Spoustu lidí si libuje v obrovských knihovnách a ve velkých sbírkách knížek - i já jsem byla jedním z těchto lidí, ale můj pohled na tohle sbírání a shraňování knih se v poslední době dost změnil. Proč mít doma knížky, o kterých vím, že už je v životě neotevřu? Jednou za čas z nich musím smést prach a jedině tato činnost mi připomene jejich existenci. Nikdy jsem nevlastnila úplně velké množství knih, vždy mi připadalo, že mám těch knih vlastně docela málo - většinu jsem si půjčovala z knihovny, ale často mi bylo líto, že některé oblíbené kousky nevlastním. A o tom to je, alespoň podle mě, vlastnit oblíbené knížky, ke kterým se ráda vracím, které mi mají stále, co nabídnout, které mají místo u mě v srdci. A když jsem tak procházela knížky, které vlastně mám, uvědomila jsem si, že spoustu z nich mám úplně zbytečně - já už je číst nebudu, ale někomu jinému by se líbit mohly, proto dost knížek momentálně prodávám. Pořád si nechávám pár sérií nebo kousků, u kterých jsem nerozhodná a v některých případech funguje i nostalgie, zbytečně jsem se k některých věcem připoutala. A některé knížky opravdu stačí přečíst a poslat dál.

V tomhle článku se s vámi podělím o moje oblíbené knížky, které vlastním. Některé mám snad ještě z prvního stupně základky, další jsem si pořídila během střední školy, některé jsou v češtině, některé v angličtině, některé nové a jiné zase z antikvariátu. Nevyškrtávala jsem knížky jen proto, abych mohla napsat top 10 knížek, které mám, takže to bude něco málo přes deset knížek. Vy mi dole do komentářů napište vaše aspoň top tři knihy, které vlastníte - i když věřím, že se bude jednat o těžké rozhodování.

E.A. Poe - Černý kocour a jiné hororové povídky (ilustrace: Luis Scafati)

Přebyteční - Gemma Malley
Neboli Deklarace smrti, je prvním dílem trilogie od spisovatelky Gemmy Malley. Přebytečné jsem dlouho označovala za moji nejoblíbenější knihu vůbec, to se pohybujeme zhruba na tom prvním stupni základní školy. Příběh se odehrává v roce 2140 a společnost se dělí na dvě skupiny: Vyvolené a Přebytečné. Hlavní hrdinka Anna je Přebytečnou a řadí se tak mezi méně hodnotné lidi. Zatímco Vyvolení mají přístup k léku na nesmrtelnost, stejně tak jako k normálnímu životu.
Jako menší jsem četla především fantasy, ale i když se tato knížka řadí do žánru sci-fi, naprosto mě upoutala a já ji četla nesčetněkrát. Tohle je taky případ, kdy jsem si knihu zamilovala z knihovny a až později jsem si ji pořídila. Mám i druhé vydání, které vyšlo pod názvem Deklarace smrti, ale je zbytečné vlastnit tutéž knihu dvakrát, takže si budu nechávat jenom to původní vydání, do kterého jsem se zamilovala.
I když se jedná o první díl trilogie, další díly jsem nikdy nečetla - nebyly přeložené do češtiny, a tak jsem o jejich existenci neměla ani tušení. Vlastně by mě ani nenapadlo, že by Přebyteční mohli mít pokračování a to díky konci, který je sice trochu otevřený, ale čtenář tak má místo pro vlastní fantazii, což já mnohdy oceňuji, takže pokračování si nemám v plánu přečíst.
Zpětně, když jsem knihu opět nedávno četla, tak vidím, že se jedná o knihu napsanou pro děti, jelikož použitý jazyk je dost jednoduchý, ale to nic neubírá samotnému příběhu. Zároveň, pokud knihu neznáte z dětství, její přečtení v dospělosti bych vám asi nijak extra nedoporučovala.

