek "V divadle" jsem si uložila do konceptů a tak nějak jsem na něj zapomněla. Až jednoho dne jsem si koncepty prošla a byla jsem upřímně překvapená, když jsem tam uviděla i tento článek, který zatím tvořily pouze fotografie.
První večer jsme viděli představení Garderobiér v divadle Bez Zábradlí. Hlavní roli ztvárnil Karel Heřmánek, který hru i režíroval, a garderobiéra hrál Josef Carda. Jedná se o podívanou do zákulisí jednoho divadla, kde se má uskutečnit již dvou sté představení Krále Leara, ale Sir, který Leara hraje a celý svůj život zasvětil divadlu, se už necítí tak jako za mlada a zrazuje ho jeho zdraví i paměť. Ale pomáhá mu jeho garderobiér Norman, který pomáhá Sirovi se vším, tak aby mohl znovu zahrát Leara.
Autorem hry je Ronald Harwood, který kdysi garderbiérem byl a to v Shakespearovské společnosti. Této zkušenosti využil a sepsal tak slavnou hru, jenž se dočkala celosvětového uznání v roce 1983.
Garderobiér byla panečku zvláštní hra. Chvilkama vážně smutná, chvilkama vtipná, ale to není to hlavní. Myšlenky ohledně této hry se mi už uležely v hlavě a stejně si stále nejsem jistá, jestli se mi líbila nebo ne. Nejvíce se mi líbil výkon Karla Heřmánka, který zahrál Sira moc dobře. A závěr hry jsem trochu čekala, ale i tak mě docela dostal a zkrátka ukazuje jisté lidské vlastnosti. Ale jinak to nebyla hra, která by mě dostala. Když jsem se o tomto představení bavila se spolužáky, měli jsme většinou stejně zmatené pohledy na věc. Nemůžu říct, že se mi ta hra líbila, ale ani nemůžu říct, že by se mi nelíbila.
Druhým představením byl Expres na západ, který jsme viděli v divadle Ungelt. Tahle hra tu měla premiéru 10. listopadu 2015 a na "jevišti" se objevují pouze dva herci, František Němec a Radek Holub. Režii měl na starost Petr Slavík. Jedná se o psychologické drama, které napsal Cormac McCarthy v knize The Sunset Limited. Děj je velmi jednoduchý, jedná se o setkání dvou zcela odlišných lidí, kteří se náhodou potkají, a potom spolu diskutují o různých tématech. Jeden z nich je univerzitní profesor a ten druhý bývalý trestanec.
Divadlo Ungelt je docela malé divadlo ve sklepních prostorech, kam se nevejde příliš diváků, a proto je spojení mezi herci a diváky daleko hmatatelnější. Jedním z hlavních témat, o kterém postavy diskutovaly, bylo náboženství - jeden z nich neustále odkazuje na Boha a pevně v něj věří, ten druhý naopak je atheista. Tahle hra se mi vůbec ze všech, které jsem měla možnost vidět, líbila nejvíc. Skvělé na zamyšlení, spousta myšlenek, kterých bylo tolik, že je člověk ani neměl čas všechny pochytit. Proto se chystám přečíst knihu, o které jsem původně ani nevěděla. Vím, že některé nevěřící tahle hra spíše znechutila, ale já jakožto zapřísáhlá atheistka opravdu nevím, čím by mě to mělo znechutit - naopak si myslím, že je to hra, u které nezáleží na tom, v co věříte, jelikož to ve finále o náboženství a víře vůbec není.
A poslední hrou, kterou jsme v Praze viděli, bylo Zkrocení zlé ženy v divadle Na Vinohradech. Zde se v hlavní roli ukázal Filip Blažek a Andrea Elsnerová. Režie Juraj Deák. Autorem samotné hry je samozřejmě William Shakespeare.
Nedívala jsem se předem, kdo hraje v této hře, a tak jsem byla příjemně překvapená, když jsem viděla Filipa Blažka - toho herce mám fakt ráda. Hra měla pár modernějších prvků a bylo v ní i pár sexuálních narážek, nečetla jsem hru, takže nemůžu říct, co si tam přidali a co tam už bylo. Ale Shakespeare má spoustu různých her, které se různě liší (však ani nevíme, zda je všechny napsal on). Líbilo se mi když Filip Blažek přišel na jeviště a hudebníkům vytrhl noty, což vypadalo jako spontánní nápad, i když co víme - rozhodně to bylo takové vtipné obohacení hry. Jinak mě ale Zkrocení zlé ženy příliš nenadchlo, nemyslím tím výkony nebo zpracování, ale to bude tou samotnou hrou.
Na závěr. Nejvíce se mi tedy líbil Expres na západ, který mě naprosto dostal, a pokud budete mít šanci, tak určitě doporučuji na toto představení zajít. Ještě zde musím zmínit pár prohřešků, kterých se moji spolužáci v divadlech dopustili. Tedy někteří. Někteří spali, což je dost nevychované. Dovolila bych si to udělat v kině, kam jde celá škola a povinně se musíme dívat na nějaký film nebo být na nějaké přednášce. Ale v těchto divadlech? Ne, naprosto nepřípustné - tedy pro mě. Druhá věc je šeptání. Šeptání je navíc v divadle slyšet daleko více, takže ve výsledku vyjde nakonec nastejno, jestli šeptáte, nebo jestli mluvíte. No, tohle jsou asi dva největší prohřešky.
A nakonec se vás chci zeptat, na kterém nejlepším představení jste byli vy?
0 komentářů
Děkuju za návštěvu i komentář :)