Zuby nehty (antologie)
Těchto devatenáct hororových povídek tvořící tuto knihu doprovázelo celé mé dětství a všechny skautské tábory či černé hodinky, kterých jsem se účastnila. Povídky napsali různí autoři na workshopech Literární akademie Josefa Škvoreckého. Některé povídky využívají klasických témat a zápletek, jiné zase všedních činností tvořící náš život. Sbírka vyšla v nakladatelství Albatros Karneval, v kterém v té době vycházely i další hororové knížky, a proto jsem si v knihkupectví přímo vyhlížela knížky, na nichž logo Karnevalu uvidím. Mezi takové knížky patří třeba sbírka Velká kniha strachu, kde jsou zkráceně převyprávěny slavné hororové příběhy jako je třeba Frankenstein, Dracula, Carmilla nebo Jáma a kyvadlo, a tuto knihu jsem si také velice oblíbila, hlavně proto, že mě přivedla k těmto úžasným klasikám. Další knihou, z této edice je Kostlivení od Guy Dideleza, což už není sbírka, pouze jeden příběh, ale tahle kniha mě úplně zas tak neuchvátila. To spíš ta obálka. Další skvělou knihou je ještě Požíračka mrtvol a jiné příšerné historky, což je knížka od Ulf Palmenfelta, a tvoří ji několik krátkých příběhů či historek, některé z nich mají opravdu jen pár vět, a většinou až v té poslední větě se dozvídáme tu zásadní informaci, díky které do sebe všechno zapadne a až zde vychází na povrch hrůzostrašnost celé historky. Tohle je taky knížka, z které jsme si četli při těch nejtemnějších večerech. Společně se Zuby nehty sedí na prvních dvou příčkách.
Každopádně Zuby nehty jsou u mě přece jen na prvním místě, jelikož příběhy jsou delší a lépe vybudované. Některé povídky jsou dost drsné a grafické, ale přesně to se mé zvrácené mysli líbilo. Konkrétně, mezi nejlepší povídky řadím klasiku Chi Chi Chi, která sbírku otevírá, dále Vlasy, vlasy, kolik je vás asi?, Živý plot a Medvídka. I když všechny povídky určitě stojí za přečtení.

Poslední jednorožec - Peter S. Beagle

Poslední jednorožec - Peter S. Beagle
Do pohádky Poslední jednorožec jsem se v dětství naprosto zamilovala, jedná se o kreslenou pohádku z roku 1982 s krásným fantasy příběhem a nádherným soundtrackem, k němuž scénář napsal právě autor knižní předlohy, Peter S. Beagle. Když jsem později v knihkupectví narazila na tuto knížku, musela jsem si ji pořídit. Původně jsem o knižní předloze neměla ani tušení, ale jedná se o skvělé fantasy, které stojí za přečtení. Já knížku četla pouze jednou, ale teď si ji chystám přečíst podruhé, jelikož ten příběh mám stále v srdci.
Jak název napovídá, hlavní postavou je jednorožec, ona. Jednou zaslechne lidi procházející jejím lesem, jak se baví o jejím druhu a také zmiňují to, že zde možná žije ten poslední jednorožec na světě. Opravdu je ona tím posledním jednorožcem?
Zde se dostávám už ke knížkám, které nejsou vyloženě určeny pro dětské nebo mladší čtenáře (i když ty zmiňované horory také nemusí být vyloženě určeny jenom pro děti, já si jejich čtení stále užívám). Jedná se o fantasy příběh, který stojí za přečtení, vlastně i ona kreslená pohádka stojí za zhlédnutí - v dětství se mi sice výtvarné ztvárnění oné pohádky líbilo více, ale stále to má svoje kouzlo. Já se nemůžu dočkat, až se opět ponořím do tohoto nádherného a dojemného příběhu.

Červený raptor - Robert T. Bakker
Mám ráda dinosaury a v jednom článku týkajícího se dinosaurů byla doporučována tato kniha, která mě mimo jiné velmi zaujala, ale to jsem ještě netušila, jak těžké ji bude sehnat. V knihovně ji k půjčení neměli, nedala se koupit v žádném knihkupectví, a tak šlo akorát pravidelně kontrolovat různé bazary a antikvariáty, ale nakonec jsem Červeného raptora ukořistila a dostala jsem se tak k fascinujícímu příběhu vyprávěného z pohledu dinosaura. V angličtině se kniha jmenuje Raptor Red a zmiňuji to proto, že hlavní postava raptora se "jmenuje" nebo je označována jako Červená. Autor knihy Robert T. Bakker patří k předním světovým paleontologům a proslavil se díky své teorii o teplokrevnosti dinosaurů. Takovou zajímavostí také je, že Bakker působil jako poradce při natáčení Jurského parku.
Jelikož od vydání knihy uběhlo už více jak 20 let, některé drobnosti a informace v knize mohou být nepřesné nebo trochu zastaralé, ale to je vzhledem k vývoji dané vědy pochopitelné. Naopak jsem ráda, že se takový paleontolog rozhodl napsat knihu, v které nejde pouze o samotný příběh, ale můžeme zde sledovat některé teorie a poznatky přímo v praxi.
Kniha se odehrává před 120 miliony lety v oblasti Utah a zachycuje rok života samice Utahraptora. Autor však dinosaurům zároveň nepropůjčuje žádné lidské vlastnosti či lidskou řeč.
Na rovinu, pokud vás dinosauři nezajímají, tak vás pravděpodobně knížka bavit nebude, ale pokud vás tato stvoření aspoň trochu zajímají nebo fascinují, tak po této knize určitě sáhněte - je to nenásilná forma, jak se dozvědět něco nového a to, jak je samotný příběh napsán, je samo o sobě fascinující. Ale abyste si tuto knihu přečetli, nemusíte být žádní odborníci, stále je to jen román, který se celkem dobře čte.

Ready Player One - Ernest Cline
Většina lidí pohybující se v knižní blogové komunitě o knize Ready Player One určitě slyšela, tak jsem se k ní dostala i já, všude se o ní psalo, všichni ji chválili a doporučovali, a tak když jsem se ocitla v Levných knihách, po knize jsem sáhla i já. Příběh se odehrává v budoucnosti, v roce 2045, kdy svět se ocitá v krizi a většina obyvatel Země utíká před realitou do virtuálního světa. V tomto virtuálním světě se mimo jiné ukrývá také dědiství, které tam tvůrce hry ukryl, k tomuto dědictví je potřeba nalézt několik klíčů ukrytých v různých koutech virtuálního světa. Středoškolák Wade Watts objeví po pěti letech první z těchto klíčů a najednou se objeví mnoho dalších lidí prahnoucích po tomto dědictví, ale narozdíl od Wada se nebojí použít jakýchkoliv prostředků.
Pamatuji si, že příběh této knížky mě naprosto vtáhl a pohltil a to téměř od první stránky. A nemusíte být velkým fanouškem a znalcem videoher, aby se vám tato kniha líbila, ze začátku působí některé termíny v knize dost odborně, ale to je pouze zdání. Taky si pamatuju, že jsem tuto knihu přečetla neuvěřitelně rychle, protože jsem se zkrátka od příběhu nemohla odtrhnout.
Tuto knížku bych určitě nedoporučila každému, ale pokud máte rádi sci-fi, nebo třeba fantasy, tak si myslím, že je tu velká šance, že se vám knížka bude líbit.

Spiderman: Kravenův poslední lov - J. M. DeMatteis, Mike Zeck & Bob McLeod
Dost ráda mám také komiksy a vlastním několik knih z řady Ultimátního komiksového kompletu od Marvelu, proto zde musím zmínit můj oblíbený komiks z mé knihovničky. Jedná se o příběh Spidermana a věřte mi, že tohle není zrovna můj nejoblíbenější hrdina, ale i přesto si mě zrovna tato knížka získala nejvíc. I když to může znít zvláštně, samotný Spiderman se v komiksu tolik nevysksytuje, příběh se více soustřeďuje na jeho protivníka Kravena. Samotný příběh je zajímavý, ale mě také naprosto uchvátila kresba v tomto komiksu. Také mám ráda temnější a tajemnější příběhy a to Kravenův poslední lov rozhodně splňuje.
Pokud máte rádi komiksy, tak bych tomuto dala rozhodně šanci.

It's Kind of a Funny Story - Ned Vizzini
Možná znáte stejnojmenný film, v češtině Něco jako komedie, v hlavní roli s Keirem Gilchristem a Emmou Roberts. Film také doporučuji, líbil se mi, i když se přesně nedrží knihy - ale naopak některé scény jsou pouze ve filmu a patří mezi mé oblíbené. Ale samotná kniha má určitě víc co nabídnout, jelikož zde můžeme vidět vnitřní pochody v hlavě hlavního hrdiny, který trpí depresí, cítí se být pod neustálým tlakem, přestává jíst a jedné noci se skoro zabije. Díky svému pokusu o sebevraždu se dostává do psychiatrické léčebny, kde se setkává s mnoha různými lidmi s různými problémy. A hlavně tu čelí svým vlastním problémům.
Hodně knize dodává taky fakt, že sám Ned Vizzini strávil nějaký ten čas v psychiatrické léčebně a také trpěl depresemi. V roce 2013 spáchal Ned Vizzini sebevraždu ve věku 32 let.
I přesto, že hlavním tématem knihy je deprese a další duševní poruchy, kniha sama o sobě rozhodně není depresevní, vlastně se tu dají najít i veselé až srandovní prvky. It's Kind of a Funny Story se rozhodně řadí mezi mé oblíbené knihy a často si pročítám pouze moje oblíbené pasáže a vlastně skoro pořád mám tuto knihu rozečtenou, protože si ji zkrátka jednou za čas otevřu a čtu, a příšte zas pokračuju. Taky se jedná o skvělou knížku, pokud chcete začít číst v angličtině, ale bojíte se pustit do něčeho těžkého.

Červený raptor - Robert T. Bakker

Kytice - Karel Jaromír Erben
Teď už se pomalu dostávám k mým oblíbeným klasikám. Jako první tu mám Kytici, kterou mám ráda snad odjakživa, a i když se od této sbírky v poslední době vzdaluji, pořád obsahuje některé básně, ke kterým se ráda vracím. Úplně se mi nelíbí motivy a myšlenky za touto sbírkou, za jednotlivými básněmi, ale rozhodně to není knížka, které bych se chtěla zbavovat.
Tuto sbírku jsem měla zařazenou i mezi mé knížky k maturitě, a i když jsem si ji nevytáhla, nevadilo by mi, kdybych o ní nakonec musela mluvit, protože v tomhle ohledu se dá o ní mluvit velmi dobře.

Alenka v kraji divů a za zrcadlem - Lewis Carroll
Další velkou klasikou je Alenka, přiznám se, že Za zrcadlem jsem snad nikdy nedočetla, ale Alenku v kraji divů jsem četla několikrát a ten příběh mě zkrátka uchvátil. Úplně nevím, co bych zde o této knížce měla psát, jelikož Alenčin příběh zná snad každý. My jako maturanti měli i stužkáč na téma Alenka v říši divů, takže i v tomhle ohledu mám k tomuto příběhu o něco blíž.

E.A. Poe - Černý kocour a jiné hororové povídky (ilustrace: Luis Scafati)

3x Luis Scafati
Luis Scafati je můj oblíbený ilustrátor a některé knihy obsahující jeho kresby vyšly i v češtině, já mám všechny tyto publikace. Jako první tu je Černý kocour a jiné hororové povídky, tato kniha obsahuje tři povídky a doprovází je právě ilustrace Luise Scafatiho. A díky tomuto vydání jsem také poprvé narazila E.A. Poea, který se dnes řadí mezi mé oblíbené autory. Potom vyšla Proměna od Franze Kafky, ilustrace opět patří mezi mé oblíbené, jenom ten příběh mě nijak nenadchnul. Tyto dvě knihy obsahují původní díla, ale potom vyšel ještě Drákula, kterého Luis Scafati převyprávěl a tato kniha je tvořena převážně ilustracemi.
Právě Poeovy povídky v tomto vydání patří mezi mé oblíbené, kniha obsahuje povídky Černý kocour, Jáma a kyvadlo a Předčasný pohřeb.

Povídky - E.A. Poe
Plynule se tedy můžeme přesunout k povídkám od E.A. Poea a sbírky jeho povídek vlastním dvě, již zmiňovanou sbírku s ilustracemi Luise Scafatiho, a dále sbírku, která vyšla pod Mladou Frontou v roce 1988, a která obsahuje 12 povídek, včetné mé oblíbené s názvem Zrádné srdce.
Poeovy hororové povídky patří mezi mé oblíbené díky jejich temné a tajemné atmosféře, z jeho povídek člověka spíš mrazí než že by byl čtenář přímo vystrašený.

Na větrné hůrce - Emily Brontë
Mezi mé oblíbené knihy patří také Na větrné hůrce a tuto knihu jsem četla již několikrát. Román se řadí mezi tzv. gotické romány či gotické horory a přesně pod tímto termínem vám vyjedou knížky, které se já osobně vyhledávám. Na větrné hůrce sleduje osud několika postav a několik generací. Samotné prostředí, v kterém se příběh odehrává, dodává na atmosféře, pohybujeme se na samotě, které obklopují mokřiny  a vřesoviště. Samotné vykreslení postav dokážu ocenit, žádná postava není dobrá nebo zlá, každá jedná z jiných důvodů a s jinými cíli. Postavy také nestojí na místě, ale vyvíjejí se a jejich životy postupně plynou.
Tohle je opět klasika, kterou můžu doporučit - a to také budoucím maturantům. Jediné co, tak v knize se objevuje spoustu postav a ze začátku je těžší se v tom vyznat, postupně by člověk ale neměl problém vyjmenovat celý rodokmen hlavních postav. Já osobně vždy po nějaké době zapomenu všechna ta propojení, takže vždycky když se ke knížce vracím, najdu v ní něco nového a postupně znovu zjišťuju, co se jak má.

Pes Baskervillský - Arthur Conan Doyle
Příběh slavného Sherlocka Holmese. Přiznám se, že tohle je jediný jeho přípěh, který jsem četla a původně jsem ani nevěděla, že Pes Baskervillský má něco společného s tímto detektivem. Každopádně je to velmi dobře vystavěný příběh, čtenář sám přemýšlí, jak to vlastně doopravdy je. Opět je tu trochu té temné a tajemné atmosféry, kterou já mám tak ráda.

Dracula - Bram Stoker
Teď už se dostávám k dvěma závěrečným knihám, které mám asi vůbec nejradši. Dracula, jako první, je opět velká klasika, o které se ale bohužel tolik nemluví ve školách, stejně tomu je s následující knihou. Proč jsou některé klasiky naprosto přeskakovány, a přitom se jedná o taková díla, která se označují za přelomová a staví se na nich mnohé další příběhy, ale na druhou stranu se učíme o knihách, které jsou "zajímavé" jen proto, že je napsal nějakých Čech. I když učíme se nejenom o českých knihách, které nemají žádnou uměleckou hodnotu, také o některých zahraničních, ale o tom se tady ani nebudu rozepisovat.
Dracula je psaný jako deník a opět to je příběh, který vám asi nemusím představovat. Ale pokud jste knihu nečetli, tak to určitě napravte, stojí za to.

Frankenstein - Mary Shelley
Jako poslední tu mám mého milovaného Frankensteina. Ve školách přehlížená kniha, která je přitom naprostou klasikou (omlouvám se za nadměrné používání tohoto slova). Vědec Frankenstein, který stvoří monstrum, kterého se on sám bojí. Samotný příběh má několik částí a není vyprávěn stále tou jednou osobou, máme tu pohled Frankensteina i monstra a v obou částech můžeme sledovat jejich rozdílné myšlenkové pochody a motivy. Samotná knížka mě fascinuje, je napsána dost poeticky a v češtiny, se přiznám, vyznívá ještě líp než v angličtině. Všem doporučuju, aby si sehnali překlad Tomáše Korbaře, ten mimo jiné také přeložil Draculu a obě tato vydání se řadí mezi má oblíbená.
Zajímavý je také příběh za samotným vznikem této knihy, kdy lord Byron, Percy Shelley a Mary Shelley strávili společné léto ve Švýcarsku a zde vznikl nápad, že by každý z nich mohl napsat hororový příběh a Mary Shelley napsala Frankensteina, který byl inspirován jednou z jejích nočním můr.



Tohle by byly ty největší poklady, které se nalézají v mojí knihovničce. Těchto knížek se rozhodně nehodlám zbavovat a to dokazuje, jak moc si jich cením, a že opravdu stojí za přečtení. Ještě bych tu mohla zmínit Pána prstenů, kterého mám ale pouze druhý díl, proto jsem ho do článku nakonec nezařadila, tak alespoň takto.

Určitě mi napište do komentářů vaše oblíbené knížky, a jestli máte třeba nějaké konkrétní oblíbené vydání, které vlastníte :)